Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nel tempo 18. kapitola

01.09.2012 (11:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4870×

„Tak už toho nechme a pojďte si raději něco ulovit,“ navrhla Bella smírným hlasem. Každému z nich položila dlaň na rameno a ono to vážně pomohlo. Uklidnili se.

„Jupí,“ výskl radostně Emmett. „Já jdu na medvědy!“ Jasper mu u toho vesele pokyvoval a ani jednoho z nich zřejmě nezajímalo, že ona nějakého obrovského grizzlyho sotva zakousne. Na rozdíl od upírů krvácela…

„Gentlemani každým coulem,“ odfrkla si pobouřeně. „Tak já jdu asi na vysokou,“ pověděla znechuceně, když jí do uší dolehlo zavrčení. Problém však byl v tom, že Emmett s Jasperem byli celou tu dobu ticho jako pěny, teď se však pnuli před ní a ona za jejich rozložitými zády ani pořádně neviděla, co se vlastně děje.

„Tanyo?“ vydechl celý překvapený Emmett. Bella se malinko nahnula na Jasperovu stranu, aby se mohla podívat, kdopak je to tak najednou překvapil. Zaujalo ji zejména to, že oba dva její bratři novou příchozí zřejmě znají.

„Emmette,“ pověděla nádherným hlasem, který Belle pohladil uši, stejně tak jako její andělská tvář na pohled. Vypadala jako ztělesnění Venuše. „Jaspere,“ dodala dotyčná, když se po něm otočila. „Copak tu děláte? Lovíte lidi?“ pověděla zaujatě s očima teď zaklesnutýma do oříškově hnědých a neskutečně vyděšených.

„Ne,“ odfrkl naštvaný Jasper a vyklonil se tak, aby jejich nové sestře zakryl pohled na upírku před nimi. Věděl, že je Tanya nebezpečná, a také to z ní cítil. „Isabella je naše nová sestra,“ dodal mile, ale jeho hlas byl ostrý jako čerstvě nabroušený nůž.

„Ah-ha? Tak to abyste ji odsud co nejdříve dostali, protože jsme tu na lovu a máme mezi námi nového člena,“ osvětlila jim nastalou situaci a spokojeně sledovala jejich najednou vyděšené obličeje. Tanya si byla moc dobře vědoma faktu, že v Cullenovic rodině jsou všichni upíří členové spárováni, takže Edward zřejmě chtěl, tedy spíš hledal tu jejich novou, lidskou ženu. A to ona nemohla připustit.

On musí být její.

Jen její.

„Děkujeme ti, Tanyo, a pozdravuj tvou rodinu,“ dodal v rychlosti Emmett, než se otočil k Belle, vyhoupnul si ji do náručí a chystal se s ní rozběhnout zpátky domů. Lov teď mohl počkat, její bezpečí bylo momentálně to nejdůležitější, a ačkoliv jeho nová sestřička nevoněla tak chutně jako obyčejný člověk, přesto nemínil riskovat, že by jí mohl někdo ublížit.

Bella překvapením výskla, ale bez řečí se srdcem bušícím jí až v uších chytila Emmetta pevně okolo krku a obrnila se proti mrazivému větru, který jistě na zpáteční cestě ucítí. Tvář stočila do jeho kostkované košile, aby ochránila alespoň tu, ale Emmett udělal sotva dva kroky, když se ozvalo další děsivé zavrčení. To už se všechno semlelo takovou rychlostí, že to ani málem nedokázala postřehnout, když skončila sedící na mrazivé zemi.

Ta nádherná bytost s vlasy tak zlatými jako sám sluneční kotouč, propletené občasnými jahodovými odlesky, chvatně odstoupila, aby nechala prostor Belliným dvěma bratrům, kteří teď pod sebou drželi přišpendlené, ale stále se zmítající, upíří tělo. Mezitím se na scéně stačili objevit další dva neznámí upíří. Oba nově příchozí byly ženy.

A spolu s Tanyou všechny tři nebesky blonďaté a krásné. Přenádherné.

Bella ztěžka, vyděšeně dýchala. Při představě, že by už nikdy neměla spatřit tváře jejích maličkých dětí ji tak vyděsila, že se nedokázala ani pořádně nadechnout. Celý obraz před ní byl až neskutečně nereálný. Tři upírky, co vypadaly jako nebeská zhmotnění těch nejtajnějších mužských snů, a pak Jasper s Emmettem, kteří se stále váleli po zasněžené zemi společně s někým, na koho bohužel doposud neviděla. Když se na ni ovšem Jasper překvapeně a zároveň vyděšeně otočil, oči se jí taky děsem rozšířily. Vypadalo to totiž, jako by ho něco vystrašilo a zároveň měl tvář ještě bledší než obvykle, což nebylo snad ani možné. Pro Bellu byl právě on ten nejsilnější – bojovník –, třebaže víc svalů měl Emmett, přesto mu chybělo právě to, co měl Jasper v hlavě. Taktičnost a vědění…

„Ty?“ zavrčel překvapený Emmett a taky se na Bellu vyděšeně podíval.

„Emmette?“ Téměř zazpíval hlas pod nimi. Bellu ten zvuk pohladil po celé délce páteře a uvědomila si, že ho odněkud zná. Někoho jí tolik připomínal, ale nedokázala si tak jednoduše vzpomenout… Nechápala, jak je to možné, když si jako poloviční upírka pamatuje naprosto všechno, a teď si najednou nedokáže vzpomenout?

Možná se jí ta familiárnost jen zdá?

Znovu se roztřeseně otočila na tři andělské upírky, z nichž právě ta nejkrásnější, co stála uprostřed, a jmenovala se Tanya, si ji prohlížela jako by byla posledním odpadem na Zemi, kterého je potřeba se neprodleně zbavit. Otřásla se neskrývaným strachem. Něco v tom pohledu ji děsilo…

„Bello?“ zapěl ten nádherný hlas zničeně. „Pusťte mě! Okamžitě!“ vrčel najednou rozezleně ten pod nimi. Zná mě? Kdo to jen může být? ptala se sama sebe v duchu vystrašená Bella, ale nemusela dlouho čekat na odpověď. „Je to moje žena!“ vyštěkl znenadání uvězněný upír a díky tomu jí v okamžení svitlo, koho že to tam její bratři drží.

To nemůže být pravda…

Všechny tři upírky se prudce nadechly a Isabella společně s nimi. Pohled jim přeskakoval z cizinky na jejich nového bratra Edwarda a zase zpátky. A jen Tanya, když se její oči vracely zpátky k Belle, téměř vraždila pohledem. Už teď tu lidskou nicku nenáviděla, protože byla jedinou překážkou mezi ní a jejím Edwardem.

A on její jednou bude! O tom nepochybovala.

„Tanyo!“ zavrčel hrůzostrašně právě Edward. „Jestli jí zkřivíš byť jen jediný vlas, zabiju tě!“ Bezmocně sebou mlel, ale Jasper jako bývalý voják věděl naprosto přesně, jak znehybnit upíra pod ním. Navíc mu pomáhal Emmett, a proto bylo téměř nemožné se z jejich obležení osvobodit. Pro ně byl momentálně nebezpečím číslo jedna, ačkoliv Jasper cítil své.

Bella se opatrně postavila na roztřesené nohy a pomalými, váhavými kroky došla až k nim. Prozatím jí dvojitá, rozložitá záda zakrývala výhled na jeho hlavu, ale srdce jí v hrudi mlátilo jako o život. Totální pobláznění. Všechny smysly se vyladily na maximum a ona se všemi možnými prostředky, hlavně tedy emocionálně, obrnila proti tomu, co měla spatřit.

Edwardovu tvář.

Ano, byl to on, jak zjistila ihned, jakmile si klekla vedle nich. Byl bezmocně přišpendlený ke zmrzlé zemi. Ležel na břiše, ale půlka jeho tváře se snažila vyhledat tu její.

„Bello,“ vydechl šťastně. „Miláčku,“ dodal zamilovaně a pohled mu zezlátl.

„Edwarde?“ špitla zmateně a svou teplou dlaní ho pohladila po tváři. Byl teď stejně studený jako její nová rodina. Byl už jedním z nich. Bříšky prstů dojela až k jeho bradě a on naprosto ochabl. Oddaně zavřel oči a jen si vychutnával Bellin jemný dotyk.

Tak moc si přál, aby ho už ti dva hlupáci konečně pustili, ale nic se nedělo, přesto ho její dotek dokázal okamžitě uklidnit. Když však to nádherné teplo zmizelo, vyděšeně otevřel oči, aby se ujistil, že to nebyl jen obyčejný přelud, třebaže se její vůně kolem něj nepřestávala sladce vinout. Ne, skutečně tam byla a teď dokonce tiše plakala. Horoucí slzy jí brázdily tváře a on měl chuť je opatrně otřít nebo slíbat.

„Kdo ti to udělal?“ pověděla zlomeně a slzy jí začaly kanout ještě víc.

„Jak dlouho už je upírem?“ zeptal se zničehonic Jasper. Otázka byla mířená na Kate, která byla podle jejích emocí nejméně zainteresovaná. Na Edwardovi jí tolik nezáleželo jako žárlivé Tanye. A on musel dávat pozor nejen na toho nováčka pod sebou, ale také na další dvě žárlivé upírky.

„Dva roky,“ pověděla jednoduše. „Mezi lidi už normálně chodí a celou tu dobu se vás snaží najít,“ dodala pevně a Jasper vykulil oči.

„Edwarde,“ pověděla zničeně Bella a znovu ho opatrně pohladila. Spokojeně zavrněl i přesto, že mu pořád nebylo dovoleno se pohnout.

„Bello,“ vydechl zamilovaně. „Konečně.“ Jediné slovo, které znělo spíš jako samotná záchrana a bylo napěchováno takovou radostí, kterou momentálně cítila i ona sama. Srdce jí tentokrát burácelo, ale už ne strachy. Byla šťastná, a tak se právě usmívala asi jako obyčejný blázen. Koutky, stejně jako on, měla od ucha k uchu a oči jen pro něj, než jí došlo, s kým tady je.

Obočí se jí zkrabatilo nad myšlenkou, že Edward mohl mít něco s těmi dokonalými upírkami. Ano, upírem byl pouze dva roky, takže ty další dva před tím byl člověkem. Kdo však ví, jaký byl jeho život? Jistě jí nebyl věrný, ale nemohla ho za to zatratit, vzhledem k tomu, že to byli oni, kdo ho nechali v Anglii a už se pro něj nevrátili, přesto… Cítila tak neskutečnou bolest na hrudi, až měla pocit, že ji to musí rozervat vedví.

„Edwarde,“ oslovil ho tentokrát Jasper. „Necháme tě volného, ale musíš mi slíbit, že se Belly nedotkneš. Nevím, kolik zkušeností máš s lidmi, a třebaže už dokážeš odolávat jejich krvi, zřejmě asi nemáš představu, jak obrovskou silou teď disponuješ. Tedy v emocionálně vypjatých případech,“ vysvětloval mu klidně. Věděl, že Edward se dokázal obléknout, aniž by svršky rozerval, ale jistě při tom nic extra nepociťoval, takže mu šlo snadněji se soustředit. Kdežto s Bellou? Té by mohl nechtěně ublížit a následky… Nechtěl nad tím ani raději víc přemýšlet. 

„Mám,“ vydechl nedočkavě.

„Opravdu?“ vypadlo z Jaspera sarkasticky. „Takže jistě víš, že bys jí svým stiskem mohl v klidu rozmáčknout kosti a ani si toho nevšimnout, že? Už ses nějakého člověka po proměně dotýkal?“ ptal se dál naléhavě.

„Ne,“ pověděl s naprostým klidem Edward. Sám věděl, že bude muset zřejmě trénovat, než mu dovolí se k Belle přiblížit co i jen na krok.

„Takže teď už asi chápeš, proč jsem tě varoval, aby ses k ní prozatím nepřibližoval,“ nadhodil důrazně Jasper.

„Ano, rozumím tomu,“ pověděl zničeně, ale jeho oči se nepouštěly těch Belliných. Tak moc si přál ji vzít do náručí a utéct s ní třeba až na konec světa. Samozřejmě by vzal i jejich drobečky… Děti! „Sofí a Anthony?“ vyklouzlo mu tichým ševelem z úst. Ona a stejně tak i ostatní ho však slyšeli víc jak dobře.

„Mají se královsky. Rostou jako z vody a neustále se hádají,“ smála se Bella mezi hlasitými vzlyky, které prostě prozatím nedokázala zastavit. Štěstím se opravdu téměř zalykala, když jí pomalu ale jistě docházelo, že se k ní Edward vrátil. Byl z něj teď sice taky upír, ale byl tady a bude tu i pro jejich děti. U srdce ji tak nepředstavitelně nádherně hřálo, že se i její uplakané oči radostně smály.

„Kdo je Sophie a Anthony?“ zeptala se rádoby překvapená Tanya, ale měla jakous takous představu. Teď už začínala mít neblahé tušení, proč Edward tuhle ženu hledal. Možná nakonec nehledal ji, ale svoje děti. To by jí ještě dávalo smysl, ale co už ne, proč tahle osoba společně s jejich dětmi bydlela v upíří rodině? A pak to znenadání zaslechla…

Srdce té rádoby lidské ženy bilo trochu jinak než u člověka. Někdy daleko pomaleji, jindy zase rychleji. Ona nemohla být úplně lidská…

„Moje děti,“ odpověděla strnule Bella, když se pohledem přesouvala na Tanyu. Připadala jí jako ledová královna, a to doslova. Celé svoje království měla na dosah a byla stejně studená jako všechen ten sníh okolo.

„Ty ale nejsi úplně lidská… Co jsi?“ vyhrkla zaujatě. „Měnič?“ dodala v otázce nakonec.

„To tě nemusí zajímat,“ odsekl jí už stojící Edward. Sjela ho svým naštvaně líbezným pohledem, který byl úplně hladový jako vždy, když se koukala právě na něj. Neviděla nic jiného než jeho tělo a to její ve společné synchronii, jak se oba dva oddávají potěšujícím radovánkám. A že věděla, jak uspokojit upíra…

„Proč ne?“ vyštěkla dotčeně. „Jsi náš bratr a můj otec je tvůj stvořitel,“ vypadlo z ní tohle uštěpačné vysvětlení, které neskutečně rozlítilo právě Jaspera. Byl na podobná prohlášení velmi alergický, takže všechny překvapilo, když na tu drzou blondýnu vztekle zavrčel.

„To je možná pravda, ale není váš majetek,“ pověděl naprosto vražedně. Jeho také dříve stvořitelka považovala za svůj vlastní majetek, dokud od ní neutekl. Doposud nedokázal zapomenout na to, jak moc ji za to nenávidí, a věděl, že se mu to ani nikdy nepovede.

„Ne, to není,“ vydechla smírně Kate. „Edward je volný a může jít, kam jen chce. Pokud jeho srdce patří téhle bytosti, pak mu nikdo nebude bránit, aby -“

„On je můj!“ skočila jí do řeči rozběsněná Tanya. „Jenom můj!“ zopakovala chladným hlasem to, co považovala za nejdůležitější. Ano, to ona seděla u jeho postele, když se měnil. Možná to bylo jen pár hodin, ale i tak… Edward byl souzen pouze jí a nikomu jinému.

Jasper s Emmettem se výhružně nahrbili a oba naráz i zavrčeli. Edward se postavil před Bellu, aby tak zastínil výhled téhle pomatené upírce. Jak jen mohl být tak hloupý, aby mu nedošlo, jak moc egoistická tahle potvora je? Copak jí neříkal, že hledá svou ženu a že nemá zájem? Ano, tímhle ji odrazoval už tolikrát, že mu ani jeho nová upíří paměť nedokázala dát správné číslo, kolikrát už to vlastně bylo. A teď jen děkoval svému ovládání, které se jakžtakž od téhle upírky drželo zpátky.

Jistě, jeho první měsíce byly nejhorší. Po proměně pro něj nějaká Isabella a děti přestaly existovat, protože mu záleželo jen na krvi. Jeho krk byl rozpálený víc, jak krb v domě na Aljašce v tuhých mrazech. Ne, že by teď zimu, chlad nebo cokoliv dalšího cítil, to ne, jen si s naprostou přesností pamatoval tu nesnesitelnou bolest, která mu žhavila hrdlo a volala po uhašení.

Byl to jeho třetí lov, kdy skončil nahý a s Tanyou, která na něm obkročmo seděla. Prozatím si ho dovnitř nezasunula, protože, jak z jejích myšlenek pochopil, chtěla ho trápit. Její vypočítavý pohled ho na okamžik přímo neskutečně vzrušil, ale i to ho přešlo velmi rychle. Jak nebezpečně se jeho náruživost přihnala, tak vlastně i odešla v okamžiku, kdy místo dvou temných hlubin spatřil dvě něžné oči barvy čokolády. Srdcovitý obličej s drobným nosíkem a šťavnatými, plnými rty. Tehdy se mu vrátila paměť a konečně si vzpomněl na všechno, co potřeboval najít.

Bellu.

Hlavně ji a pak samozřejmě i jeho děti.

Tanyu tenkrát odhodil tak silně, že odletěla přinejmenším půl kilometru. To ho však vůbec netížilo, stejně jako mu bylo jedno jeho momentálně schlíplé mužství. Zajímalo ho jen, jak najít Isabellu, svoji ženu. Jeho nová sestra s ním tenkrát přinejmenším měsíc nepromluvila, což mu bylo jen k dobru, alespoň nemusel odrážet její neustálé sexuální útoky. Co ho však sžíralo a nedávalo mu klidu, bylo to, jak blízko její nahé tělo měl. Dívala by se na to jeho Bella jako na další podvod? Zřejmě ale ano, takže se to nesmí dozvědět, polemizoval si tenkrát v duchu.

Když se pak všechno uklidnilo, začala ho jeho sestra, a nejen ona ale i ostatní dvě, ačkoliv Kate z nich byla ta nejméně vlezlá, opět svádět. Jako upírovi se mu jeho libido nafouklo téměř do extrémních rozměrů, o kterých si ani nemyslel, že mohou existovat, takže jakmile se ho některá z nich – povětšinou ale Tanya – jen malinko dotkla, měl nehoráznou chuť být uspokojen.

V těch nejhorších případech, kdy už si myslel, že to nevydrží, mu z té agónie pomohla smutná tvář Belly, která na něj vyčítavě koukala uplakanýma očima. Ano, ona byla jeho záchrana. Symbol krásy, pro kterou on žil a kvůli které se vzdal svojí vlastní duše.

Ona byla jeho a on její.

„Nejsem a nikdy jsem tvůj nebyl,“ pověděl rádoby klidný Edward, uvnitř něj to však nepředstavitelně vřelo. Všechny pocity, ať už nenávist, láska nebo obyčejný chtíč, byly daleko silnější než u lidí, takže Tanya opravdu riskovala.

„Nemůžeš nás opustit jen pro tohle nic,“ odfrkla ta blondýna zhnuseně. V jejím pohledu bylo tolik nepochopení. Jako by skutečně věřila všem těm ohavnostem, které z úst vypouštěla. Edward tohle nedokázal vydržet, a i když byla jeho novou sestrou, přemístil se až úplně před ni. Rukou ji chytil za spodní čelist tak silně, až jí brada jemně napraskla. Tanya sykla bolestí, ale nepohnula se. A pak pozvedl její temný a zcela vyděšený pohled k sobě.

„Isabella je mojí ženou a rozhodně není žádné nic, rozumíš?“ zavrčel hrůzostrašně a pro Bellu to bylo něco naprosto nezvyklého. Vyděsil ji. Srdce jí opět nelidsky zrychlilo, když pozorovala svého manžela, který zřejmě ztratil nervy. Kate s Irinou se také tvářily zcela vystrašeně. Nikdy by tohle od jejich nového, rádoby krotkého bratra nečekaly.

„Edwarde,“ zaskučela Kate a opatrně položila svoji dlaň na jeho paži. Zhnuseně sebou ucuknul a ona ji znovu odtáhla, ovšem stačilo to k tomu, aby se alespoň částečně uklidnil. Pustil Tanyu ze svého pevného sevření a nad jejími nenávistnými myšlenkami, které tentokrát směřovala celému klanu Cullenů a nejen jemu a jeho ženě, jen nakrčil obočí.

„Tanyo, varuju tě, neprovokuj mě. Poslední věcí, kterou bys chtěla poznat je, jak se zachovám, když někdo vyhrožuje mojí rodině,“ povídal nanejvýš chladně a ani pohledem neuhýbal. „Slyším všechno, co si myslíš, a tak tě ještě jednou varuji. Neprovokuj, protože by se ti ani v nejmenším nezamlouvalo to, co bych s tebou udělal,“ dokončil výhružně.

„Edwarde, dám na ni pozor,“ ohradila se Kate.

On se na ni jen smírně zahleděl a němě poděkoval. Nechtěl Tanye ublížit, ačkoliv věděl, jaká je. Nezáleželo jí skoro na nikom a na ničem jiném, než na sobě samotné. Byla zahleděná pouze do sebe a líbilo se jí věci vlastnit. Odpověď ne nikdy nebrala v potaz a také ji skoro nic nezastavilo. Tentokrát však Edward zadoufal, že ustoupí a zachová se moudře. Nechtěl mít na svědomí smrt sestry, kterou jeho noví rodiče milovali i přesto, jak nesnesitelně se občas chovala. „Zabalím ti věci a -“

„Já mu pro ně skočím,“ promluvil po dlouhé době tichý Emmett a spokojeně mrknul na Edwarda. Toho jeho přátelství momentálně ale vůbec nezajímalo. Chtěl jen jediné, a přátelství těchto upírů do toho rozhodně nezapadalo.

„Fajn, tak… jdeme?“ vyřkla pevně Kate a už se společně s Irinou otáčela k odchodu. Jediná Tanya se ještě několik málo sekund koukala na Bellu a její pohled říkal: ‚Tady to rozhodně nekončí!‘ Nakonec se ještě znechuceně oklepala, když očima přejela po těle téhle podivné ženy. Nechápala, co na ní Edward může vidět. Však on se umoudří, až ho tahle průměrná nula přestane bavit. A s touhle poslední myšlenkou se otočila a vydala se za svými sestrami. Emmett samozřejmě s nimi, ale ještě předtím dal Edwardovi pořádnou herdu do zad.

„No, konečně jsme kompletní,“ dodal se šťastným úsměvem a už si to upaloval za třemi nádhernými upírkami.

V okamžiku, kdy se všechno jak mávnutím kouzelného proutku uklidnilo, otočil se Edward čelem k jeho Belle. Ruce nechal schlíple podél těla, ale Jasper měl pravdu. Nemohl ani v nejmenším riskovat, že by nějak ublížil té, kterou nadevšechno miloval. To by nepřežil. Avšak může jí být alespoň nablízku, a s touhle myšlenkou se k ní přiblížil, co to jen šlo.

Belle se mínil hrudník rozletět, jak se jí odtamtud ozývalo divoké bušení.

„Edwarde,“ špitala opět jeho jméno a svou roztřesenou ruku položila na jeho hrudník. Zvedal se a klesal v pomalých a nepotřebných nádeších, přesto si do plic znovu a znovu vháněl tuhle neodolatelnou vůni. Teď byla daleko silnější, než se mu jako obyčejnému člověku kdy zdálo. Také byla nepopsatelně nádherná. Bella byla přesně taková, jakou si ji pamatoval, možná ještě hezčí, když měl teď možnost studovat její detaily do úplných podrobností.

Byla perfektní a konečně jeho.

A neměl v plánu se jí už znovu vzdát. Jak jí, tak jeho dětí.

„Budeme lovit? Nebo se jde domů?“ zeptal se Jasper. Byl jako na jehlách. Všech těch pocitů, které se z těch dvou valily a naprosto ho pohlcovaly, už měl dost.

„Domů,“ vydechla zasněně, ale potřebovala teď být s Edwardem o samotě. Měla tolik otázek a prozatím žádnou odpověď.

„Odnesu tě,“ navrhl tiše Jasper, ale Edward se po něm hněvivě otočil. Krčil se tak trochu jako navztekaná šelma, která se už svojí kořisti nemíní vzdát. „Hm, takže asi ne? A jsi si jistý, že to zvládneš?“ Poslední věta už zněla jasně výsměšně.

„Já mu věřím,“ promluvila Bella rozhodně, a opatrně chytila Edwarda za ruku. Překvapeně se po ní otočil a pohled jejích hlubokých čokoládových očí ho zasáhl až do jeho mrtvého srdce. Samozřejmě i někam níž, ale to už byl takový kolaterální důsledek. Chtěl ji, a moc. A nebylo to jen proto, že byl upír a ještě ve svojí nové podstatě sex neměl, ale pokaždé, když byl s ní, měl takový zvláštní pocit, jako by všechno okolo nenávratně zmizelo a zbyli tak jen oni dva.

„Ehm,“ odkašlal si falešně Jasper, když ho překvapily Edwardovy náruživé pocity. I jemu byly kalhoty najednou těsné, ještě že však měla jeho sestra oči jen pro upíra před sebou. Vlastně si ani nevšimla toho, že i jemu teď kalhoty lehce odstávají. Zato z ní vycítil jen čistou a neředěnou lásku k tvorovi, který jí právě obmotal ruku okolo pasu, a tak opatrně, jak to jen uměl, si ji k sobě natěsno přitáhl.

Belle se ještě víc, pokud to tedy bylo možné, rozšířily panenky, když se znovu zahleděla do Edwardovy tváře, tentokrát ovšem z větší blízkosti. Dech se jí prohloubil ihned, jakmile ucítila to, co se na ni ještě kromě Edwarda tlačilo. Jeho touha. A že ona po něm zničehonic toužila úplně stejně.

Rty se jí malinko pootevřely, když se k ní opatrně sklonil, aby mohl svá ledová ústa natisknout na ta její. Jen se o ně sice jemňounce otřel, ale nechtěl riskovat. Alespoň ne do té doby, dokud si svými silami nebude dostatečně jistý. Nechtěl jí ublížit. Takže když se od ní jeho rty opět vzdálily, Bella jen nespokojeně zamručela.

Ovšem dlouho si stěžovat nemohla, protože když si ji Edward vyhoupnul do náručí, spokojeně vydechla a tváří se mu schoulila ke krku. Zhluboka vdechovala to nejdokonalejší aroma, jaké kdy cítila, a které ji rozechvívalo úplně všude, hlavně tedy v jistých místech…

„Následuj mě,“ dodal napjatě Jasper předtím, než se rozběhl k jejich domu. Cesta měla být sice daleká, ale pro upíra nic extrémního, jenomže to by nesměl mít skoro čerstvě stvořený Edward v rukou jejich sestru Bellu. Jasper už teď jasně věděl, že cesta domů bude pekelně zdlouhavá a on bude muset často kontrolovat, zda jí ten tvrdohlavý upír, zaslepený láskou, neublížil.

≈

„Tak jsme tady,“ vydechl už o něco klidněji stále ještě napjatý Jasper. A i když Edward pořád nepoložil Isabellu na zem, už se tolik neobával. Naštěstí ten nováček věděl, co dělá… „Půjdu se podívat, co se děje doma,“ navrhl smírně a chtěl se vydat dovnitř.

„Doma je jen Esmé a přemýšlí, zda bude dětem chutnat ta roláda, co právě dopekla nebo by měla raději udělat Tonyho oblíbenou bábovku,“ vysvětlil mu chladně Edward, kterému zacukalo v čelisti.

„Vážně čteš myšlenky?“ vydechl překvapený Jasper.

„Jo, a povím ti jen jedno. Už mě neuvěřitelně irituje ten tvůj neustálý strach o Bellu. Jako bych jí kdy chtěl ublížit,“ odfrknul si dotčeně. Bella se mu jen v náručí jemně pomrvila, ale doposud nic nenamítala proti tomu, že si ji k sobě tiskne, jako by byla to poslední na planetě, co k životu potřebuje. Zřejmě si jeho blízkost vychutnávala stejně nenasytně jako on tu její.

„Jaspere,“ špitla konejšivě na svého bratra. Chápala jeho starost, ale také bezmezně věřila právě Edwardovi.

„Co?!“ ohradil se hlasitě a přilákal tím ven i Esmé.

„Už jste konečně…“ slova jí však odumřela v krku, jakmile si všimla, že upír, který drží Isabellu, není její Emmett. A když se konečně vzpamatovala, nevěřícně a po lidsku sešla schody. „Edwarde, jsi to ty, chlapče?“

„Ano,“ odpověděl naprosto bez emocí.

„Ah…“ Přitiskla si dlaň na hrdlo, aby tak zastavila vzlyky, které se odtamtud najednou hrnuly.

„Kde jsou děti?“ zeptala se starostlivá Bella.

„V pokoji a spí,“ dodala Esmé tak jaksi nakřáple. Hlas jí pod náporem emocí vypovídal službu, a to bylo pro upíra něco nezvyklého.

„Chceš…“ nakousla Bella, když se otáčela na Edwarda, jehož něžně karamelový pohled ji neustále pozoroval. Koutky se mu vyhouply výš a než stihla větu dokončit, stál už u zavřených dveří jejich malých pokladů. Jistě odtamtud slyšel bijící srdíčka.

„Dobrá, teď už mě můžeš pustit dolů,“ navrhla tichounce, zatímco on se tvářil asi tak, že je to poslední, co chce udělat.

„Právě jsem tě našel, lásko. Jen tak se mě už nezbavíš,“ pronesl sladce a jeho předchozí odtažitý a chladný tón byl ten tam. Teď zněl jako vláčná, sladká smetana a s nádechem hříšné touhy, což poznala i z těch jeho potemnělých očí.

Poslepu natáhla ruku ke klice a tiše otevřela. Edward ještě stále s Bellou na rukou vstoupil do toho potemnělého pokojíčku a… ztuhnul. Pamatoval si dva malé uzlíčky, které však za ty roky viditelně vyrostly. Vylezl z něj jeden němý vzlyk, když pokládal jeho ženu na zem.

Připadal si jako v transu. Byl to všechno pouhý sen?

„Opatrně, prosím,“ nabádala ho starostlivě.

Naštvaně se na ni zamračil, ale když pochopil, že ona má jen strach o jejich drobečky, lehce ji pohladil po tváři, sklonil se a opět jemňounce přitiskl svoje rty na ty její. Tentokrát ho to však nevzrušilo, protože měl dobře na paměti, kdo s nimi v tomhle pokoji ještě je a kdo je navíc ostražitě pozoruje ze dveří.

Už nevěřil, že se tohle někdy stane, ale byl tu. Měl u sebe svoji ztracenou manželku a jeho dva poklady, které rozhodně vyrůstaly do krásy. A jasně věděl, že je to díky jejich nádherné matce. Jak si kdy mohl myslet, že Tanya je krásná? Byl zřejmě naprostý idiot a slepý blázen, když zapomněl na uchvacující krásu téhle ženy, která mu svoji křehkou ručku ovinula okolo pasu, zatímco on jí tu svoji opatrně utáhl okolo ramen.

„Jsou… nádherní,“ vypadlo z něj hrdě, ale zároveň to v sobě mělo osten smutku. „Mrzí mě, že…“ Větu nedokončil. Nedokázal to. A i když svým způsobem za tohle všechno vinil i Cullenovy, sám jasně věděl, že největší díl viny si stejně nese on sám. Stará a zašlá vzpomínka na Carlislea, který mu nabízel, aby s nimi odjel, že mu dá naprosto vše, mu bleskla myslí jako jedovatá upomínka na to, jak arogantní zaslepenec byl. Chtěl se o svoji ženu postarat z vlastních zdrojů a… Takhle to dopadlo. Promeškal čtyři důležité roky.

Co ovšem věděl s naprostou jistotou, že o žádné další už nepřijde. Nesmí a ani to nedovolí! Teď z něj byl upír. Predátor, který si svoji rodinu ohlídá a nikomu nedovolí, aby se mezi ně stavěl.

Oni byli jen jeho…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nel tempo 18. kapitola: