Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neodolatelná 3. Kapitola

22.04.2010 (15:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1381×

Vystoupil jsem a šel otevřít Belle dveře od mého auta.

„Kam tam to jdeme?" Otočila se dokola, ale neviděla nic jiného, než samé stromy.

„Znám jedno místo, kde jsou skvělé podmínky," vysvětlil jsem. „ Tak pojď!“ Táhl jsem ji za ruku.

Šli jsme po lesní cestě, která vedla pořád hlouběji do lesa. Bella stále zakopávala, ale měl jsem trpělivost.

„ Jak dlouho ještě půjdeme?“

„Už tam budeme… podívej!“ Ukázal jsem na stěnu tvořenou stromy.

Mhouřila oči, ale zdálo se, že nic nevidí. Chytil jsem ji za ruku. ,,Tak pojď!"

„Aha… už to vidím!" řekla zvesela a běžela za stromy.

Když vešla na kruhovou mýtinu, byla ohromená.

„Vždyť tohle neexistuje!"  Fascinovaně se rozhlížela a vběhla doprostřed.

„V mém světě ano." Šel jsem pomalu k ní. „Chceš to teda vidět? Můžeme to přesunout?"

„ Ne! Chci to vidět." Sedla si na trávu a zírala, co budu dělat.

Začal jsem běhat podél mýtiny.

„Wow, tak tohle jsem vážně nečekala." Postavila se a pozorovala, jak běžím.

„A to není vše." Byl jsem rád, že si nemusím hrát na to, co nejsem.

Rozepl jsem si košili.  „Co to děláš?" zeptala se vystrašeně, ale tak nějak dychtivě.

„Další vlastnost, ale ne zase tak úžasná." Sundal jsem si košili a udělal krok na slunce.

„ No páni, jsi jako… diamant!" Pohladila mě po hrudi.

Zvedl jsem její tvář a políbil. Vášnivě mi polibek oplatila. Obejmul jsem ji kolem pasu, a přisunul k sobě blíže tak, že naše křivky byly stvořeny jedna pro druhou.

Lehli jsme si do trávy. Začal jsem ji líbat na krku. STOP!!

„Nesmím udělat stejnou chybu dvakrát," zašeptal jsem a odlehl si.

„Co je? Udělala jsem něco špatně?" lekla se a přerývaně dýchala.

„Ne, všechno je v pořádku, jen si myslím, že je to moc rychle,"

„Aha, chápu, ale…"

„Dozvíš se jako první, když si to rozmyslím, neboj." Pohladil jsem ji po tváři chlácholivě a zapínal si košili.

„Už jdeme?"

„Asi bychom měli. Můžeme jít ještě k nám a-"

„Ne - ne, raději ke mně." Zakroutila rychle hlavou.

„Dobře, ale snad se nebojíš?!" Políbil jsem ji na čelo.

„Nebojím, jen tohle je zase brzo na mě."

Přikývl jsem.

„A proč se ti mění barva oči?"

„ No když se najím, tak je mám zlaté, ale když se nenajím-"

„Tak máš fialové kruhy pod očima a černé oči." Podíval jsem se na ni překvapeně.

„Takhle poznám, jestli máš dobrou náladu," vysvětlila.

Jen jsem přikývl.

Zaparkoval jsem u domu. Charlie ještě nebyl doma. Vešli jsme.

„Půjdem ke mně do pokoje nebo chceš zůstat tady?"

„Kam chceš ty?"

„Do… pokoje," usmála se.

„Tak, tedy do pokoje." Vzal jsem ji do náruče a už jsme byli v pokoji.

„Pěkné." Pochválil jsem Belle pokoj, když jsem vešel.

„Díky… no jen si vyřídím lidské potřeby."

„Dobře, počkám." Rozhlížel jsem se po pokoji a žuchnul na postel.

„Jsem tady...  tak, co jsi dělal?"

„Přemýšlel, jak je najednou svět… jiný," usmál jsem se a poklepal na postel, aby si lehla vedle mě.

Povídali jsme si celou noc. Měla spousty otázek, jako například: jakou mám oblíbenou barvu, herečku, knihu…

„Ty jsi zůstal?" zeptala se překvapeně.

„Ano, vadí ti to?"

„Ne - ne, jen jsem příjemně překvapená."

„Udělám snídani. Charlie odešel brzy ráno."

„Dobře...  já si vyřídím lidské potřeby." Zazubila se a odběhla do koupelny.

Po snídani jsme šli zase na mýtinu, ale tentokrát jsem měl Bellu na zádech a běžel.

„Co tady budeme dělat?"

„No, já něco vymyslím." Chytla mě za ruku a zatahala, abych si sedl.

„Chceš ochutnat?"

„Jasně, ale bude to bolet."

Bella mi strčila mezi zuby prst. Skousl jsem.

„A-au!" vykřikla, ale nechala prst v mé puse.

První kapka mi skončila na jazyku. Ztuhl jsem.

„Edwarde? Jsi v pohodě?" zatřásla se mnou. Strčila si prst mezi rty.

„Jo, jen… páni tvoje krev je ještě lepší, než jsem myslel," zasmáli jsme se. „ Bello,… myslím, že už jsem připravený."

„Opravdu?" zeptala se váhavě. „Nechci na tebe tlačit."

Začal jsem Bellu líbat na klíční kosti.

Všechno bylo naprosto úžasné, ale najednou mě Bella přestala líbat.

„Co je? Jsi v pořádku?" Stále něco hledala rukou, ale zůstala ležet.

Najednou něco vytáhla a vrazila mi to do hrudi. Byl to kolík.

„Bello… co to…?“

„Promiň…“ políbila mě. ,,... ale bude to tak lepší." Pohladila mě po hrudi a vstala.

Vytáhla mobilní telefon. „ Hotovo," řekla a zaklapla ho.

„Měla jsem tě opravdu ráda, ale… práce, je práce," usmála se.

,,Bello, Bello…,“ šeptal jsem stále dokola.

Cítil jsem jen chlad. Proběhl mi před očima poslední okamžik, a pak… tma.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neodolatelná 3. Kapitola: