Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepravděpodobné? Ale jděte! - 4. kapitola

13.01.2011 (12:30) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1752×

Strašně moc se vám omlouvám, jsem úplně blbá, ale hlavu věčně někde zapomínám, takže doufám, že mě to alespoň částečně omluví.

Texy

° 4. kapitola °

Edward:

Potichu jsem vyskočil do jejího okna a téměř neslyšně ho zvedl, abych se mohl protáhnout dovnitř. Rozhlédl jsem se po pokoji a zastavil se pohledem až tam, kde jsem chtěl.

Ležela na zádech, roztáhlá přes celou postel, peřinu měla zkopanou u nohou a vzhledem k jejímu oblečení jí musela být zima. Užuž jsem ji chtěl přikrýt, když moje oči zabloudily na její tělo.

Měla na sobě titěrnou noční košilku v béžové barvě, která schovávala jen ty nejdůležitější partie. S rukou na dece jsem se zasekl a sledoval tu krásu. Měla krásně tvarované tělo a překvapilo mě, že její pokožka je tak bledá, tak podobná té mé.

Dlouhé hnědé vlasy ležely všude kolem její hlavy a zčásti i přes obličej, což mi docela vadilo, protože jsem si ji nemohl prohlédnout úplně. Upustil jsem tedy deku a lehkým krokem přešel k její hlavě.

Jakmile jsem se dotkl jejích vlasů, abych je odhrnul z obličeje, rozvířil jsem její vůni a musel se nadechnout, jak příjemná mi byla. Voněla tak nějak po jahodách, bylo to možné?

Konečně jsem viděl její obličej, který se ze spánku spokojeně usmíval. Měla plné rty, které úplně volaly, aby byly políbené. Edwarde, dost! Musel jsem se okřiknout, abych se zklidnil. Bylo zajímavé, co se mnou dělala jedna lidská dívka.

Přál jsem si, abych se mohl dívat do jejích čokoládových očí, ale budit jsem ji nechtěl. Místo toho jsem přemýšlel nad tím, jestli o mě opravdu ví. Jestli se mi to jen nezdálo. A pokud ano, bylo by to jako v tom filmu? Zamilovali bychom se do sebe?

Zase ty pochybnosti. Kdo a proč ten film vůbec natočil? Věděl o nás snad někdo? Ale jestli ano, kdo to byl? A udělal to ten dotyčný naschvál, nebo to byla jen náhoda? A jak ten někdo vůbec mohl vědět, že se Bella bude stěhovat zrovna sem? Z přemýšlení mě vytrhl až zvuk, který se ozval od Belly. Naklonil jsem se k ní, abych si ji mohl poslechnout.

Brebentila nějaké slabiky, které nedávaly smysl. Tiše jsem se pro sebe zasmál a zavřel oči, abych mohl znovu přemýšlet, ale moc dlouho to netrvalo. Nechápal jsem to, protože jsem neslyšel žádný zvuk, ale stalo se.

Ucítil jsem horké měkké rty na těch mých. Jen se tak o ty mé otřely a hned stáhly, ale byly tam. Překvapeně jsem otevřel oči a díval se do těch nejkrásnějších čokoládových očí, co kdy mohly existovat.

Seděla přede mnou v tureckém sedě, na tváři pobavený výraz, ale žádný náznak toho, že by spala. Takže ona… ona ten spánek jen hrála?

Bella:

Bylo mi jasné, že to nebylo zrovna rozumné, ale udělala jsem to. Spojila jsem naše rty, sice na takový krátký okamžik, ale chtěla jsem víc. Musela jsem se posadit do tureckého sedu, abych se udržela a nevrhla se na něho. No co by si o mně pomyslel?

Zkoumala jsem jeho překvapený pohled a stále se usmívala. Ten úsměv na tváři byl způsobený mým činem, po kterém jsem cítila chuť jeho rtů. Nedokázala jsem ji k ničemu přirovnat, byla prostě jeho. A pak jsem se usmívala na něho, jako na kluka.

Najednou jeho překvapený výraz zmizel a nahradil ho úsměv. Přemýšlela jsem, co stojí za tou změnou. Byl rád, že jsem vzhůru? Nebo to bylo kvůli tomu malému polibku? Nebo za tím bylo úplně něco jiného?

Posadil se vedle mě na postel a nechal své oči na zemi. Nehnutě jsem seděla, ale nechtěla jsem to být znovu já, kdo by si řekl o jeho pozornost. Jedno moje já mi našeptávalo, ať zůstanu sedět, druhé ale křičelo, ať si kousek poposednu. Poposedla jsem si.

Seděla jsem vedle něho tak blízko, že jsem cítila, jak studí, ale vůbec mi to nevadilo. Naopak! Bylo to příjemné. Opatrně jsem mu položila ruku na rameno, ani nevím proč. Když jsem mu rameno stiskla, všimla jsem si, že je celý napjatý.

Reflexně jsem si za něho klekla a začala mu masírovat ramena. Po chvíli mi ale došlo, že to nejspíš nebude mít žádný účinek, přeci jenom je to upír. Sjela jsem mu rukama po jeho pažích a řeknu vám, ten měl svaly! Hlavu jsem mu položila na levé rameno a hlasitě vydechla.

„Edwarde…“

„Bello…“ řekli jsme unisono a rozesmáli se.

„Co jsi chtěl? Začni jako první,“ pobídla jsem ho, ale on nechtěl.

„Ne ne, ty první, jsi dáma, máš přednost,“ řekl a já se zasmála. Já a dáma? Zdaleka ne!

„Dobře, chtěla jsem vědět, proč tu jsi,“ položila jsem mu svou otázku a čekala, stále opřená o něho, na odpověď.

Edward:

Vypadla z ní tak jednoduchá otázka, ale já na ni neměl odpověď. Měl jsem jí říct, že mi Alice řekla, že sem půjdu. Nebo lépe, že mi ukázala, že sem půjdu? To mi nepřipadalo nejlepší. Ale moc mi v tom přemýšlení nepomáhala ani sama Bella. Její téměř nahé tělo se mi tisklo na záda a já měl problém sám se sebou, abych po ní nevystartoval.

„Víš… něco mi říkalo, že bych měl přijít. Jen nevím co,“ utrousil jsem odpověď a čekal, jestli jí to bude stačit.

„Ty to nevíš?“ zeptala se užasle a nějak se na mě zavrtěla, takže jsem mohl cítit její přednosti. Byly tak blízko! Dost! Musel jsem přemýšlet s čistou hlavou, ale nechtěl jsem ji od sebe odtrhnout, protože mi bylo její teplo příjemné.

„Tobě se snad nikdy nestalo, že by ti tvůj vnitřní hlas našeptával, co máš dělat?“ zeptal jsem se jí a myslel si, že odpoví ano, ale jak moc jsem se zmýlil.

„Ne, pokud je mým vnitřním hlasem moje sestra,“ zašeptala a odtáhla se ode mě. Teplo odešlo, rozum se vrátil. Co že to říkala? Řekla to, co jsem slyšel? Nemohl jsem být první hluchý upír náhodou? Takže o nás opravdu věděla a nebála se mě! A ještě mě políbila! Vlna štěstí mnou projela jako blesk, ale pak jsem si uvědomil, že se odtáhla.

Otočil jsem se na ní a viděl, že opět sedí v tureckém sedu a čeká na odpověď. Nejspíše zhodnotila můj obličej, na kterém se rýsoval úsměv blázna, a povzdechla si.

„Edwarde, já to vím. Viděla jsem ten film stejně jako vy. Jen mi to nejde do hlavy, proč se to všechno stalo. Já…“ zarazila se a už nemluvila. Myslel jsem, že vyskočím z kůže, protože jsem chtěl vědět, na co myslí. Bohužel, její myšlenky mi byly skryty.

„Bello, já tomu také nerozumím. Je to opravdu zvláštní, ale nad tím můžeme diskutovat jindy. Měla bys spát. Je noc a ty přeci jenom spánek potřebuješ,“ řekl jsem jí a zvedl deku, abych ji mohl přikrýt. Chtěl jsem se zvednout, ale to by mě její ruka nesměla chytit.

„Zůstaň tu se mnou, prosím,“ zaprosila a upřela na mě ty svoje krásné oči. Neodolal jsem. Uvolnila mi kousek postele, abych si mohl lehnout, ale přišlo mi to divné. Znali jsme se pouhý den, přesto mě k ní táhlo něco tak silného, že se tomu nedalo odolat.

Lehla si vedle mě a nechala se ode mě přikrýt, aby jí nebyla zima, a po chvíli spokojeně usnula. Díval jsem se na ni a mohl se vykoukat, když se zvedla. Myslel jsem si, že už je zase vzhůru, ale spala, jen se potřebovala srovnat a jako polštář použila moji hruď.

Po celý zbytek noci jsem poslouchal její pravidelné dýchání, její tlukot srdce i její mumlání ze spaní. Nehnula se ode mě a ještě více se ke mně přitiskla. Byl to tak nádherný pocit. S přibývajícím světlem jsem se rozhodl, že odejdu domů, abych se převlékl. Pak mě ale napadlo něco jiného. Napsal jsem Belle vzkaz a položil ho na postel místo sebe. Naposledy jsem ji políbil do vlasů a vyskočil oknem ven.

3. kapitola / Texy / Verony1 / 5. kapitola

PS: Pusťte se do mě, nesmím vás nechávat takhle dlouho čekat!

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepravděpodobné? Ale jděte! - 4. kapitola: