Byl jsem moc zvědavý na to, jak pijavice na můj návrh zareagují...
03.05.2011 (22:00) • Bunny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1685×
Další kapitolka. Příliš krátká, příliš pozdě, příliš nekvalitní... A tak bych mohla pokračovat donekonečna. Nejsem s ní vůbec spokojená a pochybuju, že budete vy, ale slibuju brzké přidávání kapitol a to se musím snažit plnit. Ona by stejně ani lepší nebyla. Ten příběh mě jaksi přestal bavit. Tahle kapitola je předposlední a já začala vymýšlet novou kapitolovku, která mě tak vtáhla do děje, že nejsem schopna myslet skoro na nic jiného.
Bude působit drze, když si po tomhle zklamání hodím na další kapitolu limit 6 komentářů? Vím, že ano, ale já drzá občas bývám. ;) Vaše Bunny ♥
Upíři šokovaně vtáhli vzduch do… Mají vůbec plíce? Jejich boss se zarazil v půlce kroku a překvapeně si mě změřil pohledem.
„Ano, vskutku. Co jsi vůbec zač?“ optal se zamyšleně a podrbal se na bradě.
„Anděl smrti. Odvádím duše dál.“
„To má být nějaký vtip?“ vyrazil ze sebe po chvilce ten hromotluk, co nás našel. Pomalu jsem se na něj otočil.
„Vážně jsi upír? To má být nějaký vtip?“ napodobil jsem jeho nedůvěřivý tón. Rozzloběně se napjal k útoku, ale ten vůdce ho gestem ruky zarazil.
„To je opravdu fascinující. Proč jste sem ale přišli?“
„Máme pro vás nabídku,“ oznámil jsem mu a po očku sledoval jeho výraz. Nepřekvapil mě, zatvářil se jako nefalšovaný mafiánský boss, který přemýšlí, zda jít do nového zločinu.
„O co jde?“ zeptal se nakonec po dlouhém uvažování.
„Nebojte, vy můžete jen získat. Chci po vás, abyste Bellu přeměnili v jednu z vás.“
„Proč?“ ozval se podezíravě upír po vůdcově levici, ten s bílými vlasy.
„Mám k tomu své důvody,“ odpověděl jsem stručně. S vyznáním mých citů k Belle jsem neměl sebemenší problém, tyhle pijavice to ale slyšet nemusely. Všiml jsem si, jak bělovlasý upír nepatrně kývl na toho hlavního.
„Jaká neomalenost, že jsem se ještě nepředstavil… Jsem Aro,“ řekl a natáhl ke mně pravici. Chvíli jsem váhal, jestli to není nějaký trik, ale usoudil jsem, že pokud odmítnu podat hostiteli ruku, na věrohodnosti mi to nepřidá. Stiskl jsem tedy jeho pravou ruku (pořád lepší, než kdyby ji on stiskl mně, ne?) a nabral něco málo vzduchu do plic, abych dokázal odpovědět. Byl jsem strašlivě nervózní.
„Edward.“
„Takže, Edwarde. Moc rádi přijmeme tvou milou Bellu mezi nás. Bude z ní velice půvabná upírka. Jen… kdy by sis představoval, že k tomu dojde?“ Aro se zřejmě snažil, aby jeho hlas zněl starostlivě, oči mu však zářily těžko skrývatelným nadšením. Nemusel jsem ani přemýšlet nad odpovědí.
„Co nejdříve.“
„Dobrá. Pokud ti to nevadí, byl bych rád, kdyby to udělal Carlisle. Má z nás všech nejsilnější sebeovládání. Carlisle, odveď prosím Bellu do jedné z komnat a vysvětli jí toho o nás co nejvíce.“ Zpoza jednoho z trůnů vystoupil blonďatý upír s ustaraným výrazem. Při bližším pohledu na jeho pohlednou tvář jsem jasně viděl jantarovou barvu jeho očí. Takovou, jakou jsem u žádného upíra nikdy neviděl. Vlastně i jeho jsem viděl úplně poprvé, narozdíl ode všech zde přítomných.
Bella pustila mou ruku a následovala Carlislea. Chystal jsem se za nimi, ale Aro mě zastavil.
„Rád bych si s tebou, Edwarde, promluvil o samotě. Vůbec jsem netušil, že existují andělé smrti, a docela mě to fascinuje. Carlisle Belle neublíží,“ dodal, když viděl, že s jeho přáním moc nesouhlasím.
Copak jsem mohl odporovat? Nehodlal jsem riskovat, že si to ještě rozmyslí.
„Dobře,“ hlesl jsem rezignovaně a následoval ho nízkými dveřmi do menší ponuré místnosti.
„Bello,“ vydechl jsem, když jsem ji konečně mohl vidět. Carlisle s ní v komnatě strávil bezmála čtyři hodiny a já se docela bál, že Bellina proměna už začala. Chtěl jsem se s ní ještě vidět, vychutnat si její lidskou krásu, naposled splynout s jejími teplými a hebkými rty. Chtěl jsem se rozloučit s jejím lidstvím.
Pevně jsem ji objal kolem pasu a vtiskl jí polibek na suché rty. Když jsem se odtáhl, po horké tváři jí stékala slza.
„Co se děje, Bells?“ šeptl jsem a pohladil ji po vlasech.
„Proč jsi mi neřekl, že přijdu o duši?“ vzlykla a zabořila hlavu do mé košile.
„Kdo ti to řekl?“ hlesl jsem ve snaze udržet normální tón.
„Carlisle. Řekni, Edwarde, je to pravda?“
„To nikdo neví. To, že jejich duše neputují do světa Mrtvých, ještě neznamená, že o ně přišli. Možná putují jinam, kdo ví?“ Upřímně? Věřil jsem tomu. I ti nejhorší lidé na planetě se nakonec dostali do světa Mrtvých, tak proč by svého klidu nemohli dostát i upíři?
Bella se o tom moc přesvědčená nezdála, ale mlčela. Považoval jsem to za dobré znamení a nechtěl jsem riskovat to, že si to rozmyslí, proto jsem ji odvedl za Carlislem do věže.
Shromáždilo se jich tam nakonec víc, než jsem čekal. Jako by to byla nějaká vzácná událost, svatba, pohřeb, něco takovýho.
„Připravena, Bello?“ zeptal se Aro a přikročil k ní o něco blíže. Carlisle se na ten výjev smutně díval ode dveří.
Čekal jsem cokoliv, jen ne to, že Bella smutně zavrtí hlavou, vytáhne z rukávu mikiny kapesní nožík a přejela jím po svém zápěstí.
Když jsem teď sledoval, jak po ní skočil jeden z upírů, ten s dlouhými černými vlasy a prokousl její hrdlo, bylo to milionkrát horší, než kdy předtím.
Autor: Bunny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenechám tě zemřít - 11. kapitola:
tak stále čekáme na další díl a zdá se že inspirace pro Bunny nepřichází nebo už se snad nedozvíme jakže to s EB dopadne?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!