Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč - 4. kapitola

28.01.2010 (21:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 8841×

4. kapitola

Zatřepala jsem hlavou. Už mám zase halucinace. A rychle jsem se vydala za Nessie.

„Ahoj Rebeko, tak už jsem tu,“ oznámila jsem jí ve dveřích školky a ona mi hned podala mojí holčičku.

„To je dobře. Už začíná pofňukávat, myslím, že už má hlad.“ Usmála se na mě. „A jak je tobě? Sydney mi říkala o tvém dnešním fiasku. Myslíš, že to zvládneš domu?“

„Jasně, jsem O.K, ale kdo je Sydney ?“ Zajímalo mě, kdo už tady o mě roznáší drby.

„Sydney? To je zdravotnice z ošetřovny. Často mě tu zastupuje. Takže, i když jsem tady, tak se dozvím všechno,“ zasmála se.

„Aha... Jen Nessie nakojím a vyrazíme.“ Posadila jsem se u Rebeky na sedačku a vytáhla si tričko, díky člověku, co vymyslel kojící podprsenky. Maličká se hned přisála k prsu a hladově pila. Ještě jsem se trochu styděla, když se na mě Rebeka dívala. Pořád jsem si ve svých mateřských krocích nebyla jistá, přeci jsem byla matkou teprve krátce.

„Měla jsi pravdu, ona je vážně hodňoučká, ze začátku trošku zaplakala, pak se rozkoukala a smála se. Ostatní děti jsou z ní úplně okouzlený, chtějí si s ní hrát a starat se o ní. Můj Johny,“ ukázala na svého pětiletého synka, „prohlásil, že se s ní ožení, až vyroste,“ a hluboce se zasmála.

Vyvalila jsem na ní šokovaně oči, vždyť se právě narodila a už má nápadníky? To se mi ani trochu nelíbí, zamračila jsem se. Myslím, že už mám všeho pro dnešek dost. Rebeka si všimla mého výrazu a hlasitě se rozchechtala.

„Na to si zvykneš. A malá Emma si chtěla vzít Nessie domu, teď brečí v koutě, že si jí odvážíš. Zato Lucas, pokaždé když malá zabrouká k ní přiběhne a hladí ji po hlavičce, aby ji utišil a má starost, jestli se jí něco nestalo. Všichni se už těší na zítřek, až tu budeme mít Nessie zpátky.“

„Hmm... Tohle jsem nečekala,“ zamumlala jsem a položila si svojí maličkou k ramenu, aby si odříhla.

„Děkuji za hlídání. Zítra mám první přednášku od devíti, tak zatím ahoj.“ Zvedla jsem se k odchodu.

Cestou domu jsem se stavila nakoupit něco k jídlu a pár potřeb. Všechno v rychlosti, potřebovala jsem malou uložit k odpolednímu spánku. Než jsme dorazily domů, malá usnula v přenosné sedačce. Vzala jsem tašku a Nessie a vydala se do bytu. Cestou jsem potkala pana domácího, už od pohledu to byl slizkej chlap, pupkatej padesátník, který na mě čuměl chtivým výrazem a olízával si nechutně rty. Naskočila mi z něho husí kůže, raději jsem hned zapadla do bytu a pro jistotu zamkla dveře.

Zbytek dne proběhl celkem v klidu, venku se rozpršelo, tak jsme s Nessie raději zůstaly doma a než jsme se nadály byl tu večer.

Znovu se mi o něm zdálo, ležel se mnou v posteli, hladil mě po tváři a tiše zpíval moji ukolébavku. Hleděla jsem mu do očí a on mě přestal hladit po tváři. Jeho ruce se posunovali níž a níž, hladily mě po mé kůži. Překvapilo mě, že už mi nepřipadal tak chladný, celým tělem mi pulzoval elektrický proud a on na tom byl podobně. Tetelila jsem se blahem, které mě prostupovalo, jeho přítomnost byla příjemná. Malá zaplakala a já se probudila...

Zhluboka jsem dýchala a zadržovala vzlyky, draly se na povrch a mučily mě. Schovala jsem si hlavu do dlaní a skryla tak slzy před okolním světem. Moje děťátko znovu zaplakalo a já rychle setřela ty kapky smutku. Vzala jsem svého maličkého andílka do náruče a zjistila, že si zase nakousala dudlík, občas jsem měla strach, aby ho neukousla a ten kousek nespolkla. Nikdy se tak nestalo, vždycky jsem poškozená cumlátka včas vyhodila. Jejich spotřeba byla obrovská. Vzala jsem nový a vložila jí ho do pusinky, malá spokojeně zamlaskala a zavřela víčka. Po chvilce jen mělce oddychovala, tak jsem jí položila zpátky do postýlky.

Na hodinách ještě nebyly ani tři hodiny a já věděla, že už neusnu. Malou jsem nechala spinkat v ložnici a pustila se do uklízení obýváku, naložila jsem maso na večer a do rána se učila.

Pak nastal nový den. Odnesla jsem Nessie do školky, jakmile ji všechny děti uviděly rozeběhly se nadšeným křikem ke mě, Nessie to vyděsilo a rozbrečela se. Chvíli mi trvalo, než jsem jí zase utišila, při každé její slzičce mi srdce usedalo, natož abych od ní zvládla odejít. Pláč utichl a ona se začala smát jako sluníčko, tak jsem se tiše vypařila.

Přeparkovala jsem auto na školní parkoviště, poslední volná místa byly až na konci. Jen jsem tiše vzdychla a zaparkovala tam. Prošla jsem parkovištěm a ignorovala stříbrné Volvo stojí s Jeepem vedle sebe, vždyť je tu tolik luxusních aut.

Před vchodem na mě čekal Timy a s úsměvem se vydal ke mě.

„Ahoj,“ pozdravil mě. „Chtěl jsem se s tebou domluvit na ten dnešek, tedy pokud to platí.“

„To víš, že platí. Tak v šest, dám ti adresu, jen co najdu tužku.“ Chtěla jsem vytáhnout z batohu papír a napsat mu ji, ale zastavil mě.

„Napíšeš mi ji ve třídě, máme teď spolu matiku, ne. Můžeme zase sedět spolu,“ navrhl.

„Jak to víš?“ zarazila jsem ho.

„Sehnal jsem si tvůj rozvrh, teda jestli ti to nevadí, kdyžtak ho vyhodím,“ nabídl a já zakroutila hlavou.

„Nevadí. Timy, neřekl jsi nikomu o Nessie, že?“

„Jasně, že ne. Je to jen tvoje věc. Pojď, vydáme se k učebně, ať nepřijdeme pozdě. A ještě jednou dík, včera jsi mě doopravdy zachránila. Teď bude muset nahý okolo školy běhat Jeremy, on měl za úkol pozvat jednu božskou blondýnu. Sotva to udělal, došlápl si na něho její přítel velký jako hora. Šel z něho doopravdy strach,“ zasmál se. „Věděl jsem, že na tuhle školu chodí snobové, ale oni jsou všech snobů páni,“ pokračoval.

„Kdo?“ zeptala jsem se.

„No, jsou krásní, bohatí a my jsme pro ně podřadný druh.“ Timy si všiml mého nechápavého pohledu. „Ty jsi o nich ještě neslyšela?“ vyhrkl nevěřícně.

„O kom?“

„Vždyť na škole se o ničem jiném nemluvím. Spadla jsi snad z Marsu? Mluvím o Cullenových.“

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč - 4. kapitola: