Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nepodvedeš! 3. kapitola - Drby

12.03.2011 (10:30) • BellaCullenSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3030×

Vyšla jsem na chodbu a sebevědomě jsem se podívala na obě strany. Na jedné straně stál Edward, Emmett a Rosalie a na straně druhé Alice s Jasperem. Edward se na mě díval zvláštním pohledem, který jsem mu oplácela. Byl frustrovaný, nejspíše proto, že mi nemohl číst myšlenky… Alice se na mě dívala lítostivě, nevím sice proč mě litovala, ale budiž. Usmála jsem se a vydala se směrem k Edwardovi.

Stále na mě visel očima a sledoval každý můj pohled. Slyšela jsem, jak za mnou práskly dveře od toalety. Nejspíš už se vzpamatovala.

„Edwarde!“ zakřičela na něj, on jí ovšem nevěnoval pozornost. Schválně jsem si skousla smyslně ret a podívala se dolů. On se okamžitě odtrhnul pohledem, protože ho Emmett bouchnul do ramene.

„Věnuj taky nějakou pozornost svojí holce!“ špitl potichu, chytnul Rosalie kolem pasu a vedl ji pryč. Rosalie se na mě potají dívala a usmála se. Nejspíš tu holku taky neměla ráda.

Konečně jsem zašla za roh a ještě jsem zaslechla, jak si ta nicka stěžuje Edwardovi.

„Ona mě uhodila! Normálně mi dala facku, Edí, musíš s tím něco udělat! Přece mě nenecháš mlátit!“ měla ubulený hlas a skoro na každém slově se jí zlomil. Zasmála jsem se a pokračovala v cestě.

Vyšla jsem ven ze školy a pokračovala v cestě k autu. Myslela jsem si, že brzy ke mně přiběhne Edward, ale že to bylo tak rychle? Zasmála jsem se, když si mě za rameno otočil k sobě.

„Isabello, to, že ubližuješ mně ještě neznamená, že musíš ubližovat i Carrie! Ona za nic nemůže!“ křičel na mě.

„Ale, Edwarde, takto ses ke mně nechoval, když jsme se líbali. Myslela jsem, že už se mnou nikdy nepromluvíš, ale když myslíš. Víš, baví mě ubližovat jí! A můžu se tě, prosím, zeptat… Jak ti ksakru ubližuju?“ mluvila jsem docela klidně. Podívala jsem se mu do očí a musela se pousmát. Přesně si pamatuju den, kdy jsme se poprvé políbili. Bylo to snad ještě hezčí než dnes… Podíval se mi do očí, viděla jsem v nich bolest, otočil se a odešel pryč. Stejně by mě zajímalo, jak jsem mu asi ublížila… Vždyť jsem mu nic neudělala.

Nasedla jsem konečně do auta a rozjela se domů. Opět dneska bude nuda! Já se snad nikdy nezabavím…

**

Konečně bylo zase ráno, což znamenalo zase nějakou akci… Oblékla jsem si tmavé kalhoty, rudé tričko a na to teplejší sáčko, aby nikdo neříkal, že mi není zima. S sebou jsem si vzala nějaké oblečení na konkurz. Přesněji světle modré kraťásky a bílé tílko a k tomu botasky. Byla jsem připravená, a mohla jsem vyjet.

Nasedla jsem do autíčka a vyjela jsem směr škola. Po cestě se nic zajímavého nedělo…

Dneska jsem vlastně měla jít ven s Davem. Ale až po zkoušce na roztleskávání. Musím předvést ten nejlepší výkon, protože jsem potřebovala, aby mě vzaly. Holky se na mě určitě smlsnou, protože už slyšely, že jsem děsná mrcha!

Zaparkovala jsem před školou a vystoupila z auta. Měla jsem válenky, takže se mi šlo pohodlně. Nepozorovaně, aniž by si mě někdo všimnul, jsem vešla do školy. Nepotřebovala jsem dneska pozornost, protože jsem opět přemýšlela nad Edwardem…

Vždycky se mi líbil, ale poté, co mě zklamal, jsem nedoufala, že ho někdy potkám… Ale potom mě přeměnili, a já věděla, že určitě nadejde den, kdy je potkám. Jenže, jak jsem měla vědět, že zrovna, když se přistěhuju zpátky do Forks, tak že tu budou bydlet i oni?! Byla jsem naštvaná!

Zahnala jsem hněv, dokud byl na počátku, nenechám se přece jen tak rozhodit… Vešla jsem do školy a procházela kolem několika učeben. Zrovna jsem chtěla otevřít dveře do své učebny, když jsem zaslechla hlasy.

„Slyšely jste ty nové drby?“ řekla nějaká holka.

„Jaké?“ tázaly se ostatní zároveň. Podle jejich nadšení v hlasech jsem tušila, že to budou horké novinky.

„Edward včera podvedl Carrie!“ Při těchto slovech jsem se více zaposlouchala.

„Cože?! S kým?! Myslela jsem, že je to věrný kluk,“ odpověděla jedna dívka. V jejím hlasem byl osten závisti. Na slově věrný se mírně zasekla. To by mě zajímalo, co Edward provedl.

„No, nebyl to tak docela podvod, ale Carrie by to tak určitě brala. Líbal se před školou s nějakou holkou. Podle všeho to byla právě Isabella Minorová!“ Já se v tu chvíli rozesmála. Ovšem jen tak, aby mě neslyšely. Chtěla jsem je zastihnout v tu, pro mě, nejlepší chvíli.

„Cože?!“ zakřičely všechny naráz.

„Je tu pár dní a už se líbá s tím nejžhavějším a zadaným klukem pod sluncem!“

„A viděla jsi ji?! Všimla sis někdy, jak neobvykle je krásná? Vždyť nepoužívá skoro žádný make-up, akorát řasenku a linky. To je asi všechno. Má tak bezchybnou pleť,“ odpověděla ta jedna zasněně. Ona mi závidí? Taky má co!

„No a? Viděla jsem hezčí.“

„Koho například?“ ozval se pisklavý hlas.

Chvíli bylo ticho. „Hmm. Teď si na nikoho nevzpomenu, ale určitě jich je plno. Ona přece není dokona-“ V tu chvíli jsem tam musela vpadnout. Všechny zmlkly a posadily se rovně.

„Vím, že jste se o mně bavily,“ vyřkla jsem a všechny probodla pohledem. Posadila jsem se na své místo a nachystala si na hodinu.

**

Celý den byl absolutně nudný. Po škole se šířily ty fámy, že Edward se se mnou líbal. Normálně by mi to vadilo, ale tentokrát? Je mi to fuk, hlavně, že se rozhádá s tou jeho.

„Isabello!“ zahřměl sametový hlas chodbou. Možná bych se měla bát, ale co mi udělá před zraky celé školy?

„Ano?“ zeptala jsem se sladce a zamrkala.

„Můžeš jít bokem? Potřebuju s tebou mluvit!“

„Ne, nemůžu. Proč to neřekneš před nimi?“ Povytáhla jsem obočí a on se nervózně podíval kolem.

„Hm… Fajn. Proč jsi roznesla fámy, že jsme se spolu líbali?“ špitl ke mně.

„Já nic neroznesla.“

„A kdo teda?!“ křikl na mě. Otočilo se na nás pár spolužáků.

„Já nevím! Není třeba možné, že nás někdo viděl?!“ křičela jsem taky. Ať si to užije, dementek!

„Fajn, budu ti věřit. Ale sleduju tě!“ prohlédl si mě očima a odešel.

„Jen mě sleduj, nějaká ta pozornost mi neuškodí!“ křikla jsem za ním a vydala se opačnou stranou než on.

**

Konečně měla přijít ta zkouška roztleskávaček. Převlékla jsem se do kraťásků a tílka a obula botasky. Vydala jsem se do tělocvičny a postavila se do řady holek.

„Dobře, holky, děkujeme vám, že jste dnes přišly. Začneme,“ přivítala nás zástupkyně kapitánky.

„Nejprve se rozestupte, potřebujete kolem sebe hodně místa.“ Rozestoupila jsem se a podívala se po holkách vedle mě. Stejně jsem tady ze všech byla nejlepší, jelikož jsem byla upírka.

„První prvek bude toe-touch. Víte všechny, jak to vypadá? Pokud ne, tak můžete jít.“ Dvě holky se smutně podívaly a odešly pryč. Super. Všechny jsme zároveň vyskočily a udělaly ten stejný prvek. Někomu to šlo perfektně, někomu moc ne. I tak je tam holky nechaly.

„Dalším prvkem je pike.“ Jedna holka ho předvedla a všechny jsme zopakovaly. Jedna dívka z řady upadla. Poslaly ji pryč.

Takto to trvalo ještě hodnou chvíli, když jsme zbyly akorát tři.

„Dobře, všechny tři jste nové členky našeho družstva. Teď můžete jít.“ Oddychla jsem si. Bylo to únavné i pro upíra, ještě cítit ten pot… Blé!

Převlékla jsem se a vydala se ven. Voňavá a čistá. Venku už na mě čekal Dave.

„Ahoj,“ pozdravil mě a vydal se ke mně.

„Ahoj,“ opětovala jsem a podívala se do lesa. Mihla se tam postava. Nejspíše upír… Nadechla jsem se a trošku zamrzla. Edward? Co tady teď dělal? Ne, nebudu na to myslet… Zatřepala jsem hlavou a usmála se na Davea.

„Kam půjdeme?“ zeptal se mě.

„Hm, navrhla bych kino. Co ty na to?“

„Kino zní skvěle. Jdeme?“ Kývla jsem, a tak mě dovedl k jeho autu. Moje tu asi zůstane.

„Co moje auto?“ zeptala jsem se ještě.

„Aha, na to jsem nemyslel.“ Plácl se po hlavě a stále svíral dveře spolujezdce. Podívala jsem se na něj a na svoje auto. Dave byl opravdu hezký, možná bych u něj mohla přespat.

„No, tak nevadí, zítra pojedu autobusem, nebo mě sem hodí kamarádka.“ Mrkla jsem na něj a on se usmál. Zavřel dveře, obešel auto a nasedl ke mně.

Zastavil u kina, vystoupil a otevřel mi dveře. Hm, jak galantní. Asi doufal, že s ním budu déle než jednou, a tak je na mě takto milý…

Vybral samozřejmě horor, klasičtí kluci. Pokaždé vyberou horor, aby se holka bála a mačkala se na něj. Potom už to dodělají sami. Asi budu muset předstírat strach. Protočila jsem očima…

„Chceš místo u uličky nebo to druhé?“ zeptal se mě v sále.

„Hm, raději to druhé.“ Posadila jsem se a on vedle mě. Chvíli jsme si jen tak povídali, ale po chvíli světlo v sále pohaslo… Film se blížil.

Bylo tam několik reklam, upoutávek na film. Děsná nuda. Protáhla jsem se a zívla si. Ovšem jen hraně. On se na mě jen nervózně otočil a usmál se. Podívala jsem se zpátky na plátno a zrovna začínaly úvodní titulky. Konečně.

Už podle názvu - Návrat upíra – jsem věděla, jaká to bude pitomost. Vážně mě bavilo dívat se na to, jak nás lidi mění. Česnek na nás vůbec nepůsobí, na slunci pouze záříme, kříže jsou taky jen pouhá pověra a svěcená voda? V té bych se klidně mohla koupat. A abych pravdu řekla, rozhodně nemám žádné špičáky, jako mají herci.

Jazykem jsem nevědomě přejela po zubech a usmála se.

Občas jsem také vypískla, aby si náhodou nemyslel. Přece jenom, byla jsem holka. A ty piští, když se koukají na horor. Ke konci, kdy se hlavní hrdina, upír jménem Oliver, zamiloval do lidské dívky, kterou nakonec stejně zabije, se objevovalo příliš krve. Já dostala hlad… Oči mi docela zčernaly, cítila jsem to. Okamžitě, abych se nemusela dívat na tu krev, i když je to barva, jsem hlavu schovala do Davidova ramene. On mě objal kolem ramen a já přestala dýchat.

„Už je konec, je to dobrý.“ Pohladil mě po vlasech a já se zvedla a konečně se pořádně nadechla. Kdybys jen tušil, chlapče…

„Tak, co budeme dělat teď? Je teprve 7 hodin,“ špitl a postavil se. Já se zamyslela a rozhodla, že půjdeme na večeři, kterou stejně nebudu jíst. On mě objal kolem pasu, nechala jsem se, a vydali jsme se do auta…

Po večeři mě chtěl hodit domů. Taky se tak stalo, ale než jsem vystoupila, jsem se k němu naklonila a lehce ho políbila. On mi polibek opětoval a zapojil i jazyk.

Přitáhl si mě na sebe, takže jsem na něm seděla… Byla jsem zapojená do polibku, že jsem nic nevnímala, takže když nám někdo zaklepal na okýnko, myslela jsem, že mě chytne infarkt, přestože jsem upír. Za okýnkem se skrývala něčí tvář… Dave ho stáhnul dolů, já už seděla zpátky na svém místě, a zůstal zírat. Podívala jsem se a zůstala civět společně s ním.

„Co tady chceš!“ zavrčela jsem.

Autor: BellaCullenSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nepodvedeš! 3. kapitola - Drby: