Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžu tě milovat... 20. kapitola

Stephenie Meyer


Po neskutečně dlouhé době pokračováni. Vím, že většina mých čtenářek na mě už zanevřela a já se nedivím. Omlouvám se za moji absenci, ale snad už to bude lepší. Užijte si kapitolu a dejte mi vědět, jestli má cenu, abych pokračovala. :) S láskou, Eliška.

O 3 týdny později

Ness:

A je to tady. Den, kdy se musím rozloučit s Jacobem a odjet do Volterry. Bože, nikdy mi nebylo hůř. Celé ty tři týdny jsem strávila s Jacobem. Už nebyly žádné hádky, žádné drama. Byly to dny lásky a smutku. Dneska se rozloučím s láskou svého života a zítra mám zásnubní hostinu s cizím mužem. Nikdy jsem si nemyslela, že by mě někdy mohlo srdce tak bolet jako právě teď. Jediné, co mě drží nad vodou, je myšlenka, že se možná ještě někdy uvidíme. Z toku myšlenek mě vyrušily horké, silné paže, které mě objaly.

„Jacobe,“ zašeptala jsem nakřáplým hlasem.

„Pšt, lásko, všechno bude dobrý,“ utěšoval mě, i když jsem věděla, že je stejně zdrcený jako já. Leželi jsme u mě v pokoji na posteli a objímali se.

„Vždycky tě budu nosit ve svém srdci, pamatuj si to, ano?“ Cítila jsem potřebu mu tohle neustále přípomínat. Jenom lehce pokývl hlavou. Už jsem neměla, co říct, a on také ne. Všechno, co bylo potřeba, jsme si řekli. Momentálně jsem si jen užívali svoji přítomnost. Zvedla jsem hlavu a políbila ho. Vyrušilo mě zaklepání na dveře.

„Ness, musíme už vyrazit, je mi to líto,“ řekl táta poté, co otevřel dveře. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale souhlasně jsem kývla. Zavřel dveře a my jsme se posadili. Jenom jsme si smutně zírali do očí. Zvedli jsme se, Jake mi vzal kufry a šli jsme dolů. Všichni už byli připraveni u aut. Táta vzal Jacobovi můj kufr a naložil ho. Moje láska se obrátila na mě.

„Miluju tě víc než cokoli na světě a vždycky to tak bude. Nehodlám si připustit, že tohle je naposledy, co se vidíme, udělám všechno pro to, abych tě ještě někdy uviděl. Věřím na zázraky, protože ty jsi můj zázrak.“

„Jacobe, nezáleží na tom, kde budu, s kým budu, ty jsi ten, koho miluju.“ Naposledy jsme se políbili. Do toho polibku jsem dala všechno lásku, co k němu cítim. Snažila jsem se udržet slzy na uzdě, protože teď jsem nechtěla plakat. Teď jsem si chtěla užít ten polibek. Stěží jsme se od sebe odtrhli. Nasedla jsem do auta a naposledy se ohlédla na muže, kterého se musím vzdát.

 

Caius:

 

Za pár hodin tu bude. Moje nastávající žena. Zásnubní hostina už je připravena. Jakmile Aro zjistil, že si Ness nevezme jeho, jeho zájem o přípravy značně poklesl, proto se o to postarali jiní upíři tedy spíše upírky. Ve velkém sálu byl připravený obrovský stůl, nazdobený a prostřený i přesto, že jediný kdo tu bude jíst je Renesmé. Měli jsme připravené i naše manželské komnaty. Nechal jsem je zrekonstruovat, aby se tam ona cítila co nejlépe. Těším se na to, až ji uvidím, ale obávám se, že mě bude nenávidět. Nevidím, jak by tohle mohlo být šťastné manželství. Ale pokud mám strávit zbytek věčnosti s ní po boku, musím udělat vše proto, aby její nenávist vůči mně zmizela.

 

 Ness:

 

Přistáli jsme. Venku na nás s autem opět čekali Felix, Demetri a Alec. Tentokrát se ale neusmívali. Nikdo se neusmíval. Všichni jsme měli pochmurnou náladu, jako kdyby nás čekal pohřeb a ne svatba.

„Ahoj,“ kuňkla jsem na ně. Lehce jsem je všechny objala.

„Je mi to líto,“ zašeptal mi Demetri do ucha. Pokusila jsem se usmát, ale spíš jsem se ušklíbla. Cesta byla tichá, nikdo moc nemluvil. Nikdo nevěděl, co říct. Nebyla slova, která by nějak pomohla. Byla jsem zahloubaná do vlastních myšlenek, nevnímala jsem okolí, prakticky jsem ani nevnímala rodinu, která se mnou seděla v autě. Když auto zastavilo, s hlavou sklopenou jsem vystoupila. Táta mě objímal kolem pasu, protože jsem měla pocit, že zkolabuji. Bez jeho podpory bych se asi skácela k zemi.

„Máme příkaz vás odvést do vašich pokojů. Večeře začíná v šest. Všichni kromě Ness přijďte ve třičvtě. Pro Ness si přijde Caius.“ Felix nás dovedl do pokojů. Já jsem beze slova šla do mého, zalezla do pokoje a modlila se, aby tohle byl jen zlý sen.  



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemůžu tě milovat... 20. kapitola:

 1
3. kiki
29.12.2016 [23:15]

nechci bejt zlá, ale nebudeme na další kapitolu zase čekat rok že ne?

2. kiki
23.12.2016 [18:53]

konečne další kapitola :-D ale je moc moc moc krátká, takže doufam, že další kapitola bude delší a bude tu rychle protože to čekání bylo fakt příšerný :-D :-D

1. terka
22.12.2016 [22:24]

Konečně Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!