Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » New beginning - 2. kapitola

09.04.2012 (17:45) • Jannie • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1868×

„Sejdeme se tam.“

Celý den jsem byla napnutá jak kšandy, protože jsem marně přemýšlela o tom, kdo jsou ti divní tmaví. Samozřejmě jsem nepřišla na žádné rozumné vysvětlení – snad jen to, že často chodí do solárka. I když o tom pochybuju.

Hned poznali, že jsme upíři. No, nepřišli na to hned, ale uhodli to. Jak o nás, kruci, ví? Copak jsou nějaký divný druh upírů? Jsou čarodějové? Démoni?

Nešťastně jsem zakroutila hlavou. Celou hodinu jsem nedávala pozor, vždyť většinu knih už znám nazpaměť. Poslední hodinu jsem byla nervózní tak, že jsem si musela čmárat do sešitu. Vůbec jsem nepřemýšlela o látce, kterou nám učitel odříkával, ale o Edwardovi a jeho tajemných sourozencích.

Když konečně zazvonilo, okamžitě jsem si sbalila věci a musela jsem si připomínat, že se mám pohybovat lidskou rychlostí. Alice mě čekala před učebnou, ale Emmetta jsem nikde neviděla.

„Nevidím jejich budoucnost, smrdí, jsou moc opálení a chovají se divně,“ přemýšlela nahlas Alice.

„A nezapomeň, že se nebojí upírů,“ dodala jsem a zakroutila hlavou.

„Divný. Co jsou zač?“ Alice nakrčila obočí a zatvářila se nešťastně, protože nemohla přijít na jejich identitu.

„To nevím, ale brzy to zjistíme,“ řekla jsem, když jsme došly na parkoviště. Emmett už byl u Mercedesu a tvářil se nedočkavě.

Na parkovišti už skoro nikdo nebyl, všichni se těšili na víkend. Zůstalo tu jen pár studentů. Buď byli po škole, nebo čekali na své drahé polovičky. Tak či tak, nemusí mě to zajímat.

S Alice jsme došly k Emmettovi a ti dva se okamžitě vrhli na průzkum s otázkou „Co jsou zač?“. Já jen hleděla na zem a snažila se v ní najít inspiraci. Samozřejmě marně. Když se parkoviště vylidnilo, Alice s Emmettem ještě pořád diskutovali.

Uslyšela jsem tiché, opatrné kroky a okamžitě znervózněla. A je to tady, pomyslela jsem si.

Edward s Rosalií a Jasperem k nám kráčeli pomalu, nosy nahoru, jako by říkali: „Cha, my jsme tu nejlepší, hleďte na nás!“ Jenže zapomněli, že jsme tu jen my a my se můžeme akorát tak smát.

Když k nám šnečím tempem došli, všichni jsme měli na tváři úsměv. Jak my, tak oni.

„Tak co, přišli jste na to, co jsme?“ zeptala se Rosalie, v hlase nadřazený tón. Ovšem, ona je ta nejlepší, ona je ta nejkrásnější… Hnusila se mi už teď!

Protočila jsem oči a začala se předvádět. Parkoviště jsem oběhla šílenou rychlostí a skočila jsem přímo před Rosalii. Skočila jsem z takové dálky, že jsem do asfaltu udělala menší prohlubeň.

„Ještě ne, ale nezahrávej si s námi!“ zasyčela jsem na ni. Teď protočil oči Jasper.

„Kdybys věděla, co jsme my, ironie by tě přešla,“ řekl a přistoupil ke mně. Páni, ten pach byl strašný. Smrděli, jako by se doma pomazali cibulí.

„Tak nám to konečně řekněte,“ dožadoval se Emmett. Konečně to někdo řekl. Jsem napnutá jak gumička. Co teda jsou? Honem, honem, ať mi to řeknou!

„Jak myslíte. Hlavně nezdrhej,“ řekla ironicky Rosalie.

„Proč bychom před vámi měli zdrhat?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Myslím, že pochopíš,“ pronesl Jasper důležitě, v očích nadšení. Podíval se na Edwarda a Rosalii, oba přikývli.

Všichni tři odešli o kus dál. Zastavili se asi 20 metrů od nás.

„Teď!“ vykřikla Rosalie a všichni se kousek rozběhli. Když nabrali rychlost, vyskočili do vzduchu. Dívala jsem se na Jaspera. Za letu se… měnil. Od konce páteře mu přeběhly chlupy a stávalo se z něj nějaké zvíře. Tak rychle jsem nedokázala poznat, co to je, ale když dopadl, stál před námi lev.

Podívala jsem se na Rosalii a Edwarda. Z Rosalie byl panter a z Edwarda puma.

Všechny tři kočky se na sebe podívaly a stouply si před nás do řady. Puma byla uprostřed a po boku měla zbylé šelmy. Lev zavrčel, puma začala výhružně kroutit ocasem a panter odhalil zuby a sklopil uši.

Podívala jsem se na Alice. Pusu měla dokořán a oči vykulené. Ani jsem se jí nedivila. Nejspíš jsem vypadala podobně.

Emmett vypadal překvapeně, ale v obličeji neměl ani náznak vystrašení.

„Můžu?“ zeptal se a přišel blíž k pumě. Edward – puma – zavrčel a začal kroutit ocasem, až to vypadalo, že chce bojovat. Stejně jako Emmett. Začali kolem sebe kroužit a vrčeli na toho druhého.

Panter a lev si sedli na zadní a pozorně kroužení sledovali. Já a Alice jsme nebyly schopné pohybu, tak jsme tam jen tak stály, pusu dokořán, jako by vedle nás přistálo ufo, a sledovaly zápas.

Vzdálenost mezi Edwardem a Emmettem se zmenšovala, až puma zařvala a skočila na Emmetta. Ten ležel na zádech a snažil se ji od sebe odstrčit. Oba řvali jako smyslů zbavení, ale Emmett se u toho usmíval, takže nešlo o vážný souboj. Když se mu podařilo Edwarda odhodit, povzbudivě se na mě a Alice usmál.

Edward pořád letěl, a když se začala blížit zem, ve vzduchu se otočil tak, že přistál na všech čtyřech. Zavrněl a podíval se na lva a pantera. Ti se zvedli a všichni k nám kráčeli. Edward šel k Emmettovi a znovu zavrněl.

„Dobrý souboj, kočičko,“ provokoval Emmett.

Edward zavrčel a kousl Emmetta do nohy. Ten se usmál a chytil pumu za ocas.

„Zlobivý kocourek,“ napomínal Edwarda a usmíval se od ucha k uchu. Edward zase zavrčel a vysmekl se mu. Najednou tu nebyla puma, ale smějící se Edward.

„Líbilo?“ zeptal se Emmetta.

„Že váháš, kočičko.“ Emmett se začal smát a bouchl Edwarda do ramene.

Jedno jsem nechápala. Otočila jsem se na Edwarda.

„Jak to, že jsi oblečenej?“ 

Příště něco o tom, jak se z Edwarda, Rosalie a Jaspera staly šelmy... 

Nechte tu komentář a třeba i návrh na nějakou situaci... Budu jenom ráda. =)

A jak se tak dívám na komentáře, napište aspoň jednu větu, prosím... Z některých smajlíků opravdu nepoznám, co máte na ♥... =)

Autor: Jannie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek New beginning - 2. kapitola: