Tak další kapitolka s názvem Plán. Tentokrát bude vyprávět Carlisle jak to všechno provedl a tak různě tak doufám že se vám to bude líbit a příjemné počtená. Papa
19.09.2009 (11:15) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3592×
VI.-Plán
Carlisle
Za měsíc od našeho hlasování jsem měl už všechno perfektně naplánované. Dokonce mi Alice nabídla jakoukoli pomoc. Je hrozně natěšená na novou sestru. V noci po oslavě jejích 18. narozenin jsem běžel domů. Všechno jsem připravil a ještě jednou zkontroloval. Když jsem šel ráno do nemocnice ještě mi Esme popřála štěstí a odešel jsem do práce. Těsně před tím něž sestra odnesla snídani Belle jsem vyměnil pár léků který nafingují to co budu potřebovat. Sestra odnesla vyměněné léky a snídani Belle a mě nezbývalo nic jiného než čekat do oběda. Do oběda jsem se zabavil tím že jsem byl na ambulanci a ošetřoval nemocné. Nevěnoval jsem pozornost hodinám a najednou jsem uslyšel: „prosíme Dr. Cullena na pokoj číslo 235“ a já vyšel rychlou chůzí z ambulance k pokoji Belly. Vešel jsem do pokoje a viděl doktora Hudlana jak se snaží Belle nahodit srdce. Podle monitoru který jsem jí dal na noc už byla mrtvá ale já věděl že její srdce bije. Nahodil jsem smutný výraz. Připadal jsem si jako bídák ale chtěl jsem jí vyléčit a jinak to nejde.
„Brade, Brade už jí nepomůžeš je mrtvá“ křičel jsem na něho
„Máš pravdu smrt patří k životu“ řekl a odešel
„sestro zapište čas smrti půl druhé 1. dubna“ nakázal jsem sestře a ona to zapsala
„Zavolejte někoho aby ji odvezli a já zavolám rodině“ zaúkoloval jsem sebe a setru
Taď mě čeká to nejhorší. Musím zavolat její rodině. Zvedl jsem sluchátko a vytočil číslo. Ozvalo se pár pípnutí a někdo to zvedl.
„veterinární ordinace Swanová“ ozvalo se
„dobrý den tady Dr. Cullen paní Swanová“ představil jsem se
„Stalo se něco s Bellou doktore“ptala se roztřeseně paní Swanová
„Ano, to nejhorší vaše dcera utrpěla lymfatický šok a zemřela“ lhal jsem a z druhého konce se nic neozývalo.
„pane doktore že teď řeknete apríl“ slyšel jsem roztřesený hlas
„bohužel ne je mi to líto a prosím přijeďte“ potvrdil jsem tu informaci
„dobře jsem tam do půl hodiny“ řekla a zavěsila.
Šel jsem čekat k recepci. Za půl hodiny jak řekla paní Swanová tu byla. Viděl jsem na ní že je uplakaná. Přišel jsem k ni a podal jí kapesník co jsem měl sebou.
„Paní Swanová chcete vaši dceru vidět?“ zeptal jsem se a vedl ji k výtahu
„ano“ zašeptala tak potichu že jsem to mohl slyšet snad jen já.
Vešel jsem do výtahu a zmáčkl tlačítko –2. sjeli jsme do márnice a já vytáhl Bellu a odhalil jí obličej.
„Ach Bello, tak mladá“ šeptala přes slzy. Pomohl jsem jí zase odejít. Přišly jsme do kanceláře a paní Swanová jsem tam ještě hodinu vzpamatovávala.
„paní Swanová měli bychom si promluvit“ načal jsem téma s pohřbem.
„nemocnice může zařídit pohřeb ale bude to na vaše náklady“ žačal jsem
„opravdu? To jsem nevěděla a byla bych moc ráda neměla bych nervy se zařizováním“ řekla. V to jsem doufal že mě nechá to udělat.
„pohřeb by se konal v sobotu za tři dny v místním krematoriu“ nachvilku jsem se zastavil
„pokračujte“ vybídla mě paní Swanová
„byl by to malý obřad jen s pár lidmi se zavřenou rakví.“ Zase jsem se nachvilku zastavil a čekal co řekne. Nic neříkala a tak jsem pokračoval
„osobní věci vaší dcery vám dám ještě dnes a jestli souhlasíte s pohřbem v režii nemocnice tak mi to tady podepište“ vyndal jsem už připravený papír se souhlasem. Pozoroval jsem jako ho podepisuje. Vstal jsem ze židle a šel jí vyprovodit k recepci. Podal jsem jí pár Belli věcí. Došel jsem až ke dveřím a pozoroval jak odjela.
Otočil jsem se a odešel do své kanceláře. Ještě jsem vypsal pár papírů a zavolal Alici.
„Ahoj Alice už můžeš“ řekl jsem jí
„dobře Carlisle potkáme se tam za 5 minut“ řekla a já jsem pomalým krokem šel po schodech do márnice. Došel jsem ke dveřím márnice a tam Alice.
„tak Alice připravená udělat z figuríny Belu?“ zeptal jsem se a na důkaz mi ukázala svůj kufřík s věcmi.
Odemkl jsem a přešel k tělu. Vzal jsem jí do náruče a vyběhl schody upíří rychlostí. V přízemí jsem to vzal zadním vchodem takže mě nikdo neviděl. Když jsem byl venku rozběhl jsem se co nejvíc mi šlo protože jsem věděl že se asi tak za deset minut probudí. Doběhl jsem do domu kde už čekali všichni kromě Alice. Už přichází k sobě. Otevřela oči a vypadala zmateně.
„Edwarde co si myslí, je zmatená?“ zeptal jsem se svého syna
„nevím nic neslyším“ odpověděl a někam zmizel.
„Carlisle připravili jsme jí pokoj“ informovala mě Esme a tak jsem jí odnesl do pokoje.
„Bello uzdravím tě tak jak jsem ti to slíbil“ špitnul jsem k ní a začal se přibližovat k jejímu krku. Našel jsem největší tepnu a zakousl se. Nasál jsem trochu krve aby mohl jed dobře do jejího těla a odpoutal se od jejího krku. To už mi po boku stála Esme s Alicí.
„já u ní zůstanu Carlisle“ slyšel jsem Alici a tak jsem se zvednul a šel s Esme dolů do obýváku.
Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!