Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nesnadná existence 6. kapitola

26.10.2009 (17:00) • Next • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1914×

6.kapitola - Nepovedený  lov

POHLED NIKOL

Běžely jsme a byly už téměř u cíle. Zastavila jsem se. Ness si chytla pumu, co byla na zemi a téměř spala. Já jsem si chtěla trochu zaskotačit, tak jsem si na mušku vzala pumu, co se chystala také na lov. Udělala jsem výpad, už jsem u ní byla, zrovna jsem se chtěla zakousnout do jejího krku, kdy na mě její tepna volala „Vem si mě“. Když…

Vyjekla jsem bolestí. Břichem mi projela nesrovnatelná bolest. Jako když vás někdo bodne rozžhaveným mečem.

POHLED NESSI

Lov jako vždy, normálka. Když jsem šla s ní na lov, pokaždé mi našla pumu. Věděla, že jsou mé oblíbené.  Ve Forks jsme jednou nemohli najít ani jedinou, tak mě Nikk chytla a běžely jsme až do Kanady. Doma jsme slíbily, že budeme do hodiny zpátky. No z hoďky se stalo půl dne.

Stále jsem na to vzpomínala byla sranda, když jsme dorazily domů. Rodiče byly v poho, ale Jake  byl  na šrot. Pak  uviděl Nikol a začal tam na ní řvát bla, bla, bla… a když skončil Nikk vyprskla smíchy. V tu chvíli jsem myslela, že by můj vlkodlak mohl dostat infarkt.

Ze vzpomínání mě vytrhla Nikki, která vykřikla bolestí. Ležela na zemi a svíjela se, jako by měla křeče. Okamžitě jsem byla v obrané pozici připravená na jakékoliv nebezpečí. Ale nic. Běžela jsem k ní.

„NE, NESSI, VYPADNI ODTUD!!!“ Zařvala na mě. „HNED!“

„Běžím pro Carlisle,“ křikla jsem už jsem se řítila lesem.

POHLED CARLISLE

Seděli jsme v obývacím pokoji. Esme sledovala nějaký romantický film, tak jsem se k ní přidal. Přitulil jsem se k ní, políbil ji a podíval do očí . Měla v nich to co já. Touhu. Jsme doma sami. Usmál jsem se a vypařili jsme se do ložnice. Byli jsme zrovna v nejlepším nic jsme okolo sebe nevnímali, když někdo  venku zvolal

„Upíři, jsme doma!“ Edward, vzdychla Esme.

Vyběhli jsme oba před dům. Byli tam všichni tři, teda čtyři . Edward, Bella a Renesme plus Jake.

Esme přiskočila k Edwardovi a obejmula ho. Štěstí že není člověk, asi by ho udusila. To zopakovala s Bells i Ness. Jacobovi podala jen ruku. Já jsem k Edwardovi přišel. ,,Synu, rád tě vidím,“ a také jsem ho obejmul. Potom, co jsme se uvítali, přešli  jsme se do obývacího pokoje.

„Esme, jako vždy jsi se překonala. Ten dům je nádherný.“

„Děkuji, Edwarde, to jsou léta praxe.“A usmála se.

„Kde jsou ostatní?“ ptala se Bella.

„Jeli nakupovat do Olympie a do Seattlu.“  odpověděl sem jí. Vypadalo to, že si ulevila, že  nepřijeli dřív.

„A pak, tuším, se chtěli zastavit u vás“ usmála se Esme.

„Tím pádem tu budeme muset zůstat, déle jupíííí.“ Ness má jako vždy radost, za to Jake ani ne.

Po 3 hodinách…

„Hele, doktore, mají  vůbec v úmyslu přijet ještě tehle tejden?“

„No, Jacobe, mi tě tu nedržíme. Nemusíš tu být jestli nechceš.“ odpověděl jsem mu.

„Já ne… Ne že bych tu nechtěl být, ale… má hlad“ řekl Edward.

„Něco ti připravím. Stačilo říct, Jaku“ pravila Esme a už byla v kuchyni.

„Do háje, kdy už se mi přestaneš hrabat v hlavě?!?“ A hodil po Edwardovi to první, co mu přišlo pod ruku… vázu . Hodil  jí po něm. Edward  jí odrazil  ani nemrkl. Roztříštila se. Esme v tu ránu přilítla zpět.

,,Ta váza byla z 15 .století!“ vyjekla hystericky.

„Uf páni  a já myslel, že byla nová“ řekl Jake.

„Vtipné, Jacobe“řekla přísněji Ness.

Uslyšeli jsem přijíždět auta. Ani jsem nestačil skoro vstát, když přilítla Nikol. Už byla u Renesme a skočila jí kolem krku.

„Poděl se, ty krkavče“ jako vždy na Jacoba milá.

„Sklapni, prcku“ Jacob a Nikki to ho asi nikdy nenechají. Pomylel jsem si.

„Nech toho, Jaku!“ Z Renesmé se stala přísná slečna. Chtěl jsem něco říct, ale Nikol už  táhla Nessi pryč, jen stačila říct:

„Vrátím vám ji za pár hodin nebojte!“ Impulzivní, jak jinak. Nečekala ani na odpověd a byly pryč.

Poté jsme se celá rodina sedli do obývacího pokoje a říkali si novinky. Zjistili sem, že všichni tři chodí do školy a Jacob pracuje jako automechanik. Pak jsme si povídali o tom, že bychom si mohli udělat menší výlet a pospolu si zalovit. Než jsme začali plánovat, Alice nás přerušila.

„Nikol má za tři týdny osmnácté narozeniny, je čas naplánovat oslavu.“ Povzdechli jsme si.

„Alice, víš, že tě máme rádi, ale je na to moc brzy.“ Udělala na mě ta své smutné štěněčí oči.

„Alice,“ začal jsem. „Je brzo. Dej tomu aspoň ještě týden.“

„Ach jo. Fajn“ a sedla si k Japerovi ten ji pro zvednutí nálady políbil. Usmála se. Zdá se, že to pomohlo.

„Tak kde jsme to skončili, než nás Alice vyrušila?“ Zeptal jsem se pobaveně, protože jak by upír mohl zapomenout. No né?

V tom přímo vlítla Renesme do domu, až z toho vylítly dveře z pantů.

„NIKKI!“

„Něco s ní je. Má asi křeče, Carlisle!“

Neváhal jsem. Běžel jsem pro brašnu a už jsem na cestě za ní. Když jsem k ní doběhl, nemusel jsem jí ani prohlížet, abych zjistil příčinu. Moc se potila. Měla horečku. Svíjela se v křečích. Za moment přiběhl i zbytek rodiny.

„Přeměňuje se.“ řekl Jacob. Jen jsem přikývnul.

POHLED JACOBA

Když přiběhla Ness myslel jsem, že někde hoří.

,,NIKKI!"

„Něco s ní je. Má asi křeče, Carlisle!“ Viděl jsem v jejích očích, že má o ní veliký strach. Jsou jako dvě nerozlučné sestry.

Doktor vzal brašnu a už frčel za ní. V jeho obličeji jsem na chvíli viděl překvapení. No jo, kdyby taky čekal, že se NAŠÍ neohrožené Nikol něco stane. Vlastně ani já ne.

Všichni už běželi za nima, přidal jsem se. Když už jsem byl u cíle, viděl jsem jí. Jak tam leží celá spocená zřejmě od horečky a svíjí se v křečích.

„Přeměňuje se.“ Doktůrek přikývnul a bral ji do naručí. Běželi jsme všichni za ním. Položil jí k ní  do pokoje na postel. Pak šel za námi dolů do obýváku. Slyšel jsem ze zhora menší vyjeknutí. Chudinka. Snaží se to držet v sobě, stejně jí to nepomůže.

Bude to mnohem horší.

„Jacobe.“ Otočil jsem  se. Byl to doktor.

„Jak dlouho trvá taková přeměna?“

„U mě to trvalo deset dní. Nemohu, ale říci jak to bude u ní. Její přeměna je agresivnější než ta moje.“

„Už na té louce kam mě vzala říkala, že jí není dobře. Měla jsem zpozornit a vzít ji domů.“ Byla to Ness. Chtěla už brečet. Ihned jsem k ní přiskočil.

„Lásko, tomu bys i tak nezabránila.“

„Tohle se nedá zastavit je to nevyhnutelné.“ Se vzlyky přikývla a já ji k sobě přivinul blíž.

Ze shora opět vyšel výkřik tentokrát hlasitější. Ten promelírovaný frajírek TJ okamžitě běžel za ní nahoru. Až jsem se dokonce divil, vždyť ti dva si jdou furt po krku ještě hůř než já s blonckou.

„Carlisle, nemůžeš dát Nikol něco proti bolesti?“ Byl to Emmet. Vypadal jakoby  každou chvíli sebou měl seknout. A nejen on, ale všichni. Alice seděla Jasperovi na klíně a ten jí objímal. Rosalie byla pevně přitisknutá k Emmetovi a hladila ho po ramenech. Esme uklidňoval doktor Tesák. Na něm bylo vidět, že je nerad tak bezmocný a nemůže jí pomoct. Bells a Edward byli na gauči a dívali se do blba.   Byli bledší než kdy jindy. Trpěli s ní.

„Bohužel ne, Emmete, nemohu.“ Zase vyjekla. A to se opakovalo každou půl hodinu a pokaždé  všichni sebou trhli.

Autor: Next (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nesnadná existence 6. kapitola: