Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němota - 1. kapitola

08.04.2010 (12:45) • neneneci • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1120×

Němota - 1. kapitola

Šestiletá holčička běží lesem. Běží, aby si zachránila svůj vlastní život., protože život maminky ani bratříčka už nezachrání. Za ní běží psy, kteří ji pronásledují a v dáli stoupá dým, který se valí z baráku, ve kterém bydlela čtyři roka se svým bratrem Danielem, maminkou René a jejím přítelem Philem. Věděla, že Phil není dobrý člověk, dokázala odhadnou jací lidé jsou, ale její maminka jí nevěřila. Kdyby třeba věřila, nemusela by teď se svým synem ležet mrtvá v tom hořícím domě, od kterého holčička utíká.

Ale vrátíme se zpět na začátek dne...

Holčička se ve tři hodiny ráno probudila s pláčem a výkřikem. Už nějakou dobu se jí zdály ošklivé sny, ve kterých se jí zjevovali mrtvá těla její maminky a bratra. Věděla že se blíží něco špatného ale nikdo jí nevěřil.

„Bello,“ přiběhla k ní maminka, popadla jí do náručí a začala jí utěšovat. „co se stalo zlatíčko?“

Bella stále plakala a nemohla se uklidnit. I přesto že věděla že to byl jen sen hrozně se bála a mučilo jí to.

„No tak,Bello. Mluv se mnou.“ naléhala na ní maminka a stírala jí palcem své ruky slzy, které tekly proudem z Bellyných čokoládových očí a smáčely její tváře.

Bella se začínala pomalu uklidňovat a podívala se mamince do očí.

„Zase se mi zdál ten sen mami.“ pověděla a zase se rozvzlykala.

„Neboj se broučku, byl to jenom sen,“ uklidňovala jí René a houpala ve svém mateřském náručí, „už se nemusíš ničeho bát. Jsem u tebe.“

Po chvíli Bella zase usnula a probudila se až v sedm ráno. Šla k oknu a roztáhla červené závěsy, jakmile to udělala do pokoje jí proniklo letní sluneční světlo. Bylo krásné počasí. Stvořené akorát na koupání.

Šla si sednout do křesla a cestou si vzala z nočního stolku svoji oblíbenou knížku. Na svůj věk byla Isabella hrozně chytrá a šikovná. Její chování neodpovídalo na šestiletou ale spíš na dvanáctiletou.

Po chvíli se dveře jejího pokoje rozrazily a v nich stál její čtrnáctiletý bratr Daniel s úsměvem od ucha k uchu.

Bella se tak lekla, až upustila knížku, která s bouchnutím přistála na podlaze.

„Copak, Bells,“ chechtal se Daniel, „snad jsem tě nepolekal. Copak straším?“

„Ty blbečku,“ začala na něj nadávat Bella. „Vypadni z mého pokoje!“

„Bells, uklidni se nebo tě klepne,“ řekl jí bratr ale koutky úst mu pořád cukaly. „Mamka ti vzkazuje, že se máš jít nasnídat.“ odpověděl a vypadl z jejího pokoje.

Bella tedy vstala, šla se obléct a dolu nasnídat. Když seběhla schody do kuchyně málem se srazila s máminým přítelem Philem, který spěchal do práce. Bella ho přímo nesnášela. Vždycky se na ní podíval pohledem „čekám na tebe“. Nikdy tomu pohledu nerozuměla. Šla si sednou ke stolu a Phila si už ani nevšímala.

„Mamí,“ zeptala se Bella, „můžu se jít vykoupat?“

„Jistě zlatíčko, ale musí s tebou jít Daniel.“

„Tak já se ho jdu zeptat.“

Chtěla se jít vykoupat do lomu. Jejich dům stál na kraji lesa a k lomu to měly jen pár metrů.

„Danieli,“ vběhla do jeho pokoje, „půjdeš se se mnou vykoupat?“ a přidala k tomu štěněčí oči, kterým nikdo neodolá.

„Jasně že jo špunte.“

„Nejsem žádnej špunt, ty hroudo svalů,“ odsekla a už se hnala do svého pokoje sbalit si věci. Neměla ráda když jí někdo říkal špunt. To by pak nejradši toho dotyčného zavraždila.

S Danielem se sešla v předsíni a vyrazili. René jim sebou dala ještě nějaké jídlo. Věděla že do večeře se nevrátí. Vždy strávily u vody celý den.

Po deseti minutách už Bella s Danielem skákaly do vody. Byla docela teplá. Celou dobu co byly u vody se potápěli a prostě blbli jak to dělají malé děti. Úplně zapomněly načas. Začalo se stmívat a to byla doba kdy měli odcházet.

„Pojď,“ řekl Daniel. „Půjdem domů aby o nás mamka neměla strach.“

Vylezli z vody a oblékli se. Za chvíli byli doma a našli maminku jak sedí na gauči v obýváku a čte si knížku.

Bella byla po celodenním čvachtání tak utahaná, že si šla lehnou. Převlékla se do pyžama a jen co se dotkla její hlavička polštáře hned se propadla do říše snů.

Zdálo se jí že nespala ani pět minut a už jí něco vytrhlo ze spánku. Dole v přízemí slyšela bouchnutí a slyšela vzlyky. Rychle na sebe nandala župan a boskýma nožkami ťapkala ke schodům. To co viděla v místnosti pod schody jí zastavilo dech. Bylo to horší než ta noční můra, která jí trápila po nocích. Pod schody leželo na zemi Danielovo tělo bez hnutí, které bylo potřísněné krví a vedle něj seděla maminka a plakala. Nad nimi stál Phil a povýšeně si je měřil pohledem.

„Jak si to mohl udělat?“ křičela na něj zničená maminka a slzy jí tekli proudem.

„Normálně,“ odpověděl Phil tak mrazivým tónem, až Belle po zádech přejel mráz.

Bella ničemu nerozuměla. Chtěla se rozeběhnout do pokoje a zeptat se maminky co se děje, ale bála se.

„Já myslela že mě miluješ,“ vzlykala maminka a nepřestávala si k sobě tisknout nejspíš mrtvé tělo svého syna.

„Tak naivní. Dělal jsem to jenom kvůli tomu, že jsem chtěl Bellu. Za chvíli jí bude šest a její schopnosti o sobě začnou dávat vědět. Za nedlouho se ke mně přidá a já pak budu nepřemožitelný,“ odfrkl si.

Bella to vše pozorovala z poloviny schodů a zatím si jí nikdo nevšiml. Nevěděla co to Phil kecá za nesmysli. O jakých schopnostech to mluví?

„Mojí dceru ti nedám. Dostaneš jí leda přes mou mrtvolu,“ řekla René a postavila se před schody.

„Dobrá,“ řekl Phil a Dlouhého cestovního pláště vytáhl dýku, která se zaleskla a už jí vrážel do srdce René, která se sklátila k zemi a tam zůstala ležet.

Belle začaly téct slzy a skoro už vyběhla k mamince, když si do jejího zorného pole stoupl Phil, ten vrah.

„Bello, pojď se mnou,“ řekl medovým tónem jak kdyby se nestalo to co teď udělal.

Bella jen zakroutila hlavou a utekla do svého pokoje, kde za sebou zamkla dveře.

Phil běžel za ní a začal bušit do zavřených dveří.

„Bello, otevři!“ zařval na ni přes dveře a snažil se je vykopnout.

Bella se tak bála a nenapadla jí jiná možnost jak se odtamtud dostat než utéct oknem. Otevřela ho a podívala se dolů. Byla v prvním patře, takže se neodvážila skočit. Ještě by si zlomila nohu a to by pak už neměla možnost vůbec utéct. Rozhodla se že zkusí slézt po okapu. Chytla se ho a lezla pomalu dolů. Když byla skoro dole noha jí podklouzla a ona spadla do keříčku s růžemi. Byla celá poškrábaná a její bosé nohy jí studily. Chtěla být už pryč od tohoto domu, sice se jí nechtělo utíkat od svojí rodiny, ale nechtěla tu zůstat napospas Philovi. Vstala, ale její pravý kotník zaprotestoval. Tím jak spadla tak si ho nejspíš zlomila. I  když jí noha bolela rozeběhla se co možná nejrychleji do lesíka. Za sebou zaslechla jak ještě Phil říká nějakým mužům před barákem

„Chyťte jí, pošlete za ní klidně i psy, ale chci jí živou. Já se zatím postarám o ten dům.“

Bella se rozeběhla ještě rychleji. Její tělo se otřásalo vzlyky a přes slzy skoro neviděla na cestu. Každou chvíli zakopla o nějaký neposedný kořen a občas i spadla.  Za sebou slyšela jak jí dohání psy. Za chvíli jí budou mít. Větve stromů jí šlehaly do obličeje, její noha jí bolela, ale ona si toho nevšímala. Chtěla být co nejdál od těch mužů a Phila. Znovu zakopla o kořen a znovu padala. Natáhla před sebe ruce, aby zbrzdila dopad, ale uslyšela ošklivé prasknutí a silnou vlnu bolesti v levé ruce. Přes bolest skoro nic neviděla. Už neměla sílu vstát, už neměla sílu dále utíkat. Propadala se do temnoty a čekala kdy bude její konec.

Cítila jak jí někdo jemně zvedl do své náruče a odnáší ji pryč.

,Tak přece jen mě Phil dostal´ pomyslela si, ale nevěděla, že ten člověk co jí nese není Phil ani nikdo z jeho lidí, ale člověk, který jí chce pomoci...

2.kapitola

Autor: neneneci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němota - 1. kapitola: