Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nenávist 7.kapitola Nic pro slabé žaludky!!!!

24.11.2009 (13:30) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1017×

http://www.youtube.com/watch?v=Banop3IwU_Q&feature=fvw

„Ne stůj, ne - nepřibližuj se!“ Křičela na mě zdálky. Teď jsem se bál víc než ona. Co když ji ztratím.

„Stůj…“ Křičel jsem. Ale ona utíkala ke kraji útesu. Stála na hraně, ale směrem ke mně, neviděla jeho kraj. Viděl jsem v jejích očích šok. Cítila, jak se vytrácí její rovnováha, jak se jí drolí zem pod nohama.

„Néééé.“ Zakřičeli jsme oba zároveň, oba z lásky. Ale ona už padala dolů z útesu. Na nic jsem nečekal a rozběhl se za ní. Hlavou mi problesklo, že ten kluk nebyl jediný, koho dnes přeměním. Běžel jsem co nejrychleji, abych byl ve vzduchu rychlejší než ona. Vyběhla jsem a skočil. ZA letu ji pevně objal a připravoval se na pád. Snažila se mi vyklouznout. NA posledy jsem jí políbil do vlasů a zašeptal.

„Miluju tě.“ On jen vydala vyděšený vzdech. Během toho pádu mi před očima projel celý můj život. Rodiče, přeměna, nová rodina a Bella… Zavřel jsem pevně oči a připravil se na bolest, ani jsem si neuvědomil, že Belle lámu všechny kosti v těle.

Dopad byl horší, než jsem čekal, moje tělo se roztrhlo na dva kusy. Kámen pode mnou mě rozsekl a ještě oddělil ruku. Bella ani neotevřela oči, stejně by omdlela. Čekal jsem pár sekund, než zase srostu k sobě, abych mohl přeměnit Bellu. Byla potřeštěná směskou lidské krve a upířích vnitřností, o to víc mi voněla. Hladil jsem její tělo a hledal všechny zranění. Po dvou minutách jsem zjistil, že už ani nic necítí, byl z ní mrzák. Její mícha byla přerušená a svaly ochablé. Většina žeber jí propíchla plíce a srdce. Tělní oběh byl v podstatě nulový. Nejděsivěji asi vypadala otevřená zlomenina na noze. Tu jsem rychle srovnal, bál jsem, že jed ji spraví, ale kost zůstane venku. Když jsem kost vracel zpátky do nohy, trochu vzdechla, ale její mozek nebyl schopen snášet tolik bolesti. Ve všech příručkách se píše, že se s tělem hýbat, ale jinak by zemřela. Rozložil jsem ji jako hvězdici na pláž a zakousl se do krku. Na tuto chvíli jsem se těšil i netěšil. Na jednu stranu ochutnám její božskou krev, na druhou stranu už to nebude Bella člověk, ale Bella upír. Ne, nechtěl jsem se soustředit na to, co se stane, ale co se děje teď. Její krev byla horká a sladká...

Následují tři dny, jsem proseděl, v malé místnosti, vedle oddechující Belly. Až na pár chvil, kdy jsem musel vysvětlovat cizincovu přeměnu, jsem strávil tři dny tu. Seděl jsem s hlavou mezi koleny. Carlis mě nekonečně mnohokrát přišel vysvětlit, že jed ji zachrání, já jsem si však stále nebyl jist. Byla hodně zraněná a hlavně si myslím, že její tělo se spraví, ale co její zraněná nešťastná duše. Bál jsem se, aby se nepřeměnila v šoku a celou svou existenci nezůstala zasněná. Nejhorší chvíle byly, když křičela bolestí. Pak jsem vstal a chytl ji za ruku a prosil, aby mi odpustila.

ztlumte si repráčky!!

http://www.youtube.com/watch?v=4OKlzm6BQ8A

Alice přišla asi pět vteřin, než otevřela oči. Ve tváři měla vystrašený výraz.

„Edwarde, uteč!“ Zakřičela na mě a vytáhla mě ven. Než řekla slovo, stihl jsem si to přečíst. Bella bude ještě divočejší než normální narozený upír. V Alicině mysli řádila jako fúrie. Kdybych tam byl, vstala by a zlomila mi vaz a hlavu hodila do lesa. Taky jsem viděl plán, jak jí dole odchytíme a vše vysvětlíme. Fajn, mrzelo mě, že před ní musím utíkat, ale bez rodiny to nezvládnu. Pak jsem jen mohl poslouchat ty zvuky. Asi právě zlomila postel, pak prorazila zeď. Chtěla vyskočit ven a jít nakojit svou žízeň, jenže to se nesmí stát.

„Hej! Jsem tady!“ Zařval jsem. Ostatní na mě ustrašeně koukli, já jsem jen naznačil, že jinak to nešlo. Sešla ladným krokem ze schodů. Cítil jsem Jesprův závan tuposti, jak protéká kolem mě. Měl namířeno k ní. Když jsem viděla, že ji to pohltilo, přiběhl jsem k ní a chytl ji do náruče.

„Bells, lásko.“ Bylo vidět, jak se jí na tváři rozjasňuje úsměv. Objala mě. Po chvíli jsem cítil, jako se mi něco ostrého zapíchlo do zad. Na začátku matná bolest, ale přecházela stále dál. Vyděšeně jsme se na sebe podívali. Jistě, měla bodáky v rukou, já v zádech. Cítil jsem otupující bolest. Její bodáky byly napojené na jed. I když na mě, jako na upíra nepůsobil cizí upíří jed smrtelně, ale měl silně omračující účinky. Přestával jsem kontrolovat své tělo, neovládal jsem končetiny. Viděl jsem, slyšel jsem Jesperovu mysl a vyděl, jak se Belliny emoce bláznivě mění, nekontrolovatelně. Neměl nad ní v podstatě žádnou moc. Také cítil, jak se z hluboké lásky mění zklamaní, smutek a vztek. Jenže když jsem si přečetl vztek, už jsem nevnímal. Koukal jsem před sebe a to co jsem viděl, v životě nezapomenu. Bella ještě neschopná slov, přesycená všemi pocity z nového světa ucítila dalšího novorozeného upíra. Slyšel jsem Rosallin výkřik, spíše bezmocné zavřeštění. Naše rodina si nemohla poradit s dvěma silnýma novorozenýma upírama, když už padesát let žijeme, jako vegetariáni bez boje. Když se rozzuřený Emmett vyřítil z pokoje. Jeho proměna byla dokončena asi před hodinou, během té krátké chvíle mu Ross vše vysvětlila. Jeho schopnost byla síla. V tu chvíli jsem necítil žádný pocity. Kdyby tak umřu bolestí. Ani se mi nechce popisovat, co se stalo. Já ležel na zemi neschopen pohybu a koukal se na strašnou scénu. Bella a Emmett se na sebe vrhly. Trhali si ruce a nohy, které jim znova přirůstali. Celá rodina se snažila pomoci a rozdělit je. Rosalii se rvala opravdu úmorně, ale je dva nebylo možné rozervat. Nebyl jsem ani schopný zavřít oči.

Vstal jsem a do ruky vzal Bellinu hlavu. Hladil jsem její kaštanové vlasy, zalepené upířím jedem a moje hrdlo se sevřelo. Dýchat jsem nepotřeboval, ale tam jsem myslel, že se udusím. Naposledy jsem ji políbil do ohně, mezi ostatní končetiny. Když Bella potřetí narostla Emmettovy nohy a on se jejíma rukama škrtil Alici, dospěl Carlis k těžkému rozhodnutí, rozdělala oheň a s Jesprovo pomocí začal trhat srostlého Emmeta a …

Bellu. To už jsem mohl zavřít oči.

http://www.youtube.com/watch?v=lbcltLf2VHo počkejte, až začne hrát hudba…

V Rosallině hlavě jsem viděl plán. Chtěla odejít, hned. Emmettovi dala všechnu svojí naději, teď neměla nic. Chtěla odejít k útesu, utrhnout si hlavu a skočit dolů. Musel jsem se usmát, přesně to jsem chtěl udělat. Jen jsem na ni kývl. Znala mě a věděla. Vstali jsme a objali každého člena rodiny. Alice viděla, co chceme udělat. Nejdřív vykřikla a koukla se na mě. Kývla jsem, abych potvrdil pravdu. Rozplakala se, bez slz, ale hluboce.

„Na mě tu už nic nečeká.“ Řekl jsem. Všichni se rozmluvili.

„Ne!“ Řekl jsem, ale asi moc tvrdě.

„Omlouvám se, miluju vás.“

„My tebe taky, Edwarde, synu.“ Řekli. S Rosalii to proběhlo stejně.

Koukám se na vycházející slunce, jak se třpytí po krajině. Jsem rád, že tohle je poslední okamžik mého života. Otáčím se na Ross a hledám její rty. Našel a věnuju jí jemný, vášnivý polibek. Poslední.

„Sbohem, miluju tě.“  Slyším, jak vyslovují mé rty.

„Já taky, na vždy.“ Otáčím hlavu zpátky k slunci a naposledy se na něj koukám. To co nám dalo život. Bude to trochu bolet. Pokládám své ruce na hlavu a prudce trhnu. Ještě než přijdu o cit, házím hlavu dolů a tělo padá ze ní. Vedle mé letí Rosallininy zlatá hříva. Ani to moc nebolelo.

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nenávist 7.kapitola Nic pro slabé žaludky!!!!: