Tahle část je z více pohledů.
23.10.2009 (16:30) • Next • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1551×
3. kapitola - Oběd
POHLED ALICE
Druhý den školy nebyl tak tragický. Nikki už s Emmetem zase mluvila. Já jsem říkala stačí se jen omluvit. No sice Emm měl jiný názor, ale co zmůžete proti mně ne? Když řeknete:
,,Celý pololetí budeš nosit růžový věci. Už se nemohu dočkat, až si zkusíš ten dokonalý pánský kostým. Budeš jako James Bond u barbie na doma."
A pak stačí ďábelsky se usmát a pak jde vše samo. Na dnešek, až skončí škola, jsem plánovala nákupy. Jako vždy všichni byly z toho totálně vedle. Všichni asi až na Nikk, Rose a mého miláčka Jaspera, ti se z toho snažili vykroutit. Další omyl. Jako bych to předem neviděla. Vidět do budoucnosti má výhody, i když moje vize jsou subjektivní. Zazvonilo.
„Jupííí, čas na oběd!“ hlesla jsem trochu více nahlas než bylo nutno. Učitel pan Noris, jen sebou trhnul a pak zakroutil hlavou.
POHLED TJ
Zazvonilo. Alice má něco za lubem. Moc se těší na oběd a pochybuju, že by měla hlad. Vyšel jsem ze třídy a myslím, že to byla Amanda. Je teprve druhý den školy a už mi leze na nervy. Šla a mířila si to přímo ke mně.
„Ahoj TJ“.
,,Ahoj Amando," odpověděl jsem zdvořile.
,,Pá-a-ni zná moje jméno. Já se picnu!" Má zajímavé myšlenky, už aby to bylo. Usmál jsem se a kráčel dál, ale nedala se jen tak odbýt.
,,Počkej!"
„Nešel bys dneska v šest večer na hokejový zápas?“
„Je to sice jen školní liga, ale bylo by to fajn.“
,,Jistě, bylo by to fajn. Nejdříve bys mě zahříval tím svým tělem a pak mě mohl zaučit ve fránině." Ta holka mě fakt udivuje kdyby jen věděla, že bych ji tak maximálně mohl způsobit omrzliny. A líbat se sní. No, fuj. Ne že by nebyla krásná, to ne, ale co jsem slyšel na těláku, co se svojí pusou umí, bál bych se, že něco chytnu, i když jsem upír.
Nahodil jsem svůj nejzdvořilejší hlas a s mírným pokřiveným úsměvem jsem ji odpověděl.
,,Promiň, Amando, neber si to špatně, ale nejsi můj typ a já momentálně nerandím." Otočil jsem se od ní a pokračoval v cestě do jídelny. Stála tam stále jako tvrdé Y a zdřejmě to nechápala. No, že si stojí na vedení, za to už nemůžu.
Takže otevřel jsem dveře do jídelny. Šel k pultu, vzal si tác naložil jídlo a šel jsem k rodině.
POHLED EMMETA
„Haha. Tak co, ty lamači srdcí, co Amanda?“ TJ mě jen pěkně probodával očima. „Nic, co by?“Zase jsem se musel zasmát.
„Já jen... Nic si z toho nedělej na nás s Jazzem to zkoušela taky.“
„Jo" odvětil Japer.
„Zvala mě dneska po škole na kafe."
„Jo a mě zas do kina na Proč se blázni milují.“
,,Zase sem se musel zasmát. Jen jsem seděl v lavici, ona ke mně přikráčí, předkloní se, aby byla vidět ty její béčka a myslí si, že začnu hned slintat a všecho ji odkývu. Hej brácha, víš co sem udělal? TJ jen nenápadně zavrtěl hlavou, že ne. Vstal jsem a zařval jsem: Ať si ty kozy zastrčí, že stejně vypadaj jako rozmačkaný lentilky pod kobercem." Poslal jsem mu ty myšlenky a začal se smát se mnou.
Smali jsme se a smáli. No pak nás to přešlo, tak jsme se nesmáli.
„Áá, naše princezna se rozhodla že se k nám přidá“ a nahodil jsem jeden ze svých skvělých škodolibých úsměvů. Pak mě něco nakoplo pod stolem. Bolelo by to, kdybych byl člověk, ale tohle spíše bylo, jako by mě někdo pohladil peříčkem. Byla to Rose.
„Nech toho má citlivý období nebo si Carlisla neposlouchal?“
„No jo. Vždyť to myslím ze srandy.“
„Já vím… Právě proto!“ Sykla přísně. Věděl jsem, že když neposlechnu. Tak si nejméně pár týdnů s ní neužiju. Ach jo.
POHLED NIKKI
Emmetovu poznámku úspěšně ignoruju. Dneska sem ani neměla chuť na lidské jídlo. Chtěla jsem něco jiného. Bohužel na lov pojedeme v nejbližším termínu až o víkendu.
Všichni se na mě tak debilně usmívali, teda až na TJ a Jaspera. Jeden to vyčetl z mé hlavy, druhý to vycítil. Jazz ke mně poslal vlnu klidu a já se na něj jen omluvně usmála.
„Tak Alice,“ začala jsem
,,Kam pojedeme nejdřív?" věděla jsem, že plánuje nákupy.
„No planuju, že nejdříve do Olympie a pak třeba do Seattlu a pak bychom se mohli stavit u Eda a Bells“. A zářivě se na mě usmála. Jen kdyby věděla, že bych ji na ten úsměv nejradši momentálně šlápla. Poslední dobou ve mě vře každá emoce. Zatím to ovladám, ale na jak dlouho. Pochybuju, že by se Jazzovi líbilo, kdybych Alici udělala to, co jsem chtěla.
TJ vyprskl smíchy, až z toho z padnul na zem. Smál se jako kdyby se zbláznil. Kolem jdoucí studenti měli jen nechapavé výrazy. Jako zbytek naší rodiny.
„Fajn Alice, už se nemůžu dočkat!“ vysoukala jsem ze sebe a neudržela jsem se vyprskla jsem taky smíchy.
Jídelna se začala vyprazdňovat a my se už s TJ uklidnili, sice nám koutky stále cukali, ale udrželi jsme se. Ostatní vzali své táci s netknutým jídlem a vyhodili je do koše. A vyrazili jsme na odpolední vyučování. Po dlouhé době jsme se s TJ pěkně zasmáli. Bylo mi s ním fajn. A už tu byl zase ten blbý pocit. Jako kdyby se mi chtělo zvracet. No tak to mi tu ještě chybělo. To nic nebude jen mám chuť skolit nějakou pumu či jelena nic víc.
Třeba až budem u Edwarda a Bells někam vyrazíme…
Autor: Next (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nesnadná existence 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!