Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 4. kapitola

12.06.2010 (12:00) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1332×

4. kapitola

„Maminko, já si to stejně tak trochu pamatuju,“ řekla Nessie.

„Jen jsem tehdy nechápala všechny spojitosti, chtěla bych tomu rozumět,“ kývla na Carmen, že může pokračovat. Carmen se na mě s obavami dívala a čekala, jestli k tomu něco dodám.

„Měla by vědět, co jsou zač,“ zašeptal Edward, ale přišlo mi, že to říká nějak hořce.“
Došlo mi, že má pravdu.

„Mně je prostě jen úzko, jakmile na ně pomyslím. Jsou tak zákeřní, že každou chvíli čekám Alici se špatnými vizemi,“ podívala jsem se na Alici.

„Bello, neboj se, jsem na ně pořád vyladěná.“ Zdálo se, že chce ještě něco dodat, protože se zrovna nadechla, ale pak jí zeskelněly oči.

Edward se po ní zmateně ohlédl a ona po chvilce zadumaně pokračovala.
„Na toho medvěda bys neměla jít sama, Nessie. Bude docela hbitý, přestože se teď opravdu chová spíš jako narozeninový dort.“ Odmlčela se. Za chvilku zamrkala a s úsměvem se po nás rozhlédla.

„Prostě nám žádné nebezpečí nehrozí,“ dodala Alice. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten nepřítomně zopakoval:

„Nehrozí...“

Eleazar mě teď taky začal přesvědčovat.

„Málem jsi Renesmé tehdy poslala pryč od rodiny právě kvůli Volturiovým. Bylo by správné vysvětlit jí proč, zvlášť když má o odpověď sama zájem.“ Sedla jsem si k Renesmé z druhé strany a podívala se jí do očí, které těm mým původním byly tolik podobné.

„Opravdu to chceš vědět?“ Nessie pomalu, ale pevně přikývla.

Nechala jsem tedy mluvit Eleazara s Carlislem. Vyprávěli o svých životech strávených s Volturiovými a jejich konečné neshody, kvůli kterým odešli.

Renesmé se tvářila trochu šokovaně nad představou, kolik nevinných lidí Volturiovi zabíjí a že svou potravu ani trochu nedoplňují krví zvířat.

Esmé to nechtěla poslouchat, bylo jí z toho smutno, a tak odešla do svého pokoje. Ani Carlisle nevypadal zrovna vyrovnaně, když mluvil o zabíjení druhých.
Jake konsternovaně poslouchal a Seth byl trochu pobledlý. Jejich úkolem bylo lidi chránit. Věděli samozřejmě o nomádech a běžných upířích smečkách, které loví jen lidi, ale tak často si nepřipouštěli jejich existenci. Posledními upíry na jejich území byli skoro před pěti lety Volturiovi a Carlisleovi přátelé, od té doby nikdo.

Když Eleazar skončil s vyprávěním, rozhostilo se v místnosti ticho.

Edward si odkašlal. „Tak, že bychom šli vypustit toho medvěda, ne?“

Nessie souhlasila, určitě se chtěla trochu rozptýlit a začala se těšit na lov. Jacob se nabídl, že půjde s ní kvůli Alicině vizi. Šla jsem taky.

Medvídě už bylo úplně vzhůru a bylo rozrušené z nedostatku volného místa k pohybu. Edward přistoupil ke kleci a pustil ho s vrčením ven. Medvěd se polekal a běžel směrem k lesu.

„Tohle je dobrá náhrada za dort,“ pokýval Emmett hlavou a Nessie nadšeně přikývla. Hrůzy z vyprávění o Volturiových byly na chvíli zapomenuty.

Chvilku jsme čekali a dali medvědovi náskok. Zanedlouho se za ním Nessie rozběhla. Počkali jsme s Jakem pár vteřin a pak se vydali za ní. Nebyla v běhu rychlá jako my, ale medvěda dohonit uměla.

Pár minut ho naháněla po lese, pak ho ale nadeběhla a skočila mu po krku. Nechtěla mu způsobit víc bolesti, než bylo nutné, a proto vší silou trhla medvědovou hlavou, až mu zlomila vaz. Zvíře přestalo naříkat a zmítat se a Renesmée ho začala pomalu vysávat.

Když jsme k ní doběhli, Jake si lehl do trávy a rozhlížel se po okolí, aby nás nikdo nevyrušil. Sedla jsem si k němu a pozorovala Nessii, která si krví medvěda nepotřísnila ani ruce. Byla v lovu moc dobrá.

Když se najedla, pomohli jsme jí schovat tělo zvířete a vraceli jsme se domů. Vzali jsme to oklikou, chtěli jsme se trochu proběhnout, přestože kvůli Renesmé jsme se pohybovali mnohem pomaleji.

Najednou Jake zakňučel a prudce se zastavil a já jsem se nakrčila k obraně. Cítili jsme totéž - pach cizího upíra, slabší, jakoby tu byl tak před dvěma týdny. Jacob se naježil a začal čenichat kolem. Renesmé byla vystrašená, co se děje. Neměla tolik citlivý čich jako já s Jakem.

„Někdo tu byl Nessie. Jaku, sleduj ten pach, já vezmu Nessii domů. Přijď nám co nejdřív říct, až něco objevíš!“ křikla jsem na něj, vzala si rychle Nessii na záda a běžela s ní domů tak rychle, jak jen to šlo.

Když jsem se blížila k chaloupce, kde jsem vycítila kromě Edwarda ještě Jaspera a Alici, vydechla jsem úlevou a povolila jsem štít.

„Edwarde,“ poslala jsem mu myšlenku cizího pachu. To už jsem stála ve dveřích, které Edward zrovna otevřel. Obě nás zatáhl dovnitř a objal nás.

Jasper se na nás díval zvědavě a trochu napjatě. Uvědomil si emoční náboj v místnosti a tak rychle přiskočil k Renesmé a dotkl se jejího ramene. Nessie rudly oči, jak potlačovala pláč, ale náhle se díky Jasperovi uklidnila.

„Někdo se tu v okolí potuluje. Asi měsíc. Cítila jsem ten pach už dřív, ale nevěnovala jsem mu pozornost,“ řekla jsem nasupeně Edwardovi a tázavě se podívala na Alici, která byla dost rozrušená. Vrtěla hlavou.

„Nic jsem neviděla! Ani u nás v okolí ani nějaké rozhodnutí Volturiových!“ Edwardův pohled byl naprosto nečitelný.

„Poslala jsem Jaka prozkoumat stopu. Počkáme, až se vrátí.“ Přecházela jsem po místnosti tak rychle, že ze mě Nessie musela vidět jen rozmazanou šmouhu.

Jasperovi asi došlo, že něco nedělá zrovna správně. Najednou jsem byla úplně uvolněná. Sedla jsem si na pohovku a Nessie si mi lehla hlavou do klína. Hladila jsem ji otupěle po vlasech a čekala zvuk běhu vlčích nohou nebo aspoň vánek, který by oknem přinesl jeho pach.

Za pár minut jsem se konečně dočkala. Přiběhl Jake i Seth, ale pohybovali se volněji, než bych čekala. Nejdřív zaběhli do křoví, odkud po chvilce vyběhli oblečení a v lidské podobě.

„Bello! Prozkoumali jsme to. Stopa směřuje od kanadské hranice a z místa, kde jsme byli, se stáčí na jihovýchod. Někdo prostě procházel kolem,“ mávl rukou Jake.

Něco mi na tom nesedělo. Že by takhle v klidu vzali fakt, že se jim po území prohání bůhví kdo, aniž by ho dřív ucítili?

„Vážně, Bello, je pryč. Ani jsme si ho předtím nevšimli, ale to už je teď jedno,“ mumlal Seth. Mluvil jakoby omámeně a upíral na mě své lesklé oči.

„Sethe? Kdy jsi naposled spal?“ Pokrčil rameny. „Běž si lehnout, vypadáš dost unaveně.“

Kývl hlavou a složil se do křesla u krbu, kde během dvou vteřin usnul. Jake nesouhlasně zavrtěl hlavou. Klekl si k Renesmé a vzal ji za ruku.

„Neboj se, Nessie. Nikdo ti neublíží, když jsme tu s tebou,“ řekl a přitiskl si její ruku na tvář. Nessie tiše přikývla a pohladila ho.

Ohlédla jsem se po Edwardovi, ale ten byl pořád duchem nepřítomný. Až na něco přijde, podělí se o to, řekla jsem si. Nadechla jsem se a donutila se zeptat Nessie na to, co mi už od včerejšího večera vrtalo hlavou.

„Nessie, co jsi mi to chtěla vlastně říct? Říkala jsi, že až po oslavě...“

Tohle už Edwarda konečně přimělo k soustředěnému pohledu. Najednou jako by posmutněl.

Renesmé se posadila a zadívala se mi do očí.

„Mami, chtěla bych odjet.“

Předchozí

Další 

Shrnutí

Přemýšlím, jestli mám vůbec pokračovat? U posledního dílku byly 2 komentíky, tak nevím, máte ještě aspoň trochu zájem? Miamam

Autor: Miamam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessiin pláč - 4. kapitola: