Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 4. kapitola

12.02.2011 (17:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 11665×

III – 4. kapitola

Něco mě vyrušilo ze spánku, nebyl to hluk, jen pocit. Unaveně jsem pootevřela oči a spatřila čmouhu mihotající se sem a tam po pokoji. Instinktivně jsem poznala Edwarda, skládal do tašky moje a Renésminy věci.

„Edwarde?“ Nechápala jsem, co tu dělá?

„Promiň, nečekal jsem, že už budeš spát,“ omluvil se.

„Byla jsem unavená, tak jsem šla spát hned, co Nessie usnula.“ Byla jsem naprosto rozespalá a nechápala co se děje, měla jsem pocit, jako by se mi to zdálo.

Edward chápavě pokynul hlavou. „V čím pokročilejší fázi těhotenství budeš, tím budeš unavenější.“

Zůstala jsem na něho zírat a nebyla schopná pohybu. On to ví! Ani se na mě nepodíval a dál skládal oblečení do tašky.

„Ale jak?“ nechápala jsem, ale hned si sama mohla odpovědět. Carlisle!

„Ale jak, co? Jak jsi otěhotněla? Je to sedm týdnů, tak počítám, že to bylo při našem prvním, či druhém milování… Vzdychala jsi mi do ucha a držela sis mě v sobě. Anebo se ptáš, jak to vím? Carlisle se podřekl…“ V hlase mu zněla bolest, zlost i zklamání.

„Zlobíš se?“ zeptala jsem se ho a nic lepšího mně nenapadlo. On se zarazil v půli pohybu.

„Jestli se zlobím, že jsi otěhotněla? Ne, nezlobím. Bylo to i mým úspěšným přičiněním. Ale zlobím se na tebe, protože že jsi mi lhala, podvedla mě a neřekla mi, že budu táta. Naopak jsi mě o to chtěla připravit a dát to maličké pryč!“ vrčel na mě a jeho oči byly v té tmě naprosto děsivě černé. Přikrčila jsem se a bála se. Cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy a dlaň si přitiskla na bříško. Takhle jsem to nechtěla…

Edward ke mně přistoupil a odhrnul ze mě deku. Klekl si vedle postele, vyhrnul mi tričko, ve kterém jsem spala, až po prsa. Odhalilo se moje ploché bříško, na které Edward jen chvíli koukal a pak po něm lehce přejel prsty, jako by se ho bál dotknout.

„Páni,“ vydechl, nakonec na ně položil ucho a zaposlouchal se. „Slyším jeho srdíčko, je to tak slabé a neuvěřitelně rychlé…“ usmál se a pak se najednou zamračil a všechen ten úžas zmizel. Než jsem si to stačila uvědomit, byla jsem zpět zabalená v dece a v jeho náruči.

„Co to děláš, Edwarde?“

„To, co jsem měl udělat už dávno! Mít svou ženu a děti pod svou střechou,“ odpověděl mi odhodlaně a vyskočil se mnou z okna. Neušlo mi, že vyvažoval každý můj pohyb, abych nic necítila, přesto mě ohromil noční mráz na odkrytých částech těla. I když jsem ve vteřině seděla v Edwardově Volvu sama a zamčená.

Nessie! Hrklo ve mně. Bála jsem se, že jí oblíkne stejně jako mě, mizerně. Vždyť já na sobě neměla nic mimo vytahaného trička a kalhotek. Jediné, co mi dodávalo teplo, byla vyhřátá deka.

Nevím, jak se to Edwardovi podařilo, ale za chvíli jí přinesl teple oblečenou a pořádně zabalenou v zimním vaku, aniž by jí probudil. Oddychla jsem si, když jí Edward připevnil do autosedačky. Zbytek sbalených věcí pak dal do kufru. Vůbec jsem netušila, jak tohle vysvětlím Vanesse.

„Zapni si prosím pás,“ požádal mě Edward, když si sedl na místo řidiče, zapnul topení a hodlal se rozjet.

„Je mi chladno,“ postěžovala jsem si tiše.

„Promiň.“ Sundal si bundu a svetr a podal mi je, sám zůstal v tričku. Oblékla jsem se do toho a málem vzdychla nad jejich vůni po Edwardovi. I když mi svetr byl až pod zadek, stejně mi byla zima na nohy a auto se vytápělo velice pomalu.

Edward se nahnul, aby mi zapnul bezpečnostní pás. Rozbušilo se mi srdce z jeho blízkosti, ale on se zarazil, jeho tvář byla blízko té mé. Myslela jsem si, že mě chce políbit, ale on se odtáhl a zaťal zuby.

„Ty jsi pila alkohol?“ Už nebyl rozzuřený, ale přímo vzteklý.

„Jen jsem si lokla vína,“ snažila jsem se ho usměrnit.

„Jedno si vyjasníme, Bello! Já to nenarozené, co nosíš pod svým srdcem, chci a nedovolím ti mu ublížit. Ohlídám si tě, rozumíš?“ zavrčel.

Chtěla jsem mu říct, že já to maličké chci stejně jako on. Že jsem udělala chybu, když jsem si myslela něco jiného… Ale jeho výraz mi napověděl, že on by mi stejně nevěřil.

„Stejně tak se chováš nerozumně k Nessie. Nemáš žádnou zodpovědnost? Vždyť ji kojíš! “ obořil se na mě. A já si snažila zachovat hrdost a zase se nerozbrečet. Jeho slova mě bolely víc, než kdyby do mě vrážel nůž. Vždyť jedna deci vína nikdy nikomu neublížila!

Co by mi asi řekl, kdybych ho poslala do zadní části jeho těla? Raději jsem se otočila a koukala z okýnka na okolí. On nikdy nepochopí můj strach, on se o něm nikdy nedoví…

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward, když už jsme skoro byli před jejich vilou. Neodpověděla jsem. Necítila jsem se tak.

Auto zastavilo na příjezdové cestě a v hale domu se rozsvítila světla. Rodina na nás čekala. Ví i oni o mém těhotenství? Nejspíše ano, u nich se nikdy nic neutajilo. Jak oni se na mě budou dívat? Stejně jako Carlisle a Edward? Kolena se mi už teď třepala hrůzou. Nejraději bych zbaběle utekla.

„Odnesu Nessie domů, pak se vrátím pro tebe,“ oznámil mi a vystoupil z Volva.

Sakra, vždyť já nechci na nic čekat, už to chci mít za sebou. Vystoupila jsem auta a bosá noha mi málem podjela na zledovatělém ledu. Tak ne, zalezla jsem zpět do auta a třela si prochladlé chodidlo. Hned na to se Edward vrátil.

„Ty už jsi uložil malou?“ podivila jsem se, že byl tak rychle zpět.

„Esmé ji ukládá, abych tě tu nemusel nechat mrznout. V domě je příjemné teplo,“ osvětlil mi a přitáhl si mě do náruče. Jeho přítomnost mi vehnala příjemné mrazení po kůži.

Nosila jsem jeho dítě a najednou mi přišlo strašně líto, že jsem byla ochuzená, říct mu to sama. „Čekáme spolu miminko, Edwarde.“ Tak jednoduchá věta a dokázala vše změnit. Byli bychom šťastní a těšili se na přírůstek. Ale vše dopadlo jinak. On se to dozvěděl dřív a bez toho, aby věděl, že i já jsem za to maličké šťastná, jako za Nessie.

Edward mě nesl prázdným domem a pustil mě, až v jeho ložnici, kde mě posadil na postel.

„Kde jsou všichni?“ zeptala jsem se.

„Na lovu. Jen Esmé je s Carlislem v pracovně,“ opověděl mi. Opodál v kolébce spinkala Nessie a něco ze spaní zamumlala a upoutala naší pozornost. „Bude po své matce,“ poznamenal Edward tiše. „Ty také ze spaní často mluvíš.“

Vysvlékla jsem se z jeho oblečení a vrátila mu ho. Měla jsem tak zmrzlé nohy, že potřebovaly ohřát.

„Kam jdeš?“ chytil mě Edward za paži, když jsem se zvedla.

„Do koupelny, potřebuju si dát horkou sprchu a ohřát se.“ Pokusila jsem se vymanit z jeho sevření, ale on nepovoloval.

„Nech otevřené dveře,“ poručil mi a pustil mě. Chtěla jsem se zeptat proč, ale hned mi to došlo. Bál se, že ublížím dítěti, co je ve mně, když mě nebude mít na očích!

„Edwarde, já to dítě chci, neublížila bych mu!“ snažila jsem se ho přesvědčit, ale on zakroutil hlavou.

„Tvoje počáteční reakce nebyly vhodné matky.“

„Máš pravdu. To byla jen počáteční reakce a ta už se změnila! Já své děti miluju a nedovolila bych, aby se jim něco stalo, natož abych jim ublížila!“

V Edwardových očích se zajiskřilo, jako by se snažil věřit mým slovům, přesto nakonec rázně řekl: „Nech ty dveře otevřené.“

Fajn! Vešla jsem do koupelny, zavřela dveře a zamkla. Ten mě ale naštval, unese mě uprostřed noci a ještě se budu muset sprchovat pod jeho dozorem. To tak!

Teplá voda uvolňovala mé tělo a napětí, hlavně rozehřívala mé nohy. Bylo by to úžasné, kdyby mě z toho relaxu nevyrušil sotva znatelný hluk. Vypnula jsem vodu, otevřela dvířka od sprchy a zůstala jen zírat! Dveře od koupelny byly pryč! Zůstalo po nich jen prázdno.

To si ze mě dělá srandu! Krev se mi v žilách začala vařit a div z toho nevybouchla. On si vážně myslí, že se chci svého dítěte zbavit, jako by to byl obtížný parazit?! Nejraději bych začala řvát, kdyby mi vedle nespalo dítě. Popadla jsem ručník a zabalila se do něho. Edward seděl na posteli a choval Nessie.

„Probudila se,“ oznámil mi a malá se jako na povel rozplakala. Zase mě dostal na kolena ten jeho věrný pohled, kterým hleděl na mé dítě, byl přímo zbožný. Jako by stále nevěřil, že je na světě a je jen jeho.

„Rostou jí zoubky,“ oznámila jsem mu.

„Vážně?“ zeptal se nevěřícně a začal studovat její pusinku, kterou při pláči mohutně rozevírala. „Máš pravdu! Hned tady vedle pravého tesáčku.“ Byl z toho naprosto unešený.

„A má hlad,“ doplnila jsem.

„Jak to poznáš?“ Zamračil se.

„Tak se koukej.“ Vzala jsem si od něho svojí holčičku. Jakmile poznala, že jí chovám já, automaticky se svými ručičkami natáhla k mým ňadrům a začala mi nešikovně stahovat ručník, který jí překážel. Pomohla jsem jí a ona se hladově přisála pusinkou k mému prsu.

Edward se tiše uchechtával jejímu počínání a jeho napětí se pozvolna uvolňovalo. Největší salvu smíchu dostal, když naše malá dcerunka usnula uprostřed kojení a i ve spánku mě odmítala pustit ze své pusinky. K tomu všemu mi spadl ručník a já zůstala před Edwardem nahá s přisátým dítětem v náručí. Můj manžel ztuhl a polkl, musela jsem být od studu celá rudá. Přistoupil ke mně zezadu a objal mě. Jednou rukou pohladil Nessie po hlavičce a druhou přitiskl na mé břicho.

„Miluju tě,“ pošeptal mi do ucha a já zezadu cítila, jak je vzrušený. Otřel se mi o zadeček, políbil do vlasů a v dalším momentu se ode mě odtrhl.

„Dojdu pro věci do auta,“ řekl spěšně s nakřáplým hlasem a byl pryč. Můj vyjevený výraz ho následoval i přes zavřené dveře. Co to mělo být? Pak mi to došlo…

Lehla jsem si na bok do postele, naše společné chrupkající dílko položila před sebe a zakryla si jen nohy. Zbytek svého těla jsem nechala svému muži na obdiv. Když on chce trápit mě, tak já jeho budu taky. Uvidíme, koho ta zlost první přejde. Zívla jsem.

. . .

Zhluboka jsem vdechoval venkovní mrazivý vzduch, jako by mě to mělo uklidnit a vyhnat ven ten obrázek z hlavy… Bella, stojící přede mnou v rouše Evině s mým dítětem u prsu a obtěžkána dalším ve svém lůně. Pohltilo to všechny mé smysly a pudy v mém těle – byly majetnické, sobecké a toužebné…

Měl jsem chuť jí tak vídat do konce svého života, milovat ji a obtěžkávat dokud by kolem nás nelítalo alespoň tucet dětí.

Uzemňoval jsem své pudy, abych se na ní nevrhnul hned, jak se vrátím do ložnice. Je těhotná – opakoval jsem si stále dokola. Nemůžeš se na ní vrhnout jako nějaké zvíře, obzvlášť když se na ní zlobíš!

Vždyť ona tě má omotaného okolo prstu, Edwarde Cullene! Ještě párkrát před tebou zavrtí boky a ty jí všechno odpustíš!

Vytál jsem věci z auta a vrátil se zpět do ložnice. Naskytl se mi další obrázek, který mě nenechával chladným. Obě mé holky spaly na posteli, Nessie si cumlala paleček a vedle ní ležela Bella, jak jí pán bůh stvořil. Ztuhl jsem a užíval si ten pohled na svou rodinu, byl jsem pyšný otec a manžel.

Věci jsem položil do kouta a svojí malou holčičku položil zpátky do postýlky. Nevědomě mě chytla za prst a cpala si ho do pusinky, opatrně jsem ho vyvlíkl z jejích křehkých prstíků a našel dudlík. Už dávno jsem si uvědomil, že každému jejímu nápadníkovi, co by mi jí chtěl odvést, zlámu všechny kosti v těle a vykopu ho až do nebeských výšin. A že těch supů nebude málo, při její kráse.

Bella v posteli vzdychla, překulila se na záda a odhalila tak každou křivku svého těla. Letmo jsem se dotkl jejích tmavých bradavek, ty pod mým dotykem ztuhly a prsty dál putoval dál až k bříšku. Život v jejím těle byl tak křehký, až vzácný a já byl odhodlaný ho bránit. Snad to byl jen její rozmar, který ji donutil to dítě nechtít. Pouhá myšlenka, že by si to malé nechala násilně vyrvat z těla, mě doháněla k šílenství! Naskočila mi husí kůže při představě, jak jí mezi stehny teče krev našeho dítěte, místo zdravého a silného novorozence.

Převlékl jsem se do kalhot od pyžama a lehl si ke své ženě. Její tělo teple zabalil do dek a přitáhl si ji do náruče. Budu si muset promluvit s Carlisleem, jak budeme postupovat a sehnat veškeré lékařské vybavení dřív, než se přiblíží porod…

Toho jediného jsem se momentálně bál, ale věřil, že to zvládneme - že to Bella zvládne. Teď poprvé mě napadlo, že bych při tom mohl Bellu navždy ztratit a moje děti by zůstaly bez matky, přesto jsem její přeměnu odmítal. Její duše je čistá a tak to i zůstane!

Jediní, kdo věděli o Belliném těhotenství a o tom nesmyslném potratu byli Esmé s Carlisleem a hodlali si to nechat pro sebe. Ještě to budeme muset oznámit zbytku rodiny, že k nám přibude další člen, povzdychl jsem si a pohladil Bellu po vlasech.

. . .

Protáhla jsem se po posteli a uvolnila tak ztuhlé svaly. První, co mi přišlo na mysl, bylo, že už nejsem u Vanessy, ale u Edwarda, odhrnula ze sebe deky a došlo mi, že můj včerejší plán zhatil můj spánek. Usnula jsem jako dřevo.

Přes postel byl přehozený Edwardův župan, tak jsem ho využila a zabalila se do něj. Nohy mě dovedly do kuchyně, odkud se ozýval smích… Nessie byla v kuchyni s Esmé a úspěšně na ni prskala přesnídávku, mezitím co je se z notné vzdálenosti Edward s Carlisleem pozorovali a popadali se za břicha, přišlo jim to velice zábavné. Malé to přišlo taky moc vtipné, nejspíš si myslela, že je to hra a neobratně chňapla po kaši z talířku a hodila tu hmotu po své babičce. Té se zkřivil obličej, nad ochutnáním té dobroty.

„Ale, no tak,“ pokárala jsem Nessie ode dveří, „to se dělá?“

Přistoupila jsem k Esmé a podala jí utěrku, aby si otřela obličej a blůzu. „Renesmé přesnídávky nejí,“ osvětlila jí a nevině se zeptala: „To ti to Edward neřekl?“

Z jejího výrazu jsem poznala, že o tom nemá ani páru a zamračila se na Edwarda s Carlisleem a oba dva se naráz přestali smát, jako když je utne. Sama jsem se ujala Nessie a poslala Esmé se umýt.

„Je ti dobře?“ Přisedl si k nám Edward a podal mi termosku s krví. Jen co jsem jí otevřela, mohl si odpovědět sám. Už jsem se skláněla nad kuchyňským dřezem a vyprazdňovala svůj žaludek. Přišlo to tak rychle, že k záchodu bych to nestihla. Tahle malá nevolnost mě tak vyčerpala, že se mi podlomily nohy a já bych upadla, kdyby mě Edward nepodržel.

„Je v pořádku?“ slyšela jsem ptát se Esmé.

„Jen ranní nevolnost,“ snažila jsem se je uklidnit, když viděla, jak na mě všichni vyděšeně hledí. I Nessie zmateně hleděla na maminku a dožadovala se mojí pozornosti, ale já teď nebyla schopná se jí věnovat.

Pustila jsem vodu do dřezu a snažila se spláchnout své žaludeční šťávy a napít se trochu vody.

„Vezmu tě nahoru, ještě si lehneš,“ strachoval se o mě Edward. S díky jsem odmítla, ale on se nedal. „Jsi hrozně bledá.“

„Vážně?“ zeptala jsem se ho s ironií a porovnávala jeho pleť se svou, zároveň se ho musela se ho chytnout, abych neupadla. Vzal mě do náruče a uložil do postele v jeho ložnici a přinesl sklenici vody. Jeho oči hypnotizovaly každý kousek mého těla. Otočila jsem se k němu zády, ale on se ke mně přitiskl, objal mě svou rukou a začal mi jemně prsty přejíždět po boku a skončil pod pupíkem.

Nad jeho počínáním se mi na vteřinu zastavilo srdce a rozplakala se. O tomhle se mi často zdálo a připadalo mi to jako splněný sen z osamocených nocí, kdy se mi pod srdcem klubala Nessie. A já cítila tehdy prázdnotu z našeho odloučení. Edward stáhl ruku a zpanikařil, nejspíš se bál, zda nebyl ke mně hrubý. To se mi vůbec nelíbilo, a já si hned přitáhla jeho dlaň na místo, odkud utekla, ale tentokrát ji položila pod župan na nahou kůži a přikryla ji svou dlaní.

„Nech ji tam, prosím,“ požádala jsem ho a zavřela oči. Cítila jsem, jak se Edward vedle mě uvolnil a víc se na mě natiskl a hladil mě svými prsty.

„Edwarde?“

„Ano?“

„Já to malé chci, stejně jako Nessie. Byla jsem bláhová, že moje první reakce byla naprosto opačná. Vyčítám si to a nechci, aby se to to malé dozvědělo, že ho jeho máma nechtěla.“ Skousla jsem si rty a zabránila tak vzlyku, když už se slzy nedaly skrýt. „Měla jsem moc těžký den, zlobila se na tebe, že mi nic neusnadníš a pak oni… na mě byli zlí.“

„Kdo na tebe byl zlý?“ zeptal se zaskočeně Edward. „Ublížil ti někdo?!“ Otočil si můj obličej k sobě a otřel mi tváře.

„Oni.“

„Kdo oni?“

Kývla jsem ke kabelce položené na zemi a Edward mi jí podal. Vyndala jsem z ní dopis ze školy a on si ho spěšně přečetl.

„Ohh… Je mi to tolik líto, lásko. Vím, jak ti na tom záleželo. O všechno se postarám, ano? Ty se tím vůbec nestresuj.“ Chlácholivě mě pohladil po vlasech a políbil na čelo. „Jestli se budeš chtít vrátit do školy, budu to respektovat a zařídím, aby tě vzali zpátky.“

„To už nemá cenu, Edwarde. Já budu za chvíli koule a chci být s dětmi.“

Edward se ode mě odtáhl a nic neřekl, otočila jsem se k němu a zjistila, že si mě s nedůvěrou měří. Nevěřil mi.

„Děje se něco, Edwarde?“ zeptala jsem se ho obezřetně.

„Nevím. Do tvé hlavy nevidím a já přemýšlím, proč si předtím zfalšovala ten těhotenský test? Co tě k tomu vedlo, Bello?“

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 4. kapitola: