Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist je silné slovo - 6. kapitola

13.05.2011 (21:30) • Katulka8 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1001×

Zpět ke Cullenům jsem se nevrátila. Ubytovala jsem se v hotelu nedaleko lesa a tam přečkala noc zíráním do jasné obrazovky televize. Ráno jsem celá natěšená, že jdu do školy, probíhala bytem a nakukovala na sebe do sebemenšího zrcadla nebo odrazu na nábytku. O půl deváté jsem nasedla do Edwardova auta a vyrazila do školy.

Ke škole jsem dojela tak tak, abych stihla první hodinu. Čekala mě má oblíbená matematika, a tak jsem rychle zaparkovala a spěchala do třídy. Přišla jsem jako poslední. Už i učitel seděl za katedrou a hrabal se ve svých papírech. Zapadla jsem do nejbližší lavice a nachystala se na výuku. Do nosu mě uhodil známý pach a Edward za mnou hlučně zakašlal, aby na sebe upozornil. Otráveně jsem se na něj otočila a pohledem zhodnotila jeho dnešní vzhled. Černá košile, tmavé jeany, rozcuchaný účes. „Ahoj," pozdravila jsem ho lhostejně a než stačil cokoliv říct, zazvonilo a začalo vyučování. Už během prvních deseti minut jsem se začala nudit a kdybych byla člověk, tak usínám.

Edward se ke mně nahnul a sotva slyšitelně zamumlal: „Co tu sakra děláš?"

„Taky tě ráda vidím," odpověděla jsem naoko uraženě. „Přihlásila jsem se do školy. Bohužel jsem nečekala takovou nudu." Edward se usmál.

„Kde jsi byla v noci? Nevrátila jsi se."

„V hotelu." Jen zamručel. Z kabelky jsem vytáhla vzkazy od Jessiky a Jacoba. Rychlostí upírů jsem mu je podala a on se na ně se zájmem podíval. První si četl od Jessiky a s kamenou tváří si přečetl i ten Jacobův. Když dočetl mrskl ke mě pohledem.

„Jak jsou staré?" zeptal se napjatým hlasem.

„Včera jsem je našla. No a jela za Jacobem." Ztuhl. „Povídal, že mu máš dnes něco vrátit, nebo to dopadne hůř, než s tím autem. Víc nic." Zamumlal něco jako díky a zbytek hodiny se utápěl ve vlastních myšlenkách. Sotva zazvonilo, vyřítil se ze třídy. Pokrčila jsem nad tím rameny a šla na další hodinu. Tělocvik. Když jsem byla člověk, nesnášela jsem jakýkoliv rychlejší pohyb a sporty. Byla jsem hrozné nemehlo. Ovšem po té, co jsem se stala upírkou se moje fyzická kondice a obratnost nesrovnatelně zlepšily.

Hodina byla utrpení. Cvičením se spolužákům zrychlil tep a já se přemáhala, abych po nich ladně noskočila, nepřimáčkla je ke zdi nebo na podlahu a nezakousla se jim do tepny na krku.

Zbytek školy jsem Edwarda neviděla. Rozhodla jsem se tedy, že vyrazím ke Cullenům domů.

Před domem byl vyházený nábytek a oblečení a v domě to bylo jako po výbuchu. Po zemi se válely Aliciny kusy oblečení od známých světových návrhářů, Emmettovy motoristické a sportovní časopisy a něčí pánské spodní prádlo. V nestřežené chvilce, zaujatá něčím zeleným na podlaze, do mě něco narazilo a srazilo na zem. Postel. Kde se tu vzala? V tu chvíli mi blýsklo v hlavě. On to něco ztratil a teď to nemůže chůdák najít. „Edí?" Zakřičela jsem po domě. „Přimáčkla mě tu nějaká postel co jsi po mně hodil!" Zvedla jsem ji a odhodila ji vedle. Stejně už tam byl i jiný naházený nábytek, tak co to řešit.

„Bells," ozvalo se ze schodů. „Co tu děláš?" ptal se v rozpacích.

„Skončila škola. Tak co jsi to ztratil za Jacobu vzácnou věc, pro kterou by ten čokl vraždil?" zeptala jsem se na rovinu a on ke mně přistoupil. Nevědomky jsem se k němu nahla. Propaloval mě zlatavýma očima a dělilo nás pouhých pár centimetrů.

„Něco."

„Něco?"

„Něco." To se nám chlapec rozpovídal.

„Takže něco," řekla jsem a vydala se k první věci, co jsem uviděla. Zvedla jsem porcelánový hrníček s nápisem: Veselé Vánoce! a ukázala mu ho. „Tohle?"

„Ne."

Odhodila jsem ho za sebe a v kuchyni se roztřískl o zeď. Udělala jsem dva kroky a zvedla DVD s nápisem hlásajícím: Jasperovy lekce psychologie. „Tohle?"

„Ne." Tak jsem pokračovala dalšími asi padesáti věcmi, až mu ruply nervy. „Jéžiš, jsou to drogy no..."

Autor: Katulka8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist je silné slovo - 6. kapitola: