Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 9. kapitola

26.09.2009 (08:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3290×

IX.- Schopnosti

Vešli jsme do obýváku. Všichni seděli a tak jsem se přidala. Byla puštěná televize a tak jsem se koukala. Běžela tam moje oblíbená kriminálka Las Vegas. Zrovna tam něco hledaly a mě napadlo kde to může být.

„Ježiš ty sou tak blbý, tak se zvedněte tu vázu, ne?“ divoce jsem u toho gestikulovala.

„Bello co to děláš“ slyšela jsem Carlisle když právě vycházel s Edwardem z pracovny.

„Co zas dělám“ mávla jsem rukou k němu a Edwardovi přistála na hlavě váza která byla pod televizí.

„Tuto“ ukazoval Edward na střepy.

„Promiň, ale to jsem neudělala schválně“ omlouvala jsem se mu už dneska podruhé.

„Vidíš Carlisle a o tomhle jsem mluvil prostě vzlétla do vzduchu a letěla“ říkal Edward.

„Bello, mohla bys mi to ukázat“ žádal mě Carlisle

„Jasně tak dem ven“ odtrhnula jsem oči od TV a vstala z křesla. Vyšla jsem na verandu, udělala dva kroky a odlepila se od země. Třikrát jsem obletěla dům a znovu přistála na verandě.

„Myslím, že máme dalšího talentovaného upíra“ zkonstatoval Carlisle. To mě trochu zaskočilo. Obrátila jsem se a vešla do domu.

„Jak dalšího talentovaného upíra?“ ptala jsem se a znovu a sledovala kriminálku.

„Já, Alice a Jasper máme talent to znamená, že umíme něco víc, než jiní upíři“ vzbudil mou zvědavost Edward

„S jaký talenty“ ptala jsem se dál.

„Já můžu vidět budoucnost, ale až se někdo rozhodne, ale někdy vize přijde bez podnětu“ oznamovala mi Alice.

„Já zase dokážu cítit emoce a dokážu si s nimi hrát, jak se cítíš teď“ vysvětloval Jasper a já se najednou cítila smutně.

„Smutně jako by mi někdo umřel“ řekla jsem a zase se cítila mormálně.

„No a já dokážu číst myšlenky, takže přede mnou nikdo nic neutají, až na tebe“ přidal se Edward

„Hm, to je zajímavé“ zhodnotila jsem.

„A ty dokážeš létat a přesouvat věci“ slyšela se Carlisle.

„Létat to souhlasím, ale přesouvat věci to mohla být náhoda“ řekla jsem a zase se věnovala kriminálce. V tu chvíli mě napadlo to že o nikom skoro nic nevím.

„Hele a nechtěli by ste mi každý o sobě něco říct? Já totiž o vás nic nevím“ řekla jsem jim a všichni se obrátili směrem ke mně. O každém jsem se něco dozvěděla. Taky jsem se konečně dopídila toho, jak se jmenuje ta blondýnka. Rose se jmenuje. Taky jsem jí poděkovala za oblečení. Chvilku jsme si povídali stranou ode všech. Dozvěděla jsem se, že ona a Edward hlasovali proti mé proměně. Bylo mi to vcelku jedno. Stála jsem tam na verandě a pozorovala hvězdy. Byla jasná noc. Srovnávala jsem si v hlavě co jsem se za dnešní noc nového života dozvěděla. Trápila mě jen jedna věc a to že už nikdy neuvidím mamku s taťkou. Sáhla jsem si automaticky na krk kde má být můj nový přívěšek s fotkama ale nebyl tam. Vešla jsem dovnitř s otázkou kde mám svoje věci.

„Hej můžu se vás zeptat, kde mám svoje věci?“

„Dal jsem je tvojí mamce“ odpověděl mi Carlisle.

„CHtěla bys je zpátky? Mohl bych pro ně skočit“ nabídl se Edward.

„To bys byl hodný, alespoň bych měla nějakou vzpomínku“ povolila jsem to Edwardovi.

„Skočím pro ně během pohřbu a ty Carlisle měl by si se chystat, víš že jsi pozvaný“ připomněl mu Edward.

Já jsem si sedla do křesla a začala přemýšlet na tím vším novým. Vůbec se mi nechtělo spát. Jo vlastně upíři nespí. Nevěděla jsem co mám dělat, a tak jsem koukala do zdi. Napadlo mě půjčit si nějakou Carlislovu knížku.

„Carlisle mohla bych si půjčit nějakou tvou knihu?“ zeptala jsem se.

„No jasně, proč ne?“ řekl a já vešla do jeho pracovny ke stěně s knihovnou a začala vybírat podle názvu. Bylo tam hodně knížek s pověstmi a legendami ale mezi nejpočetnější patřily knihy o lékařství ale nakonec jsem našla jednu o biochemii. Otevřela jsem knihu na první stránce a začetla jsem. Asi po hodině jsem slyšela přibližující se kroky.

„Biochemie, to není typické čtení pro holky jako si ty“ přistoupil ke mně Edward.

„Jo a co bych asi tam měla podle tebe číst“ štvalo mě že mě někdo přerušil.

„No já nevim…“

„Když nevíš, tak se do toho nemotej“ vyjela jsem po něm.

„Ne já jen, že by asi k tobě spíš sedly časopisy o módě a kosmetice tak jako dnešní holky“ obhajoval se.

„Je vidět, že mě moc neznáš“ zkonstatovala jsem.

„Jo moc tě neznám, vidím tě podruhý v existenci a nemůžu slyšet tvoje myšlenky. Si pro mě oříšek“ dořekl a díval se na stůl.

„Je to proč se chováš tak odtažitě?“ dávala jsem si do souvislostí.

„Já nevím je to takový složitý“ a já jsem se nadobro ztratila v textu.

„Možná, že kdybys mi řekl o sobě něco víc a já taky, tak by to prolomilo ledy“ vysvětlila jsem a udělala si z papíru na stole záložku. Edward o sobě začal povídat o tom, kde se narodil a tak. Pak pokračoval upířím životem. Po tom co dopovídal jsem začala já. Řekla jsem mu taky věci se svého lidského života, ale tím upířím jsem nepokračovala protože jsem neměla čím. Když jsem dopovídala bylo už skoro deset ráno. Vylezla jsem z pracovny a Edwardem v patách. Viděla jsem Carlisle v černém smokinku a vzpomněla si, že jde na můj pohřeb. Sešla jsem schody sedla jsem si do křesla a pozorovala jak Esme vypravovala Carlisle.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 9. kapitola: