Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neštvi mě, Nessie! 21. kapitola

19.04.2011 (19:00) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4919×

21. kapitola

Bella:

Hned, jak jsem se vyhrabala z postele, vklouzla jsem do koupelny, kde jsem svoje noční můry nechala odeznít pod sprškou chladných kapek, které mi rytmicky narážely na kamennou pokožku.
Skvěle to uvolňovalo. Vylezla jsem ze sprchy a oblékla se do letních šatů. Nachystala Nessie snídani.
Povzdechla jsem si.
Už to začínala být rutina, ale mně to nevadilo. Ráda jsem se o někoho starala.
Dívala jsem se, jak do sebe Ness rychle hází jedno sousto za druhým. Někdy mě až překvapuje, jak rychle tu velkou porci dokáže sníst. Z mého přemýšlení mě vytrhnul nepříjemný cinkot telefonu.
„Haló?“ řekla jsem váhavě. Většinou k nám nikdo nevolal.
„Bello, tady Alice. Potřebuji nutně, abyste s Nessie okamžitě přijely k nám," řekla Alice jedním dechem.
„Co blbneš? Vždyť je škola,“ namítla jsem.
„Přijeli příbuzní z Denali. Zdrží se jen dnešek, prosím!“ kňourala Alice. Já si povzdechla. Opravdu jsem netoužila se setkat s Edwardem a tou jeho nafrněnou Tanyou. Ale dá se Alice odolat?
„Dobře, jsme tam za pět minut,“ řekla jsem odevzdaně a zavěsila.
„Kdo to byl?“ ptala se zvědavě Nessie.
„Alice, vypadá to, že pro dnešek jsme se ze školy ulily, ale moc si na to nezvykej.“
Rychle jsme obě nastoupily a vyjely ke Cullenovic vile.
Před vilou parkovalo pár mě neznámých aut. Párkrát jsem se zhluboka nadechla, abych si dodala odvahu. Pak jsem elegantně vystoupila a po boku s Nessie vstoupila do dveří. Už v předsíni stálo docela dost osob. Čtyři krásné upírky a jen upír. Edwarda jsem však nikde neviděla. Zklamaně mě bodlo u srdce. Chtěla jsem ho vidět...
Pečlivě jsem si prohlížela každou z upírek. Která z nich je asi Tanya?
„Ahoj Bello! Dovol, abych ti představila klan z Denali. Tohle je Eleazar a vedle něj Carmen, jeho družka. A tamhle stojí Irina, Kate a Tanya," řekla Alice a postupně na všechny ukázala. Já zůstala pohledem u Tanyy. Žárlivostí mě píchlo u srdce. Byla nádherná. Blonďaté vlasy se jí lehce vlnily po zádech a její obličej byl elegantně vytvarovaný. Oči měla jasně zlaté a postavu štíhlou. Byla skrz na skrz krásná. Taková já nikdy nebudu...
„Edward s vámi není?“ zeptala jsem se, i když  mě bolelo vyslovit jeho jméno nahlas. Zahlédla jsem, jak sebou Tanya škubla.
„Ne, odjel od nás po pár dnech. Mysleli jsme, že se vrátí sem,“ řekla dívka, kterou Alice představila jako Carmen.
Takže Edward není s Tanyou? Jupí!
Všimla jsem si jak Eleazar znepokojeně kmitá pohledem mezi mnou a Nessie. Nechápavě jsem pohlédla na Alice. Ta mou otázku pochopila.
„Eleazar dokáže vycítit dar,“ řekla stručně. Zasmála jsem se.
„Nesnaž se, já žádný dar nemám,“ řekla jsem a usmála se na něj.
„To bych netvrdil. Vlastně jsem nikdy nepotkal upíra, který má dva dary a k tomu ta holka. To je naprosto neuvěřitelné!“
„Dva dary?“ zeptala jsem se zmateně.
„Ano, jsi psychický štít, ale k tomu ještě dokážeš upírovi poručit, co má udělat, a on tě poslechne. Je to naprosto neuvěřitelné. Nikdy jsem neviděl tak mocný dar," vzdychl zasněně Eleazar a já na něj zírala. Cože to právě řekl? Pak se obrátil k Nessie.
„A ty, ty jsi opravdu zvláštní dítě. Přestože jsi člověk, máš dar silnější než dospělý upír. Z toho, co jsem vycítil, máš fyzický i psychický štít. Opravdu zvláštní.“
Nessie na něj zírala stejně jako před chvílí já. Byla jsem na ni hrdá. Vykolejená, ale hrdá. Z mojí malé holčičky se stává mocná žena.
„Už vím, co k tobě Edwarda tolik táhlo, šel po moci. Možná, že není tak hloupý, jak jsem si myslela. Vždyť nejsi ani hezká, tak co jiného by ho zrovna k tobě přitahovalo?!" řekla Tanya a její hlas byl plný zhnusení, zloby, žárlivosti a opovrhováním. Na vnějšek tak milá upírka se změnila v hnusnou babiznu. Zavrčela jsem. Takhle mě nikdo urážet nebude!
„Sklapni, ty nafukovací panno!“ oplatila jsem jí a usmála se. Emmett se válel smíchy na zemi a všichni hosté se snažili zakrýt, jak jim cukají koutky. Tanya divoce vrčela.
„Ty mrcho!“ vřískla a já se zamračila. Tak ta babizna si nedá pokoj!
„Barbie, kde máš kena? Jo, a měla bys začít brát nějaký prášky na nervy. Však to znáš, z mračení se dělají vrásky. A ty prsa teda nic moc, možná bys měla zase zajít na plastiku, i když jak se tak koukám, tak už si několikrát byla, tak bacha, ať se nám nerozpadneš,“ řekla jsem a mile se na ni usmála. To už Emmett nevydržel a zase se válel po zemi, stejně jako všichni v místnosti. S Nessie jsem si plácla. Mě nerozházíš, babizno!
To už po mně Tanya skočila. Její rychlost však pro mě byla jako zpomalená a pohotově jsem se jí vyhnula. Ona se rozplácla na zdi.
„Ááááá! Můj nehet!“ vřískla a vyběhla do poschodí, kde si ty svoje dráty začala pilovat. Nevěřícně jsem nad tím zakroutila hlavou.
„No, myslím, že už půjdeme,“ řekl Eleazar.
„Počkejte, vždyť tady ještě můžete zůstat. Slibuju, že Tanyu už dráždit nebudu,“ řekla jsem prosebně. Všichni mi připadali moc milí, nechtěla jsem, aby odcházeli kvůli mně.
„Pche! To já dráždila tebe!“ vřískla z patra Tanya. zakroutila jsem hlavou. Ta holka musí mít vždy navrch.
„Opravdu moc rádi bychom zůstali, ale máme dnes ještě pár návštěv. Snad se ještě uvidíme,“ řekla Carmen a mateřsky mě políbila na tvář. Usmála jsem se na ni. Byla opravdu milá.
„No, Bello, myslím, že vás s Nessie čekají ještě velké věci. Snad to společně zvládnete,“ řekl Eleazar a potřásl si se mnou rukou. Také jsem mu oplatila úsměv.
„Děkuji, že si trochu zkrotila naší sestřičku. Opravdu už to s ní nešlo vydržet," řekla Kate a objala mě stejně jako Irina. S Tanyou jsme se na sebe ani nepodívaly.
Když odjeli, vydechla jsem. Podívala jsem se na hodiny. Bylo šest večer. Wow! To jsme tady byli tak dlouho? Všimla jsem si, jak se Nessie v kuchyni cpe jídlem. Ani jsem si nevšimla, že ode mě odešla. Najednou zazvonil zvonek u dveří. Alice šla otevřít.
Všimla jsem si, že před dveřmi stojí Demetri a zmateně jsem na něj pohlédla.
„Ahoj, jdu za Bellou,“ řekl prostě a protáhl se okolo vrčící Alice. Opět měl v ruce rudou růži a na sobě dobře padnoucí černý oblek.
„Jsi krásnější, než svit měsíce, jsi krásnější, než ta nejhezčí květina. Ukradla jsi moje srdce. Každá vteřina je pro mě jako hodina,“ řekl a podal mi růži. Nevěřícně jsem na něj zírala. Wow! Už se zlepšuje.
„Šla bys se mnou na ples?“ řekl a usmál se. Jen jsem přikývla.
„Moment, na jaký ples?“ zeptala jsem se.
„Jarní, koná se dnes večer,“ řekl a usmál se ještě víc.
„Já ale nejsem nachystaná,“ namítla jsem.
„Dej mi hodinu a budeš nejhezčí tanečnice v sále,“ řekly Nessie s Alice dvojhlasně. Přikývla jsem.
Obě mě táhly do poschodí, kde mi začaly strkat boty, šperky a šaty. Vše jsem si oblékla a ony mě začaly divoce malovat. Když říkám divoce, myslím to doslova. Lítaly sem a tam, a pořád na mě něco plácaly. Vlasy mi vyčesaly do složitého účesu. Když vše bylo hotové, konečně jsem se mohla podívat do zrcadla. Vydechla jsem. Byla jsem nádherná. Tak elegantní, něžná, ale přitom tak dospělá. Byla jsem nádherná...
Konečně jsem se vzpamatovala a to už byla oblečená i Nessie. Na sobě měla nádherné šaty a dokonalý účes. Byla z ní žena...
„S kým jdeš na ples?“ vyzvídala jsem.
„Jmenuje se John, pozval mě před pár dny,“ řekla a usmála se na mě.
„Tak jdeme,“ řekla jsem, a společně jsme sestoupily po schodech, pod kterými stál Demetri a John...
Oba omámeně vydechli. Usmála jsem se. Zavěsila jsem se do Demetriho a on mi pomohl nastoupit do auta. Byl tak pozorný...
Celou cestu autem po mně pokukoval a mně to lichotilo. Alespoň se někomu líbím.
Vystoupili jsme na přeplněném parkovišti. Demetri mě odvedl do tělocvičny, kde se konal ples.
„Mohu poprosit o tanec tu nejkrásnější dívku v sále?“ zeptal se něžně. Přikývla jsem a on mě odvedl doprostřed parketu. Tančil tak lehce a ladně, že jsem si připadala hrozně neohrabaně. Podle jeho slov jsem však tancovala půvabně. Tančili jsme několik písní a já začínala být unavená.
„Bello, jsi pro mě vším a já bych ti to rád dokázal. Mám pro tebe překvapení, ale musíš jít se mnou," řekl a jeho sladký dech mi ovál tvář.
„Bez Nessie nikam nejdu,“ řekla jsem, i když jsem chtěla říct pravý opak. Demetri se usmál.
„Tak ji vezmeme s sebou, není to daleko, ale je to pro mě velice důležité,“ řekl a něžně mě pohladil po tváři.
„Dobře,“ odpověděla jsem.
„Dojdu pro Ness,“ řekl Demetri a odešel. Já vím, že bych teď měla být štěstím bez sebe, ale na té věci mi pořád něco nesedělo. Asi jsem jen paranoidní. Společně s Nessie do auta nastoupil i John. Ness vypadala tak šťastně, že jsem nic nenamítala.
Nejeli jsme dlouho. Zastavili jsme na náměstí v Seattlu.
„Běžte támhle za roh. Musím ještě něco zařídit, aby to bylo dokonalé,“ řekl Demetri a společně s Johnem odešli. Tohle mi už opravdu přišlo divné, a tak nějak povědomé... Jen jsem však pokrčila rameny a společně s Nessie vešla do jedné z postranních uliček. Na náměstí jsem neviděla ani živáčka. Přece jen bylo hodně pozdě.
Vešly jsme do uličky a já ztuhla. Byla to ta ulička, jako v mých nočních můrách! To ne!
„Dělej! Uteč!“ křikla jsem na Nessie a snažila se co nejrychleji dostat pryč. Před východem z uličky se však objevila zahalená postava. Ne! Ne! Ne! Nessie jim nedám!
Chtěla jsem vyběhnout opačným východem, ale i ten zatarasila postava.
„Ať se děje cokoli, zůstaň za mnou!“ sykla jsem tiše na Ness a kmitala pohledem mezi oběma postavami. Třetí vycházela za nimi. Všechny mířily směrem ke mně.
„Odejděte!“ křikla jsem a divoce zavrčela.
„Ale Bello, copak to nechápeš? Past sklapla. Teď už nám nikam neutečeš. Ty, ani ta holka. Aro vás chce mít pod dozorem. Nevěří ti.“ Ten hlas...
„Demetri, ty proradnej parchante!“ sykla jsem a přikrčila se do útočné pozice.
„Nemusí to tak být, Bello. Nebraň se, a vše bude v pořádku.“
„Drž se od nás dál! Raději umřu, než abych vám ji vydala! Zabij mě, Demetri! Jinou možnost nemáš!“ křikla jsem a zavrčela.
Jedna z postav po mně skočila, ale já ji odhodila.
„Chceš boj? Máš ho mít,“ řekl.
„Na ni!“ křikl Demetri a obě postavy se proti mně rozběhly. Jednoho jsem stačila praštit do břicha vší silou tak, že odletěl několik metrů. Na toho druhého jsem však už tak rychlá nebyla. Praštil mě do žeber a já cítila, jak mi jich pár zlomil. Vykřikla jsem bolestí. On však zdaleka neskončil. Rozmáchl se a zlomil mi ruku. Další řev bolestí. Vší silou jsem do něj kopla a on odletěl. Demetri vše pobaveně sledoval. Ten parchant!
Neměla jsem moc času na přemýšlení, další útoky se hromadily a já je všechny nestačila vykrývat. Měla jsem i několik otevřených ran, takže moje krev potřísnila Nessiinu tvář. Věděla jsem, že se každou sekundu více a více blížím k smrti. Než však opustím tento svět, tak zachráním Ness. Ti parchanti se jí ani nedotknou!
Vyskočila jsem jednomu na záda a utrhla mu hlavu. Než se ke mně stačil dostat ten druhý, roztrhala jsem jeho přítele na malinké kousíčky. Ten druhý upír divoce zavrčel a já schytala několik bolestných ran. Demetri však celou scénku stále sledoval. Nezáleželo mu na tom, že jsem právě zabila jednoho z jeho lidí. Pro něj to byly jen hračky, které mě měly zabít. Já se však tak snadno nevzdávám. Cítila jsem krev všude po těle a bolest mě oslabovala.
Byla jsem poseta modřinami, zlomeninami a dalšími zraněními, ale bolest jsem nevnímala. Pro mě byla důležitá jen jedna ustrašená dívka, která se krčila mezi odpadky, které se povalovaly na zemi. Její dětská tvářička byla poseta krví a její vyděšené oči sledovaly, jak mě ti upíří pomalu, ale jistě připravují o život. Ne! Takhle to nesmí skončit! Když prohraji, tak ji zajmou. A já nevím, co přesně s ní mají v plánu, ale moc hezké to nebude. Takhle Nessie neskončí!
Divoce jsem roztrhala další osobu. Dva ze tří jsem zabila. Poslední zbýval jen Demetri. Věděla jsem, že tento boj vyhrát nemůžu, ale udělám pro to vše!
Demetri se konečně pohnul a mířil si to ke mně.
„Odejdi!" křikla jsem a snažila se zakrýt tu bolest a vyčerpání, které mě pohltilo. On mě však nevnímal a stále šel lidským krokem blíž.
Když byl na dosah, vší silou jsem jej praštila do obličeje a on bolestně kvíkl a podletěl. To však pro mě byla poslední kapka. Víčka jsem jen tak tak držela od sebe. Když teď zavřu oči, už se neproberu. Moje zranění byla příliš velká...
On se však zvedl a zase šel tím otravným krokem. Byl úplně u mě a já mu z posledních sil utrhla hlavu. Jeho tělo bezvládně dopadlo na chladnou zem. V tu samou chvíli mě však pohltila tma a já vnímala jen to, jak moje tělo dopadlo na chladnou zem. Umírala jsem s úsměvem na rtech. Nessie bude žít...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Upozorňuju! Tahle povídka nekončí!

<--- shrnutí --->

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neštvi mě, Nessie! 21. kapitola: