Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nessiin pláč - 3. kapitola

09.06.2010 (17:45) • Miamam • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1319×

3. kapitola

Edward seděl v křesle před plápolajícím krbem a mračil se. Očividně slyšel, co říkala Renesmé nahlas i vduchu. Pomalu jsem k němu došla, pohladila ho po tváři a přiměla ho podívat se na mě.

„Neříkej mi to, ať je to cokoliv. Ona se svěří sama.“

Povzdechl si a pokývl hlavou.

„Nebude se ti to líbit. Ani mně se to moc nezamlouvá - “

„Dost už, nechci to slyšet od tebe.“ Odtáhla jsem se a natáhla ruce ke krbu, abych si je trochu ohřála. Ne že by mi byla zima, ale bylo příjemné cítit to teplo. Edward mě zezadu objal a políbil mě do vlasů.

„Neboj, to bych jí neudělal. Jen budu rád, až se o to podělí s ostatními, abych v tom nebyl sám s ní.“ Otřásla jsem se. Chce snad Renesmé odejít? Podle toho, co nám vyprávěl Nahuel, by jí teď mohlo být kolem šestnácti lidských let. Dospívá i duševně, takže bych se nedivila, kdyby chtěla vidět něco víc, než blízké okolí Forks. Neuvědomila jsem si, že jsem sebe a Edwarda obklopila bublinou svého štítu, a tak mi najednou odpověděl.

„Nechce nás vyloženě opustit. Víš co, teď se tím netrap, za pár hodin se to stejně dozvíš,“ otočil mě čelem k sobě a já ho objala. Vdechovala jsem jeho nádhernou vůni a nechala se hladit po vlasech a na oplátku ho hladila po zádech. Nejspíš to vzal jako nějaké znamení, sklonil se ke mně a začal mě líbat. Konečky prstů mě při tom hladil pod tričkem po zádech a já ucítila příjemné mravenčení v podbřišku. Najednou mi položil ruce na boky a pevně mě k sobě přitiskl – no jistě, vždyť díky štítu ví, co cítím, usmála jsem se.

Přestal mě líbat a zahleděl se mi do očí. Pak se sklonil a vzal mě do náruče. Během vteřiny už mě pokládal na postel v našem pokoji a líbal mě teď po těle. Vášnivě, majetnicky. Strhla jsem z něj oblečení - stejně nás Alice nepřetržitě zásobuje – a poddala se tolik příjemnému milování.

**

Ležela jsem Edwardovi na rameni a pozorovala jeho obličej z profilu proti oknu. Začínalo svítat, a tak se barvy uvnitř pokoje začaly měnit z temně modré na nachovou, růžovou a oranžovou, až konečně vykouklo slunce zpoza lesů v okolí domu. Edwardova pokožka se začala třpytit v duhových odlescích. Nastavil tvář slunci a se zavřenýma očima chytal teplo paprsků. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po vlasech. Ruka se mi také začala třpytit, jako by byla posetá drobnými diamanty. Tak na tuhle část upířího života jsem si ještě pořád úplně nezvykla. Fascinovaně jsem hleděla na svoji ruku a otáčela jí pomalu ze strany na stranu. Potom slunce opět zašlo za téměř permanentní příkrov mraků a já se dívala na bledou paži.
Edward mě za ni jemně uchopil a políbil mě do dlaně.

„Za chvíli se Renesmé probudí,“ řekla jsem a vstala, abych otevřela okno dokořán. Místnost hned zaplnily vůně z blízkého květinového záhonku a těžká vůně nasáklé zeminy u blízko protékajícího potůčku. Pokoj byl zvukotěsný (Emmett se uculoval, když to Esmé kdysi poradil při rekonstrukci domu), a tak se s otevřeným oknem dovnitř dostal i zpěv ptáků a bzučení kobylek. Zhluboka jsem se nadechla, právě kvůli všem těm úžasným pachům, které jsem jako člověk ani cítit nemohla.

„Přijíždějí naši přátelé z Denali, slyším jejich myšlenky,“ řekl Edward a zmizel v šatně. Šla jsem se také obléct, když jsem v domě zaslechla šramot. Renesmé se už asi probudila, jen nás nechce rušit. Rychle jsem se oblékla a šla za ní do kuchyně, kde si připravovala snídani. Snažila se naučit jíst i trochu lidského jídla. Před Charliem přece jen musela předstírat všechno možné...

„Ahoj, Nessie, jak ses vyspala? Všechno nejlepší, zlatíčko,“ dala jsem jí pusu na tvář a objala ji.

„Díky, maminko. Spala jsem docela dobře, měla jsem jen spoustu divokých snů. To bude tím Poem, co jsem včera dočetla, zdálo se mi pak o samých bušících srdcích. Fuj,“ otřásla se Renesmé.

Dívala jsem se, co si zkusí dát k snídani dnes. Usmála jsem se, když jsem viděla, že si v misce mlékem přelévá cereálie.

„Právě si připravuješ moji nejoblíbenější člověčí snídani,“ podívala jsem se na ni zvědavě a čekala jsem její reakci. Povzdychla si a lžící ztrápeně míchala vločky.

„Snad to bude lepší, než minule,“ nabrala si vrchovatou lžíci a strčila si ji opatrně do pusy. Začala pomalu kousat, ale viděla jsem, že žádný úspěch asi s vločkami neoslavíme. Útrpně polkla a podívala se do misky.

„Na tohle si asi zvyknu, není to tak špatné,“ podívala se na mě Nessie. „Všechno lidské jídlo je takové bez chuti, ale tohle není vyloženě hnusné.“
Pochybovačně jsem si ji měřila. Ale je pravda, že se aspoň snažila, tak jsem jí nějak musela spravit náladu.

„Denaliovi se na tebe přijeli podívat. Přijela i Carmen s Eleazarem.“

Tohle zafungovalo. Konečně se na mě Renesmé usmála.

„To je skvělý, ještě zavolám Sethovi.“ Spolykala rychle pár lžic vloček a běžela telefonem vzbudit Setha.
Edward se k nám připojil, zrovna když Nessie pokládala telefon.

„Holčičko, dnes to uslyšíš ještě mockrát, ale stejně ti přeju to nejlepší, co se ti může přihodit,“ objal Edward Renesmé.
„Díky, tati,“ usmála se na něj Nessie.

„Měli bychom jít, Seth bude u Carlislea za chvilku a Jake,“ ozvalo se zaklepání na vchodové dveře, „je právě za dveřmi,“ zavrčel Edward.

Otevřela jsem Jacobovi a ten se hned rozběhl k Nessie. Objal ji a zatočil se s ní dokola. Nijak jsem to nekomentovala, chtěla jsem, aby dnes Nessie měla co nejlepší den.

„Všechno nejlepší, Ness,“ řekl Jake a pak jí dal pusu na čelo.
Nessie se mu ale vysmekla a políbila ho přímo na ústa. Co já vím, tak to ještě nikdy neudělala; i Jake se zdál být překvapený.

„Půjdu se jen převléct a můžeme vyrazit,“ řekla Renesmé jakoby nic a odešla do svého pokoje.

Jake se provinile podíval na mě a na Edwarda, který měl naprosto kamenný výraz.
„Já ji nijak nenaváděl! Nikdy jsem ji ani...“ Přikrčil se pod Edwardovým pohledem.

Povzdychla jsem si a usmála se.
„Vždyť už se to dalo čekat, dřív nebo později by se to stalo,“ pokrčila jsem rameny, ale cítila jsem, jak mě přemáhá smutek.

„Je vidět, že to už sama chce, tak ti ani nemůžu vynadat, Jaku,“ podívala jsem se na něj a šla ho obejmout. Zadrželi jsme na chvilku dech, aby nás neobtěžoval pach toho druhého.
„Díky, Bello. Ehm, Edwarde?“ Edward jen stál jako socha a pořád měl ten kamenný výraz.

„Tak na to aspoň prosím nemysli tak hlasitě, mám toho kvůli tobě plnou hlavu. Je to moje dcera, takže opravdu nerad vnímám... takovýhle polibek.“ Edward se mračil čím dál víc a zdálo se, že ho to stojí hodně sil, aby po Jakovi neskočil.

„Nezkaž jí dnešní den!“ pomyslela jsem si s otevřeným štítem k Edwardovi, kterému se na tváři objevilo překvapení, křičela jsem v myšlenkách jen velmi výjimečně. Ohlédl se po mně a kývl hlavou. Nadechl se se zavřenýma očima a když je otevřel, byl už zas klidný.

Nessie se k nám právě připojila a dusno se z místnosti úplně vytratilo. Oblékla si šaty, které jí pro tuhle příležitost koupila Alice; temně zelené se zlatavými kamínky. Hnědé vlasy s broznovými odlesky si stáhla do zlaté čelenky a lokýnky jí splývaly po zádech.

„Jsi nádherná,“ vydechli Edward s Jakem dohromady a já jen s polknutím přikývla. Vzpomněla jsem si totiž na to, co mi chce Nessie asi říct, a bylo mi do breku.
Jacob vzal Nessii do náruče, abychom se za ostatními dostali co nejdříve a aby se Renesmé neumáčela od rosy.

Běželi jsme přes loučku a pak lesem po známé cestičce, u řeky pak Nessii vzal Edward a Jake zatím po pár kamenech přeskákal vodu. Bylo to jistější, než aby s ní rovnou do vody spadl.

Alice se opět vyřádila ve zdobení domu a okolí. Místnost byla plná všelijakých svíček ovázaných barevnými hedvábnými šátky, vázy byly plné růží a uprostřed místnosti byl stůl naaranžovaný jídlem a pitím pro lidskou a vlčí část hostů.

Z lidí vlastně přišel jen Charlie. Když uviděl Nessii, trochu zbledl. Sice už poslední dobou skoro vůbec nerostla, ale stejně, kdo během pěti let vyroste v šestnáctiletou slečnu?
Všichni položili své dárky na jeden zvláštní stůl uprostřed obýváku a gratulovali oslavenkyni.

Renesmé prošla těsně kolem mě a lehce se mě dotkla rukou – z myšlenek, které mi poslala, jsem pochopila, že se obává narozeninového dortu, protože ho bude muset jíst před ostatními.

„Neboj se,“ zašeptala jsem jí. „Ona to Alice trochu zaonačila.“

V tu chvíli napochodoval Carlisle, Esmé, Alice, Rosalie a Emmett v jedné řadě do místnosti a každý z nich držel jednu dlouhou úzkou hořící svíci. Vypadalo to samo o sobě dost slavnostně a tak bylo během chvilky úplné ticho. Rosalie si odkašlala a promluvila.

„Drahá Renesmé, holčičko.“ Výraz jí změkl a ona byla v tu chvíli mnohem krásnější než se svojí obvyklou neústupnou maskou. Ale tak to bylo vždycky, když mluvila k Nessii.

„Upřímně ti přejeme všechno nejlepší, a protože víme, že nemáš ráda narozeninové dorty,“ Alice se přitom zašklebila, ale nic neřekla, „neseme tvé narozeninové svíčky zvlášť. Místo dortu máme pro tebe takové chlupaté překvapení,“ usmívala se široce Rosalie.

Renesmé se zaraženě otočila po Jakeovi, který stál vedle Setha a ten lehce zrudnul. Emmett se rozesmál a i ostatní se uchechtávali, akorát Charlie se hrozně mračil. Přestože si docela zvykl na vlčí lidi, nepotřeboval poslouchat narážky na jejich existenci. Jenže mi došlo, že Rosalie vůbec nemluví o Jakovi a musela jsem se zasmát taky.

„Takhle to není,“ otočila se Alice k Renesmé. „Přes noc byl chuděrka v garáži a spal, ale teď se začíná probouzet. Bude ještě trochu otupělý...“ Edward na Alici tiše zasyčel, nechtěl děsit Charlieho takovým dárkem pro Nessie, to už by bylo trochu moc.

Nessie se trochu začervenala a přešla k pěti svíčkám. Všichni se semkli do kruhu kolem ní.

„Něco si přej,“ zašeptal Edward a mě z toho zamrazilo. Nessie byla rudá až za ušima, zhluboka se nadechla a naráz svíčky sfoukla.
Všichni se roztleskali a Charlie Renesmé pevně objal. Podal jí malou stříbrnou krabičku převázanou modrou stuhou.

„Ehm, doufám, že se ti bude aspoň trochu líbit,“ nejistě koukal Charlie a ohlédl se po Alici. Ta na něj povzbudivě kývla.
Nessie rozbalila krabičku a obdivně vydechla. Uvnitř krabičky byl stříbrný náramek vykládaný rubíny, které vypadaly jako malé kapičky.

„Je moc krásný! Díky, dědo!“ Charlie se při tom oslovení usmál a pobledl. Nessie vypadala jako moje mladší sestra a ne dcera. Nervózně se podíval nejdřív na mě a pak na Edwarda.

Zvenčí se najednou ozvalo zvířecí zamručení.

Jake a zbytek vlčích kluků se nahrbili a dívali se z oken. Charlie se podíval nevěřícně na Carlislea. „Medvěd? Tady?“

Esmé se bezmocně ohlédla po Alici. „Tohle nebyl dobrý nápad.“
Medvěd se ozval znovu a Charlie si to mířil k východu. „Skočím do auta pro brokovnici.“

„To rozhodně ne!“

„V žádným případě!!“

„Opovaž se to zvíře zabít!“

Charlie se zarazil ve dveřích a díval se na protestující jako na blázny.

„Chcete se s ním snad mazlit?!“ rozzlobil se Charlie.

„No, vlastně tak nějak ano,“ špitl Jasper tak, aby to slyšeli všichni. Emmett zas cenil zuby v širokém úsměvu.
Alice se konečně chopila slova, když se nikdo neměl k tomu tohle vysvětlit.

„Mysleli jsme, že Nessie udělá radost, když jí přivedeme medvídě, které doposud bylo chováno pro cirkus.“ Smutně našpulila pusu a já potlačovala smích.

„A to s ním má Renesmé chodit na procházky, nebo co?“ brunátněl zas Charlie.
Edward se to snažil zachránit, věděla jsem dobře, že lže líp než já.

„Samozřejmě, že tu není jako domácí mazlíček.“ Zatím mluvil pravdu. „Posíláme ho z Nessiiny vůle do Kanady, do národního parku Jasper,“ lhal přesvědčivě.
Charlie se ohlédl po Renesmée, která teď byla rudá jako rajče. Chvilku se ještě mračil, ale pak se široce usmál, a já si oddychla.

„Opravdu? Tak to je moc pěkný, Ness. Hlavně že nebude strašit v lesích kolem Forks. Ještě by nám tu scházela nějaká krvelačná bestie volně běhající po lese,“ zasmál se Charlie a Emmett se smíchy zakuckal, rychle si rozdrobil v ruce pár slaných tyčinek, aby to mohl případně svést na jídlo.

„Nechceš se na něj jít podívat, Nessie?“ zeptala se Alice nedočkavě. Už zvědavostí úplně poskakovala.
„Jasně, aspoň na chvilku, než... ho odvezeme,“ polkla Renesmé a široce se usmála na upíří část sešlosti. Carlisle jen s úsměvem zakroutil hlavou.

Medvídě už nebylo úplně malé, jak jsem si představovala. Myslím, že ve volné přírodě se právě postavilo na vlastní nohy, než ho Emmett odnesl. Aspoň že měl dost rozumu, nebrat ho nějaké medvědici.
Zvíře se zpitoměle rozhlíželo a mručelo. Ještě se úplně neprobralo z dávek léků, které mu Alice naordinovala. Chvilku jsme si ho prohlíželi, ale byl chudák ještě tak malátný, že jsme ho nechali odpočívat.

Charlie už musel odjet na stanici a naši vlkodlaci se začali cítit nepříjemně mezi pachem tolika upírů, a tak také odešli. Jen Jacob a Seth ještě zůstali, byli na nás zvyklí.

Když se dům trošku vylidnil, vrátili se z lovu Eleazar s ostatními Denalijskými. Poblahopřáli Nessii a Carmen si ji vzala stranou a povídaly si. Když jsem ale později zaslechla, o čem si povídají, zmrzl mi úsměv na rtech.

„Byli z tebe všichni pořádně nervózní, Nessie. Nic takového v životě neviděli a to jsou na světě asi tři tisíce let. Ani z Belly neměli moc dobrý pocit, její štít je tak silný, že ho neprobořila ani Jane s Alecem. To jsou dva Volturiovští, kteří v sobě nemají špetku soucitu. Když ale slyšeli tvoje srdce – i když bilo mnohem rychleji, než lidské – trochu se uklidnili, že před sebou aspoň nemají opravdu přeměněné dítě...“

„Tak to by stačilo,“ řekla jsem Carmen prudčeji, než jsem původně chtěla. Kdyby to šlo, moje oči šlehají blesky. Všichni se teď na mě dívali se směsicí pocitů – Jacob překvapeně, Esmé vystrašeně, Edwardův výraz byl spíš zvědavě udivený.

„Nebudeme to tady vytahovat,“ zavrčela jsem ke Carmen, u které už stál Eleazar, aby ji případně bránil. „Zvlášť ne teď,“ zašeptala jsem rychle, že to Nessie neslyšela.

Předchozí

Další

Shrnutí

Autor: Miamam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nessiin pláč - 3. kapitola: