Ahojky, tuhle povídku jsem převzala od Next, jelikož jí už nebavilo psát. Doufám, že se vám bude líbit jak tuto povídku budu dále psát. PS: Prosím komentíky... cokoliv :)
19.01.2010 (17:15) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1142×
7. Kapitola
PŘEMĚNA
POHLED NIKOL
Bylo to úděsný. Ležela jsem v lese na zemi a o těch příšerných křečích ani nemluvím. Slyšela jsem hlasy, ale nerozuměla jsem jim. Pak jsem na sobě ucítila něčí ledové ruce a vítr ve vlasech. Ten kdo mě nesl, mě položil na něco měkkého. Asi na postel. Projela mnou další nesnesitelná bolest. Bolest se táhla přes mou páteř až snad do každé části mého těla. Hlavně jsem cítila, jako by mi někdo propichoval levou část mých zad, paže, a nakonec takové řezání po celé mé páteři. Jako by mi po ní někdo jezdil se skleněným střepem. Snažila jsem se nekřičet, ale uniklo mi vyjeknutí. Musím být silná. U nás platí takové menší motto: Když trpí jeden, trpí celá rodina. Tohle byl právě ten případ. Další křeč. Tentokrát o hodně bolestivější. Neudržela jsem se a vypustila výkřik. Byl hlasitější než ten první.
Někdo ke mně přiběhl. Lehl si ke mně a přitiskl se na mě. Něčí paže se kolem mého těla omotaly. Dotyčný mě svým tělem chladil. Ani sem se nebránila stejně jsem neměla sílu a navíc mi byl děsný hic. Hladil mě po vlasech a šeptal, že vše bude v pořádku. Nemohla jsem rozpoznat ani hlas, jestli je mužský či ženský. Ale byla to asi Esme. Ta měla vždy takovou snahu o všechny se starat.
Další bolest. Opět sem neudržela vyjeknutí. Takhle to šlo celou dobu. Po nějaké době jsem potlačovat výkřiky nesnažila. Nemělo to cenu. A pak jsem si pomyslela, že chci jen umřít.
POHLED DEANA
Přiběhl sem k ní nejrychleji, jak jsem mohl. Lehnul jsem si k Nikol a omotal kolem ní své ruce. Pokoušel jsem se ji utišit. Říkal jsem, že to bude zas dobrý a hladil ji při tom po vlasech. Podíval jsem se jí do hlavy, na co myslí a doufal, že myslí na něco, čím bych jí mohl nějak pomoct ještě víc. Ale boužel. Myslela na bolest, na to že je asi u ní Esme a na to, že chce umřít.
Uběhlo šest dní. Stále byla v bezvědomí. Horečka neustupovala a křeče také ne. Za celou dobu sem se od Nikki ani nehnul. Když nepočítám doby, kdy Carlisle dělal menší vyšetření. Z jeho myšlenek jsem se stejně dozvěděl to, co předtím. Nic nového. Byl jsem psychicky totálně vedle. Byl bych radši trpěl místo ní. Ed, Bella, Ness a Jake museli po pár dnech odjet domů. Ostatní museli chodit do školy, i když se jim nechtělo. Carlisle jim ale řekl:
„Dám vám vědět kdyby se probudila, stejně byste tu nic nezmohly.“ A měl pravdu, ale mně nemohl přemluvit. Mě a Nikol omluvil ve škole s tím, že jsme odjeli na menší ozdravný pobyt.
Uběhlo dalších šest dní. Žádná změna. Carlisle si vzal radši volno. Aby byl doma pro případ, že by se probudila.
Uběhlo další pár dní, ale nic. Stále žádná změna. Den před Nikiinými narozeninami většina z nás musela na lov. Nikdo nikam nechodil. Ale teď to bylo už vážně nutné.
„Carlisle, vážně žádná změna? Nechci být pryč kdyby se probudila.“ Doma nikoho nepřekvapuje, že se nechci od ní ani hnout. Vědí, co k ní cítím. Samotnému mi to došlo asi před týdnem.
„Neboj žádná změna a kdyby něco bude tu Emmet s Jasperem.“ Přitom se na mě Em a Jazz povzbudivě usmáli a mě uklidnila vlna klidu.
„Dík Jazzi,“ mrknul na mě a já mohl jít s pocitem klidu s ostatními na lov. Bohužel klid mě opustil, co jsem vyšel před dům a nahradila ho obava.
POHLED CARLISLA
Deana sem stále musel uklidňovat
„Neboj žádná změna a kdyby něco bude tu Emmet s Jasperem.“ Bylo to těžké od ní odejít, i když jen na pár hodin. Obzvlášť pro Deana. Je to skoro už tři týdny, co je Nikki mimo. Z lékařského hlediska je v mikro komatu. Nevím, co si myslet. Nejhorší je, že nevíme, co čekat. Hledal jsem v různých starých knížkách. Ale prostě nic. Nezbývá jen prostě čekat.
Přestal jsem přemýšlet. A vyšel před dům. Ostatní už na mě čekali. Nasedli jsme do aut a jeli na lov. Nejeli jsme až zas moc daleko, jen pár kilometrů za město.
POHLED JASPERA
Ostatní odjeli. My s Emmetem jsme zůstali a hlídali Nikki. Byl jsem se za ní podívat. Beze změny, tak sem šel za Emmetem dolů. Dívali jsme se zrovna na fotbalový zápas.
„Vsadím se s tebou, že Madrid vyhraje co ty na to Jazzi?“ To by nebyl Em, kdyby se nechtěl vsadit.
„Beru a o co?"
„No, když vyhraju já, tak budeš celej týden chodit v růžový a budeš mluvit jako buzíček Jazzíček.“ Někdy se mi zdá že Emmet je uchylák.
„Fajn beru. Ale zato, když vyhraju já, tak budeš celej tejden chodit v Rosaliných věcech. Včetně spodního prádla.“ S úšklebkem se zasmál a se smíchem jsme si plácli, až se otřásl celý gauč. Jak si společně představujeme toho druhýho, jak bude asi vypadat. Když v tom nás někdo nečekaně přerušil…
„Tak to doufám, Jazzi, že ti Alice už chystá oblečení. Neboť Real Madrid má letos nejlepší sezónu." A ze široka se na nás usmála.
S Emmetem jako bychom si v tu chvíli četli myšlenky, jsme oba vyhrkli:
„NIKOL!“ a kulili oči.
Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nesnadná existence 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!