Ve škole ve Forks nikdo nezná Stmívání. Jak je to možný? A co dělá podivný náramek na místě, kde by měl být Cullenovic dům? PS:Pokud jste byli z minulého "úvodu" zmatení, tak teďka budete ještě zmatenější. Od tohohle dílu bude povídka psána z různých pohledů různých postav.
18.04.2009 (11:00) • TachikoManabu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2872×
2. No comment...
Bella II:
A já se bála prvního dne ve škole! Ne, nebála spíš se na něj divně podivínsky těšila, snad jsem si fakt myslela, že se tam náááhodou objeví celá Cullenovic famílie(ať už se Š.M.L. nebo bez něj) nebo co! Ne, kdepak! Je to jen další nudná škola. Ach jo, úleva i zklamání.
Samozřejmě na mě všichni koukali, no bóže! Ale co mě dost zarazilo, že se nikdo ani slovem nezmínil o tom, že jsem neuvěřitelně podobná Belle ze Stmívání...
...takže jsem se během oběda rozhodla, že se zeptám poblíž sedícího kluka.
"Hele, čet jsi Stmívání?" vyhrkla jsem na něj.
Chvíli na mě koukal jako bych se zbláznila a pak se rozpačitě podrbal na hlavě.
"Ne...co to je?" zvědavě na mě pohlédl.
Co to je? Co je Stmívání? Co je... dýchej, dýchej! Tohle stvoření nezná nejúžasnější knížku na světě? Jak je to možný? Óooou maj Jacob! To ne...!
No nic, no. Pokrčila jsem tedy rameny a otočila se na holku, co seděla vedle mě.
„Četlas Stmívání?" vypálila jsem otázku.Holka vykulila oči.„Cože?" vypískla.
„Ty neznáš Stmívání? Vůbec nic ti to neříká?" divila jsem se.
Jenom zavrtěla hlavou a odešla.
Prošla jsem celou jídelnu a každého se vyptávala, jestli nečet Stmívání, popřípadě neviděl film. Nikdo. Všichni na mě koukali jako na magora, ťukali si na čelo nebo kvapně odcházeli.
Zachraňte mě někdo, tohle je zlej sen! To tady v tomhle zapadákově opravdu nikdo nemá ani tucha, co je to Stmívání? Haló, spravedlnost! PROČ mám takhle trpět?!
Rozhodla jsem se, že už o tom raděj nebudu mluvit, ačkoliv jsme měla nutkání zařvat na celou školu, popřípadě na celý tohle městečko, že Stmívání je nejlepší knížka na světě. Ale mlčela jsem a snažila se naslouchat výkladům, které profesoři snad jako naschvál dělali nudnějšími a nudnějšími.
Napadlo mě, že po škole se zajdu podívat na místo, kde by měl údajně stát Cullenovic dům. A ten nápad mě držel. Samozřejmě jsem tušila, že tam nejspíš nebude a pokud jo tak tam asi těžko bude bydlet rodinka sympatickejch upířích „vegetariánů", ale stejně. K vlkouškům půjdu až pozdějc.
Cesta tam nebyla, špatný znamení. Ale já to nevzdávala a prodírala se křovím, až jsem došla na malý palouček. Poznala jsem místo, kde ba mělo stát upíří sídlo, ale nebylo tam nic, jen pár pařezů. Na jeden z nich jsem usedla a dívala se do slunce nad sebou. Najednou bylo úplně krásně, což jsem moc nepochopila. Pustila jsem svou fantazii na procházku a představovala si, jak se tu promenujou zářící upíři...
...a pak jsem najednou rukou zavadila o něco studeného v trávě.
Co to je?
Zvedla jsem ze země drobný stříbrný řetízek, byl na něm malý kulatý přívěšek z nějakého černého drahokamu, do něhož bylo něco vyryto. Nedokázala jsem malinkatá písmenka přečíst, ale z náramku na mě sálalo něco tajemného, co mě nabádalo, abych si ho nasadila.
A tak jsem to nutkání poslechla. Padl mi úplně jako ulitý, jako by tu na mě čekal. Obdivně jsem si prohlížela svojí ruku, když v tom se mi najednou zatočila hlava a já bez důvodu omdlela.
Edward:
Chtěl jsem jít na lov. Už dlouho jsem se od Belly ani nehnul, po té události mi byla drahá každá minuta s ní.
Vyskočil jsem z okna a měkce dopadl na zelený polštář před domem. Už bych asi fakticky neměl takhle riskovat, moje žíznivé já by to nemuselo taky vydržet a já bych jí opravdu nerad ublížil. Po dlouhé době mě žízeň zase pálila v krku jako oheň. Tak dost, jdu na lov a hned!
Ještě jsem se ale ani nerozběhl, když mě do nosu praštila její vůně. Co tu Bella dělá?
A pak jsem ji uviděl, ležela na zemi, zjevně v bezvědomí. Žízeň jako by najednou zmizela, teď jsem měl starost pouze o ni. Během vteřinky už jsem si pokládal její hlavu do klína.
„Bello, Berlinko, co se ti stalo?" snažil jsem se jí vzbudit.
Po chvíli konečně začala otevírat oči. Oddychl jsem si úlevou.
"Jsi v pořádku, Bello?" zašeptal jsem, možná jsem ji nechtěl vyděsit.
Nakonec to ale byla ona, kdo vyděsil mě. Takovou reakci bych opravdu nečekal.
Během chvilky mi vlepila facku, postavila se na nohy a shlížela na mě nenávistným pohledem.
„Už na mě nikdy nesahej, ty jedna hnusná pijavice!" zaječela a rozběhla se po cestě pryč od našeho domu.
Autor: TachikoManabu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Není Bella jako Bella - část 02:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!