Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 5. kapitola

13.02.2011 (13:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 10072×

III – 5. kapitola

„Nevím. Do tvé hlavy nevidím a já přemýšlím, proč jsi předtím zfalšovala ten těhotenský test? Co tě k tomu vedlo, Bello?“

Zůstala jsem na něho vyjeveně zírat. Edward stáhl obočí a čekal na mou odpověď, ale co jsem mu měla říct. Odtáhla jsem se od něho a dala jeho ruce pryč z mého těla.

„Bello?“

„Ty-ty jeden… parchante!“ Lapila jsem polštář a začala ho s ním bít, až létala vycpávka. Doslova jsem se na něj vrhla. Edward se na mě zaskočeně podíval a začal přede mnou uhýbat. To víc podnítilo můj vztek a sápala jsem se po něm.

„Bylo to pro mě stejné překvapení jako pro tebe. Já nemůžu za to, že jsi přinesl vadné testy!“ soptila jsem v naprostém amoku.

Naducaná látka se rozpadla a zůstal mi po ní v ruce jen prázdný povlak. Nenechala jsem se tím zaskočit a hmátla po dalším polštáři. Měla jsem chuť mu ublížit, tak jako on mně! Ale on, jako by to čekal, vyhodil polštář z postele dřív, než jsem se ho stačila dotknout. Ve vzteku jsem sebrala to první, co mi přišlo pod ruku. Výsledkem byla roztříštěná lampička o zeď, stejně tak všechno okolo čemu se Edward mrštně vyhnul.

„Ty jeden hajzle! Ignorante!“ zuřila jsem a častovala ho nadávkami, co mi na jazyk přišly. Nakonec už okolo nebylo nic, co by se dalo použít, tak jsem se pěstmi vrhla na Edwardovu mohutnou hruď. Ale on mě chytl za zápěstí a přitáhl si mě do náruče.

„Dost, Bello!“ zahřměl. „Ublížíš si!“

Položil si mě pod sebe, ruce mi zaklínil nad hlavou, jeho zlaté oči koukaly do mých zlostných a já zprudka dýchala.

„Pust mě!“ zasyčela jsem na něj, ale on se ani nepohnul. Místo toho se jeho nos otřel o můj a rty se vpily do polibku. Ani nevím, co ho to napadlo… Ale mě omámil jeho sladký dech, blízkost jeho hedvábných úst… Uvnitř mého těla začalo sálat vzrušení. Toužila jsem, aby si mě vzal. Teď a tady! Miloval se se mnou a dokázal mi svou lásku, ale on na mě jen upíral své zlaté oči. Ne, teď už nebyly zlaté, postupně tmavly, až zčernaly.

„Bello,“ zachraptěl Edward toužebně a já se odhodlala učinit další krok a polibek mu vrátila. Jeho tělo na mě jemně nalehlo a pustil mé zaklíněné ruce. Odhrnul mi rozevláté vlasy z tváře, jeho dlaně sevřely můj obličej, aby se mě jeho žádostivá ústa mohla ještě více podmanit.

„Edwarde,“ vzdychla jsem jeho jméno a prosila ho, ať si mě vezme, že jsem celá jen jeho. V tu chvíli mi bylo jedno, že se na něho zlobím. Potřebovala jsem ho! Ale on se na mě jen škádlivě usmál. Jednou rukou se podepřel a druhou rozevřel župan, pod kterým jsem byla zcela nahá. Pomalu si mě prohlížel a já cítila, jak se mi horkost žene do tváří.

„Jsi krásná, když se stydíš,“ pošeptal mi do ouška a já si připadala, jako když hořím. To jak se na mě díval s láskou a naprostou oddaností mi podlamovala kolena. Přesně tak se má koukat muž na svou milovanou ženu a já jí byla. Chtěla jsem, aby se cítil tak jako já – křehce a omámeně.

Nečekal, že ho povalím a obkročmo si sednu na jeho oblinu v kalhotách a jemně se o ni otřu. Vzrušeně a překvapeně vydechl, chytl mě za boky, ale já si jeho dlaně přesunula, výš na svá plná prsa. Palcem mi otřel ztuhlé bradavky a vyvolal ve mně další příjemné chvění.

Zajela jsem prsty pod jeho tričko a pohladila řadu chloupků táhnoucích se od pupíku dolu, zastavila se o jeho kalhoty a začala neohrabaně rozepínat jeho pásek, ale on mě zastavil.

„Ne, Bello, ne,“ zakroutil hlavou. On mě odmítá? Zarazila jsem se. Ale jeho tělo říkalo něco jiného…

„Lásko,“ zasténala jsem a podívala se mu do očí. Hlavu měl zakloněnou a víčka zavřená, ale jak pocítil, že se na něj dívám, otevřel je a pohled mi vrátil. Vzala jsem jeho dlaň, políbila ji a tváří se s ní mazlila, pak s ní postupovala níž - pohladila si s ní klíční kost, ňadro, žebra, bříško a pomalu s ní zajela přes chloupky do mého vlhkého rozkroku a smočila tam Edwardovy prsty. Při jeho dotyku mé plíce prudce zavzdychaly a já se otřásla nad slastí, kterou mi to přineslo. Už jsem nedokázala udržet náš oční kontakt, touha mě donutila zaklonit hlavu, pohybovat se na jeho prstech a hlasitě dýchat… Držela jsem si jeho prsty přesně tam, kde jsem potřebovala a zároveň se otírala o oblinu jeho kalhot, která byla čím dál tím větší.

Ani nevím, jak se mi ho podařilo vyvléknout z trička a rozepnout kalhoty, ale pohltil mě pocit vítězství. Bříšky prstů jsem mu přejížděla po vytvarovaných svalech, naklonila se nad ním a jazykem si hrála s jeho bradavkami. Přisunul si mě výš ke svým rtům, až jsem na něm ležela. Využil toho, překulil se se mnou a já skončila pod ním.

„Je ti dobře?“ Odhrnul mi vlasy z čela a smetl buničinu ze zničeného polštáře.

„Nádherně,“ potvrdila jsem a přivlastnila si jeho rty. Chtěl jsem ho, potřebovala ho. Prohýbala se pod jeho polibky na mém těle. S radostí jsem mu pomohla vysvléknout poslední kousky oblečení a on se usídlil mezi mými stehny.

Pohladila jsem jeho naběhlý penis a sevřela v dlani, dělalo mu to dobře a dával to znát, ale já byla netrpělivá a nedočkavě ho navedla do svého vlhkého klína. Edward se na mě usmál a uvěznil mé rty v polibku.

Nepronikl do mě hned, nejdříve mě trápil a mučil mou vlastní touhou, až po chvíli se nade mnou smiloval a něžněji, než kdy jindy, do mě pronikl. Pod pocitem plnosti jsem slastně vykřikla a objala ho nohama i rukama, aby mi už nemohl nikam utéct. Bylo to poprvé, co do mě tak opatrně pronikal, ani při našem poprvé, kdy ze mě udělal ženu, nebyl tak něžný. Tiskla jsem se k němu a chtěla víc, ale on určoval hranici, kam můžeme zajít.

Vše bylo tak jiné, když věděl, že uvnitř mě roste nový život, který do mě zasadil jak mistrný zahradník.

Prohýbala jsem při jeho přírazech a dožadovala jeho ještě větší pozornosti. Chtěla jsem ho v sobě cítit, až na doraz, chytla ho za hýždě a nechtěla mu dát jinou možnost, než uspokojit mou touhu. Ale on byl tady pán a hrálo se podle jeho pravidel. Nic s ním nehnulo a já se musela spokojit s tím, co mi dával. Lehce do mě vnikal, hladil mé tělo, oplácel mi polibky, vzdychal pod mými dotyky a spokojeně tlumil mé sténání…

Přála jsem si, ať ten pocit nikdy neskončí, ať trvá na věky a nikdy mě neopouští. Vrchol se blížil neúprosně… Stahy mého lůna obepínaly Edwardův úd a já vykřikla jeho jméno pod náporem vášně a blížícího se orgasmu. Edward si nadzvedl můj zadeček a pomalu zajel tak hluboko, jak jen mohl a vyvrcholil. To byla ta poslední dávka uspokojení, po které jsem toužila a já si musela skousnout rty, aby pod tou intenzivní rozkoší nevybuchlo mé hrdlo ve výkřiku!

Ležela jsem unaveně na jeho hrudi a se zavřenýma očima si vychutnávala jeho přejíždějící prsty na mých zádech. Moje tělo bylo příjemně rozpálené a chladilo se o to jeho. Sem tam mě políbil do vlasů a já se cítila šťastná, jako už dlouho ne. Byl jen můj!

„Víš, že jsi byla slyšet, až venku?“ zeptal se z nenadání Edward a já se na něj s úlekem podívala. „Esmé se šla s Nessie raději projít, aby si malá nemyslela, že ti tu ubližuju,“ zasmál se.

„To ne!“ zasténala jsem a ostudně si schovala obličej pod přikrývku.

„Ale, no tak.“ Stáhl mi Edward deku z tváře a zářivě se na mě usmál. „Nemáš se za co stydět, ani nevíš, jak mě tvé vzrušení dovádělo do extáze,“ zašeptal a náruživě mě políbil. „Jen na to pomyslím…“ Vzápětí toužebně zaskučel.

Ale já musela být od studu celá rudá, vůbec se mi nechtělo slyšet, že mě všichni v domě slyšeli, jak si to tu užívám. Edward mě pohladil po tváři a jemně políbil, rukou zajel pod pokrývku a začal mě hladit po kůži. Myslela jsem si, že se chce znovu milovat, ale on se zastavil na mém bříšku a s obavami v hlase se mě zeptal, zda mu neublížil.

Tomu jsem se musela zasmát. „Je v naprostém pořádku. Byl jsi neskonale něžný.“ Přejela jsem prsty po jeho tváři.

„Děkuju.“ Políbil mě, pak sjel na mé bříško, které zasypával pusinkami, až mě to lechtalo a já se smála na celé kolo.

„Miluju tě,“ vypískla jsem najednou. Edward se zarazil, a překvapeně se na mě podíval a já sklopila oči.

„Řekni to ještě jednou, prosím,“ zažebral a dál na mě upíral svá kukadla.

„Miluju tě, Edwarde Cullene,“ zašeptala jsem.

„Ach… Bello. Taky tě miluji.“ Sevřel mě v náručí.

„Edwarde,“ vzlykla jsem a cítila, jak mi po tváři tečou slzičky, které dopadají na jeho hruď, „já už chci žít v míru. V klidu donosit naše dítě, vychovávat Nessie bez našich věčných hádek a dohadů, ubíjejí mě a oslabují a já už na ně nemám sílu,“ přiznala jsem zkroušeně.

„I já si nepřeji nic jiného, Bello, než ti teď dopřát klid, pozorovat, jak se kulatíš pod náporem mého dítěte ve svém lůně, pomát ti připravit se na porod a být dobrým otcem již pro naši narozenou. Nechci přijít ani o okamžik být s tebou a dětmi. Chci být s vámi, milovat, starat se o vás a chránit.“ Nadzvedl mi bradu a zahleděl se  mi do očí. „Dovolíš mi to?“

„Pod jednou podmínkou…“ špitla jsem.

„Všechno ti splním,“ slíbil mi. Pohladil mě po tváři a jemně mi políbil rty...

„Vrať mi dveře od koupelny,“ zaškemrala jsem.

Edward se zasmál. „Máš je mít.“ Políbil mě na nos. „I když ta představa, pozorovat tě při koupání, je moc lákavá...“

Musela jsem být doopravdy unavená a po vyčerpávajícím rozhovoru prospala další čtyři hodiny. K tomu všemu mi Edward slíbil, že můj náhlý odchod vysvětlí Vanesse, aby neměla sebemenší podezření a já neztratila kamarádku. Aspoň k něčemu je to čtení myšlenek dobré. Vlastně mě probudil ukrutný hlad. Edward byl pryč, zanechal po sobě jen lísteček: Jídlo na tebe čeká dole. E. Trefa, i když mě trochu zamrzelo, že jsem se neprobudila vedle něho, ale při pohledu na koupelnu mě to hned přešlo, dveře byly zpátky a všechen nepořádek, co jsem rozbila, byl pryč. To mi vyvolalo úsměv na tváři.

Oblečená a upravená jsem se vydala do kuchyně a cestou zjistila, že se ostatní vrátili z lovu a věnují se Nessie.

„Bello,“ vyhrkla Alice šťastně a objala mě, „jsem tak ráda, že ses rozmyslela a odstěhovala se s Renesmé k nám.“

No jasně. Nic jiného mi nezbývalo, když mě sem tvůj bratr dotáhl a na nic se neptal, pomyslela jsem si, teď už na zapomenutou scénou a jen se na ni usmála.

„Vítej, Bello,“ pokynul mi Jasper s grácií. I na něm bylo vidět, že mě rád vidí.

„Bello,“ pozdravila mě Rosalie neochotně a dál se zabývala jen malou. Seděla s ní na koberečku a jemně se s ní přetahovala o hadrovou panenku, kterou si chtěla Nessie, jako vše, strkat do pusinky.

„Bello!“ vítal mě radostně Emmett, rozeběhl se naproti mně, až jsem se ho lekla, popadl mě okolo pasu a začal se mnou házet do vzduchu.

„Pust ji!“ Slyšela jsem zuřivě zařvat Edwarda za mnou. Emmett mě okamžitě postavil na zem a v tu ránu mě objímal Edward, který vrčel na Emmetta. Nessie se lekla Edwardova zařvání a rozplakala se, chtěla jsem jít za ní, ale Edward mě odmítal pustit.

„Klid, brácho. Nechtěl jsem jí ublížit,“ omlouval se Emmett udiveně a dal ruce na znamení míru.

„Jsi v pořádku?“ sklonil ke mně Edward hlavu a z hlasu mu čišela starost.

„Jasně že jsem,“ kývla jsem hlavou a byla ráda, že nemám co zvracet. „Musím za Nessie,“ usmála jsem se a vykroutila se mu z rukou. Všimla jsem si, že se na nás všichni dívají a nechápou Edwardovu přehnanou reakci.

„Už se mojí ženy nikdy takhle nedotýkej,“ zavrčel ještě Edward na adresu Emmetta. Carlisle s Jasperem stáli opodál, připraveni popřípadě zasáhnout.

Vzala jsem si svoje plačící dítě od Rosalie, která se s ní raději stáhla na druhý konec místnosti, kdyby se ti dva do sebe náhodou pustili.

„To nic, ty můj drobečku, tatínek jen trochu zařval na strýčka Emmetta,“ začala jsem ji utěšovat, chovala ji v náruči a utírala slzičky. Přitom jsem pohlédla na Edwarda a zamračila se na něho, pak se otočila k úplně zmatenému Emmettovi, který naprosto nechápavě zíral na bratra.

„Nevšímej si ho, Emmette,“ snažila jsem se ho uklidnit, „Edward teď prochází určitými hormonálními změnami a těžko to zvládá,“ lehce jsem se zasmála. Došlo mi, že se Edward o mě jen bál nebo spíš o to malé pod mým srdcem.

Emmett se rozesmál a Edwarda poplácal po rameni. Odpovědí mu bylo další Edwardovo zavrčení.

„Miláčku.“ Přistoupil k nám Edward a chtěl Nessie pohladit po vláskách, ale ta schovala uplakanou tvářičku mezi má prsa a dál fňukala.

„Vyděsil jsi ji,“ vyčetla jsem mu a dál toho našeho drobečka houpala.

„Doopravdy jsi v pořádku? Nebolí tě nic?“ ujišťoval se Edward starostlivě a rukou zabloudil na moje břicho, jako by tak dokázal poznat, že je vše tak, jak má být.

„Jo, jsem. Nic mi není. Jen padám hlady,“ ujistila jsem ho.

„Ukaž, vezmu ji, ať se můžeš jít najíst,“ nabídl se a chtěl si vzít Nessie k sobě, ale ta se křečovitě držela mého trička a nechtěla k němu jít. Bála se ho a na Edwardově tváři se objevil zoufalý pohled, to nechtěl.

„Ale, ale…“ Políbila jsem ji na hlavičce. Hned na to se ozvalo dunění do plenky, na Nessiině tvářičce se objevil široký úsměv a ručičkama se natáhla po tatínkovy. Všichni propukli v hlasitý smích a já se mu taky nedokázala ubránit.

„Myslím, že potřebuje přebalit,“ poznamenala jsem a podala ji Edwardovi. Ten nakrčil nos a dělal, jako že ji nechce… Nessie zapištěla a sápala se po Edwardovi, dokud si ji nevzal.

„Postarám se o ni a ty se jdi hezky najíst,“ poručil mi a spěšně mě políbil na spánek.

S neuvěřitelnou chutí jsem se pustila do oběda. Hlad je doopravdy nejlepší kuchař, i když musím uznat, že se Esmé překonala a přizpůsobila se mým těhotenským chutím – žádné mastné, kořeněné či aromatické jídlo. Jen obyčejné vařené brambory s plátkem masa.

Byla jsem tak zabraná do jídla, že jsem si ani nevšimla, že Alice sedí naproti mně a zaujatě se na mě mračí.

„Něco se tady děje,“ promluvila najednou, „cítím to.“

„A co?“ zamumlala jsem s plnými ústy.

„Nevím,“ přiznala utrápeně, a pak začala spekulovat. „Edward si tě hlídá víc než kdy předtím. Už osmkrát prošel nenápadně okolo kuchyně, aby se ujistil, zda něco nepotřebuješ. Nemluvě o tom, jak před chvílí vyjel na Emmetta…“

„A to je divný?“ nechápala jsem.

„Ano, a je toho víc.“ S těmito slovy se zvedla od stolu a opustila jídelnu.

„Dojedla jsi?“ objevil se u mě Edward a obezřetně si mě měřil. „Nechce se ti…“ Naznačil zvracení a já zakroutila hlavou.

„Je mi dobře. Jen myslím, že jsem naštvala Alici,“ přiznala jsem bez lítosti.

Edward se zasmál. „Však ono jí jednou neuškodí o něčem nevědět.“

„Tak, a je to pravda." Přiběhla k nám Alice. „Něco nám tajíte!" obvinila nás.

Edward zakroutil hlavou. „Nezkoušej to Alice, protože já ti nic neřeknu, dokud nebude Bella chtít."

Alice se na mě otočila s prosebným výrazem. Měla jsem pocit, že se jí na hlavě zvědavostí ježí její černé krátké vlasy, ale byl to jen dojem.

„Neboj se, všechno se včas dozvíš," chlácholila jsem ji, čapla jsem Edwarda za ruku a chtěla odejít, ale Edward se zarazil a podíval se na Alici. Měla vizi.

„Budeš mít návštěvu,“ oznámil mi Edward a já se na něj zmateně podívala. Vůbec jsem netušila, kdo to jen může být. „Timoty se chce ujistit, že jsi v pořádku, když jsi tak záhadně zmizela,“ objasnil mi.

„Timy?“ Projela mnou radost, že ho uvidím, už dlouho jsme si nepopovídali, jako kamarád mi moc chyběl.

„Ano. Asi tak za patnáct minut tu je,“ potvrdil mi Edward. Nervózně jsem si promnula ruce a podívala se na Edwarda.

„Jak mu mám vysvětlit svůj odchod?“ Utekla jsem uprostřed noci i s dítětem od Vanessy a mě nenapadalo žádné vysvětlení – proč?! Teda, já jsem věděla proč, ale to nepřipadalo jako vhodné vysvětlení.

„Řekni mu pravdu,“ navrhl mi a já na něho vykulila oči, až se Edward zasmál mému výrazu, naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: „Pověz mu, že tvůj manžel to bez tebe už nemohl vydržet, tak se k tobě vyšplhal oknem a unesl si tě…“ Políbil mě na líčko.

„To zní romanticky,“ usmála jsem se na něj, „a nevíš, kde bych takového manžela našla?“ pozdvihla jsem jedno obočí a uculila se na něj.

Edward se zamračil. „Myslím, že se dnes v noci nevyspíš, budeš si muset svého manžela udobřit.“ Pohladil mě svůdně po boku, až mi vzrušením naskočila husí kůže. Moc dobře věděl, co se mnou jeho dotyk dělá.

Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a našpulila pusu. „To si nemyslím, vidím to naopak, pokud můj muž nechce trávit dnešní noc na gauči,“ nenechala jsem a snažila se zůstat nad věcí.

„Vážně?“ zeptal se Edward až s moc velkou sebedůvěrou. Vzal mě do náruče a posadil na jídelní stůl, roztáhl mi nohy a vklínil se mezi ně. Hladově se přisál na mé rty a spojil své ruce za mými zády. „A tohle by se ti nelíbilo?“ Přejel lehce svými rty po mých. Moje dlaně ho čaply za hýždě a natiskly si ho víc k sobě.

Někdo si odkašlal a my dva se naráz otočili. „Hele, děcka, nechcete si to jít dělat někam do soukromí? Takhle kazíte mou morálku,“ vyrušil nás Emmett s potulným úsměvem, „nahoře máte ložnici.“

Ostudně jsem schovala obličej do Edwardovy hrudi a cítila, jak se mi do tváří hrne krev.

„To víš, Emmette, to je úděl rodičů, když mají jen jednu ložnici a spící dítko, které nechtějí vzbudit,“ vysvětloval mu Edward a něžně mi přejížděl po páteři, stačil by jediný neopatrný dotek na tom nervy propojeném místě a mohl mi nenávratně ublížit.

„To už máte jedno, právě vám přijela návštěva,“ poukázal na zvuk motoru blížícího se k domu.

Pustila jsem Edwarda a chtěla jít otevřít, ale on mě zastavil. „Půjdu s tebou.“

„Já si myslím, že to zvládnu sama,“ odmítla jsem. Nechtěla jsem to řešit před Edwardem a ani tady, kde všichni slyší všechno. Čapla jsem Timyho na zápraží a šla s ním o kus dál od domu, nechtěla jsem, aby nás někdo slyšel, ještě pořád mě bavilo trápit Alici její nevědomostí.

„Bello,“ dožadoval se pozornosti Timy, „víš, jaký máme o tebe s Vanessou strach?“ vyčítal mi.

„Je mi líto, že vám způsobuju tolik trápení, ale jakmile se Edward dozvěděl, že jsem znovu těhotná, chtěl se zachovat správně, postarat se o nás a já mu dala poslední šanci, přeci jenom musíme myslet na děti…“ snažila jsem se mu vysvětlit…

Ani nevíme, jak dlouho jsme spolu debatovali, probírali všechno možné a nemožné. Čas ubíhal a Timy se mi omluvil, že už musí jít a já ho objala a rozloučila se s ním. Ani neví, jak ráda jsem ho viděla. Zachvěla jsem se zimou a uvědomila si, že jsem prochladlá. Jestli nastydnu, tak mi Edward dá. Zamával jsem naposledy Timymu a sledovala jeho auto, dokud se neztratilo z obzoru.

Jen co jsem vešla do domu, strnula jsem. Rosalie stála hned u dveří s rukama složenýma na prsou a podupávala nohou, aby si dodala vážnosti.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se jí a pověsila svou bundu na věšák.

„Vlastně ano, svolávám rodinou poradu a byla bych ráda, kdybys byla přítomná,“ odsekla mi nevrle a já v paměti pátrala, co jsem provedla, ale nic mě nenapadlo. Rosalie mě sjela pohledem, otočila se na podpatku a odešla do obývacího pokoje.

„Byla jsi tam dlouho,“ vyčetl mi Edward a já se pod dotykem jeho chladné pokožky ještě více zachvěla, „celá si prochladla. Přinesu ti něco teplého a ty zatím počkej v obýváku.“

„Edwarde,“ zastavila jsem ho, „nevíš, proč se svolává porada?“

„Nemám tušení. Rosalie si chrání myšlenky. Ale,“ usmál se na mě Edward a přitáhl si mě k sobě, objal okolo pasu a spojil ruce za mými zády, „mohli bychom při té příležitosti oznámit naši novinku,“ zašeptal mi do ucha.

„Já se na to ještě necítím,“ odmítla jsem, „a navíc mě baví trápit Alici,“ přiznala jsem a spiklenecky na něj mrkla.

„No, dobře.“ Políbil mě do vlasů. „Nessie už byla unavená, tak jsem ji dal spát,“ oznámil mi, abych ji nehledala a odešel mi pro něco na sebe. Já se zatím šla usadit do obýváku. Ostatní už tam byli a čekali jen na nás.

„Jak se cítíš, Bello?­­­­“ přistoupil ke mně Carlisle.

„Dobře.“ Vděčně jsem se na něj usmála, i když jsem se na něj ještě zlobila, že neudržel jazyk za zuby a vyžvanil Edwardovi moje lékařské tajemství.

„Už jsem tu.“ Přisedl si ke mně Edward a oblékl mě do dlouhého huňatého svetru, přitáhl si mě do náruče a já se o něj spokojeně opřela. „Můžeme začít,“ oznámil jim a já se se špatným tušením podívala na rodinný kroužek. Edward mě rukou objal a šimral mě na bříšku, dodávalo mi to nepatrný pocit bezpečí před Rosaliiným pohledem, který na mě upírala.

Všichni byli po párech u sebe a stáli, jen mi s Edwardem seděli na pohovce. Rosalie předstoupila před rodinu a se vší vážností se omluvila za naše vyrušení, ale že se musí projednat jedna velmi důležitá věc, která se týká nás všech.

„To je v pořádku, Rosalie, pokud to považuješ za důležité, tak mi také,“ pobídl ji Carlisle a ona pokračovala…

„Tato rodina pro mě znamená vše a vy to víte, proto si nemyslím, že by tu kukaččí mládě prospělo…“

„Na co tím narážíš?“ zeptal se jí Edward chladně a já zbystřila. Pokud se to nelíbilo Edwardovi, pochybovala jsem, že já na tom budu lépe. Nemyslím si, že by Nessie považovala za kukaččí mládě, ale mě také rozhodně ne, i když jsem o pár desítek let mladší než ona.

„Jedná se mi o tvou manželku. Tak trochu nám zapomněla říct, že je těhotná a čeká dítě Timotyho Rosse.“

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 5. kapitola: