Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepolíbená - 10. kapitola

21.07.2010 (13:00) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5056×

Nepolíbená - 10. kapitola

Carlisle mě odvedl zpátky do vily. Překvapivě první, kdo se ke mně hlásil, byl Emmett. Měl štěstí, že jsem v jeho případě svojí schopnost ovládla při prvním setkáním s ním. Jinak by s ním byl už konec. Vyhrl se ke mně, vzal mě do náruče a začal se mnou točit. Mumlal přitom něco ve smyslu:
"No vidíš, žes nikoho nezabila!" Šla mi z toho hlava kolem. Pak už jsem slyšela jen Carlislea:
"Emmette, to by stačilo!" Svět se se mnou najednou přestal točit. Mé tělo postavil na zem a já letěla přímo k zemi. Rozplácla jsem se na podlaze, jak dlouhá, tak široká. Bylo kolem mě několik upírů a ani jeden nebyl schopný reagovat včas. Otočila jsem se na ně s černýma očima. Ve mně to vřelo. Jako první se ozval Carlisle.
"Jsi v pořádku? Já se omlouvám. Měl jsem tě chytit." Tvářil se u toho hrozně provinile. Jeho výraz v obličeji mě začal uklidňovat. Podával mi ruku, aby mi pomohl se zvednout. Vrcholnou tečku tomu dodal Emmett:
"Sorry, ségra, já zapomněl, že si jen člověk." Měla jsem mu chuť zakroutit mu krkem a oslovení ségra? Od kdy jsem jeho ségra? Vždyť mě zná ani né pět minut. Carlisle mě upozorňoval, že on a Alice jsou velmi přátelští, ale že tolik? To jsem nečekala.
Jen, co jsem se trochu rozkoukala, tak mě už táhla Alice někam do domu. Postavila mě před nějaké dveře a otevřela je. Málem mi vypadly oči z důlků. Stála jsem v růžovo-bílém pokoji. Prostě dívčí pokoj, ve stylu pravá blondýna. Alice celá zářila a s úsměvem mi oznámila:
"Tak tohle je tvůj pokoj. Líbí?" Já neměla slov. Nechtěla jsem jí zklamat, a tak jsem jí na to omámeně kývala. Pochopila to jako, že se mi líbí. Zatleskala a někam utekla. Povzdechla jsem si a věci, které mi donesl do pokoje Carlisle, jsem začala vybalovat. Rozhlédla jsem se po pokoji a viděla dvoje další dveře kromě vchodových. Vydala jsem se ke dveřím číslo jedna. Nahlédla jsem do nich a spatřila velikánskou koupelnu. Přesně taková, na kterou jsem zvyklá. Takže dveře číslo dvě musely být šatna. Otevřela jsem dveře a nevěřila svým vlastním očím. Byla vybavena samými růžovými věcičkami. Žádná bavlna, jan hedvábí a saténové prádélko. To už jsem nevydržela a zařvala na celou vilu.
"Jestli si, Alice, myslíš, že z toho budu něco nosit, tak se mýlíš." Během vteřiny byla u mně v pokoji a dělala na mě ksichty.
"Víš, jak ti to bude slušet?"
"Ne, Alice, tohle nosit nebudu. Nebudeš mě oblíkat. Nejsem tvoje oblíkací panenka." Stála jsem si za svým.
"Ale já oblíkám celou rodinu, a ty teď do ní patříš."
"Tak mě z toho vynech." Koukala na mě psíma očima, ale já nic. Povzdechla si a odešla z pokoje. Své oblečení jsem naskládala do skříně a pak se natáhla na tu měkkou, pohodlnou, velkou postel. Konečně chvíle klidu.

Pohled Edwarda:

Nechápu, proč je rodina tak nadšená z té holky. Esme je jak sluníčko a Carlisle jen celý září a Emmett s Alicí mají radost, že mají novou hračku na hraní. Nevím, jestli ji mám nenávidět nebo ji litovat. Jako vrchol celé té šaškárny je její vůně. Tak lahodnou vůni jsem nikdy před tím necítil. Budu rád, když ji během týdne nezabiji. Sice se mě Alice snaží pořád hlídat, ale ne vždy bude všude, aby mě zastavila, kdybych se náhodou neudržel. Stačí, aby ke mně zavála její lahodná vůně a zvíře v sobě sotva ovládnu. Budu se ho snažit ovládnout, ale není to jednoduché. Tečkou tomu všemu je její schopnost vysávání života. Prý ji špatně ovládá, kvůli hormonům. Zvládla Emmetta, ale potom, co se na ní Jasper usmál, bylo všechno v háji. Na mě se ani nedostalo. Možná to je i dobře. Kdybych totiž viděl její žílu na krku, tak nevím jak by to dopadlo. Ještě mě ale děsí jedna skutečnost, a to ta, že na ní nefungují naše talenty. Nebudu vědět, co si myslí. Bude to pěknej nezvyk potkat někoho takového. Snad to nějak zmáknu. Akorát jsem se vracel z lovu, když jsem zabystřil v Emmetových myšlenkách, že mu došlo nové číslo Playboye. Byl v pokoji sám, tak jsem zamířil za ním. Když mě uviděl, tak se jen pousmál.
"Já už si ho prohlédl. Jdu teď za Rose, tak si ho můžeš půjčit," poslal mi v myšlenkách. S radostí jsem nakouknul do toho časopisu. Sice jsem nikdy nikoho neměl, ale juknout se na nějakou babu mi občas prospěje. Jak jsem si prohlížel jednu stránku za druhou, tak jsem cítil, jak mám v kalhotech těsno. Rozepl jsem poklopec a prohlížel si časopis dál. Už by to někoho chtělo. Jsem stoletej panic a v posledních letech už i pěkně nadrženej. Vůbec mi nepřidává ani to, že zbytek rodiny si může užívat se svojí drahou polovičkou. Prostě kdo to má vydržet - to jejich neustálé vzdychání. Konečnou tečkou jsou jejich myšlenky, které mi nechtěně ukazují. Rád bych je ignoroval, ale občas to opravdu nejde. Sto let je prostě hodně.
Doprohlížel jsem si časopis a zvednul se, že půjdu k sobě do pokoje. Otevřel jsem dveře a uvědomil si, že jsem si nechal otevřený poklopec, tak jsem se sehnul k tomu, abych si ho za chůze zapnul. Dnes jsem měl ale smůlu. Když jsem si zapínal poklopec, tak jsem do někoho narazil. Podle vůně to byla... Zvedl jsem hlavu a s očekáváním nejhoršího jsem se na ni pohlédl. Její vůně byla neodolatelná a mě sžíralo hrdlo spalující oheň. Koukala na mě svýma černýma očima. Věděl jsem, že bych měl utéct, ale nechtěl jsem. Něco mě na ní přitahovalo, a to něco mělo rozhodnou z mé strany o jejím dalším osudu. Nevěděl jsem, jak je na tom ona a ani mě to v tu chvíli nezajímalo. Mé tělo zaplavovaly dvě velké vlny. Vlna žízně po její krvi a vlna chtíče po jejím těle. Nevěděl jsem, co vyhraje. Bojoval jsem sám ze sebou. A ona taky. v dalších minutách jsme měli navzájem rozhodnou o našich životech. Budeme oba žít? Nebo se navzájem pozabíjíme a kdo bude rychlejší v zabíjení? Tak na tyto otázky jsme se během chvíle měli dozvědět odpověď.

9. kapitola 11. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepolíbená - 10. kapitola: