První kapitola Nemůžeme být spolu. Jane s Annabell odcházejí z Volterry do Forks. Jenomže ve Forks bydlí i upírská rodinka Cullenových.
18.01.2012 (15:15) • Annie115 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1332×
„Jane, stůj, dost! Přestávka na kofeinovou bombu!“ brzdila jsem Jane u obchodu s velkým nápisem Gucci.
„Ještě stihneme Gucciho a Pradu, a pak můžeme jít!“ obeznámila mě Jane s plánem a už si to pádila ke Guccimu.
„Jane! To si vypiješ! Postěžuju si Felimu,“ zasmála jsem se a šla za ní.
U Gucciho jsem si moc věcí nevybrala, protože jsem si spoustu věcí nakoupila u Armaniho. A hurá na kafe, kterého se Jane ani nedotkne. Dala jsem si latté do kelímku a odjely zpátky do Volterry. Nové věcičky jsem si odnesla do pokoje a vyrazila jsem za tátou. Aro byl ve své kanceláři a něco probíral s Marcem. Zaklepala jsem a vešla.
„Tati, dovezla mi Heidi nějakou zvířecí krev?“ zeptala jsem se, protože už jsem měla vážně hlad. Jsem poloupír a piju zvířecí krev, lidská mi vůbec nechutná.
„Heidi se před hodinkou vrátila a něco ti přivezla. Máš si to vyzvednout.“
Zazubila jsem se a vyrazila za Heidi, která byla ve svém pokoji. Svou přirozenou rychlostí jsem tam byla hned.
„Zdravím, Heidi,“ usmála jsem se. „Aro, mě sem poslal,“ dodala jsem a Heidi se zasmála.
„Jasně, Anne,“ přikývla a hodila mi tašku s krví. „Já tě stejně nechápu, jak to můžeš pít. Lidi jsou lepší,“ zakřenila se.
„Cha, cha, cha! Mně třeba nechutnají. A díky, Heidi,“ poděkovala jsem a zmizela ke mně do pokoje. Vypila jsem dvě menší láhve krve. Slyšela jsem krátké a tiché zaklepaní. To bude, Jane. Demetri s Felixem ke mně chodí bez klepání a Aro ten mi vždycky řekne, takže to bude Jane.
Jane mi vtrhla do pokoje.
„Ann, mám dokonalou zprávu. Můžeme odjet samy dvě z Volterry někam do světa. Ty si užiješ tu tvoji pubertu a já? No a já budu nakupovat.“ Cože? To byla první otázka, co mi střelila do hlavy po Janině řeči.
„To jako fakt? Jenom ty a já? Někde v Americe nebo jinde? “ Přikývla. Já jsem začala skákat po mé, před tím ustlané, posteli.
„Aro to dovolil?“ Kývla hlavou. „On to fakt dovolil? Vždyť, já pomalu nemůžu jet s tebou nakupovat,“ nadzvedla jsem jedno obočí.
„No mluvila jsem s Marcem a on s Arem a řekli, že když pojedu s tebou, tak ano!“ zavýskala.
„To je dokonalý. Předpokládám, že už jsi našla nějakou vilku.“ Jane miluje velké luxusní vily.
„Jasně, všechno je domluvené. Vila koupená. Letenky zarezervované. Večer letíme. Tak se sbal!“ A už byla pryč. Vytáhla jsem kufry a balila oblečení, kosmetiku, moje CD, krev od Heidi, šperky a spoustu dalších věcí. Ani jsem si nevšimla, jak rychle uběhl čas a najednou nám s Jane zbývala jen hodina do odletu. Šla jsem se rozloučit s tátou a strýci. Potom jsem zašla za Felixem a Demetrim. Bylo mi jasné, že nás brzo navštíví. Dále jsem navštívila Aleca, Heidi a ostatní. Renata, mi bude chybět, je to hlavní štít táty, ale je strašně fajn. Rozloučila jsem se i s Giannou.
*** O pár hodin později… ***
S Jane jsme stály před obrovskou vilou u lesa. Ta byla naprosto úžasná. Velká a od prvního pohledu luxusní. S Jane jsme si obě vybraly pokoje a že bylo z čeho vybírat. Já si vybrala pokoj v zadním křídle vily. Vybalila jsem si všechny věci. Moc jsem jich neměla, jen čtyři kufry a jednu malou kabelku, která se mi hodila k topu. Byly dvě hodiny odpoledne, tak jsem se s Jane domluvila, že zajdeme ještě nakoupit nějaké věci do školy. S Jane jsme utratily snad celou moji kreditku a to je nevyčerpatelná. Měla jsem zase tolik nových kousků oblečení a všeho možného. Ještě jsme si s Jane zašly na lov. Jane pila lidskou krev, takže jí Aro bude posílat balíčky s krví. A já si můžu vždycky něco chytit. Jane řekla, že si se mnou taky dá tu zvířecí krev, i když ji, jako většina upírů z Volterry, nesnáší. Já jsem si chytila dvě pumy a Jane pár jelenů. Spolu jsme se vrátily a já si udělala vajíčka. Večer jsme si pustily film, u kterého jsem usnula, takže jsem ani nevěděla, o čem ten film byl.
***
Ráno mě Jane vzbudila a řekla mi, že v noci nám dojela pro auto na letiště, takže do školy už pojedeme v autě. A já se chtěla proběhnou. No, to necháme na jindy. Cesta do školy probíhala v klidu. Jane si to po silnici pádila dvě stě kilometrů v hodině, což je na ni vcelku málo. Prohlédla jsem si svoje oblečení. Oblékla mě Jane. Poručila mi krátké modré šaty a boty na podpatku. Líčila jsem se sama, vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. S Jane jsme zašly do kanceláře a vyzvedly si různé papíry a rozvrh, plánek školy. První hodinu jsem měla bez Jane. Jane měla trigonometrii a já biologii. No to bude sranda. Biologie mi nikdy nešla. Dala jsem si věci do skříňky, ale z mé malé rychlé prácičky, mně vyrušila nějaká holka.
„Čauky, jsem Jessica. Ty jsi ta nová? Annabella?“ usmála se Jessica.
„No, vlastně ano. Buď mi říkej Ann, nebo Bello. Společně to zní strašně,“ usmála jsem se. Tohle je pochopitelně nejoblíbenější holka na škole, ale je příšerně vlezlá.
„Co máš za předmět?“ zeptala se mě s úsměvem.
„Biologii,“ odpověděla jsem bezbarvým hlasem.
„Já mám trigonometrii. Biologii budeš mít s božským Edwardem Cullenem,“ řekla a skoro při tom slintala. Cullen? O té rodině jsem slyšela, ale nikdy jsem se s nimi neviděla osobně. No uvidíme.
„No výborně… Tak já jdu. Zatím, Jess,“ usmála jsem se a zmizela do třídy, kterou jsem si našla v plánku. Ta holka je děsně vlezlá a to ji ani neznám! Do učebny biologie jsem dorazila skoro hned. Učitel už byl ve třídě. Zaklepala jsem a vešla.
„Ehm… no, já se omlouvám. Jsem tu nová, nemohla jsem najít třídu,“ omluvila jsem se a nahodila jsem andělský úsměv.
„Slečna Volturiová? Samozřejmě. Ale pro příště pozdní příchody se v mých hodinách netolerují. Posaďte se vedle pana Cullena.“ Ukázal na nějakého kluka v poslední lavici.
Pomalu jsem se k němu rozešla. Jenomže ten nějaký kluk, byl fakt sexy kluk s hnědými vlasy, zlatýma očima a sexy úsměvem a nebyl to tak úplný upír.
První kapitolka trošku kratší, ale rozhodně se máte na co těšit! ;) V další kapitolce se dozvíte, kdo ten náš záhadný Cullen byl. Někdo z vás si možná myslí, že je to Edward, ale kdo ví... Já vím! Brzy čekejte další kapitolku. ;)
Následující díl »
Autor: Annie115 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nemůžeme být spolu - 1. kapitola:
Hezké.
skvelá kapitolka...
už sa strašne teším na pokračovanie...
Chyby sis neopravila, "článek je hotov" zaškrtni znovu, AŽ když je opravíš, dřív ne. Díky.
Ahoj, promiň, ale článek ti znovu vracím, ještě v něm chyby jsou.
- jsi (být)/si (zvratné zájmeno)
- Kolem oslovení se píší čárky.
- přímá řeč (koncept v komentáři od KQC)
- Heidy -> Heidi (ve všech pádech)
- čárky
- Odkazy, které směřují mimo stmivani.eu, se otevírají v novém okně.
- 200 km/h -> dvě stě kilometrů v hodině
- mám Trigonometrii -> mám trigonometrii
- zlatými oči -> zlatýma očima
- jak to můžeš být -> jak to můžeš pít
Až si chyby opravíš, prosím, zaškrtni znovu "článek je hotov". Díky.
Článek ti vracím, protože v něm jsou nedostatky. Až si je opravíš, zaškrtni Článek je hotov. Díky.
+ překlepy,
+ skloňování jmen (zejména jména Marcus),
1. Marcus
2. Marca
3. Marcovi
4. Marca
5. Marcu!
6. Marcovi
7. Marcem,
+ čárky,
> před zájmeny, příslovci, spojkami, částicemi atd.,
> pozor na oslovení,
> když se ve větě vyskytuje více určitých sloves, bude tam i více čárek,
+ jsme / jsem,
+ mně, mě (krátce ve 2. a 4. pádě, dlouze ve 3. a 6.),
+ Heidy > Heidi,
+ Gainna > Gianna,
+ prodlužování samohlásek,
+ usla > usnula,
+ cédéčkama > stačí CD,
+ 200 km/h (v povídce se spíš hodí rozepsat to slovy > dvě stě kilometrů za hodinu),
+ bioligie > biologie (mělas to tam vícekrát, takže to asi překlep nebude),
+ v neposlední řadě tu je přímá řeč (posílám ti koncept, kde si ji můžeš zkontrolovat)
(Koncept):
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!