Tak je tu další kapitolka...MÓC VÁM VŠEM CHCI PODĚKOVAT ZA KOMENTÁŘE. Děkuju moc a o Culleny se nebojte, nemám v plánu je zabít, i když to v téhle kapitolce možná bude tak vypadat. Pls další komentíky.
12.04.2009 (13:59) • coldangel • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1320×
Po týdnu mi odepsali, že mě přijímají.
Nastal 31. srpna a já i když jsem to absolvovala už několikrát jsem byla nervózní. Ráno jsem si oblékla oranžové tílko za krk, které skvěle ladilo s mými vlasy měděné barvy. Volnou sukni po kolena s černo-bílými pruhy. Černé sáčko a bílé kozačky s jehlovými podpatky. Musela jsem uznat že mi to opravdu slušelo. Ještě k tomu mé autíčko a opravdu jsem na sebe byla hrdá. Ani nevím proč mi na tom vždy tak záleží. Na parkoviště jsem přijela jako jedna z posledních a jakmile jsem vjela na parkovišti ihned na mém autíčku spočinuly pohledy všech spolužáků. Zaparkovala jsem a zhluboka se nadechla, i když jsem to nepotřebovala. Otevřela jsem dveře auta a vystoupila. Jestli předtím na mě všichni koukali. Tak teď na mě všichni čuměli. Polovina z nich s otevřenou pusou. Docela jsem je chápala. Všechny auta tu byla tak deset-dvacet let stará až na červený kabriolet a moje autíčko. Ihned jsem poznala komu asi patří ten vůz. Samozřejmě tam stáli. Pět upírů, kteří na mě koukali se spalujícím hrdlem. Nechápala jsem že tu mohou stát aniž by někoho zakousli. Potom jsem si prohlédla jejich oči. Nebyly červené, ale žluté. S tímto druhem jsem se už jednou potkala. Píjí pouze zvířecí krev. Trochu jsem se nad tím pousmála. Stejně jim to nepomůže.
Musela jsem počítat ještě do pěti než se všichni probrali k životu. V davu jsem našla Erika, který na mě čuměl s pusou do O. Zamířila jsem k němu.
„Ahoj.“ Pozdravila jsem ho a sledovala jsem jak mu to pomalu pocvakává.
„A-a-ahoj. Já jsem Erik.“
„Já vím. Už jsme se potkali v letadle.“
„No jo už si vzpomínám.“
„Ukážeš mi prosím kancelář?“
„Jo, dovedu tě tam.“ Ihned se nabídl.
„Mě stačí, když mi ukážeš jakým to je směrem.“ Mile jsem se na něj usmála.
„To je dobrý, já tě tam odvedu ještě by ses tu ztratila.“ O tom jsem vážně pochybovala. Tohle podle vzhledu byla jedna z nejmenších škol co jsem kdy viděla, ale co. Udělám mu radost.
V kanceláři mi dali nějaké papíry k podepsání. Mapku a rozvrh. Rozhodla jsem se chodit do třetího ročníku. První hodinu jsem měla matematiku. Ve třídě nikdo z upírů nebyl. Byla jsem za to vděčná, protože opravdu mi moc nevoní.
„Ahoj. Nechceš si sednout ke mně?“ Nabídnul mi jeden kluk, co seděl přes uličku.
„Dobrý ráda sedím sama.“ Oplatila jsem mu a on byl z toho celej špatnej že jsem ho odmítla. Další hodinu jsem měla zeměpis. A to už jsem neměla takové štěstí. Musela jsem si sednout na poslední volné místo a to bylo vedle černovlasé malé upírky. Celou hodinu na mě nepromluvila a mě to vyhovovalo. Celé dopoledne bylo nudné. Neustále mě obletovali kluci a holky by mě asi nejraději zavraždili. V jídelně to bylo snad ještě horší. Všichni na mě neustále čuměli. Já jsem se koukla k upířímu stolu. Všichni byli po párech. Zaujal mě pár kde kluk byl upír a holka člověk. Copak ta holka neví s kým má tu čest? Všichni se smáli, vtipkovali a povídali si. Na tohle jsem opravdu nebyla zvyklá. Každý upír, kterého jsem potkala, mi připomínal krvelačnou bestii. A proto jsem žádné výčitky opravdu neměla. Ale tihle vypadali jako rodina. Za kterou se vydávali. Oni totiž byli jen rodina s velkým tajemství. Copak já jim můžu zničit tuhle idylku a chladnokrevně je zabít? NE, ale musím jinak tu budu strašit věčně. Možná bych je mohla nechat na konec, ale pomohlo by to něčemu? NE. Zoufale jsem stočila svůj pohled na svého spolužáka, který mi vyprávěl něco hrozně napínavého.
„Kam to pořád koukáš?“ Napomenul mě, když jsem se zase otočila ke stolu, kde seděli upíři.
„Na Culleny. Přece.“ Odpověděla mu ihned Jessica.
„A víš, že se jim podobáš?“
„Cože?“
„no, jo jsi stejně krásná jako oni a máš bledou kůže. Ale jsi trochu přívětivější.“ Vysvětlil mi Mike. Tím mě opravdu zaskočil. Já a vypadám jako upír. Tak to jsem to dopracovala. I když vypadat jako oni by mi nevadilo. Ale co to zas plácám, vždyť jsou to u-p-í-ř-i.
„Řekněte mi o nich něco, prosím.“ Chopila jsem se možnosti se o nich dozvědět ještě něco víc než jen, že jsou to adoptovaní děti doktora Cullena.
„Ten nalevo je Emmet a vedle něho je Rosali je to nejkrásnější holka na škole. Ale teď má v tobě velkou konkurenci.“ Mrkl na mě.
„Potom je vedle nich Alice to je ta malá černovlasá, je opravdu zvláštní. Její kluk je Jasper. Všichni spolu navzájem chodí je to dost zvláštní. Potom ten kluk s bronzovými vlasy je Edward. Všechny holky ze školy na něj letěj, ale on si vybral Bellu. Ta sem přišla teprve před půl rokem. Ze začátku byla v pohodě, ale po nějaké době se s nimi skamarádila. A od té doby je jen s nimi.“ Zakončil svůj popis Mike. Za chvíli zvonilo a tak jsem se vydala na další hodinu. Tentokrát jsem ji měla s Edwardem. Zbytek dne proběhl v relativním klidu. Na parkovišti byl hlouček lidí co stáli u mého aut a prohlíželi si ho. Prodrala jsem se davem a nasedla do auta. Pohledy ostatních jsem ignorovala. Domu jsem dojela za chvíli. Vydala jsem se na procházku do lesa. Našla jsem si hezké místo a trénovala se v boji. Po setmění jsem šla domů, udělat si úkoly. Ráno zase do školy. Tajně jsem doufala, že bych už nevzbuzovala tolik pozornosti, ale to jsem se mýlila. Zase totéž co první den. Takhle to šlo celý týden. Pořád je to zřejmě bavilo na mě čumět. Zrovna jsem se šla projít a už bylo po půlnoci. Najednou jsem cítila upíra jak se ke mně rychle blíží. Svojí zbraň jsem měla u pasu a vyčkávala. Ze zkušeností jsem věděla, že pokud je na lovu nemá cenu utíkat, akorát bych ho rozdivočila. Stoupnula jsem si do bojová pozice a vyčkávala. Za necelou vteřinu se přiřítil Jasper a skočil po mě. Já se sehnula a on mi prolítnul nad hlavou, ale potom vyskočil zase a já už na nic nečekala a rozmáchla se holí. On se rozplácl o nedaleký strom. Tohle ho opravdu zaskočilo, ale nečekal a začal se zase pomalu plížit ke mně. Začali jsme okolo sebe kroužit. Zrovna když to vypadalo, že znovu zaútočí vběhla na mítinku Alice.
„Jaspere pamatuj na Carlise. Pamatuj co jsme mu slíbili.“ Prosila ho a vběhla mezi nás. Jaspera ovládali jeho zabijácké instinkty a vůbec na Alici nebral ohled.
Autor: coldangel, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nepřítel? 2. kapitola:
Prosím,prosím další díl.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!