Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 2. kapitola

10.11.2010 (12:45) • BJana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1964×

Pravda, pravda a nic víc než pravda 

Bella

„Belli, mně to můžeš říct.“

„Já vím, ale teď na to není ta správná doba. Jdeme nakupovat. Je toho hodně, co potřebuješ a jenom jeden den,“ nerada jsem vyklouzla z jeho studené a bezpečné náruče. Ano, jeho náruč mi přišla bezpečná, celkem komické. Cítím se bezpečně v náručí neznámého a možná i nebezpečného upíra. Někdo by mi měl v té mojí hlavě rozsvítit.

„Jak chceš,“ pohladil mě po tváři a odvedl mě k autu. Posadil se vedle mě a povzbudivě se na mě usmál. Bylo to však naposledy, co jsme se k mému rozpoložení vrátili. Celý zbytek dne jsme si užili. Je neuvěřitelné, jak hezky jsem se na nákupech bavila.

Sice mě začalo poslední dobou nakupování bavit, ale tohle bylo vážně úžasné. Smáli jsme se, blbli a užívali si to. Měla jsem pocit, jako bych ho znala už dávno. Pozorovala jsem ho a byla si čím dál více jistá jeho upírstvím. Měl stejné příznaky jako Cullenovi. Jediné co jsem nechápala byly ty jeho oči. Proč je má červeno-zlaté?

Daniel

Bella je velmi zajímavá a zvláštní. Nečekal jsem, že vše bude tak lehké. Nečekal jsem však ani, jaké pocity ve mně vzbudí. Okouzlila mě už v první chvíli a její neodtažitost se mi taky moc líbila.

Za živého hovoru jsme dojeli k jejímu domu.

„Děkuji za skvělý den a pomoc s nákupy, doufám, že jsi si to užila stejně jako já,“ usmál jsem se na ni.

„Mně se ten den líbil. Nenudila jsem se doma a navíc ti pomohla, takže všechno super. Zítra už půjdeš do školy?“

„Jo, už se tam docela těším.“

„Tak to tě brzo přejde, neboj,“ zasmála se a já jsem neodolal.

Nahnul jsem se a políbil ji lehce na rty. Chutnala stejně sladce, jak jsem si myslel.

„Měla bych už jít,“ odtáhla se a nesměle usmála. „Hezkou noc.“

„Tobě taky.“

Její nenápadné naznačení mi neuniklo. Ujistilo mě, že opravdu ví, kdo jsem.

Chvíli jsem se za ní díval, když vystoupila a potom vyjel znovu do města. Nemusel jsem lovit, ale zatoužil jsem po tom uvolnění. Zašel jsem do vyhlášeného jediného klubu ve Forks a posadil se k baru. Rozhlédl jsem se, ale nikdo mě nezaujal. Žádná dívka ve mně nevzbudila chuť. Většina z nich byla ze školy a to bylo proti mým zásadám. Nikdy se nekrmím od někoho, s kým bych se mohl ještě setkat. A tohle je malé město, takže příště budu muset lovit kousek dál.

Vyšel jsem z klubu a přemýšlel, kam jít dál. Musel jsem si promyslet, co udělám dál. Bella mi změní život, ať se rozhodnu jakkoliv. Buď udělám to, co je správné a udám ji svým pánům, nebo na to zapomenu, řeknu, že vše je pořádku a budu ji hlídat. Na každé možnosti je něco pozitivního a něco špatného.

Pokud ji udám u mých pánů, zabijí ji, a nebo přemění. Aro bude toužit po jejím daru, takže spíše to druhé a ona bude muset sloužit Volteře. To nechci. Budu tedy muset zajet do Voltery a říct, že o ničem neví a Cullenovi se stále ničím neprovinili. Má štěstí, že můj dar přemůže jen Bella a ne Aro. Kdyby Aro nebo ostatní zjistili, že jim lžu, zabili by mě. Ne, že by mi na Belle záleželo více než na vlastním životě, ale zaujala mě.  

Je hezká, svá, chytrá, ale i hodná a laskavá. Avšak ze všeho nejvíce mě láká její voňavá krev. Je lákavější než jakákoliv jiná, kterou jsem zatím měl čest ochutnat. Díky mé kombinované stravě se dokáži ovládat a nemám nutkání se jí zakousnout do tepny, ale touha ochutnat její krev je velká. Doufám, že se mi to nejednou podaří. Chápu, proč Cullen odkopl ty ostatní, ale tuhle a tak brzo? Ten upír je opravdu blb.

Šel jsem dál, už jsem byl na kraji města. Zbývala jen autobusová zastávka a cedule s nápisem: Právě jste opustili Forks. Neměl jsem žádné plány, co dělat celou noc. Tady jsem lovit nechtěl, takže se můžu proběhnout do Port Angeles do nějakého slušného baru. Rozeběhl jsem se, cesta mi netrvala dlouho. V jedenáct hodin jsem byl před ucházejícím podnikem. Vyhazovač mě nechal projít a já se mohl porozhlédnout. U baru nikdo zajímavý nebyl, ale na parketu už ano. Dlouhovlasá zrzka v minišatech tančila se svými kamarádkami na kraji parketu u baru. Kousek od nich bylo u baru místo, vydal se k němu. Cestou si prohlížel tu zrzku. Postavu měla pěknou, avšak nic zajímavého. Nikdy mi při lovu  nešlo o oběť, ale o krev a ta její voněla nejlákavěji z baru. Mohl bych při lovu spoléhat na svůj vzhled, ale to je zdlouhavé. Podíval jsem se jí do očí a přesvědčil ji k mému záměru.

Za chvíli jsem už měl rty přisáté na jejím krku a ona se unášela na vlnách orgasmu. Původně jsem chtěl dojít do hotelu, ale touha po krvi a zlost, že nemůžu mít tu Bellinu, mě ovládla a já si bral její život v temné uličce města. Nikdy svou oběť nebo dárkyni, jak jim občas říkám, však nezabiji. Dokáži se ovládat a krmení je mnohem lepší, když vím, že pode mnou sténá slastí a ne bolestí. Za léta praxe jsem poznal práh jejich bolesti i množství krve, které si můžu vzít. Olíznul jsem drobnou ranku, ze které tekla krev, aby se zacelila a naposledy ji polaskal. Vytáhla jsem ruku z jejích kalhotek a usmál se na ni.

„Děkuji,“ řekl jsem, jak mám ve zvyku.

„Ne, to  já děkuji tobě,“ kdyby jen věděla, věděly, za co děkují.

Pohlédl jsem na její krk, kde už se zacelila ranka. Naposledy jsem jí pohlédl do očí, abych zamlžil její vzpomínky a políbil ji.

Možná jsem krvelačné monstrum, ale k ženám a dívkám se chovám vždy dobře. Možná za to může má matka, kterou otec bil, nebo je to jen mé vychování. Nikdy jsem žádnou nezabil, už od rané existence se dokážu ovládat.   

Edward

„Půjde někdo se mnou na lov?“ nakoukla Alicina hlava do obýváku.

„Já ano, už dlouho jsem nebyl,“ rozhodl jsem se.

„Ta otázka nepatřila tobě, Edwarde.“

„Stejně půjdu a navíc jsi nejmenovala, koho se ptáš.“

„Fajn, ale můžeš jít leda tak za mnou. Já s tebou nikam nejdu.“

„Možná by jsi se s tím mohla konečně smířit, Alice. Byla jen obyčejný člověk a jednou by stejně byla mrtvá, tak pro nás jen umřela dřív.“

„Ne,“ zavrčela na mě, „Mohl jsi si vybrat jakoukoliv jinou holku. Po těch chudinkách, co jsi měl, ti byla dobrá i Jessica.“

„Víš, chtěl jsem někoho chytřejšího.“

„Proto jsi si musel vybrat zrovna Bellu? Byla moje kamarádka, nevadilo jí, kdo jsme, ale to vše vadilo tobě. Musel jsi jako vždy všechno zkazit. Doufala jsem, že tě Bella změní, protože jsi ji měl alespoň trochu rád, ale s takovým jako ty, už nepohne ani zemětřesení.“

„Víš, Alice, ona byla tak zábavná, musel jsem ji mít. Taková v mé sbírce ještě není.“

„Víš co, jdi si tu svou sbírku rozšiřovat a nekaz nám tady ovzduší.“

„Pokud je mi známo, tak ty z něj stejně neumřeš, takže co,“ usmál jsem se.

Zavrčela ještě více a skočila by po mně, kdyby ji nepřišla vize.

„A co třeba Interview s upírem?“

„Mně, stačí interview s tebou.“

„Já jsem ale taky upír.“

„No právě a krev mi piješ až moc.“

„Ale vždyť se ti to líbí, Bell.“

„To ano, stejně jako tobě,“ usmála se Bella svůdně na upíra před sebou.

Upír se k ní naklonil. Políbil tak vášnivě, že ji kousl do rtu.

„Chutnáš nejlépe ze všech, co jsem měl. Tvá krev chutná jako to nejlepší víno z těch nejlepších vinic.“

„Tak si nech zajít chuť, protože jsi mi slíbil kino a já chci jít.“

„Už se těším, až spolu budeme bydlet.“

„No, já ani ne.“

„Cože?“

„No, budu asi muset často chodit nakupovat a netuším, jak Charliemu vysvětlím, že mám pořád nové oblečení, které mi kupuje královská rodina upírů. Navíc ještě budu s tímto tempem trpět chudokrevností.“

„Ty jedna malá potvůrko, rozluč se svým novým autíčkem, za tohle si ho nezasloužíš.“ 

„Hm, vážně?“

Vytáhla se na špičky a políbila ho. Víc se k ní sklonil. Přirazila ho ke stěně a zabloudila svou rukou k jeho kalhotám. Hladila mu jeho chloubu, dokud nezasténal a nepřitáhl si ji k sobě ještě více.

„Tak co, zasloužím nebo ne?“ odtáhla se od něj.

„Myslím, že i s motorkou.“

„Tak jo a teď jdeme do sálu číslo 4, za chvíli tam začíná Noční můra v Elm street,“ chytla ho za ruku a vedla k sálu.

Co to mělo znamenat?

Alice přestala vrčet a na její tváři se objevil široký  úsměv. Ten však zmizel ze tváře mně.

„Máš co jsi chtěl, Cassanovo.“

„To ani náhodou,“ zavrčel jsem, „jedu za ní.“

„Nikam nejedeš. Ona tě, jak vidíš, vidět nepotřebuje.“

Nakrčil jsem se, že po Alici skočím, ale ze zadu mě chytil Emmett a Jasper se postavil před ni.

„Co se děje?“ Carlislův hlas zněl naštvaně.

„No, měla jsem vidění, že Bella půjde do kina s nějakým neznámým upírem a dost se k sobě mají. Edwardovi se nelíbí, že po něm Bella netruchlí, takže chce jet za ní.“

„Edwarde, nikam nepojedeš. Rozešli jste se a ona se kvůli tobě nemůže přestat stýkat se všemi kluky a muži. A po tom, co jsi jí udělal, máš ještě menší právo jí něco zakazovat.“

„Do Forks, ale jet můžu nebo ne?“

„Edwarde, nech ji žít, jak chce a hlavně s kým chce,“ teď už se do toho vložila i Esme.

„Dobře,“ a v duchu jsem se rozhodl - tak se přestěhuji do stejného města jako oni.

„Edwarde.“

Nikdy jsem si nevšiml, jak Alice dokáže hezky vrčet.

„Stěhujeme se,“ rozkázala ostatním.

„Proč?“

„Protože, Rose, nenechám svoji kamarádku napospas Edwardovi.“

„Kam?“

„To záleží na rozhodnutí Belly a toho jejího upíra.“

Na parkovišti před školou zastavilo auto a vystoupila z něj Bella a ten upír.

„Vítej na nové škole, Červenko.“

„Děkuji, Dane, děkuji, že jsi tady se mnou.“

„S tebou kamkoli a nezapomeň, že to já tě žádal, abys šla se mnou.“

„Ano a taky jsi se nastěhoval do mého pokoje.“

„Pšt, Charlie by tě mohl slyšet,“ usmál se na ni.  

„To by musel být tady a mít sluch jako ty.“

„Někdo ho ale má.“

„Já vím, chcete se seznámit teď nebo u oběda?“

„Já je znám a oni můžou počkat, máme na to věčnost.“

„Já sice ne, ale pojďme se zapsat.“

Naposledy se podívali na naši rodinu a vydali se k přijímací kanceláři Havreské střední školy.

„Stěhujeme se na sever do města Havre,“ rozhodla Alice z vize. 

„Kdy se tam přistěhuje Bella?“

„Nevím, ale až po nás.“

„Dobře. Carlisle, dej výpověď v práci. Já najdu nový dům a vy se sbalíte. Edwarde, doufám, že nic neprovedeš. Mám Bellu ráda a nedovolím ti jí ublížit.“

Skoro všichni mají Bellu rádi. Esme, Carlisle, Emmett, Alice a Jasper, Rose ji lituje. Přirovnává mě k jejímu lidskému příteli. Takže já jsem v naší rodině za toho nejhoršího. No, možná jím jsem. Oni všichni mají lásku své existence. Hned na první pohled se do sebe zamilovali a nalezli v sobě své polovičky. Je to opravdu romantické a oni můžou být šťastní.

Mě však nic takového nepotkalo. Nikdy jsem nepotkal upírku, která by se mi líbila, nebo bych s ní chtěl něco mít. Některým se líbím, jako třeba Tanya, ale vidět všechny její myšlenky o mně, je hrozné. Navíc vím, že nejsou upřímné. Stejné je to i u lidí. Všechny holky se mnou byly pro mou krásu, mohly se mnou vytahovat, nebo si užívat drahé večeře a dárky. Pak mě můžou soudit.    

Pomalu jsem došel do pokoje a lehl si na pohovku. Zavřel jsem oči a na nic nemyslel. Po chvíli se mi však v mysli objevily dva obrázky Belly. Jeden z kina, kdy na sobě měla vysoké kozačky, krátkou sukni a košili. Vypadala úplně jinak, než jsem si ji pamatoval. Byla jiná, to oblečení ji úplně změnilo. Vypadala v něm cize, ale hezky. Slušelo jí to, stejně jako v druhé vizi. V té měla dlouhý černý kabát, bílé kalhoty a opět kozačky. Sníh jí padal do vlasů a dotvářel tu nádheru. Byla kouzelná.

A kdy vlastně nebyla? Když jsem ji poslal do hromady střepů a pryč. Alice má pravdu. Jsem  vůl, ale já přece nemůžu za to, že mám takou smůlu na upírky, že se musím zahazovat s lidmi.

Snad se vám tento díleček líbil a alespoň nekteří jste nezapomněli na tuhle povídku. Musela jsem dopsat další povídky, než jsem se pustila do téhle, ale teď se jí chci věnovat. Prolog a 1. kapitola, bylo takové uvedení do děje.

V tomto dílku jste se seznámili s Danielem a trochu i povahou Edwarda. Ten je stejný jako v originále, jen jsou některé jeho povahové rysy jinak vysvětleny. No více se o něm dozvíte později. Cullenovi se v hlavní dějové linii objeví až později, zatím je tam občas přídám jen okrajově.

V příštím díle se dozvíme celou pravdu o Danovi. Doufám, že ho přidám co nejdřívě.

Děkuji Vám, co nezapomněli a prosím zanechte alespoň drobný komentík, ať vím, kolik vás to čte :)

Díky, BJana:) 

Autor: BJana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nemiluješ mě?! Nevadí, já se s tím naučím žít, ale ty bys mohl litovat - 2. kapitola: