Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 20

30.07.2009 (06:54) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2294×

Kendar odhodil poslední kousek Ara na hranici. Spokojeně zavrčel. Dva velicí upíři se bránili velice dobře a Kendarova smečka měla trochu potíže. Tak se do toho vložil. Když je zahlédl zblízka poznal v nich Felixe a Demetriho. Pocítil nával zuřivosti. Zrovna tihle dva upíři zabili mnoho z Kendarových dětí měsíce. Rychle s nimi byli hotovi.

Za pár chvil už tu nebyl ani jediný upír z Volturivých. Kendar dohlédl na dopálení upírů.

                                                              ***

Chlapec doběhl ke Kendarovi, který právě dával povely zbytku smečky.

„Kendare!“ zvolal na něj chlapec.

„Kde je Sírius, Summite?“

„Šel je hledat. Nemáš za ním nikoho posílat, prý to zvládne.“ Odpověděl opatrně Summit, nevěděl jestli alfu může takto stavit před hotovou věc.

Ale Kendar jen pokýval a poslal ho pomoct ostatním.

                                                                 ***

„Dík“ řekla Bella, když jí Carlisle podal letenku do Seatllu.

Pokýval a rozdal letenky zbytku rodiny a Tale. Edwarda a Rose už do rodiny vzal, jako všichni Cullenovi. Tala nikdy nemůže být jejich  součástí, ale všichni jí měli velice rádi a brali ji jako blízkého přítele rodiny. Edward pečlivě zastíral jejich pachy a přitom měl stále obmotanou paži kolem Belly.

Emmett a Rose se spolu sbližovali, Alice a Jasper se objímali a byli šťastný za svobodu, Carlisle a Esmé byli opět šťastní, že jsou po hromadě a že Emmett a Bella našli svoje druhé polovičky a Bella a Edward na sebe koukali s láskou v očích a drželi se za ruce. A Tala?

Ta se jen těšila až pozná toho Jacoba.

V letadle nikdo moc nemluvil a jenom si užívali ty šťastné chvíle se svými milovanými osobami.

Edward si Bellu přistrčil těsněji na svoji hruď a ta se na něj otočila a vášnivě ho políbila. Polibek jí opětoval. Pokračovali v něm dlouho a ani jeden nebyl schopen ukončit tuto nádhernou chvíli.

Teď už našemu štěstí nikdo nezabrání, nesmí. Pomyslela si Bella a opřela se o Edwardovu hruď. Ten jí jemně políbil do vlasů a vdechoval její nádhernou vůni.

Jenže pak si vzpomněla na Děti měsíce. Ale snad nic neudělali, ne? Stačí vysvětlení, ale proč by po nich Tala chtěla, aby utekli, kdyby si tím byla jistá? Co jim mohli udělat? Spoustu. Neubránili se jim ani Volturiovi, tak co teprve ona se svojí rodinou? Pravda, ona a Edward měli schopnosti, o kterých Volturiovi jenom snili. Ani jeden z nich nevěděl kolik jich přesně má a ani jaké ty dary jsou. Bella věděla jen o málo z nich a ani Eleazar je nemohl rozpoznat všechny. Edward jich také musel mít více. Bella se jenom pousmála. To jsme pár, nejspíše dva nejmocnější upíři.

Edward jí přitiskl tvář na temeno a pevně jí obmotával paže kolem hrudníku. Tak co bude dál? Sama nevěděla, ale teď na to nemyslela, až nastane čas, osud rozhodne za ně…snad.

Prošla kolem nich letuška a nabídla jim něco k jídlu, nebo k pití. Odmítli, ale Belle neuniklo jak po Edwardovi koukala. Trochu tiše zavrčela, že to mohl slyšet jenom upíří sluch.

„Děje se něco, Bello?“ zeptal se tiše Edward.

„Nic, lásko.“ odvětila suše a potlačila další zavrčení. Edward jí to nevěřil, ale nevěděl co se stalo, té letušky si totiž skoro nevšiml.

„Ale no tak Bello, poznám to na tobě.“ Řekl a otočil si její tvář, aby se mu musela koukat do očí.

Toho využila a políbila ho, na důkaz, že jí nic není. S tím polibkem se její žárlivost vypařila a ona si Edwarda plně užívala. Edward vzdal snažení a řekl si, že jí to už přešlo, zřejmě to nic hrozného nebylo. Plně Bellu objal a stále líbal. Pak se přesunul na čelist. Bella mu ruce zapletla do bronzových vlasů a pak si jeho obličej posunula víš a opět se líbali na rty.

                                                                ***

Byl na letišti a rozhlížel se. Čichal jak mohl, ale nic. Ten smradlavý upír nezapomněl ani na chvíli zastírat jejich pachy. Jak směšné! Je jenom chvíli stvořený a udržuje svoje schopnosti v tak skvělém chodu! A vrtalo mu hlavou, proč někoho už nezabil, je přece novorozený, ne?

Nebo, že by jeho výjimečnost byla až taková? Jestli je podobný té druhé upírce, Isabelle, kdo ví.

 Její sebeovládání bylo také skvělé. Isabella byla známá po celém upířím i vlkodlačím světě, jako Volturiovi. Byla výjimečná a proto představovala hrozbu a teď i ten Edward. Dokážou i je zabít? A mají důvod je zabít? Na tohle si nedokázal odpovědět. Musí zjistit jak jsou namočení s Volturiovými. Ale jestli jsou neviní, ušetří jejich životy Kendar? Nebo bude chtít vyvraždit co nejvíce upírů a zvlášť ty dva co představují riziko, že by v budoucnu mohli zaútočit, nebo převzít nadvládu? To by je nemohli zastavit, dokud by někdo neřekl zase jejich heslo správně.

Tahle síla jim vydrží jen nějakou dobu, dokud kouzlo hesla nevyprchá. Minule trval pouhých 5 dní. A potom jaká je šance na vyslovení správného hesla? Téměř nulová.

Teď  musel, ale uvažovat. Kam jeli? Nevěděl ani na jaký kontinent! Co má dělat? Dříve, než se stala tato záležitost, bydleli…. Nemohl si vzpomenout kde jen to žili.

Ach ano! Někde v Americe. Myslel si, že v Severní. Tam se vydá. Někde v USA musí být. Ale co když jeli někam jinam? Kde je nikdo nemůže najít? Rozhodl se, že to nejdříve zkusí tam. Ale jak dlouho mu může trvat prohledat všechny státy? A bez pachů?

Tohle bude těžké, ale co má dělat? Musí splnit příkaz.

Objednal si letenku do New Yorku a čekal 20 minut na odlet.

                                                                   ***

Edward přišel k hranici mezi vlkodlaky a upíry a čekal. Bella mu drtila ruku. Co mají od vlkodlaků očekávat? Nikdy sice neměli spory, ale navzájem se nesnášeli, páchli si a pohrdali sebou. Jediný s kým se dalo vyjít byl Quil a ani s jejich alfou Samem to nebylo těžké, ale ostatní je odsuzovali.

Edward Bellu objal kolem ramen a políbil ji do vlasů.

„Bello s Jacobem jsme byli nejlepší přátelé, to se na tom musí podepsat.“ Snažil se jí uklidnit, ale Bella jen zavrtěla hlavou.

„Ty je neznáš Edwarde, poznal si ho jako člověka, oba jste se změnili. Jsme nepřátelé od přírody.“ Řekla a čekala na jeho reakci.

„Uvidíme, já mu, ale věřím.“ Řekl, ale začal se bát, nechtěl přijít o svého přítele.

Bella se na něj soucitně podívala a pak se ohlédla po zbytku rodiny. Všichni se tvářili velice napjatě, sami byli zvědaví jak zareagují. Carlisle se jenom povzbudivě usmál. Tala začala přešlapovat a nervózně se ošívat. Bella věděla, že to není ze strachu jak zareagují, ale byla zvědavá na Jacoba.

„Asi nepřijdou. Nebudou se obtěžovat ani k hranicím.“ Řekl nevrle Emmett.

„Přijdou. Nenechají se ohrožovat.“ Řekl rozhodně Carlisle.

Musela jsem s ním souhlasit. Nenechali by sebemenší riziko, aby byla ohrožena rezervace. I na upíry to čekání bylo velice nepříjemné. Nervozita stoupala. Nebylo sice moc pravděpodobné, že by zaútočili, neměli důvod, ale mohlo se stát cokoli. Za nedlouho už viděli, jak se přibližuje 13 vlků.

Ti se pomalu, ale svižně rozestoupili kolem hranice. Někteří vlkodlaci zavrčeli. Jeden

rudo-hnědý vlk vypadal překvapeně a v očích se mu zračila bolest. Jeden vlkodlak se vytratil do lesa. Bella a ostatní Cullenovi, kromě Rose a Edwarda v něm poznali Sama, jejich alfu. Sam ve své lidské podobě za chvíli vyšel z lesa.

„Co chcete?“ zeptal se hned a v hlase měl trochu popudlivosti.

„Pomoc.“ Řekl prostě Carlisle.

Někteří vlkodlaci vydali pobavený zvuk, podobný smíchu. Sam se trochu pousmál.

„Od nás? Vy? To je legrace, nebo co?“ zeptal se trochu netrpělivě.

„Ano, my od vás žádáme pomoc.“ Řekl Carlisle a v hlase měl autoritu.

„Tak to mi vysvětli, Carlisle.“ Řekl a trochu znejistěl. Co jenom můžou chtít?

Rudo- hnědý vlk potichu zakňučel.

Carlisle se dal do vypravování. Vyprávěl úplně všechno. O tom jak Demetri přišel za Isabellou a chtěl po ní, aby Edwarda dali do péče matky, jak Bella Edwarda srazila, o přeměně, jak jim vymazala paměť, aby je ochránila, jak utekl a seznámil se s Talou, o Dětech měsíce a o jejich heslu, Volturoiových, o smrti Belly, Edwarda a Taly a jak se pomocí hesla vrátili, no prostě úplně všechno. Isabella nebo Tala něco chvílemi přidávaly.

Edward jí pevně držel kolem pasu a hladil po zádech. Bella se na něj občas podívala.

Když dopověděli, všechno co chtěli, Sam se zamyslel.

„A co po nás přesně chcete?“ zeptal se, jelikož mu to celou dobu vrtalo hlavou.

„Aby jste nám pomohli s Dětmi měsíce. Jste si příbuzní a mohli by jste dosvědčit, že jsme jiní, nebo nám pomoc bojovat.“ Řekl Carlisle.

„Bojovat? Sám si právě řekl, že jsme příbuzní!“ řekl trochu rozhořčeně Sam.

„Já vím, promiň.“ Řekl v omluvně.

Sam dal pokyn své smečce a ti se vypařili do lesa. Za chvíli vyšli v člověčích podobách. Edward zatajil dech, viděl Jacoba. Jacob měl v očích nejistotu, ale pak se nejistě usmál, Edward si oddechl. Doufám, že to bude v pořádku. Pomyslel si a taky se pousmál.

Jacob se zatvářil překvapeně. Až teď v Isabelle poznal tu krásnou dívku, která je vezla domů, když byli oba na mol.

Dohodli se spolu o pomoci, i když vlkodlakům trochu vadilo jít proti skoro stejnému druhu bytostí. Ovšem v jejich legendách se vyprávěly i zvěsti, o tom, že Děti měsíce a měniči nejsou až tak zadobře. Dokonce v jedné z nich se vyprávělo i o válce mezi těmito druhy.

Jacob se uvolil u Sama , že půjde ke Cullenům a že si chce promluvit s Edwardem. Nejdřív mu to bylo proti srsti, ale nakonec souhlasil, s tím, že s ním půjde i Quil a Seth.

Cestou zpět nikdo nemluvil. Jacob, Seth a Quil se zase proměnili do vlčí podoby, aby udrželi krok s Culleny a Talou.

U nich v domě se i proti pachu posadili na jejich koženou sedačku a křesla. Postupně odešli Carlisle, Esmé, Rose, Emmett, Alice a Jasper a nechali je samotné.

Bella chtěla vstát a odejít, aby si mohli promluvit sami, ale Edward jí zarazil a přitáhl si jí k sobě těsněji. Jacob začal mluvit, jako první.

                                                                    ***

Sírius vystoupil v New Yorku a přemýšlel co dál. Začal hledat pachy, ale stále nic. Třeba sem ani neletěli. Pomyslel si a chytl si Taxíka a nasedl. Dal mu pokyny kam jet a pak se ponořil do myšlenek. Začne na kraji města a bude hledat. Pak půjde na další deštivé místo v USA a bude hledat. Měl pár míst promyšlených. Domníval se, že by mohli být na místech jako:

Aljaška, západ Montany, Oregon, Utah a samozřejmě i Washington, kde bydleli dříve.

Vystoupil na severní straně a začal hledat. Pachy necítil, ale mohli mu pomoc stopy. Vlkodlačí dovedností mu umožnili vidět i otisky v terénu, kde není nic do čeho by se stopa propadla, jako například bláto. Rozeznal otisky posledních chodců, ale žádní upíři. Povzdechl si a dál hledal sebemenší známku upíra.      

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 20: