Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 30. kapitola - Happy end

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nevzdám se! 30. kapitola - Happy endA JE KONEC... Doufám, že se vám moje povídka líbila a nezanevřete na ní. Mám pro vás malé překvápko. Tohle byla jen první část. Nechce se mi s touhle povídkou končit, takže jsem se rozhodla pro druhou část. Co v ní bude vám ještě nřeknu, nechte se překvapit...=)

27.01.2010 (07:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2629×

Alice už netrpělivě přešlapovala v pokoji. Otevřela jsem dveře a ona se na mě hned vrhla.
„Sundej si ty šaty a běž se umýt." Rozkázala a já si vzala připravené spodní prádlo. Svatba by měla být v 7 ráno. Nechápu proč tak brzy, ale je mi to celkem jedno. Zavřela jsem dveře od koupelny a sundala si ty černé šaty.

Najednou jako by ze mě všechen ten smutek odpadl a já se cítila snad o tunu lehčí. Musela jsem se usmát. Okamžitě mi to zvedlo náladu. Vlezla jsem do sprchy a pustila horkou vodu. Krásně jsem se uvolnila, a když už jsem uznala, že by to stačilo vylezla jsem. Osušila jsem se a hned jak jsem otevřela dveře od koupelny dávala mi zase Alice pokyny.

„Teď si lehni na postel a já se za dvě hoďky vrátím. Jestli se z té postele jen hneš, tak uvidíš... Musíš být čilá. Nikdo nechce vidět unavenou nevěstu." Řekla a mrkla na mě než zmizela za dveřmi. Lehla jsem si na postel a pořádně se zachumlala do peřin.

Přemýšlela jsem o tom, jak to bude probíhat, jak budu vypadat, jak Aro bude vypadat. Musela jsem na chvilku všechny myšlenky vyhnat. Zatlačila jsem je všechny do pozadí a měla jsem prázdno. Totální nicota vládla mé hlavě a já si to užívala.

Ani jedna myšlenka. Prostě nic. Ticho. Najednou se ozvalo klapnutí dveří a všechny myšlenky se jako lusknutím prstu vrátily zpět. Byla jsem dokonale odpočinutá. Alice seděla na židli před zrcadlem a s usměvem mě pozorovala.

„Můžeme? Máme na to jen pět hodin." Řekla a já se divila.
„Cože? Jak dlouho jsem odpočívala?" Zeptala jsem se udiveně a ona se na chvilku zapřemýšlela.
„No asi 7. Když jsem přišla vypadala jsi, jako že spíš, tak jsem tě nechala, ani nám to nebude moc chybět, takže co." Řekla a já na ní koukala jak na svatý obrázek. Cože? Sedm hodin?

„Ale no tak, Bells. Ať ti do tý pusy nevlítne moucha." Řekla a obě jsme se začaly smát.

„Tak pojď. Sedni si sem. První tě nalíčíme." Řekla a já se posadila na židli před zrcadlem, ve kterém se plně odrazoval můj obličej.

Cítila jsem jak celou dobu něco pudrovala jak mi nanášela oční linky, stíny a rtěnku. Trvalo to celé asi  hodinku a půl a já jsem měla celou dobu zavřené oči. Alice zatleskala a já otevřela oči. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

Bylo to dokonalé. Černé lehké oční linky byly krásně tvarované a skoro neviditelné oční stíny byly perletově bílé, stejně jako moje pokožka. Podívala jsem se na Alice.

„No co? Není to nic moc, ale..." Musel jasem jí přerušit.
„Je to nádhera." Vydechla jsem a ona zase zatleskala jako malé dítě.
„Super! Jdeme na vlasy." Řekla a pustila se do nich. Ty dělala dost dlouho, ještě díl než líčení. Asi dvě hodiny. První mi je pěkně pročesala a pak jsem už cítila jen různé tahání a manipulaci. Alice ode mě kousek odstpoupila a shlédla své dílo.

Vzala ještě pár pírek a doladila to. Otevřela jsem oči a teď už jsem vážně nemohla ani promluvit. Jen jsem koukala na neznámou osobu, která měla krásný drdol, ze kterého se nesly vlnité pramínky do všech stran. Krásné líčení. Ta osoba byla dokonalá. Alice na mě něco mluvila, ale já jsem jí nevnímala.

Vzala mě za ruku a začala mě do něčeho oblékat. Zvedala jsem ruce a dělala všechno podle toho co řekla, ale to bylo všechno. Vzpatovala jsem se, když mě postavila asi po půl hodině před zrcadlo. Šaty byly uplé až ke kolenům, kde se rozšiřovaly do stran. Od shora až dolů byla po levém boku připevněna síťka, na které byly posázené perly. Neměly vůbec žádné rukávy nic, jen od prsou se táhla látka.

U pravého ramene byla velká růže, která tohle všechno krásně dolaďovala. Musela jsem se usmát. Otočila jsem se na Alice, která se spokojeně usmívala na své dílo. Byla to nádhera.
„Díky Alice." Řekla jsem a chtěla jí obejmout, ale odstrčila mě od sebe.
„Chceš zničit mé dílo?" Řekla a ukázala na šaty a na učes. Byla jsem zmatená.

Usmála se však a sama mě objala.
„Gratuluju, Bello." Řekla mi do ucha a já jí ještě vís stiskla. Bylo za deset sedm. Byla jsem nervozní. V bříšku mi létalo tisíc motýlků a já jen koukala na Alice jak se obléká a líčí na svatbu.

Asi mi šla za družičku. Za pět minut. Nemohla jsem se dočkat až si řekneme své ANO. Alice se zvedla, chytla mě za ruku a šly jsme. Šly jsme lidskou chůzí. Trvalo to přesně 5 minut, než jsme stanuly před dveřmi síně. Všechno vevnitř ztichlo a začala hrát hudba. Dveře se otevřely a já užasla.

Celá místnost byla sladěna do bíla. Všude samé stuhy a zdobení. Nebylo to ani přeplácané ani chudé. Prostě dokonalost sama. Každý host byl svátečně a hezky oblečen. Viděla jsem Edwarda a Jane jak se drží za ruce. Oběma to moc slušelo a já jim to přála. Jen jsem se usmála a oni mi usměv oplatili. Alice mě vedla k Arovi.

Pohlédla jsem na něj a byl nádherný. Jeho černé kvádro mu dokonale padlo. Bílá košile ladila s mými šaty a černá kravata ho dělala ještě krásnějším. Nemohla jsem vynadívat. Pomalým krokem jsme se blížily k "oltáři". Oddával nás farář. Alice mě předala Arovi a ten opatrně chytl mou ručku.
„Jsi nádherná." Řekl tak, abych to slyšela jen já.

Musela jsem se usmát a jsem si jistá, že kdybych byla člověk, červenala bych se jako rajče.
„Sešli jsme se zde dnes..." A farář pokračoval dál. Zase jsem jeho hlas vypustila z hlavy koukala se přímo do Arových očí. Najednou jsem však slyšela ty nejdůležitější slova tohohle všeho.

„Berete si zde přítomného Ara Volturi za manžela?" zeptal se farář.

„Ano." Odpověděla jsem.
„Berete si zde přítomnou Isabellu Volturi za manželku?" Zeptal se Ara. Čekala jsem na jeho odpověď.
„Ano." Řekl a mě spadl ten nějtěžší kámen ze srdce.
„Prohlašuji vás mužem a ženou.  Prosím, dejte si první manželský polibek." Řekl a já se už úplně otočila k Arovi. Naklonil se ke mě a naše rty uzamkl v  nekonečném polibku. Slyšela jsem už jen ohlušující jásot ostatních.



KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 30. kapitola - Happy end:

 1
1. AnnieS
18.12.2011 [17:15]

AnnieSÚúúžasné!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře