Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 10. kapitola

15.03.2011 (07:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 8592×

III – 10. kapitola

„Dobré ráno, lásko,“ špitl jsem jí do ouška a zlíbal líčko. Moc dobře jsem věděl, že už nespí a čeká jen na mě. Pro jistotu jsem se převlékl a vykoupal v suterénní koupelně, nechtěl jsem, aby ze mě cítila ten štiplavý pach kouře.

„Je dobré, když jsi se mnou. Tolik jsem se bála.“ Pověsila se mi okolo krku a odmítala mě od sebe pustit.

„Už jsem u tebe. Jak jste se tu měly?“ Za tu otázku jsem si od ní vysloužil zamračený pohled. „Stýskalo se ti?“ Škádlivě jsem pozvedl jedno obočí a ona mě bouchla do žeber.

„Jak se jen můžeš tak hloupě ptát, Edwarde Cullene?!“ kárala mě.

„Ty jsi mi taky chyběla.“ Vášnivě jsem ji políbil. „Nezapomněla jsi, že dnes jdeme za Carlislem do nemocnice?“

Zakroutila hlavou. Byl jsem tak rád, že jsem zpět u ní a můžu hledět do jejích čokoládových očí. Líbat její ústa. Rty putovat po její pokožce. Zabloudil jsem na její šíji a odtamtud se posouval dál dolu na její plná prsa, která byla připravena pro naše dítě a pak ještě níž… přes žebra k vzedmutému podbřišku. Bylo až zajímavé, jak se pokožka na tom místě pružně napínala a obepínala rostoucí dělohu. Byl jsem na ni tak pyšný! Tolik mi dávala a neměla o tom ani potuchy. Jemně jsem přitiskl rty na její podbřišek, odkud se ozýval tikot srdíčka a užíval si ten pocit, co mě do morku kostí prosycoval.

„Lechtáš, Edwarde,“ okřikla mě se smíchem Bella a nepatrně pode mnou škubla.

„Tady?“ Posunul jsem rty o kousek dál a přejel místečko jazykem.

„Jo!“ vykřikla trošku hlasitěji a snažila se utéct z mých spárů, ale já ji hodlal ještě trošku potrápit. A nebo ne. Z postýlky se ozval pláč našeho dítka.

„Vzbudili jsme ji,“ podotkla Bella zklamaně. Nuceně jsem se od ní odtrhl a urovnal své ženě košilku, kterou jsem jí nechtěně natrhl.

„Nevzbudili, do teď si cucala paleček od nožičky a předváděla v postýlce akrobatické kousky. Spíš touží po troše pozornosti.“ Přešel jsem ke kolébce a vyndal ji z ní, ale ani u mě se moje malé poupátko nechtělo utišit. Zahleděl jsem se na její uplakaný obličejíček a vybavila se mi tvář dívky z dnešní noci. Naříkala skoro stejně, když umírala.

„Ale no tak, tatínek je u tebe,“ snažil jsem se ji uchlácholit a přitom se podíval na Bellu. Ta se na mě usmívala a s něhou v očích mě pozorovala. Přisedl jsem k ní na postel a ona si ode mě naši dceru vzala. „Máme uplakanou dcerku,“ poznamenal jsem se smíchem.

„Ale nemáme,“ bránila ji Bella, „jen je hladová.“ Přiložila si ji k ňadru a pláč rázem utichl.

„Dobře, tak ty ji nakoj a já ti přinesu snídani do postele.“ Zvedl jsem se.

„Edwarde,“ zastavila mě Bella.

„Ano?“

„Jak dopadla ta noční záležitost? Já jen…“

„Dobře. Byl to rozumný nomád, nechtěl dělat problémy. Opustil naše území a už se nevrátí. Jen procházel a byl zvědavý.“ Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv oplatila.

„To je dobře,“ zašeptala a dál se věnovala naší dcerce.

Zavřel jsem za sebou dveře a sešel do kuchyně, kde na mě čekala Alice.

„Promiň,“ omluvil jsem se jí, „ale jako první jsem chtěl jít za svou ženou. A ano, vím, že jsi naše rozhodnutí, zabít to dítě, viděla ve své vizi. A ano, neměl bych lhát Belle, ale takhle je to lepší.“

„Jasperovi jsem řekla, že neměl na vybranou a totéž říkám i tobě.“ Odmlčela se. „Rose s Esmé o tom také vědí.“

„A co ony tomu říkají?“ zeptal jsem se jí a otočil se k lince, abych vyndal talíř.

„Já říkám, že jste udělali dobře,“ odpověděla mi sama Rosalie. Ani jsem se nemusel otáčet, abych věděl, že je s ní i Emmett a lebedí si mu spokojeně v náručí. „Máme zodpovědnost za Bellu s Nessie. Ty jsou důležitější a bezbranné. Nikdo z nás teď nechce v domě novorozené upírské dítě, bez rozumu. Máme teď dost jiných starostí. Není nad čím pochybovat.“ Rosalie nepřipouštěla žádný kompromis. Sama by tu upírku bez zaváhání zabila, kdyby se znovu přiblížila k domu a ohrozila tak Nessii či Bellu, i když to bylo nesmrtelné dítě.

„Byl bych rád, kdybyste se o tom nezmiňovali před Bellou. Není to zrovna věc, o které by se měla dozvědět,“ požádal jsem je. Nesnesl bych Bellin pohled, kdyby se na mě koukala jako na vraha, i když už jsem jím dávno byl. Už jsem připravil o život tolikrát, že mi to nic neříkalo, ale ona byla v tomhle ohledu naprosto nevinná a tak to má i zůstat. Možná jsem se bál reakce jejího mateřského citu nad mrtvým dítětem, i když bylo cizí.

„To je samozřejmé,“ odvětil Emmett a já se dál věnoval přípravě Belliny snídaně.

Carlisle už odjel do práce. I my s Bellou museli do nemocnice. Vůbec se mi nelíbilo, že ubrala na váze, když by měla začít přibírat. Do teď ji trápily nevolnosti a já se bál ji pustit někam samotnou, aby nikde nezkolabovala.

Palačinky už byly hotové, jen zalít sirupem. Tak, a je dokonáno. Pokrčil jsem nad tím nos a raději přidal na podnos termosku s krví. Bůh ví, na co ta moje mamina bude mít chuť.

„Lásko, už se to nese!“ Otevřel jsem dveře ložnice a málem mi vypadl tác z rukou. Bella byla sehnutá nad spodním šuplíkem komody a přehrabovala se v oblečení, přitom na mě vystrkovala zadeček v průhledných kalhotkách a svůdně jím pohybovala v nějakém rytmu, až to bylo hříšné. Otočila se ke mně a usmála se na tác s jídlem.

„Super! Už mám hlad jako vlk. Nádherně to voní,“ pochválila mě. Ale já musel zůstat ve své zkamenělé poloze. I její košilka byla stejně průsvitná, obepínala jí prsa a rýsovala její bradavky.

„Pane bože,“ zaúpěl jsem tiše a uvědomil si, že pořád stojím ve dveřích a kdokoliv kdykoliv může jít okolo a jen tak ji uvidět. Popadl mě majetnický pud, rychle jsem za sebou zavřel dveře a měl sto chutí je i zamknout. Ten pohled na mou spoře oděnou ženu patřil jen mně a já se o něj rozhodně nehodlal s nikým dělit. S nikým!

„Edwarde?“ Přistoupila ke mně Bella a ujedla kus ovoce z talíře. „Je ti něco?“

„Ne,“ zachraptěl jsem a musel si při zvuku svého hlasu odkašlat. Její vůně mě uhodila až do morku kostí a já ucítil naléhavost svého klína. Tak dlouho jsme se nemilovali! Jak jsem to jen mohl tak dlouho vydržet?! „Kde je Renesmé?“ zeptal jsem se, jako bych nevěděl, že je ve vedlejší ložnici.

„Alice se jí ujala,“ odpověděla jednoduše a upřela na mě své tmavé oči. „Je ti vážně dobře?“

„Hmm… Já… Pojď se najíst,“ snažil jsem se to zamluvit. Položil jsem tác na stolek vedle postele. Bella se usadila a nahnula se pro džus. V tu chvíli jsem měl pocit, že obě ňadra vypadnou z chatrné látky. Měl jsem tendenci je zachytit a bez rozmyslu je přikryl svými dlaněmi. Jako vždy mi padly do rukou jako ulité.

„Edwarde, co to děláš?“ zasmála se Bella a strčila si do úst kousek srolované palačinky a olízla si rty. To na mě působilo jako magnet a já se přisál na ty dva růžové proužky od cukru, co mě tolik hypnotizovaly. „Edwarde,“ vzdychla Bella a upírala na mě nevěřícně oči, jako by nevěřila té intenzitě mezi námi. Auře, co se okolo nás tolik rozpínala.

„Chci tě,“ zašeptal jsem jí do ouška a donutil ji si lehnout. Sám jsem se uvelebil mezi jejíma přikrčenýma nohama a moje vzrušení stoupalo a já ho nedokázal ovládat. Tolik jsem ji po dnešní noci potřeboval. Připadal jsem si jako zvíře, když jsem roztrhl její košilku a odhalil úplnost jejích ňader. Mělo to i svůj účel, už jsem nechtěl, aby něco takového nosila a vystavovala se tak riziku, že ji uvidí někdo jiný, než já.

Chvatně mi začínala rozepínat košili, jako by si myslela, že si to můžu ještě rozmyslet. Ale já nehodlal tak dlouho čekat, vzbudil se ve mně upír a má mužská potřeba. Naléhavý chtíč. Prostě jsem si rozepnul pásek a poklopec a nezatěžoval se sundáním kalhot. Rychlým trhnutím jsem z Belly strhl poslední kousek oblečení a prudce do ní, se zaúpěním, vnikl. Bylo to naprosto nečekané. Ta se překvapeně nadechla, uvěznila mě v očním kontaktu, a vydechla. Zatočila se mi hlava nad zjištěním, jak je na mě připravená. Tak měkká a kluzká. Naše prsty se spojily a já jí ruce uvěznil nad hlavou a zuby si přivlastnil jednu její ztvrdlou bradavku. Prohnula se v bocích a já se v ní začal naléhavě pohybovat. Potřeboval jsem ji.

Připadal jsem si jako sobec a myslel jen na vlastní potěšení. Nikdy by mě nenapadlo, co se mnou dokáže ta tmavovlasá dívka udělat. Omámí mé smysly, ukradne mé srdce…

Bella vzdychla moje jméno a já se zatřásl nad tónem jejího hlasu. Naprosto se mi oddávala. Věřila mi a to popohánělo všechny mé pudy, vzdychal jsem nad ní tak hlasitě, až jsem se za své emoce styděl. Překvapily mě nečekané stahy jejího lůna a já měl tendenci se zabořit do ní ještě více. Mohly uběhnout vteřiny či hodiny, ale já to nevnímal. Pevně svírala mé prsty mezi svými a nastavovala mi své tělo. Patřila mi!

Matně jsem viděl, jak Bella pode mnou zavřela oči a její pootevřené rty mě vybízely k akci, ale já nemohl. Pnutí v podbřišku bylo najednou nesnesitelné a já ho potřeboval uvolnit. Plíce jako by už ten nápor nemohly vydržet a vydaly mocný řev. Ten slastný pocit se rozlehl až do konečků vlasů, pnutí ustoupilo a celé tělo mě mrazilo od doléhajícího orgasmu.

Přivinul jsem se k Bellinu horkému tělu a vdechoval vůni jejích vlasů. Byl jsem naprosto uspokojený. Kdybych mohl, usnul bych. Pak jako bych se probudil. Vyděšeně jsem otevřel oči a uvědomil, že jsem zalehl Bellu svým těžkým tělem! Té jako by to nevadilo, mě objímala paží okolo zad a přejížděla mi konečky prstů po svalech.

Hbitě jsem se z ní odvalil a Bella se na mě překvapeně podívala. Až teď, jako by se mi odtemnil mozek a mně docházelo, co jsem udělal. Frustrovaně jsem si zaryl prsty do vlasů. Bezohledně jsem si ji vzal. Začal jsem kontrolovat škody na těle své ženy, tolik jsem se bál, že jsem jí ublížil, ale naštěstí po mně zůstaly stopy jen mezi jejími stehny. Znatelně jsem si oddychl, přesto jsem zděšeně zůstal hledět na její břicho.

„Jsme v pořádku,“ promluvila Bella, jako by věděla, na co myslím. „Sáhni si,“ pobídla mě a já natáhl ruku k jejímu pupíku, ale nedokázal jsem to a místo toho si znovu prohrábl vlasy.

„Ale já se choval hrubě.“ Třásly se mi ruce a ostudně jsem si vytáhl a zapnul kalhoty.

„A taky jsme museli být slyšet až na severním pólu. Líbilo se mi to.“ Lehla si na bok a podepřela si hlavu. Dívala se na mě a dávala mi své tělo stále na odiv.

„Jsem tvůj manžel, neměl bych se k tobě tak chovat. Obzvlášť teď, když nosíš moje dítě,“ zoufal jsem si nad svou sobeckou touhou. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku? Že dítěti nic není?“

„Já jsem naprosto spokojená, ukojená a neskutečně uvolněná jako už dlouho ne, Edwarde. A dítě cítí to, co já. Je šťastné,“ usmála se na mě jako svůdná nymfa a omamovala mě pohledem. Přejela si prsty po břiše. „Pohladíš ho?“

„Jeho?“

Bella se začervenala. „Určitě to bude kluk. Holku už přeci máme,“ řekla jako by to byla samozřejmost a zakroutila hlavou.

„Vidíš, a já chtěl ještě jednu holčičku,“ škádlil jsem ji s naprosto vážným výrazem.

„Holčičku?“ vyhrkla Bella a vykulila na mě svá očka a pak se zadívala na své břicho. „Ne.“ Zakroutila hlavou. „Bude to kluk.“

Jejímu výrazu jsem se rozesmál. „Je mi jedno, co to bude. Ještě když jsem byl člověk, tak jsem si skrytě přál dceru a tu jsi mi dala. Teď budu vděčný, jak za syna, tak i za další dcerku,“ vyznal jsem se. Položil jsem ji na záda a sám se položil obličejem do úrovně jejího bříška a spokojeně ho políbil. „Pořád ještě nemůžu uvěřit, že je to skutečnost a to malé tam doopravdy je,“ vydechl jsem naprosto okouzleně.

„Tak si alespoň na týden vyzkoušej ranní nevolnosti a poznáš skutečnost,“ navrhla Bella mimoděk.

Zasmál jsem se a přiložil ucho na podbřišek a zaposlouchal se do toho pravidelného rytmu vycházející z Bellina lůna. Buch, buch… buch buch… Ale tentokrát bylo něco jinak. Buch-buch… buch-buch… to bylo to, co mi unikalo, ale nebyl jsem si tím jistý. Vždyť bych si toho všiml už dřív. Ne, to není možné! Zkameněl jsem v pohybu a na chvíli si myslel, že mám halucinace.

„Edwarde...“ Pohladila mě Bella po vlasech. „Myslíš, že bych už mohla dojíst tu snídani?“ zaškemrala. „Mám hlad za deset.“

Spíš za tři… Pomyslel jsem si a namaloval prstem na Bellinu pokožku neviditelné srdíčko. „Miluji vás.“

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 10. kapitola: