Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepojmenovaná - Prolog

11.04.2010 (16:00) • Maryola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1945×



V jednom lese, nedaleko malého městečka se páslo stádo jelenů, na stromě poskakovaly veverky, v potoce plulo pár pstruhů a ticho vyrušoval jen hvizd ptáků, či šumění řeky. Tak to bylo každý den, rok co rok, jen jednou byl klid lesa přerušen. Byl to den, kterým začíná náš příběh.

Mladá žena, zatím nepotřebujeme znát její jméno, utíkala lesem, pod nohama jí křupaly větvičky a nad její hlavou nervózně pohvizdovali ptáci a ptali se lesa, kdo ruší jejich klid. Žena vypadala na první pohled velmi nezdravě, byla pobledlá a z očí ji tryskaly potoky slz. Zastavila se a v další chvíli se vedle ní objevil muž, byl velmi bledý, ale na rozdíl od ženy vypadal spokojeně, téměř šťastně a na rozdíl od ní byla v jeho bledosti skrytá neuvěřitelná krása, až jste si mohli myslet, že není člověk.

,,Proč utíkáš? Sama víš, že tomu se utéct nedá. Vezmi v úvahu, že je to dar, který nám byl dán a ty bys ho chtěla zatratit? Nedovolím ti to!‘‘
Žena se na něj otočila a zpříma se mu podívala do očí.
,,Chceš mi snad vyhrožovat? Vím, kdo a jaký ve skutečnosti jsi. Nechci nic, co by mi tě připomínalo. Nechci už s tebou nic mít!‘‘ mluvila tiše a přesto byla z jejího tónu slyšet nejistota. Milovala ho a nechtěla to přiznat. Nevěděla, co cítí on, věděla jen, že chce skončit, že chce, aby odešel a nechal ji žít.

Nedávno však zjistila něco, co ji zaručovalo jediné. On ji už nikdy nenechá na pokoji. Ptáte se proč? Byla těhotná, těhotná s upírem. Při bližším pohledu na ni jste mohli vidět vybouleninu na břiše, která tak nějak vypadala, jako že tam nepatří. Vypadala jako žena, která je v pátém měsíci, těžko uvěřit, že teprve před týdnem zjistila tu hroznou novinu. Jak může být těhotná? Myslela si, že to nejde, že upír nemůže mít děti, ale zmýlila se a to ještě netušila, co ji čeká.
,,Ty mě potřebuješ, má drahá Deb, ty i to dítě. Nezapomínej, že ty se o něj sama nedokážeš postarat. Sama vidíš, jak rychle roste, co budeš dělat, až se narodí?‘‘ z jeho řeči byl slyšet posměch a ona věděla, že má pravdu. Ona neví, CO se vlastně narodí.
,,Pokud po tom dítěti toužíš, nech si ho, ale mě nech být!‘‘ pokusila se od něj utéct, ale marně. Udělala pár kroků a on byl před ní.
,,Já chci jen to dítě, to sis snad myslela, že bych chtěl tebe?‘‘ pohrdavě se na ní podíval a pokračoval, ,,až začneš rodit, dej mi vědět. Dojdu si pro svého syna a tebe nechám napospas osudu.‘‘ Se smíchem zmizel a nechal ji stát na mýtince. Poblíž se nerušeně páslo stádo jelenů.

Její těhotenství probíhalo závratnou rychlostí, její tělo to nezvládalo a brzy jí začaly docházet síly. Měla bratra a on se jí snažil pomáhat, ale ani jeho pomoc nestačila. Nosil ji na rukou, přinášel jí jídlo a sledoval, jak mu jeho sestra mizí před očima. Nosil ji do lesa, přála si to, chtěla sledovat přírodu, protože pomalu začínala tušit, že nepřežije. Jednoho dne, pozdě v noci, ležela vedle svého bratra na mýtince a sledovala měsíc. Byl úplněk. Cítila, jak se v ní to malé hýbe, ozval se nepříjemný zvuk a ona pocítila bolest. To dítě jí zlomilo žebro.
,,Jsi v pořádku? Teda, já vím, nejsi, ale neboj, brzy to skončí a vše bude v pořádku.‘‘ utěšoval ji Jim, její bratr.
,,Nejsem…‘‘ vydechla a pohlédla na něj. V jejím pohledu se odrážel smutek a strach. ,,Myslím, že už je to tady.‘‘ Bolestně sevřela jeho ruku v té své a přimhouřila oči, jak se snažila nevnímat bolest, která se objevila v jejím břiše. Dítě chce ven a ona cítí, že to nebude normální cestou.
,,Zavolej mu, mobil mám v té tašce, co jsi vzal s sebou.‘‘ Jim ji poslechl a nepřítomně vytočil číslo.
,,Už rodí. Jsme na mýtině, víš na jaké.‘‘ Mobil poté odhodil stranou a strnule sledoval svou sestru, která křičela bolestí, po chvíli se ozval nepříjemný a nedefinovatelný zvuk a z jejího břicha se vyvalila spousta krve. Poté spatřil toho tvora. Byl celý zkrvavený, ale přesto rozpoznal tvářičku a krátké vlásky. Vzal ho do rukou a zjistil něco, s čím nikdo nepočítal. Otec dítěte se objevil vzápětí a zpozorněl. Deb se zmučeně dívala na to dítě, ale v jejích očích bylo vidět něco jiného, láska.
,,Je to holčička! To snad není možný, neříkal si náhodou, že to bude kluk?!‘‘ Jim si utahoval z neznámého muže.
,,Krásná. Postarej se o ní,‘‘ ženě téměř nebylo rozumět, ale muž kývl na souhlas. Vzal si dítě do rukou a chystal se odejít.
,,Sbohem,‘‘ řekl pouze a poté se otočil a i s dítětem odešel do neznáma. Žena zemřela a bratr jí pohřbil. Tak jeden život skončil a další začal.

V lese dál vládl klid. O zvláštní holčičce věděla jen její nová rodina, protože její strýc brzy zemřel. Někdo ho zavraždil.

Autor: Maryola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepojmenovaná - Prolog: