Povídka je o Esmé Plattové, dívce, která touží po lásce. Brzy se jí podaří najít muže, do kterého se zamiluje, ale tento muž pro ni rozhodně není ideální. Je to totiž upír James. Láska je ale slepá a Esmé připadá vše úžasné a až příliš pozdě jí dojde, že zabloudila do slepé uličky.
15.07.2011 (15:00) • DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1799×
Vyprávění 3. osobou
Asi dvacetiletá žena seděla na lavičce v parku a smutně pozorovala okolní dění. Její tmavé oči těkaly po lidech procházejících parkem a ona mezitím přemýšlela o svém životě. O životě, který by se neměl lišit od života jiných lidí, ale lišil. Ona se nesmála jako její vrstevníci. V jejích očích se nezračilo štěstí nebo radost, ale smutek. Jaký důvod může mít člověk, který má téměř celý život před sebou, k takovému počínání? I když se to možná nezdálo, tato dívka měla důvod ke smutku. Netrápila ji nešťastná láska jako tolik jejích známých. Vlastně by se dalo říct, že měla úplně opačný problém. Lásku totiž nikdy nepoznala a to v žádné podobě. Své rodiče nezajímala, a proto ji ještě jako nemluvňátko dali do kojeneckého ústavu. Nezajímali se o ni, nemilovali ji a ona by jen těžko mohla milovat někoho, kdo jí připravil krušné dětství a koho vlastně ani neznala. Už nepochopitelnější bylo, že se nikdy nezamilovala ani do svých kamarádů nebo vrstevníků. Proto si od jistého věku začala připadat jiná, chladná, prázdná a bez schopnosti zamilovat se. Jako kdyby snad měla v hrudníku kus kamene.
„Můžu si přisednout?" vyrušil jí najednou z přemítání chladný mužský hlas. Dívka, naprosto vyvedená z míry jen chabě přikývla. Chtěla dále přemítat o svém zpackaném životě, ale muž měl v úmysle v konverzaci, nebo spíše monologu pokračovat.
„To je dneska ale chladno,“ konstatoval suše. Poté se poprvé pořádně podíval na přísedící dívku. Ta opět přikývla, ale neobtěžovala se podívat na muže, kterému její odpověď patřila. Ten tam ale seděl jako zhypnotizovaný a dále pozoroval dívku, které to rozhodně příjemné nebylo.
„Co je?“ optala se hrubě a poprvé se na chlapce podívala. Okamžitě jí spadla čelist. Jeho rysy byly dokonalé. Polodlouhé vlasy měl stažené do koňského ohonu, na sobě měl omšelou koženou bundu a potrhané kalhoty. Rozhodně nejzvláštnější byly jeho oči, rudé jako krev. Nebyly krásné, byly… tajemné, zvláštní, možná i strašidelné. Ale svým způsobem podtrhávaly jeho zvláštně dokonalý vzhled. A pak se v jediné vteřině změnily z krvavě červených na tu nejtmavší černou. Nabraly barvu noci, takové noci, kdy se měsíc neobtěžuje vylézt zpod mraků a ani hvězdy nejsou vstřícnější.
První, kdo tentokrát promluvil, byla ona hnědovláska. „Ty oči… Teda, no jsou…pěkný! Nosíš, teda nosíte čočky, že?“ koktalo děvče a snažilo se nějak rozumně dokončit načatou větu.
„Ne, čočky nenosím," usmál se chlapec a poté pokračoval, „ty oči už se u nás dědí. Nejsi první, kdo si o nich myslí, že vypadají divně. Jo a mimochodem,“ řekl a usmál se ještě zářivěji, „já jsem James.“
„Esmé,“ zašeptala dívka tiše, „ale tak mi nikdy nikdo neříká. Pro všechny jsem Mia.“ Ve chvíli, kdy dívka domluvila, se jí na nos snesla sněhová vločka.
„Začíná sněžit,“ řekl chlapec, jako kdyby to nebylo dost jasné. „Nepřijala bys přijmout pozvaní na kávu? Jestli se ti ale nechce trávit odpoledne se zatrpklým klukem, tak to řekni.“
Dívku na krátký okamžik zaplavila vlna paniky. Má odejít s chlapcem, kterého nezná ani dvě minuty neznámo kam? Proč jí vůbec někam zve, když jí vůbec nezná? Chodí snad po parcích a hledá ztracené existence, kterým by mohl vlít trochu života do žil? I proti svému vnitřnímu přesvědčení dívka pomalu přikývla a vstala z lavičky. O dvacet minut později už seděli v nedaleké kavárně a probírali svoje životy do nejmenších detailů.
„… měl jsem jí hrozně rád, ale jednou jsem jí našel mrtvou. Krev byla všude kolem,“ vysvětloval chlapec, jak přišel o svou krysu, a v očích se mu přitom zvláštně zalesklo. Jeho hlas byl chladný a mdlý. Nezdála se, že by přikládal velký význam slovům, která vypouštěl z úst. Zato dívku hypnotizoval pohledem svých krvavých očí a každé její slovo přímo hltal.
„No to já žádné zvíře nikdy neměla. V děcáku se netolerovaly,“ řeklo děvče k načatému tématu. Už dlouho se jí nepoštěstilo, aby se někomu mohla svěřit se vším, co jí tížilo. Vlastně se jí to nepoštěstilo nikdy. Vždy byla spíš stydlivá, za což byl vinen především fakt, že je jiná. Jamesovi se ale nebála vyzpovídat. Ani on totiž nebyl úplně normální.
„No,“ Esmé se dál snažila pokračovat v hovor, „v děcáku to bylo po všech stránkách náročný. Hlavně jsem tam byla vždycky na všechno sama. Kdykoli jsem si tam našla kamarádku, musela jsem se s ní hned zase rozloučit, protože šla k adoptivním rodičům. Proto už jsem si radši žádné kamarády nehledala, bylo to tak lehčí.“ I přestože se Mia pokusila o vyrovnaný hlas, nepodařilo se jí to a navíc jí k tomu všemu po tváři stekla hořká slza. James jí položil svou ruku na tu její. Mia v tom okamžiku ztuhla. James měl ruku studenou jako kus ledu.
„Co to má být? Tvoje ruka je jako led!“ řekla Mia potichu a nedůvěřivě se podívala na chlapce, který svou ruku zase rychle stáhl.
„Kdybych ti řekl pravdu, stejně by si mi to neuvěřila,“ řekl James tiše. V očích se mu lesklo, na tváři měl potutelný výraz. Vlasy mu vylézaly z culíku a rámovaly mu jeho kulatý obličej.
„Čemu bych neuvěřila?“ Dívka už také šeptala a dívala se do očí svého společníka. Z jejího postoje vyřazoval strach. Strach z neznámého i z jeho odpovědi.
„Upír,“ zašeptal už téměř neslyšně, a když uviděl nechápavý výraz v dívčině tváři, ještě tišeji dodal. „Já jsem upír.“
Je to má prvotina, tak prosím o schovívavost...
Autor: DarkFireflies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevyslyšené prosby - Prolog:
přečetla první kapitolu a je to perfektní! Mii je mi líto... Tohle by si nezasloužil nikdo a bylo by fajn, kdyby se s Jamesse zamilovali! Ale je tu ale ( )... Podle mě patří páry TS k sobě, takže budu doufat, že se tam objeví Carlisle a Esmé si ho vezme Opravdu je to nádhera a docela jsem se toho bála... To tys mě tak vystrašila!! Je to krásné a patří to do tvé sbírky perfektních kousků!
Wow! Tak toto si zaslúži oveľa viac čitaleľov! Perfektné!!! Už dávno som nečítala poviedku so štýlom: on rozprávanie, a preto sa mi to zo začitku zdalo divné, no po pár riadkoch už výnimočné, pretože si to napísala fakt dobre. Upútalo ma to natoľko že som si ani nevšimla že už je koniec. A to sa mi nestáva často, preto jedna obrovská poklona! Musím pochváliť aj za námet... Nie je veľa poviedok kde je hlavnou hrdinkou Esme a páči sa mi, že je ňou práve v tejto poviedke, pretože vyzerá fakt zaujímavo. A na toto nesmiem zabudnúť!...Už v tvojom krásnom shrnutí som si prečítala že to bude skôr tragická láska. Za to ďalšie body! Proste, milujem romantiku ale už tu bolo toľko sladkého až ma páli v krku... Takže, chválim!!!!
Ahoj, nevěděla jsme, kam ti napsat, protože nemáš shrnutí, ale udělala jsi mi velkou radost tím, že se ti líbí má tvorba. Moc děkuju!!!
Nemám slov... Bylo to tak... Promiň, ale já to nedokážu vyjádřit slovy.
Já v Tobě vidím hodně, hodně, ale hodně výborného autora! Ty nám jednou ukážeš! Určitě jednoho dne vydáš knížku, která bude mít velký úspěch!
Dobrá, pokusím se to tedy vyjádřit slovy, ale nemůžu Ti to zaručit...
V prvé řadě Ti ho moc chválím. Bylo to originální, úžasné, dokonalé, povedené, kvalitní, luxusní, výborné, procítěné, smysluplné... Už mi docházejí slova.
Ty se nemáš za co stydět! Být Tebou a mít tvůj talent, tak píšu, píšu a píšu od rána do večera.
Opravdu Ti to závidím. Upřímně si mě úplně dostala!
Ty jsi prostě už od začátku profík. Jen tak dál!
PS: Kdy bude další díl?
PPS: A chtěla bych ti nekonečně poděkovat za to, že čteš moje ubohé povídky. Opravdu si jedna z mála, co aspoň prolítnou očima ty řádky slov.
Ahoj,
článek jsem Ti opravila, ale dávej si pozor na:
* Čárky;
> před spojovacími výrazy;
> ve větě, kde je více určitých sloves;
* Překlepy;
* Ji/jí; krátce ve 4. pádě;
* /by jsi/ -> /bys/;
* Počáteční uvozovky u přímé řeči se nedělají čárkami, ale klávesy (shift + ů). Pokud Ti nejdou, zkopíruj si toto: „. Najdeš je i v našem editoru vyznačené Omegou.
* Shoda podmětu s přísudkem;
> Y; pokud je podstatné jméno v rodě mužském NEživotném/ženském, bude v přísudku tvrdé Y;
/Vlasy vycházely z culíku./
/Slečny se usmívaly./
> I; pokud je podstatné jméno v rodě ženském, bude v přísudku měkké I;
/Muži si povídali./
* Píšeš špatně přímou řeč; posílám Ti koncept, podle kterého si ji můžeš opravit:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Příště si dávej, prosím, pozor.
Děkuji...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!