V této kapitole něco o zvláštních darech upírů a odhalení Jaspera. Hezké čtení, Jannie. =)
01.05.2012 (20:45) • Jannie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1214×
Jak to, že jsi oblečenej?
Edward se zasmál a s úsměvem mi to začal vysvětlovat: „Víš, my, Strážci, jsme úplně jiní než jakýkoli jiný druh. Ty jsi upírka – máš už jen tuto podstatu. Jenže Strážci mají dvě těla. Obě jsou tu zároveň, ale já si vybírám to, ve kterém chci zrovna být. Něco jako jiná dimenze.“
„Strážci? A co strážíte?“ nechápala Alice.
„Když je někde moc upírů, kteří páchají škodu, vlítneme na ně a zabijeme je. Někdy to nemusí být jen upíři. Jednou jsem uzemňoval i nymfu,“ prohlásil pyšně a pokračoval. „Jsme taková policie nadpřirozených bytostí.“
Chápala jsem to dokonale – jejich svět, jejich těla i všechno ostatní, ale přišlo mi to zajímavé. Jiné. Fascinující.
Stejně jako můj druh předtím, než jsem zjistila co a jak.
Edward mě pozoroval, hlavu nakloněnou na stranu, jedno obočí pozdvihlé, jako by čekal na moment, kdy žárovka v mé hlavě udělá „blik“, a já to pochopím.
Ale já to chápala.
„OK, ale co vlasy? U Přeměňovačů platí pravidlo jaké vlasy, taková srst. Ale u vás?“ zeptal se Emmett a kývl k Rosaliiným dlouhým vlasům.
„Mám dvě těla. Každé úplně jiné. Když ti někdo utrhne nohu, nebudeš mít automaticky i tu druhou? Upadne ti?“ ptala se ironicky Rosalie.
„Takže když ti vypíchnu oko, jako číča ho budeš mít, nebo co?“ Emmett to pořád nechápal.
„Nepamatuješ si na Avatara, Emme? Jake byl postižený, nemohl chodit, ale jeho Avatar chodit mohl. Protože jeho druhé tělo žádnou vadu nemělo,“ připomněla jsem mu.
Alice stála nehybně, oči vytřeštěné. Snažila se hledat jejich budoucnost. Jasper na ni hrozně zvláštně koukal. Jako by se poprvé v životě podíval na západ slunce. Byl naprosto okouzlený. Usmíval se jako idiot a hleděl na Alicin obličej.
Já, Edward, Rosalie a Emmett jsme ho sledovali. Zdálo se, že Edward a Rosalie věděli, o co jde. Dívali se na Jaspera… Odmítavě? Zklamaně? Možná to byl úplně jiný, mnou nepoznaný pocit.
Alice se najednou vrátila do přítomnosti a překvapeně se na Jaspera podívala. „Já tě viděla.“
„Někde jsem slyšel, že pokud upírovi dovolím, aby na mě použil svůj dar, bude fungovat – u mě,“ dodal Jasper.
„Páni. Fascinující,“ divila se Alice.
„Tak by mě zajímalo, jestli by tak fungoval i můj dar,“ přemýšlela jsem nahlas.
Číče mě zaujatě sledovaly – lidskýma očima.
„Ty máš taky nějaký?“ divila se Rosalie.
„Mám.“
„Předvedeš mi ho? Vždycky mě zajímaly všechny takové talenty!“ Teď byla Rosalie nadšená jako dítko, co poprvé skáče do moře.
„Jestli chceš… Není to bůhvíjaký talent, ale někdy se hodí… Nezapomeňte mi ho dovolit,“ připomenula jsem jim.
Zavřela jsem oči, ale moc jsem se soustředit nemohla – cítila jsem na sobě totiž pět nedočkavých pohledů. Ale snažila jsem se.
Najednou všechno ustalo – všechny zvuky i pohyby – a já poznala, že oči můžu otevřít a zklamaná nebudu.
Chtěla jsem se vyřádit na Edwardovi. Ten chlapec mě zajímal.
Šla jsem k němu, natočila ho tak, aby se díval na svůj rozkrok, a ulízala jsem mu to jeho sexy hnízdo, co měl na hlavě. Počkat… sexy? Co se to se mnou děje? Líbí se mi? Zavrtěla jsem hlavou, abych si pročistila myšlenky.
Podívala jsem se na něj a zasmála se. Vypadal jako teplouš z 80. let.
Ostatní jsem naaranžovala tak, aby se dívali na Edwarda juniora.
Normalizace, jak jsem říkala zpětné proměně, byla jednodušší. Nemusela jsem se tolik soustředit. Všechno se zase dalo do pohybu a já honem zalezla mezi ostatní.
„Co to, sakra…“ Nestihl to doříct. Všichni – včetně mě – se smáli.
„Při testech se to hodí,“ přiznala jsem.
„A co?“ ptal se Jazz.
„Můj dar.“
Omlouvám se, že další kapitola byla po tak dlouhé době, ale já teď nijak extra nestíhám. A omlouvám se i zato, že jsem tady nezmínila jejich historii a to, jak se naše číče potkaly. Kapitolu jsem psala večer, když se mi chtělo spát - proto je tak klidná, bez děje... Ale příště tu ta jejich historie bude, přísahám =) Jinak díky moc za komentáře u předchozí kapitoly, moc si jich vážím =)
Kapitola je krátká, ale já ty kilometrové kapitoly nějak nezvládám. Omlouvám se...
Nechte v komentářích prosím, jednu kraťoučkou větičku... Aspoň jednu, prosíím =) Někdy je těžké ze smajlů vyčíst, co si myslíte... Minule tam byli i vychlámaní smajlíci - to jsem nechápala...
Doufám, že se kapitola líbila =)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Jannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek New beginning - 3. kapitola:
super
Bella je boží
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!