Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 16

24.07.2009 (18:11) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1934×

Bylo to jako boží vůle, jako by to chtěl sám bůh. Jak by se jinak stalo, že Edwarda bylo vyslyšeno ve stejný den, kdy byl zrovna úplněk, při němž se skuteční vlkodlaci proměňovali? Bylo to neskutečné štěstí, náhoda či osud? Osud není nikdy přesně vepsán, pokaždé se může změnit, možná v posledních pár hodinách si Edward a Isabella vysloužili právo žít.

Skuteční vlkodlaci nebo-li Děti noci vyslyšeli žádost Edwarda, který použil jejich tajné heslo, které věděl pouze skutečný přítel a ne nepřítel. Právě tito temní tvorové přišli na pomoc jejich přátelům, svýma žlutýma očima skenovali celou síň, s vrčením se zastavili u trojice. Caiovi po obličeji přejelo zděšení, bál se těchto stvůr, více nežli čehokoliv jiného, už jednou ho málem zabili. Myslel si, že je všechny vymýtili, ale pár jich přeci jen přežilo.

Všichni na vlkodlaky zírali, všichni vyděšeně, ale jakmile Edwardovi došlo, že on je přivolal na pomoc, na pomoc jemu, jeho výraz se uklidnil. Vlkodlaci cítili, kdo je přítel a kdo nepřítel, navíc legendy o Volturiových se šířily celým jejich světem, to oni mohli za jejich nízkou populaci, byli to ti nejstrašnější nepřátelé. Vlci, kteří přišli na pomoc, byli všichni dosud žijící, nezdržovali se v tlupách, to neměli v povaze, ale to heslo je přivolávalo, přitáhlo jako silný magnet.

Vrhli se na všechny Volturiovi, ale ti se probudili a bránili se. Demetri měl co dělat s jedním z vlků, Edward měl k Isabelle snadnou cestu, ta byla zkoprnělá hrůzou, netušila co se děje a kdo ty stvoření jsou. Edward pro ni rychle doběhl a vzal do náruče, pak už si to šinul z velké síně. Slyšel a cítil za sebou pár vlkodlaků, běželi po stopě pro ostatní, stejně jako Edward, ale ten běžel pro své přátele, aby je mohl zachránit, dostal je z této jámy lvové, dal jim možnost začít nový život, protože ten starý ztratili kvůli němu.

Isabella se zděšeně dívala na svého zachránce, nemohla ze sebe dostat ani slovo, cítila se bezmocně a zmateně. Nevšímala si okolí, ale jeho tváře, on se na ní nedíval, díval se na cestu. Doběhl ke komnatě, ve které strávil těch pár hodin, kde byla právě teď Rose. Před místností hlídal pár upírů, ale jakmile spatřili vlkodlaky, už nebyli problém. Edward rozkopl dveře a kývl na Rose, ať jde za ním. Rose ihned pochopila a běžela za ním.

Nevěděl přesně, kde je zbytek Isabelliny rodiny, šel po pachu. Po pár krocích se zastavil, byl novorozený nedokázal pachy tak silně cítit, zanikly v ostatních. Mohl by poprosit svého anděla, ale ten byl příliš poblouzněn, podíval se na Rosalie: „Dokážeš je cítit?“

Rose se nadechla a rozeběhla se po stopě, JEHO pach by cítila všude, nevěděla, jaký pocit to přesně je, ale bála se o něj, bála se o toho velkého kluka s tmavými vlasy. Jeho pach by poznala vždy, od té doby co ho viděla poprvé, ji k němu něco táhlo, zažila to naposledy jako člověk, ačkoliv to bylo mnohem slabší než tohle. Na svůj lidský život se jí moc vzpomínek neuchovalo, ale cítila, že tento pocit už někdy cítila, ale vzdáleně malý, nicotný s tímhle se nemohl rovnat.

Ostatní byli na druhé straně paláce, zavření v další místnosti, Aro lhal, když říkal, že se k němu připojili, odmítli to, dokázal lhát i v myšlenkách. Ostatně i on sám je dokázal číst, takže musel být zkušený.

Všichni byli velice překvapeni, když je všechny spatřili. Kromě Esme a Carlislea, nikdo nevěděl, kdo vlastně Edward je, ale když v jeho náruči viděli Isabellu, která k němu vzhlížela s láskou, veřili mu. Navíc Emmett věřil té blonďaté bohyni, která ho hypnotizovala pohledem. Když si všimla, že jí pohled vrací, váhavě se usmála a on také. Celý palác naráz utichl, žádné vrčení, žádné skřeky, jenom plápolání ohně ve velké síni, všichni Volturiovi už neexistovali a vlci zmizeli.

Edward by jim býval rád poděkoval, ale neměl šanci. Snad se nějakým pravým vlkodlakem ještě setká. Na Talu, svou první kamarádku jeho existence, rozhodně nezapomene, jen díky ní, tady teď byl, jen díky ní, držel svého anděla v náruči. Poprvé se jí mohl podívat do očí a věděl, že jí za pár okamžiků neztratí.

Isabella už mohla normálně žít, seskočila mu z náruče, ale nepřestávala se mu dívat do očí, byla tak ráda, že jsou opět spolu, ale bála se jeho reakce, naposledy když spolu mluvili, to dobře nedopadlo. Bála se promluvit první, ikdyž předtím, ho zraňovalo, když jí ubližovali a on se pro ní vrátil, riskoval svůj vlastní život.

Edward také váhal, choval se k ní hrozně ani jeden nevěděli co udělat, ale on nakonec poznal její touhu v očích, kterou sám pociťoval. Udělal něco, po čem toužil už od prvního okamžiku, políbil ji na její rty, něžně a váhavě, ale cítil, jak mu odpovídá. Začal přitvrzovat, drtil její rty svými a byl šťastný jako blecha.

Isabella to cítila stejně, získala vše, na co celý život a celou svou existenci čekala. Dostala jeho, její rodina byla v bezpečí a blízké budoucnosti jim nic nehrozilo. Snad.

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 16: