Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyzpytatelnost - Kapitola Čtvrtá Konec

Stephenie Meyer


Ach ano, konec této povídky. Jak víte, jsou vždy dvě možnosti. Život jako upír, nebo smrt. Rozhodne se Bella pro nesmrtelnost nebo pro smrt? Těžké rozhodování, ale ještě těžší je přijmout následky. Jak se s tím popere Bella? Kdo ví? Já ano, tak jestli vás to zajímá, čtěte.

„Odpoledne přijdou děti,“ usmál se. „Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Dám ti nabídku. Večer si přijdu pro odpověď.“

Jakmile to řekl, hned jsem věděla, o co jde. Ale neodpověděla jsem hned, i když jsem svou odpověď znala. Odešel s obrázkem pečlivě schovaným v zadní kapse u kalhot.

Celé dopoledne jsem prospala a doháněla to, co jsem nestihla v noci. Odpoledne mě probudil Edward. Díval se na mě smutným pohledem. A já věděla, co chce.

„Ahoj, krásko,“ řekl.

„Ahoj, Anděli,“ odvětila jsem mu. Pak mě jemně políbil a já se usmála. Byl tu se mnou až do večera, doháněl všechno, co jsme nestihli. O nabídce od Carlisle jsem neřekla. Nemusel to vědět.

Přišli všichni, Alice, která skoro plakala, Esme, které ve tváři hrál smutný úsměv. Jasper, který se snažil být veselý, Emmett, který se snažil vtipkovat a Rose, která vypadala jako ztělesnění smutku. Přišel i Charlie, plakal. Litoval a já plakala s ním.

Večer, pozdě večer přišel Carlisle a položil mi otázku: „Chceš, abych tě přeměnil v upíra? Jsi mladá a já vím, že to s Edwardem a s námi zvládneš,“ zašeptal a já viděla, jak se trápí.

„Dlouho jsem přemýšlela nad svou odpovědí,“ bolestně jsem se ušklíbla. „Nechci, abys mě přeměnil. Chci zemřít. Je to tak správné.“

Měla jsem pocit, že jeho oči plakaly bez slz. „Věděl jsem to,“ řekl jen. „Jediné, co ti tedy můžu nabídnout, jsou silné léky proti bolesti.“

„Děkuji,“ a čekala jsem na injekci, kterou mi zavedl přímo do žíly. Má mysl otupěla. A já si následující hodiny nepomatuji. Jen sem tam, když jsem probudila z otupění, jsem si uvědomovala svou přítomnost.

Vedle mě někdo pořád seděl a držel za ruku. Otíral mi slzy a pot z tváří. Měla jsem šanci se rozloučit. Všichni Cullenovi za mnou každý den chodili. Vyprávěli mé své příběhy, ale já všechno měla zastřené v mlze. Pomatuji si jen jejich smutné obličeje.

Den ode dne to bylo horší a já věděla, že smrt je blízko. Ten den tu byli od rána Cullenovi. A já pomalu cítila, jak všechno odplouvá.

Když přišla má chvíle, všichni stáli kolem mě. Jak andělé, stáli tu ve slunečním světle, zářili tak krásně až to bralo dech. Usmála jsem se na ně. Poprvé jsem se na ně usmála, ale uvnitř jsem věděla, že můj úsměv patří hlavně a jen mému andělovi. Mému Edwardovi.

Ztěžka jsem pohnula rty. „Mám vás ráda,“ vypravila jsem ze sebe. „Miluji tě,“ zamumlala jsem tiše k Edwardovi. Cítila jsem jeho chladné rty na svých.

A pak byla tma a poslední, co jsem slyšela, bylo dlouhé táhlé zanaříkání a pak mé srdce přestalo bít navždy.

 

Byl konec a Bella navždy mohla v klidu spát. Opustila život, který nebyl dokonalý, ale zažila všechno, co měla a ač odešla mladá, zůstala navěky v srdcích sedmi upírů. Sedmi lidí, kteří na ní nikdy nezapomenou.

Život plný rodiny, i když ne dokonalé, přátelství, které netrvalo dlouho, ale bylo hluboké a upřímné, a lásky. Lásky, která ji dala tolik.  Život není fér, ale je to život a smrt je nedílnou součástí života.

A jak řekl jeden moudrý pán. Nikdo neměl žít déle, než žil…

 

 

 

„Odpoledne přijdou děti,“ usmál se. „Ale o tom jsem nechtěl mluvit. Dám ti nabídku. Večer si přijdu pro odpověď.“

Jakmile to řekl, hned jsem věděla, o co jde. Ale neodpověděla jsem hned, i když jsem svou odpověď znala. Odešel s obrázkem pečlivě schovaným v zadní kapse u kalhot.

Celé dopoledne jsem prospala a doháněla to, co jsem nestihla v noci. Odpoledne mě probudil Edward. Díval se na mě smutným pohledem. A já věděla, co chce.

„Ahoj, krásko,“ řekl.

„Ahoj, Anděli,“ odvětila jsem mu. Pak mě jemně políbil a já se usmála. Byl tu se mnou až do večera, doháněl všechno, co jsme nestihli. O nabídce od Carlisle jsem neřekla. Nemusel to vědět.

Přišli všichni, Alice, která skoro plakala, Esme, které ve tváři hrál smutný úsměv. Jasper, který se snažil být veselý, Emmett, který se snažil vtipkovat a Rose, která vypadala jako ztělesnění smutku. Přišel i Charlie, plakal. Litoval a já plakala s ním.

Večer, pozdě večer přišel Carlisle a položil mi otázku: „Chceš, abych tě přeměnil v upíra? Jsi mladá a já vím, že to s Edwardem a s námi zvládneš,“ zašeptal a já viděla, jak se trápí.

„Dlouho jsem přemýšlela nad svou odpovědí,“ bolestně jsem se ušklíbla. „Nechci, abys mě přeměnil. Chci zemřít. Je to tak správné.“

Měla jsem pocit, že jeho oči plakaly bez slz. „Věděl jsem to,“ řekl jen. „Jediné, co ti tedy můžu nabídnout, jsou silné léky proti bolesti.“

„Děkuji,“ a čekala jsem na injekci, kterou mi zavedl přímo do žíly. Má mysl otupěla. A já si následující hodiny nepomatuji. Jen sem tam, když jsem probudila z otupění, jsem si uvědomovala svou přítomnost.

Vedle mě někdo pořád seděl a držel za ruku. Otíral mi slzy a pot z tváří. Měla jsem šanci se rozloučit. Všichni Cullenovi za mnou každý den chodili. Vyprávěli mé své příběhy, ale já všechno měla zastřené v mlze. Pomatuji si jen jejich smutné obličeje.

Den ode dne to bylo horší a já věděla, že smrt je blízko. Ten den tu byli od rána Cullenovi. A já pomalu cítila, jak všechno odplouvá.

Když přišla má chvíle, všichni stáli kolem mě. Jak andělé, stáli tu ve slunečním světle, zářili tak krásně až to bralo dech. Usmála jsem se na ně. Poprvé jsem se na ně usmála, ale uvnitř jsem věděla, že můj úsměv patří hlavně a jen mému andělovi. Mému Edwardovi.

Ztěžka jsem pohnula rty. „Mám vás ráda,“ vypravila jsem ze sebe. „Miluji tě,“ zamumlala jsem tiše k Edwardovi. Cítila jsem jeho chladné rty na svých.

A pak byla tma a poslední, co jsem slyšela, bylo dlouhé táhlé zanaříkání a pak mé srdce přestalo bít navždy.

Byl konec a Bella navždy mohla v klidu spát. Opustila život, který nebyl dokonalý, ale zažila všechno, co měla a ač odešla mladá, zůstala navěky v srdcích sedmi upírů. Sedmi lidí, kteří na ní nikdy nezapomenou.

Život plný rodiny, i když ne dokonalé, přátelství, které netrvalo dlouho, ale bylo hluboké a upřímné, a lásky. Lásky, která ji dala tolik. Život není fér, ale je to život a smrt je nedílnou součástí života.

A jak řekl jeden moudrý pán. Nikdo neměl žít déle, než žil…




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyzpytatelnost - Kapitola Čtvrtá Konec:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!