Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 31. kapitola

15.05.2011 (08:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3237×

31. kapitola

(KONEC)

Volturiovi na cestě?! To není pravda! To nemůže být možné!

„Kdy přijedou?!“ vyštěkla jsem na Felixe.

„Tak do hodiny jsou tu," šeptl provinile. Edward po něm chtěl skočit.

„Dost, Edwarde! Teď máme jiný problém, co ti hosti! Co Nessie?"

„Nejlepší je způsobit paniku," vykřikl nadšeně Emmett a vběhl do domu plném upírů.

„Voluriovi! Volturiovi sem jedou!" zařval zděšeně. Fungovalo to téměř okamžitě. Všichni se málem ušlapali, jen aby odtud byli co nejdál.

Převlékla jsem se do džínů a trička. Ale zarazila jsem se.

„Co s Ness?" ptala jsem se zděšeně a tiskla k sobě Renesmé.

„Už je pozdě... Volturiovi by našli její pach, jsou tu za pár minut," řekla Alice, která se třásla strachy v Jasperově náručí.

„Nesmí se dostat k městu, pojďte na louku!" rozkázal Edward a smutně se na mě usmál.

Louka... Ne! To je jako v tom snu! Ne! To nemůže být pravda... Nesmí být...

Celá jsem se třásla. Do minuty jsme byli na louce. V přední linii stál Jasper, Carlisle, Emmett a Edward. Hned za nimi jsem stála já a za mnou se krčily Esmé a Nessie s Rose.

Všichni jsme stáli a večerní chladný vítr nám rozevlával vlasy. Nikdo se neodvážil ani hnout.

Za pár minut se na druhém konci mýtiny začaly objevovat postavy.

Poznávala jsem Ara, Aleca, Jane, Felixe... A k tomu další upíry, které jsem ani neznala jménem.

Hned, jak jsem je zahlédla, začala ve mně bublat zuřivost. Hlavně Felix mě dost pobouřil. Ještě před chvíli byl na mé svatbě a teď stojí proti nám. Po boku Volturiových.

Díky vzteku šel můj štít snadno ovládat. Natáhla jsem jej přes celou svou rodinu a čekala.

„Zdravím tě, sladká Isabello, a gratuluji ti, můj mladý příteli Edwarde, ke sňatku s touto neobyčejnou ženou, avšak nejsem tu proto, abych vám přál zdraví. Před několika měsíci jsem ti zadal úkol, Isabello. Teď jej ruším. Chci si vzít Renesmé zpět," řekl Aro a sladce se na Nessie usmál.

Pousmála jsem se.

„Aro, vím, že víš, že ti Renesmé nikdy dobrovolně nevydám. To ti mohlo dojít i ve Volteře, ale jak tě znám, tak tu nejsi proto, abys sis vzal jen Renesmé, je to tak?" zeptala jsem se a zavrčela na něj.

„Inteligentní a svůdná, jako vždy. Ano, máš pravdu. Porušili jste zákon a ten se velice přísně trestá. Renesmé nikdy neměla vědět o existenci upírů. Musí zemřít," řekl Aro a mně přeběhl mráz po zádech. To už se slova ujal Edward.

„Ona je z našeho světa! Nikdy nebyla normální dítě! Má v sobě královský gen, ale to jsi věděl i před tím! Vždy patřila do našeho světa a nevztahují se na ni lidské zákony!"

„Ona je člověk! Jistěže se na ni vztahují lidské zákony!"

„Ne, Aro! My se jí nikdy nevzdáme!" zahřímal Emmett a mně se jemňounce pozvedly koutky. Aro něco zamumlal a pak jeho pozornost přesunul na mě.

„Ale ty, ty jsi zákon porušila! Nesplnila jsi úkol a schovávala jsi ji přede mnou. Utekla jsi z mé gardy!" stál si za svým Aro.

„Nic o splnění úkolů v zákoníku není a garda není zavazující, to nemá nic společného se zákony!" křikl Edward.

Arovi se zvedly koutky.

„Jste mi trnem v oku již příliš dlouho... Teď, když mám jedinečnou příležitost vás zničit, tak si ji nenechám vzít! Nabízím vám svou nabídku, vydejte mi Renesmé, Bellu, Alice a Edwarda a zbytek rodiny nechám žít. Nevydáte-li se mi, tak vás do jednoho zničím!" křikl Aro a všichni jsme na něj zavrčeli.

„Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že bych raději umřela po boku rodiny, než abych sloužila tobě, ty slizký červe!" křikla jsem na něj.

„Jak myslíte, je to opravdu škoda... zabijte je všechny!" zařval Aro a celá jeho garda se rozeběhla k naší skupině.

Přikrčila jsem se do obrané pozice a více si stoupla za Nessie tak, aby se k ní nikdo nemohl dostat.

Byli od nás už jen deset metrů a já se připravovala na náraz. Když najednou do něčeho narazili. Zmateně se otřepali a nechápavě na sebe pohlédli. Tuhle situaci jsme nechápali stejně jako oni. Když v tom mě to napadlo. Nessie...

S trhnutím jsem se na ni podívala.

Stála v přikrčené póze a zhluboka dýchala. Ona to ovládá! Ovládá ten fyzický štít. Ale stojí ji to příliš energie, dlouho to neudrží.

Pokud to bude takhle pokračovat, tak ji to zabije! Ona se jen tak nevzdá!

Okamžitě jsem k ní přiběhla.

„Okamžitě to pusť!" přikázala jsem vyděšeně.

„Ne! Já nedovolím, aby se vám něco stalo! Celou dobu jste mě chránili a tahali z průšvihů, teď je čas vám to splatit. Nepovolím!" špitla Nessie, ale z jejího hlasu bylo cítit značné množství vyčerpání, sotva se držela na nohou.

„Zabije tě to..."

„Já nemám budoucnost. Nahuela jsem nemilovala! Ale vy ano. Bello, ty jsi těhotná a vdaná za Edwarda, ty máš budoucnost. Vždy jsem tě brala jako svou matku. A já ochráním svého maličkého sourozence," řekla se slzami v očích a pohladila mi bříško.

Přes slzy jsem nic neviděla.

„Netušila jsem, že jsi takhle vyspěla. Nicméně bych nikdy svou dceru nenechala zemřít," řekla jsem a s úsměvem na rtech jsem ji zaštítila dvojitým psychickým štítem a tím ji donutila fyzický štít stáhnout.

„Co to děláš?" šeptla Nessie slabě. Usmála jsem se na ni a políbila ji do vlasů.

„Chráním svou dceru," řekla jsem a s trhnutím se postavila do obrané pozice.

Zavrčela jsem na Jane, která se ke mně blížila. Když byla na dosah, pořádně jsem ji praštila do břicha. Ha! To jsem už dlouho chtěla udělat.

Teď tady její dar nepůsobí!

Někdo však do mě zezadu narazil a odhodil mě o několik metrů dál. Naschvál jsem spadla tak, abych nepoškodila bříško. Rychle jsem se postavila a hledala pohledem útočníka.

Pohled mi však zůstal jen na jedné osobě. Stejně jako v tom snu...

Viděla jsem Nessie, jak ji Jane vytrhla srdce z těla...

Nessie padla k zemi mrtvá...

Celý svět pro mě přestal existovat... Nessie je mrtvá...

Přiběhla jsem k ní a vzala její bezvládné tělo do náruče.

Tvář jsem měla zkřivenou smutkem a bolestí. Oni ji zabili! Zabili mi mou Nessie!

„Ne!" zařvala jsem bezmocně a vzlykala na zkrvavené tělo.

„Neboj, nic necítila," smála se posměšně Jane.

Opatrně jsem položila Nessiino tělo a pomalu se otočila. Naskytl se mi pohled na rozesmátou Jane.

Ta mrcha!

Skočila jsem na ni a utrhla jí ruku. Zařvala bolestí. Chtěla jsem, aby trpěla! Během chvilky už neměla žádnou končetinu. V rukou jsem držela její hlavu a připravovala se na trhnutí.

Tvář měla zkřivenou bolestí.

„To za smrt Nessie!" vykřikla jsem a trhla.

Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit svůj vztek. Ale myslí mi běhali jen vzpomínky na umírající Nessie.

„Bells," šeptl medový hlas. Já zabořila hlavu do jeho hrudi a vzlykala. Objal mě pažemi a políbil do vlasů. Pootevřela jsem oči a všimla si, že stojím nad tělem Nessie v Edwardově obětí, ale kolem nás je vytvořený kruh tak, aby nás chránil. Volturiovi nás obklopili.

„Nikdo další zemřít nemusí! Dejte nám Isabellu a my odejdeme!" křičel na nás Aro.

„Nikdy!" zařval Edward a přitiskl si mě k sobě.

„Rozhodli jste se sami, zabijte je!" rozkřikl se Aro.

Připravovala jsem se na smrt. Myslela jsem na smrt Nessie, na toho prcka, který ve mně roste, a ani nedostal šanci na tomto světe. Myslela jsem na Edwarda, na to, že tohle měl být můj nejšťastnější den. Na místo toho teď stojím nad mrtvolou mé nejlepší přítelkyně a potenciální dcery. V náručí svého muže se klepu vztekem, smutkem a strachem. S nadějí, že má smrt bude rychlá a znovu se setkám s Nessie, Edwardem a tím prckem ve mně.

Zavřela jsem oči, přitiskla se k Edwardovi a jednou rukou objala svoje bříško.

Kroky se rychle blížily.

„Dost!" křikl někdo a já zvědavě otevřela oči.

Volturiovi obklopovalo ohromné množství upírů. Ohromeně jsem vydechla.

„Ahoj, Edwarde, promiň, že jsme prošvihli svatbu," řekla nějaká žena a já se po ní ohlédla.

„Ahoj, Tanyo. Jako vždy, zrovna v pravou chvíli," řekl Edward a více si mě k sobě přitiskl. Tanya se usmála a pak svou pozornost přesunula k Volturriovým.

„Jsme v přesile! Odejděte a nikomu se nic nemusí stát!" křikla Tanya a já smutně sklopila zrak. Někomu se už něco stalo...

„Chceme Isabellu!" křikl Aro. Všichni zavrčeli.

„Dobrá! hlavně klid. Odejdeme, hlavně se uklidněte!" řekl Aro a snažil se nás uklidnit, pomalu couval. Celá jeho garda jej následovala. Když byli na pomezí lesa, otočili se a utekli.

Já budu žít... Kdyby Nessie vydržela jen o chvilku déle... Mohli jsme být všichni spolu... Jako pravá rodina. Já, Edward, Nessie a prcek... Proč je život tak krutý? Proč mi vzali Nessie?

Sesunula jsem se k tělu a zavřela jí víčka. Vypadala tak klidně... Jako by spala... Ale z jejího těla jsem už necítila teplo ani tep krve... Odešla a zase se zrodí.

„Nikdy na tebe nezapomenu..." šeptla jsem a políbila ji na čelo. Edward ji vzal do náruče a já vzala za ruku.

Druhou rukou jsem si automaticky objala bříško.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O dva měsíce později:

Zhluboka jsem oddechovala a po mém obličeji tekly pramínky potu, mé lůno bylo potřísněno krví a pulzovala v něm bolest. Ale nic z toho jsem nevnímala, byla jsem dokonale šťastná. Tak šťastná, jako jsem už dva měsíce nebyla. Od smrti Nessie jsem se vůbec nesmála, ani Emmett se nikdy nezasmál. Domem panoval smutek, ale teď se vše změnilo.

V mé náruči oddechoval malý zázrak. Holčička, kterou jsem nosila dva měsíce pod srdcem. Dceru Edwarda... Tu, kterou Nessie brala jako svého sourozence, a aniž by ji někdy poznala, milovala ji.

„Je nádherná, stejně jako ty, lásko," rozplýval se Edward a políbil mě na tvář.

„Má oči po tobě. Tehdy, když jsi byl člověk," řekla jsem a zadívala se do nádherných zelených očí, které mě inteligentně pozorovali. Ten pohled... Určitě jsem jej už někdy viděla. Není pochyb... Určitě je to ona... Nikdo jiný takový nemá...

„A jaké bude mít jméno?" ptala se Alice.

„Renesmé..." šeptla jsem a usmála se na nemluvně, které se na mě lehce usmálo. Políbila jsem Nessie na čelo a slastně přivřela oči.

Renesmé je zpět... A my budeme opět žít....

Konec

-------------------------------------------------------

Touto kapitolou povídka končí. Doufám, že se vám můj příběh líbil a obrovské díky patří gemm, která po většinu povídky trpělivě opravovala moje povídky a její nápady mi pomohly zhotovit některé části. (Zejména tu jak se sem dostal Aro, nebo kompletní noc vášně, mezi Edwardem a Bellou.) Díky, ale i těm, kteří si moji povídku přečetli a okomentovali. Vždy mě to udělá o něco šťastnější. Tuhle povídku tedy daruji vám všem. :)

by NissiBell :)

Konec

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 31. kapitola: