Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyléčitelná - 10. kapitola

27.09.2009 (12:00) • Freecoollinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3336×

X.- Válka začala

Carlisle odjel ve svém černém mercedesu a Edward vyběhl oknem. Ani neví kde bydlím a už tam běží. Vyskočila jsem z okna za ním a letěla jsem. Bylo to rychlejší než běh ale už měl docela slušný náskok. Doběhla jsem ho až na začátku města.

„Edwarde, Edwarde počkej“ křičela jsem za ním. Podařilo se. Zastavil a viděl mě. Přiběhl ke mně a najednou se zvedl vítr a přivál ke mně vůni natolik vábivou ,že jsem zapomněla na všechno kolem a soustředila se na bolest v krku a na to jak ji uhasit. Nemyslela jsem na nic a rozeběhla se za tou vůní. Běžela jsem ke konci lesa a chtěla vzlétnout, ale něco mě chytilo za nohu a znemožnil mi to. Sebrala jsem všechnu svou sílu a znovu vyskočila do vzduchu. Tentokrát se mi to podařilo. Ucítila jsem mírné povolení zátěži na mé noze a prudce jí škubla. Měla jsem zpět svojí volnost, a tak jsem uháněla směrem k vůni. Uletěla jsem tak 100 metrů a viděla nějakého člověka mezi stromy. Slétla jsem k zemi a pomalu se přibližovala ke své kořisti. Promýšlela jsem skok na toho člověka, který stál zády ke mně. Chybělo takových deset malých kroků a byla jsem u něho.

Najednou po mě někdo skočil. Povalil mě na zem a držel mě svým tělem u země. Promýšlela jsem možnosti útěku. Ležela jsem na zádech a najednou si všimla za svojí hlavou stromu. Naštěstí jsem měla volné ruce. Objala jsem strom rukama a přitáhla se vší silou ke stromu. Vyjela jsem z pod toho těla a byla zase volná. Strom to ale neudržel a zlomil se a spadl na mého útočníka. Zasmála jsem se a zase se věnovala kořisti. Byla jsem nakrčená a znovu se k němu přibližovala. Najednou mě někdo chytil kolem pasu a začal se mnou uhánět pryč od kořisti. Škubala jsem sebou. Zkoušela jsem chytat se stromů, ale moc mi to nešlo.

Z ničeho nic zpomalil a já se konečně chytla nějakého stromu a vyvlékla se z jeho drtivého objetí. Znovu už jsem za obětí neběžela, protože jsem měla hlavu plnou toho útočníka. On, ale běžel směrem na sever. Následovala jsem ho nad jeho hlavou a nekoukala kam běžel. Zastavil se a já mu slétla na záda. Povalila ho na zem a svýma dlouhýma nohama jsem ho přikovala k zemi. Nadechla jsem se abych se uklidnila a ucítila známou vůni domova. Vzhlédla se od země k domu a na verandě uviděla pobavenou tvář Emmetta. Pak jsem s hrůzou pohlédla do tváře mého útočníka. Byl tam Edward. Okamžitě jsem z něj slezla a začala se omlouvat.

„Ježiši Edwarde promiň já se ti moc omlouvám, ale ta vůně…“ utnula jsem to, protože tak naštvaného jsem ho ještě neviděla.

„Já se teď převléknu a dojdu ti pro věcim tak jak jsem slíbil a už s tebou nechci mít nic společného“ řekl a odešel.

„Jak chceš já se ti omluvila“ nevim kde se to ve mně bralom ale měla jsem děsnou chuť ho provokovat. Zalezla jsem do domu. Když mě viděla Alice hned nade mnou spráskla ruce.

„Proboha Bello, co si dělala že takhle vypadáš“ ukázala na moje cárovité oblečení.

„Ale tak nějak jsem se porvala s Edwardem, protože jsem ucítila člověka a on mě se snažil zastavit a teď se nějak naštval“ vysvětlovala jsem Alici.

„Jo a vyhrála konečně někdo“ ozval se Emmett.

„No tak pojď, něco ti najdu než ti něco koupím“ vlekla mě Alice k její velké šatní skříni. Vytáhla nějaké triko a kalhoty.

„Ty kalhoty sou Jasperovi, tak ti budou asi trochu velký a triko je zase Rose“ oznámila mi Alice a odešla. Oblékla jsem na sebe půjčené věci. U kalhot jsem akorát dvakrát ohrnula lem vzala si pásek a byli mi jako ulité. Vešla jsem do obýváku a znovu si vzala na čtení knihu o biochemii. Znovu jsem se začetla a abych tomu porozuměla, tak jsem si vedle na papír dělala poznámky a něco jako výpočty a vůbec jsem nepotřebovala kalkulačku.

Za chvilku se tu objevil Edward ruce měl plné něčeho z mých věcí.

„Edwarde já tě poslala pro pár mých věcí ne celý pokoj“ zhodnotila jsem to co přinesl.

„Zas tolik jsem nepřines“ vzala jsem si od něj věci a koukala co přines. Nějaké oblečení a hlavně ten řetízek s fotkou rodičů. Potom mi z kalhot na stole vypadl rámeček s fotkou Moona koně se kterým jsem vyhrála to 5. místo. Pak jsem narazila na nějaké CD a flešku. Vzala jsem flešku do ruky a zeptala se:

„Na co flešku?“

„Tam jsem přendal věci z tvého notebooku“ ujasnil mi.

„Díky Edwarde si hodný, žes mi ty věci přinesl“ řekla jsem mu.

„Jo, ale kdyby tam ten hrozný borde,l tak bych přinesl i více“ řekl a odcházel do svého pokoje, fakt mě naštval já tam bordel nemám já tam mám uspořádaný nepořádek

„Znáš to heslo Edwarde? Pořádek je pro blbce, inteligent se vyzná v chaosu“ křikla jsem po něm. Za okamžik se zastavil a zase pokračoval v cestě do pokoje. Mezitím se po místnosti rozleh hlasitý smích Emmetta. Alice s Rose jen kroutili hlavama. A já se zase začetla do knihy. Pak se Alice zvedla a začala se přehrabovat v té hromádce oblečení kterou mi Edward přinesl. Odtrhla jsem oči od knížky a pozorovala Alici. Byla sranda jí pozorovat. Nejdříve vytáhla moje milované džíny a začala je přeměřovat. Pak se vrhla na trička a taky je přeměřovala a vyměňovala u kalhot. Něco si mumlala pod fousy (i když žádné neměla), pak se odtrhla a koukla se na mě já dělala jako že nic.

„Co je?“

„Nic. Jen je to zábavný na tebe koukat“ řekla jsem a zase se koukala do knížky.

Asi ve dvě přišel Carlisle z mého pohřbu a bylo na něm vidět, že je rád doma. Edward se mnou od té doby co přišel nepromluvil a já taky neměla náladu s ním mluvit. Odpoledne Emmett nadhodil téma na mojí bitku s Edwardem. Tak jsem jim jí popsala, tak jak jsem to měla já. Z Emmetta sršela radost, že někdo Edwarda porazil. Noc jsem strávila na internetu, kde jsem rušila všechny moje účty a maily. Když jsem ráno odcházela od PC všimla jsem si klavíru. Nu, už jsem od třinácti nehrála, protože jsem s tím sekla, protože mě to nebavilo.

„Esme mohla bych si zahrát? Už jsem od 13 nehrála“ zeptala jsem se jí.

„no jasně ukaž co umíš“ podala mi nějaké noty. Otevřela jsem noty a viděla zrovna Bacha. Začala jsem hrát.

„Rose přestaň stejně lepší něž já nebudeš“ slyšela jsem Edwarda.

„Ale já nehraju“ obhajovala se Rose.

„Jdi od toho klavíru pryč, ještě ho rozladíš když to neumíš“ odstrkoval mě Edward ze židle.

„Á pan chytrý dorazil“ řekla jsem a pokračovala.

„Dyž to neumíš, tak nehraj“ odšoupl mě ze židle.

„Jak myslíš já na internetu najdu noty a zahraješ je“ řekla jsem a vzpomněla si na Mozartovu fintu. Vyhledala jsem ty správné noty a vytiskla je.

„A co uděláš když ty noty nezahraje o čem vážně pochybuju“ vložil se do toho Emmett.

„Sázka? Tak dobře když to zahraju, tak mi Bello budeš týden sloužit“ řekl Edward.

„A když to nezahraješ ty, tak budeš sloužit ty mě“ řekla jsem já.

Podala jsem Edwardovi noty a on začal hrát. Už se blížil ke konci a to už tu byla celá rodina. Piano přestalo.

„Tahle noha neexistuje“ rozčiloval se

„Ale jo jo“ přela jsem se s ním.

„Ne neexistuje“

„Jo existuje, tak se klidně podívej na ty stránky odkuť do mám“ řekla jsem mu a posadila se na židličku. Čekala jsem, až mu to dojde.

„Mozartova finta jak jsem mohl zapomenout“ špital si pro sebe Edward.

„Edwarde abys věděl já nejsem taková baba jaga, tak ti dám úkol jediný budeš ten týden poslouchat Alici“ řekla jsem mu každé slovo odděleně, aby tomu dobře rozuměl. Alice se za mnou smála a Edward obrátil oči v sloup.

Autor: Freecoollinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyléčitelná - 10. kapitola: