Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nesnadná existence 2. kapitola

the host stills

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nesnadná existence 2. kapitolaCullenovi jedou do školy. TJ & Nikk si uvědomují svoje city ...

10.10.2009 (17:15) • Next • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1545×

2. kapitola Škola

Do školy jsme vyrazili kolem půl osmé. Jely jsme mým BMW a TJ se svým autem. Chtěli jsme si to co nejrychleji odbýt. Bylo za 7:40 když už jsme byly u školy. Před školou bylo docela dost studentů nám, ale bylo jasné proč tam jsou. Čekaly na nás. No jo holt maloměsto tam se asi nic neutají ani, když se přistěhuje rodina, co vypadají spíš jako filmový Star než jako obyčejní teenegři.

Fakt jsem si někdy připadala jako zvíře v zoo. Kam se na vás všichni chodí podívat. Tak jsem se dvakrát zhluboka nadechla (i když to  nepotřebuju) a mrkla jsem na sourozence a naráz jsme začali vystupovat.

Jak jsem čekala všichni zírali. Nejhorší byly asi ty jejich myšlenky. „Hele ta bloncka by stála za hřích“ řekl asi podle mě kluk s brýlemi co stál opodál. Tvářil se sebevědomně.

Jen kdyby to slyšel Em, tak by ho to přešlo. Teda mám spíš pocit, že by to nepřežil.

Koukla jsem jen letmo na TJ a ten jen příkívnul. „Hej vy dva tak co si o nás zas ty študentíčci myslejí?“

„Nic zajmavýho, Emmete, furt to samý“ odvětil TJ.

Měl pravdu stále to samý: Ten blonďák nevypadá špatně… nebo ten velký svalnatý s ním by se dělala kamasútra. S tím jsem se musela zasmát jenom ta představa. Stačí to co slyším v noci z 1. patra a pak ty Emmetovy myšlenky jak na tou nocí s Rosalii slintá.

A další myšlenky: Ta bruneta jak má pěknej zadeček a ty kozičky akorát do ruky. V tom jsem jen slyšela zavrčení no jo TJ. „ Já ho snad roztrhám“. Uklidni se poslala jsem mu myšlenku. Pak jen přikývnul a pokračoval ke škole.

Co je to s ním? ptal se Jazz.

„Nevím“. odpověděla sem mu.

Kráčeli jsme si to rovnou k přímací kanceláři. Byla tam přijemná postarší paní. Chudinka, když nás zahlídla vypadala totálně vedle. Dala  nám mapky školy a naše rozvrhy.

Em, Rosalie a Jazz šli do 3. ročníku, zatím co já, Alice a TJ do 2. ročníku. Prý abych se necítila tak sama.

Prvních pět hodin šlo celkem dobře všechny myšlenkové narážky sem úspěšně ignorovala a navíc mi dělali společnost mí dva sourozenci takže to nebyla zas taková nuda. Konečně čas na oběd. Vyšla jsem do jídelny a v tu ránu si všichni začali šeptat. Jako bych to se svým zlepšeným sluchem neslyšela.

Prý jsou všichni adoptovaný... pravila nějaká Amanda - myslím, že s ní mám španělštinu a biologii. Jo jejich rodiče jsou tak dobrosrdeční, řekla Nora. Je to dobrá holka s ní mám matiku a anglinu. Možná bych se s ní mohla kamarádit.

Mávla na mě a já se rozhodovala jestli si mám sednou k nim nebo ke své rodině, která seděla vzadu v rohu daleko od ostatních.

Šla jsem k pultu  vzala si tác na, který jsem naházela trochu jídla a kráčela sem si to k Noře a k té druhé dívce.

Podívala jsem se směrem k rodině Alice se jako vždy usmívala, ale Rosalie se tvařila no chladně tak nějak naštvaně. Jak jinak přije jí to moc riskantní. Neměla bych, ale projednou to snad vadit nebude.

Tak sem jim poslala svou myšlenku „Sorry chci si udělat nějaké kamarády, dokud jsem ještě mladá, když vy se k tomu nemáte… a mimochodem, co kdybyste dali najevo, kdo ke komu patří? Už mě ty blbý poznámky štvou sou tak nechutný, že se mi z toho zvedá kufr“.

„Souhlas“ přidal se ke mně TJ. No jo náš jednoslabiční expert. Poté mé poznámce se na mě kouknul, ale jinak než kdy jindy poslední dobou v jeho očích vidím něco, co jsem u něho ještě nikdy nezpozorovala... snad něžnost a lásku?

Kruci Nikki vzpamatuj se je to tvůj bratr! okříknu se vduchu a jen doufám, že mě neslyšel.

Oběd se blížil ke konci, tak se zvednu odnesu svůj napůl snědený oběd. Jsem skoro u dveří když se ohlednu pře svoje rameno uvidím jak se mí sourozenci pěkně k sobě tulejí. Když si toho zbytek jídelny všimlo a asi tak 10 sekund bylo naprosto hrobový ticho. Teda v  jídelně možná jo, ale v mé hlavě se to hemžilo otázkami. Jak je to možný vždyť to jsou sourozenci žijou spolu, je to nezákoný nebo ne? Znělo to tak namyšleně… ach jo a to Amanda vypadá jako slušná děva opak je pravdou.

Ale ten TJ nebo jak se jmenuje je asi volný Nikol zřejmě s ním nechodí na to je moc hezký a k sobě by se nehodili.

Nevím co se to semnou stalo, ale měla sem sto chutí jí utrhnout hlavu. A  tak sem radši šla, aby mě to nezlákalo. Další hodinu jsem měla španělštinu. Tu sem měla jenom s TJ a boužel i s tou nánou Amandou. Hodina začala a my seděli mlčky. Celou hodinu jsem celou hodinu přemýšlela co to se mnou v té jídelně bylo… žárlivost? NE BLBOST! Mám jen strach o svýho TJ nic víc. Teda holka co to meleš o svýho BRÁCHU TJ! Mám pocit, že ta mrcha by udělala cokoliv.

Hodina skončila a já letěla na dvouhodinovku těláku. Fakt zábava, když do toho nemůžete vložit všechnu vaší sílu.

No co pak si to vynahradím s Jasperem. Zazvonil zvonek ohlašující konec vyučování . Vlítla sem do šatny a pak rovnou na parkoviště. Teda chtěla sem, když v tom mě zastavil nějaký kluk.

Docela pohledný. Představil se jako Antony Perry, ale říkej mi Tony. "Fajn," odvětila sem. "Já jsem Nikol". A chtěla sem už jít když zas promluvil.

„Co jít dneska do kina davají Děsnej doják“ a zářivě se do toho usmál. Chtěla sem říci proč ne no kdybych neslyšela tu jeho duševní poznámku: „Večer do kina a pak rovnou do postele“.

"Víš já s cizími kluky nikam nechodím." A kráčela sem dále.

U aut už všichni sourozenci byly a čekali jen na mě. „Tak kde to vázne zamotalas ses nám do provazů?“ Emmete sklapni! No tím sem si moc extra nepomohla.

Poznámek jaký jsem prý nemehlo jsem slyšela už milionkrát. Pouze jednou se mi nešťasně povedlo zakopnout o provaz, který jsem zrovna uklízela no to sem byla v 7 a to mám teď stále na talíři už mě to pěkně štve.

Doma jsme byly sotva za  10minut. Okamžitě co sem zastavila už jsem si to mířila upírskou rychlostí do svého pokoje pak následně do své malé svatině.

To poslední co jsem zaznamenala bylo: Tak to se ti povedlo Emmete!! A následovala dutá rána.

Autor: Next (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nesnadná existence 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře