Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 7. kapitola

26.06.2010 (21:30) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1289×

7. kapitola

Přestože v ulicích panovalo neobvyklé horko, v podzemních chodbách Volturiových byl příjemný chládek. Iutenaha s ostatními u tajného vchodu vyzvedla Jane, která si zvědavě prohlížela příchozí. Nad Jakem nakrčila nos a znechuceně si odfrkla.

„Toho čokla jsi snad s sebou tahat nemusel,“ zasyčela na Iutenaha.

„Zdá se, že o tom, koho chce Aro zkoumat, nemáš ani ponětí. Viď, Jane?“ studeně odpověděl Iutenah.

Jane ho ignorovala. Dívala se teď na Renesmé, kterou naposled viděla před pěti lety. Nemohla uvěřit svým očím. To malé mimino vyrostlo v dospívající dívku za tak krátkou dobu. Neskutečné.

Šli chodbami pomalu, lidskou chůzí. Jacob byl téměř uspán, a tak zrovna rychle neběhal. Kvůli jeho pachu se k němu nikdo nechtěl přiblížit, aby ho nesl.

„Nessie, tohle je Jane,“ představil Jane Iutenah.

„Jsem na ni milá. Může mi být přítelkyní,“ dodal neslyšeně Iutenah. Jane mu odezírala ze rtů, a pak se pochybovačně zasmála, ale neříkala nic.
Konečně došli ke dveřím Arovy komnaty.

Marcus a Caius jsou někde chytat neposlušné upíry, ušklíbla se Jane. Takže můžu předpokládat, že to tady bude jednoduché. Ohlédla se po Jacobovi.

Aro už je očekával. Přecházel pomalu po místnosti, když se otevřely dveře a dovnitř vešla Jane s ostatními.

„Ách,“ vydechl Aro, jakmile spatřil Renesmé, která se zvědavě rozhlížela.

„Renesmé. Tolik jsem se těšil, až se zase shledáme, a vida! Je z tebe nádherná mladá žena.“ Aro Nessie dokola obcházel a obdivně si ji prohlížel.

„Vy jste... Aro. Je to tak?“ Aro se zarazil.

„Ona si mě pamatuje! To je velmi milé,“ ohlížel se s úsměvem po ostatních. Zastavil se pohledem na Jacobovi, který teď dopadl na kolena a zůstal klečet s hlavou skloněnou.

„Musím tě pochválit, Iutenahu. Nyní konečně můžeme zjistit podstatu takových, jako je tady náš vlčí přítel.“ Jane při slově „přítel“ pozvedla obočí, ale nijak to nekomentovala.

„Je to v podstatě člověk, takže na něj nebudeš muset plýtvat schopnostmi, Iute. Dáme mu nějaká sedativa a nebude nás tak nějakou chvíli rušit,“ podíval se na Jane a ta přikývla.

Iutenah Jaka přiměl jít za Jane a poslechnout to, co mu řekne. Jane s Jacobem odešla. Renesmé se za nimi dívala se zvláštním výrazem v očích.

„Holčičko, pojď ke mně na chvíli,“ pokynul Nessii Aro.

„Jacobovi asi nevadíte,“ řekla nepřítomně, „neměl nic proti tomu, že sem se mnou pojede...“ Nessie se lehce mračila a pomalu přešla k Arovi.

„Však hned zjistíme, jak to bylo před vaším příjezdem. Můžeš mi to přeci ukázat, že?“ Nessie přikývla a dotkla se Arovy natažené ruky.

„Ach!“ Aro sebou cukl pod náporem informací, které mu Nessie sama ukazovala. Po chvilce Renesmé spustila svoji ruku dolů.

„Chtěl bych vidět ještě něco, na co si ale sama možná nevzpomínáš,“ ohlédl se Aro po Iutenahovi.

„Mohu?“ Natahoval teď ruku Aro a Renesmé zvědavě přitakala. Aro se svým dotykem dozvěděl věci, které si Nessie kvůli Iutenahově vlivu nepřipouštěla. Viděl tak Edwarda s Bellou, jak mluví o Nessiině přání jet do Volterry. Bella byla bez sebe, ale na Edwarda očividně fungovala Iutenahova vnuknutí, téměř nereagoval.

Stáhl ruku zpět a široce se usmíval. Nessie teď byla celá nesvá, protože Aro se díval na události, kterým nerozuměla. Otočila se k Iutenahovi a nesměle ho objala. Pořád se po Arovi dívala opatrně.

„Haha! Vidím, že už jsi zapracoval i tady, můj milý Iutenahu! Vine se k tobě, jako byste byli -“ Aro se najednou odmlčel.

„Tedy, málem jsem vyzradil tvoje malé tajemství, že? Proč neukážeš Renesmé její pokoj? Musí být velmi unavená.“ Iutenah pohladil Nessii po vlasech a vzal ji za ruku.

„Pojď za mnou, Nessie.“

Odešli spolu v těsném objetí. Nessii se v hlavě pořád objevovala vzpomínka na klečícího Jaka, nakonec tu hloupou myšlenku zahnala. Má tu přeci Iutenaha, který ji miluje. Přitiskla se k němu blíž, když ji Iutenah vedl do otevřených dveří její komnaty. Iutenah za nimi zavřel dveře a otočil se k Nessii čelem.

Nesměle natáhl ruku a dotkl se tak její tváře. Nessie na něj upírala své velké oči a Iutenah byl v sedmém nebi. Přistoupil blíž k Renesmé a nepřestával se na ni dívat.

Pomalu se k ní skláněl a pak ji lehce políbil. Odtáhl se, aby prozkoumal Nessiinu reakci. Renesmé se na něj dívala trochu vyjukaně, ale spokojeně. Pohladil ji po vlasech a jednou rukou si ji přitáhl k sobě. Cítil, jak se Nessii rozbušilo srdce, a tak ji znovu políbil a tentokrát nepřestával. Přestal se však soustředit na manipulaci Jaka.

Jacob se probral spoutaný v řetězech v nějaké kobce. Omámeně se rozhlížel kolem a snažil si urovnat myšlenky, které mu v hlavě neposedně vířily. Pomalu mu začalo docházet, že Nessie balila doklady na cestu... Na cestu? Kam že to vlastně jeli? Zatřepal netrpělivě hlavou. Měl pocit, jakoby ho někdo pořádně praštil, v hlavě mu bzučelo.

Uslyšel skřípavý kovový zvuk, jak se někde otevřely a zavřely těžké kovové dveře. Vtom se mu před očima objevila Jane s injekcí v ruce. Naklonila hlavu na stranu a studeně se usmívala.

„Nedá mi to, abych tě ve Volteře nepřivítala po svém.“

Jake v tu chvíli zakřičel bolestí, která ho zevnitř drtila kousek po kousku. Chvíli se bolest stupňovala, ale pak náhle odezněla.

Jacob prudce oddechoval a vrhl po Jane pohled plný nenávisti.

„Ty mrcho! Kam jste strčili Renesmé?! Jestli jí zkřivíte jen vlásek, s chutí vás všechny roztrhám na kusy!“ křičel vztekle Jacob a lomcoval řetězy, které mu obepínaly zápěstí. Byl pověšený za hák, který vyčníval ze stropu. Zřejmě tu ty řetězy měli připraveny pro podobně silné oběti, jako byl on.

„Jen si tolik nefandi. Takovéhle ubytování máme jen pro tebe, Renesmé bude v naprostém pořádku,“ sladce se usmívala Jane.

„Máme s ní určité záměry. Ale ty bys mohl všechno jen zkazit, pse. Takže si tu nějakou chvíli pobudeš, než se ti budeme moct věnovat. A o aportování rozhodně není řeč.“ Oči se jí krutě zaleskly. Jacob zavrčel a roztřásl se.

„Být tebou, moc se nevrtím. Asi sis nevšiml, ale vzadu na krku máš takovou malou věcičku... Když se budeš chtít proměnit, zapíchne se ti přesně mezi obratle.“ Jane našpulila rty. „Hmm, asi by to nebylo moc příjemné.“

Přiblížila se k němu s nakrčeným nosem a zamávala mu injekcí před nosem.

„Neboj se, to je jen malá včelička,“ zahihňala se a rychlým pohybem Jakovi píchla sedativum přímo do levého podpaží. Jacob sevřel rty, nechtěl ukazovat bolest. Cítil, jak se mu začíná motat hlava za chvíli mu spadla brada na prsa. Usnul.

Předchozí

Další

Shrnutí