Tak tady máte 4. kapitolku. Vpodstatě k tomu nemám co říct. Jen užijte si to. A taky potřebuji vaši pomoc. Povídka by mohla skončit, je ukončená. Jestli chcete pokračování, musíte mi to napsat do komentářů a já určitě něco vymyslim. :-) Jinak uý pokračovat nebudu, protože nemám moc komentářů. Ale stejně díky moc všem. Vaše Enely Zkuste tuhle písničku, je špičková. http://www.youtube.com/watch?v=Oc8zl9bBJkk&feature=rec-HM-fresh+div
08.11.2009 (15:15) • Enely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1458×
„Tak sakra co jseš?“ Naléhala na mě. Rozhodoval jsem se a už jsem jí to skoro řekla, ale čím toho docílím? Ještě mě bude nenávidět a to je to poslední co potřebuji. Seděli jsme na chodníku vedle sebe a já jsem jí objímal. Rosalii utekla, což se dalo čekat. Chtěl jsem na tom chodníku sedět do nekonečna. Nikdy se nevrátit domů, kde budu ten špatný a už vůbec se mi nechtělo opustit Bellu. Políbil jsem jí jemně na tvář.
„Opravdu to chceš vědět?“ Koukla se na mě svýma hlubokýma tmavýma očima.
„Nic než cokoliv jiného.“Řekla naprosto vážně bez úsměvu na rtech.
„Nesmíme na slunce.“ Zašeptal jsem jí do ucha. Rozhodně jsem jí to nechtěl tak usnadnit. Hlavní nápovědu si však nechám až naposled. Její obličej se však nezměnil.
„Nejíme a ani nepijeme.“ Začala se mračit. Bohužel k jejím myšlenkám jsem se nedostal.
„Máme zvířecí pudy.“ To vše jsem jí šeptal do ucha na tom chodníku. Předklonila se a hlavu si položila na ruce natažená na kolenou.
„Edwarde, že nejsi to co si myslím.“ Řekla bez obalu a ustaraně.
„Co si myslíš Bello?“Řekla jsem, možná že to vyznělo lítostivě.
„Je to vůbec možné?“ Ona však pokračovala ve svých úvahách. Její myšlenky jsem sice neslyšel, ale její tvář byla čitelná jako knížka. Věděla to. Teda ona asi nevěděla, že to ví, ale já jsem to věděl.
„Jo, je to co myslíš.“
„Jak dlouho ti je 17, Edwarde?“ Zeptala se bezprostřední otázkou.
„už nějakou chvíli.“ Odpověděl jsem.
„Bello řekni to!“ Váhala.
„Já no, já.“ Pak zmlkla úplně. Zadíval jsem se na hvězdy, které tu noc zářili jako nikdy. Jestli na to přijde, budu si je pamatovat do konce mé existence.
„Upír.“ Zaznělo znenadání.
„Jsi upír, a jestli se pletu tak…“
„Nepleteš, bohužel.“ Řekla jsem potichu. Otočila se na mě a vytřeštila oči.
„Dej mi tu základní otázku. Zeptej se, co jíme?“ Rozkázal jsem.
„Na tom nezáleží, neublížíš mi.“ Byla nádherná, škoda že jsem ji nemohl věřit. Měsíc jí zářil na vlasy, které se úžasně leskly a lemovaly její dokonalou tvář. Také svítil na její krásné rovné dlouhé nohy, které byly úplně bílé. Její smyslná ústa toužila po polibku. Její oči hltaly mou tvář.
„Jsem vrah, Bello. Zabíjel jsem lidi.“ Podotknul jsem.
„Na tom nesejde.“
„Prolil jsem už mnohokrát krev.“
„Ano, já si to uvědomuji, ale co mám dělat?“Tím mě zmátla, má snad nějaký problém. Ona si toho však hned všimla.
„Edwarde, nevím, jestli, to víš, já už jsem ti své srdce dala. Je celé tvoje jen si nejsem jistá tím tvým.“ Řekla a podívala se mi do očí, viděl jsem v nich strach a nejistotu. Musel jsem se smát. Já nikdy nikoho nemiloval tolik jako jí. Nejen že jsem nikdy nemiloval někoho jako jí. Nebyla jen krásná, ale měla kouzlo a byla chytrá A teď jsem si byl jist, že bude i moje.
„Bello.“ Vzal jsem jí za ruce, a to co jsem si myslel, jsem jí řekl
“Nediv se, že se směji, ale já nikdy nemiloval nikoho víc než tebe!“ To ji překvapilo.
„Opravdu?“ Zeptala se pro jistotu.
„Absolutně.“ Řekl jsem a políbil ji.
„Děkuji.“ Řekla ona a také mě políbila.
Pak jsme tam seděly. A povídali si. O životě o rodině. Její maminka umřela, proto přijela do Forks, její táta byl náčelník policie. Nesnášela mokro ani jiné studené věci. Tomu jsem se musel smát.
„A proč jseš teda ve Forks, ve státě, kde prší nejvíc z celých USA?“
„Za tátou.“
„Aha.“ Řekla jsem a políbil ji na tvář. Sice jsem byl pořád upír, ale cítil jsem se jako člověk. Cítil jsem se velmi silný. Nevěděl jsem jak moc. Za risk to stálo….
Nevěděl jsem, jak to uděláme, jak budeme žít. Jak to zvládnu s Rosalií, jestli z ní mám mít strach, ale jedno jsem věděl jistě. Zvládneme to. Bella je ta, kterou budu milovat celou svou existenci. Rosalii byl omyl. Tomu jsem se musel smát.
Jestli chcete pokračování, prosím napište mi to komentářů. Povídka je jinak ukončená. Když jich moc nebude, beru to jako že už nemusím pokračovat. Ale stejně díky. Enely :-) :-*
Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nenávist 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!