Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist - prolog

29.10.2009 (15:15) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2209×

Prolog:

„Ross, tak pojď už. Červené kalhoty jsou nejlepší. Fialovou sukni si vezmeš jindy.“ Jako každé ráno stála před skříní a měnila celý model, který vymýšlela v noci. Už jsem jí ani nevysvětloval, že to je zbytečný. Prostě jsem stál vedle ní a čekal. Vůbec mi nevadilo na ni koukat. Byla krásná, nádherná, šarmantní, inteligentní a hlavně moje. Dlouhou dobu jsem se smiřoval, že ona je tu pro mě. Naposledy si oblékla kašmírový svetřík a koukla se mi do očí. Byl jsem její zrcadlo…

„Fantastické.“

„Děkuji. Můžeme?“

„jistě krásko.“ Řekl jsem, chytl ji do náruče a seběhl s ní schody. Ona vesele pištěla. Pak jsem jí postavil na zem. Ona se na mě pohoršeně koukla.

„Ještě mi rozcucháš vlasy.“ Jakmile to dořekla, nenapadlo mě nic jiného než pořádně jí rozházet účes.

„Počkej, já tě chytím a pak, pak…“ Vykřikla rozzlobeně.

„Pak co, zardousíš mě?“ Zeptal jsem se s úsměvem ve tvář.

„Ne něco mnohem horšího.“ Řekla zuřivě. Napřáhla se po mně, že mě chytí. Já jsem, ale včas uhnul a utekl. Po cestě jsem ještě zakřičel.

„Ahoj Esmme.“ A už mě nice nedrželo. Běžel jsem schválně pomalu, aby mě dostihla. Dohonila mě přímo u auta. Přitiskla mě na jeho stěnu a zavrčela. Vypadala, že mi utrhne hlavu, ale místo toho se ke mně naklonila a vášnivě mě políbila. Koukla se mi do očí, její pohled byl plný citu.

„Miluju tě, Edwarde.“

„Já tebe taky Rosalli.“

Vše kolem bylo ten den rušno. Měla přijít nová, žákyně. Isabella Swan, neboli jen Bella jak všem říkala. Bok po boku jsme s Rosalií vešly na pozemek školy. Už jsme ani nepřivolávali tolik pozornosti. Přesto se po nás pár zvědavců otočilo. Rosalii měla skvělou náladu a na všechny se zářivě usmála. První hodinu jsme měli angličtinu….

Na obědě jsem jí poprvé uviděl. Byla nádherná, mahagonové vlasy se jí točily kolem ramen, a hnědé oči zářily. Bella. Zajímal jsem jí, jako každého. Ale místo, abych se odklonil, usmál jsem se na ni.

„Co to děláš?“ Zasyčela na mě rosalii.

„Nic lásko.“ řekl jsem a políbil ji.

1. Kapitola

Pozoroval jsem její prsty hrající si s propiskou. Nervózně sledovala učitele, který rozdával testy. Byl nádherná. Bledou kůže působila přímý kontrast s jejíma tmavýma očima a vlasy. Na chvíli se na mě koukla, pak se zase hned otočila zpět. Usmál jsem se. Pan učitel mi položil list papíru na stůl a já začal vyplňovat. Bylo to jednoduché, alespoň pro mě. Bella si bezradně kousala kůžičku na palci a koukala na svůj papír. Během necelé minuty jsem to měl hotové. Přečet jsem si její otázky. Jednoduché. Rozhodnul jsem se, že ji pomůžu a tak jsem se přihlásil.

„Můžu prosím dostat jiný? Napsal jsem to špatně a už se mi sem nevejde oprava.“ Pan učitel bez váhání vstal a podal mi další. Znal jsem Bellin rukopis. Začal jsem vyplňovat, přemýšlel jsem, že tam udělám nějakou chybu, ale ona si jednou zaslouží A z předmětu, který ji nejde. Když jsem to měl hotové, vyměnil jsem můj test vyplněný jejím písmem za její bílý papír, který ležel netknut na lavici. Zaraženě se po mě podívala. Já jsem se jen usmál.

Děkuju. Zašeptala, pan učitel si, ale hned všiml.

„Swan, písemku na stůl za pět a vy taky Cullene.“

„Ale Pane učiteli, to není její vina.“

„To jste si měli rozmyslet dříve.“ Vrhla po mě zoufalí pohled. Opětoval jsem. Co je horší než sedět hodinu po škole, stou bábou Vacantovou. A to jsem jako upír trpělivý.

Seděli jsme vedle sebe ve třídě a mrzli. Měl jsem celou hodinu k tomu, abych jí pozoroval. Seděla tam, zamyšleně koukala do zdi. Někdy se jí pohybovala ústa a někdy zajela pohledem ke mně.

„Teda tady je zima.“ Postěžovala si.

„To je, chceš půjčit bundu?“ Nabídl jsem jí.

„Ne to nemůžu, pak bude zima tobě.“ Hned zamítla. Já jsem se však nedal. Vstal jsem a šel k ní.

„Na, tady máš.“ Řekl jsem a dal já bundu kolem ramen.

„Díky, jak se vůbec jmenuješ?“ Zeptala se mě.

„Promiň, že jsem se ti ještě nepředstavil, jmenuji se Edward Cullen.“Představil jsem se.

„Já jsem Bella.“

„Já vím.“ řekl jsem.

„A kde bydlíš, Edwarde? Ve městě jsem tě nikdy neviděla.“

„Bydlím dál v lese se svojí rodinou.“ Objasnil jsem.

„Vyprávěj mi o nich, jste takoví tajemní.“  Řekla se úsměvem ve tváři.

„Dobře, takže moje rodina…“ Hrozně dlouho jsme si povídali, když jsem skončil já, začala ona. Říkal, že její rodiče se rozvedli a že bydlí s tátou. Taky, že bude často potkávat mého tátu v nemocni, že často padá a tak. Moc jsme se nasmáli.

„… Ale teď nejseš šťastná ty ne?“ Zeptal jsem se jí.

„No já, asi jo.“ Řekla a sklonila se dolů, aby si shodila kousek špíny z boty. Když se narovnala, podívala se mi do očí.

„Semnou budeš šťastná.“ řekl jsem jí a dal jí za ucho pramen uvolněných vlasů. Usmála se na mě. Ale v tu chvíli vtrhla dovnitř Rosalii. Rychle jsem jí projel hlavu, neslyšela, co říkám. Uf. Zarazila se, když viděla, jak hladím Bellu.

„Co to jako je?“ Vyštěkla.

„Klídek Ros, já ti to vysvětlím.“

„proč Edwarde, proč?“ Řekla a její tvář se naplnila bolestí, pak vyběhla ven.

„Počkej Ros.“ Křičel jsem na ni. Neposlouchala.

„Promiň, musím za ní.“ Ona na mě kývla.

„Měj se, Edwarde.“

„Ty taky, ahoj Bello.“ Řekl jsem a vyběhl místnosti.

SHRNUTI

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist - prolog: