Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nel tempo 12. kapitola

19.10.2011 (11:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 32× • zobrazeno 4413×

Nedalo jí to a začala horečně rozmýšlet o tom, co by měla a neměla udělat. Má sebou vzít i Edwarda? Může svoje děti ochudit o jejich otce? A změnil se skutečně, nebo na ni hraje jen pouhé divadélko? Bella ani na jednu z těchhle dotěrných otázek nedokázala odpovědět, a tak si je začala v mysli znovu naléhavě přehrávat, když ji tak zvláštně výstražně zalechtalo v zátylku.

Obezřetně se podívala k posteli, kde ji uchváceně pozoroval pár temně zelených očí. Edward měl jednu nohu mírně pokrčenou, aby Bella neměla možnost vidět, co se tak neodbytně mezi jeho nohama stavělo do pozoru, přesto jí to bylo naprosto jasné.

Jeho tváře byly mírně narůžovělé, což mohla díky svým poloupířím schopnostem vidět i v téhle šerem zahalené místnosti.

„Dobré ráno,“ vypadlo z ní automaticky a dokonce i přívětivě. Nakonec se vlastně v rámci možností choval slušně, tak proč ho trápit za to, že je teď vzrušený? Bella byla naopak potěšená představou, že ji její muž shledává přitažlivou, i když kojí jejich dceru.

„Dobré, Bell,“ promluvil zastřeně, načež mu hlasitě zakručelo v žaludku.

„Dole je už přichystaná snídaně, takže jakmile se oblečeš, půjdeme se nasnídat,“ pověděla klidně, ale nezmínila se o tom, že ona už má svoji snídani za sebou. Pak se místo Edwardova obličeje podívala do toho, který patřil Sofí. Pořád hltavě pila… Otočila se k němu zády.

Edward už ani necekl a v rychlosti se převlékl do připraveného a nového oblečení, které bylo podle jeho gusta. Jemná bavlna… Ach, jak moc mu čisté ošacení chybělo.

Když už byl konečně připravený, potichounku se přiblížil až k Belle a jemně ji políbil zezadu na její dlouhou a ladnou šíji, o které se mu nespočetněkrát zdálo… a ne jen o té. Těžce polkl, když mu opětovně zatrnulo ve spodních partiích. Bella sebou překvapeně cukla, i když slyšela, jak se k ní potichu plíží.

„Teď je teprve dobré,“ zamručel potěšeně a znovu se k ní nahnul, tentokrát ale za tím účelem, aby nabral do plic vůni jejích kaštanových kadeří.

Bella si opřela Sofí o rameno, uzavřela výstřih a dlaní jemně kroužila po zádíčkách svojí holčičky.

„Tak, můžeme?“ optala se energicky a už se natahovala po klice ode dveří.

„Počkej, ty půjdeš dolů takhle?“ Poukázal na její noční oblečení, které sloužilo pouze na spaní. Přece ji nemůžou vidět takhle, to je jen pro něj.

„Ale Edwarde, tady v tomhle domě jsou všichni spárovaní, navíc je to můj normální denní rituál,“ pověděla dotčeně Bella.

„Cože?“ vyhrkl a nasucho polkl. Pohledem ji sjel od hlavy až po paty. „Takže oni, tihle mužští upíři, tě takhle vidí každé ráno?“

„No ano, ale nakonec je to úplně jedno, protože pro ně jsem jen jejich sestra. Oni mají svoje manželky a takovou lásku, kterou jim věnují... no, myslela jsem, že existuje jen v knížkách… Pokud tě to ale jakkoliv uklidní, tak tu s námi je pouze Rose,“ vysvětlovala mu Bella.

„To mě teda naprosto uklidnilo,“ pronesl nad míru sarkasticky. „A kde je Tony?“ vyhrkl překvapeně, když mu pohled ke kolébkám prozradil, že jsou obě prázdné.

„S tetičkou dole,“ dodala spokojeně Bella a užívala si ten jeho vyděšený obličej. Co si o sobě vůbec myslí, že sem přijde a bude jí cokoliv diktovat? O to právo přišel už dávno… „Jdeme!“ Nemusela ho ale nijak povzbuzovat, protože Edward v okamžiku, kdy mu otevřela dveře, vyběhl ven, seběhl schody a snažil se najít svého syna.

Když se jeho pohled zastavil na té blonďaté ďáblici, beze strachu k ní přiskočil a svého syna jí prachsprostě sebral a Rose ho nechala. Jen na něj nazlobeně zavrčela. Edward se ale zastrašit nedal a pozoroval ji pohledem plným opovržení a znechucení.

„Co to tady vyvádíš?“ štěkla vytočená Bella, když sešla schody i ona.

„Jak jsi jí mohla svěřit našeho Tonyho? Copak si nepamatuješ, jak je nebezpečná a co provedla té jeptišce?“ prskl naštvaně Edward směrem k Belle, která už stála téměř u něj.

„Laskavě se uklidni, Rosalie mu od jeho narození měnila jak pleny, tak ho myla, oblékala a s láskou se o něj starala a co vím jistě, nikdy by mu neublížila. Nikdo z rodiny by našim dětem nikdy nic neudělal, na to je až příliš milují,“ pronesla s naprostým klidem. On ji však jen nevěřícně pozoroval, ani sval se mu v obličeji nepohnul.

„Pche,“ vyštěkl nevěřící Edward a dál obezřetně pozoroval Rosalii. „Viděl jsem její lásku k bližnímu na vlastní oči tam v klášteře a…“ Měl v plánu pokračovat, ale vyrušil je náhlý příchod Emmetta, který najednou stál ve vchodových dveřích a ani náhodou se netvářil přívětivě. Nesnášel, když si kdokoliv otvíral pusu na jeho drahou polovičku a už vůbec ne tenhle nováček, který o jejich životě věděl houby…

„Takže mladej,“ křikl naštvaně na Edwarda. „My dva si teď půjdeme pěkně promluvit o tom, co tě asi hodně trápí, že? Možná bys měl znát celý příběh, když tak rád soudíš…“

„Emmette, nezlob!“ Pousmála se na něj Bella, když viděla, jak rapidně její muž zbělal. Byl snad bledší, jak momentálně naštvaný Emmett.

„Neboj se, Bell, otec tvých dětí zůstane nedočtený. Nezakousnu ho, ani ti ho nijak jinak nepošramotím, ale rád bych mu doplnil chybějící článek téhle skládanky a jestli i pak bude mít chuť moji Rose neustále urážet… Nevím, doufám ale, že ne!“ Poslední větu naštvaně zavrčel.

Bella mu bezmezně věřila, Emmett by jí nikdy nelhal, ale její manžílek vypadal, že každou vteřinou omdlí. A tak raději podala Sofí Rose, a aniž by Edward opětovně protestoval, vzala si z jeho náručí Tonyho. Pak už se k němu přesunul Emmett, chytil ho jemně za paži a odvedl nahoru do Bellina pokoje.

Když se pak po čtvrt hodině ukázal dole, ale bez Edwarda, Bella se trochu vyděsila, přesto však neustále doufala, že snad Emmett dodržel slovo a jejímu muži se skutečně nic nestalo.

„Kde je Edward?“ pověděla s obočím vytaženým vzhůru.

„Neboj, Bell,“ vyhrkl a potutelně se uculil. Přešel až k ní a opatrně ji poplácal po rameni. „Ta měkkota vám právě teď zdobí toaletní mísu… ještě že nesnídal!“ Rozchechtal se Emmett, třebaže mu do smíchu moc nebylo, zvlášť ne potom, o čem musel mluvit. On už si na to zvykl, ale ze začátku se chtělo zvracet i jemu a to netušil, zda je toho jako upír schopný. Nakonec stačilo naprázdno polykat a nic se nestalo… Jenomže těch let, než se mu přes tyhle zrůdnosti podařilo alespoň částečně prokousat... Z Edwarda si sice právě pěkně utahuje, ale sám dřív nebyl jiný.

Bella se okamžitě zvedla, vtiskla Tonyho Emmettovi do náruče a už upalovala do svého pokoje zkontrolovat Edwarda. A jakmile rozrazila dveře, všimla si okamžitě jeho nebezpečně popelavého obličeje. Ležel na posteli s rukou, která mu překrývala oči, a dýchal dost mělce. Přesto byl až neskutečně nádherný.

„Edwarde,“ vydechla už s nově nabitým klidem.

„Bell,“ vyhrkl a okamžitě se posadil, i když se mu nebezpečně zatočila hlava. Ty lesklé oči mluvily za všechno…

„Co ti to Emmett udělal?“ pověděla starostlivě a přešla až úplně k němu. On se ale při zmínce toho jména a příběhu, který mu povyprávěl, jen nepatrně napjal a zapřemýšlel, jestli nakonec nebude lepší opravdu převrátit už prázdný žaludek.

„Nic… Už je to dobré. Jen mi osvětlil chování Rose a musím uznat, že ji teď naprosto chápu. Třebaže já bych to na jejím místě asi nedokázal…“

„Takže je všechno v pořádku?“ zeptala se mile a stejným způsobem se na něj i usmála. Pak ho ale její pohled kriticky zhodnotil. „Už je ti skutečně líp?“ Bella by se ho ráda zeptala na to, co mu pověděl Emmett, ale jestli to bylo něco tak strašného, že to pohnulo i s Edwardovým zažívacím ústrojím, možná bylo lepší se o to nakonec přece jen nezajímat.

„Celkem ano, ale bylo by mi ještě líp, kdyby sis lehla tady vedle mě,“ pověděl z ničeho nic laškovně a dokonce se i usmál, ale jeho oči mluvily naprosto jinak. Bella by se nad jeho drzou prosbou asi normálně urazila, ale tentokrát měla pocit, že její muž potřebuje jen někoho vedle sebe. Lidské teplo…

„Dobrá, ale jen na chvilku, pak se musíš jít nasnídat,“ pověděla káravě a on na ni vykulil oči. Nakonec se zamračil.

„Nevím, jestli do sebe něco dostanu,“ dodal pro objasnění.

„Musíš,“ vyhrkla tiše a opatrně se po posteli po čtyřech blížila k Edwardovi. Sledoval ji s napjatým pohledem a nemusela mít speciální dary, aby pochopila, co se mu asi v tento okamžik honí hlavou. Nebo se mýlila?

Položila si hlavu na jeho paži a ruku přehodila přes Edwardův hrudník, který se neustále zvedal a klesal. Natiskla se na něj tak těsně, až se mu velice okatě zrychlil tep. Tak moc se mu líbilo mít tuhle dokonalou bytost takhle blízko. Prsty začal jemně hladit její ruku, kterou měla tak hezky a klidně položenou přes něj. Tušil, že jeho kůže v těch místech není tak dokonale hladká a jemná jako ta její, ale přesto nedokázal přestat. Nos měl ponořený do jejích dlouhých kaštanových vlasů a zhluboka vdechoval to úžasné aroma. Takhle krásnou si jeho Bellu rozhodně nepamatoval. Možná také proto, že když ji viděl poprvé po dlouhé době tenkrát na schodech v jejich sídle, vypadala naprosto nádherně, ale taky tak nějak příliš stydlivá, což ho značně odrazovalo.

Teď se tady ale promenádovala v noční košili, a třebaže byla i dost dlouhá, aby toho zakryla dostatek, přesto by ji v tom měl vidět jedině on. Škoda že už tu není ta jeho sladká a stydlivá manželka.

Přemýšlel nad tím, kolik času promeškal, a slíbil si, že už se to nikdy nesmí stát. Bude se u jeho rozkošné ženy držet tak moc blízko, jak jen mu to dovolí. A z útoku všech těch neodbytných myšlenek se mu začínaly nechtěně klížit oči, až nakonec opravdu usnul.

Bella se mírně nadzvedla, aby se mohla podívat na svého spícího Edwarda. Byl tak nádherný a ona čím dál tím víc toužila po tom, že už s nimi nadobro zůstane. Ale může mu nakonec všechno tak jednoduše odpustit?

Jak moc by se jí tady teď hodil Jasper. Ten by si věděl rady, dokonce by jí byl schopný říct, jestli si s ní Edward jen hraje, nebo jsou jeho city skutečné.

Pomaloučku se zvedla, tak aby neprobudila toho spáče, a tichounce odkráčela do kuchyně. Emmett s Rose se zatím naprosto ukázkově starali o její dvě ratolesti.

Sofí se pořád ještě snažila dosáhnout na Roseinu blonďatou kudrlinku a přitom se tak zaujatě mračila, když ji tahle upírka odmítala dát. Ovšem jen na okamžik, jakmile ji ty drobné prstíčky popadly, snažily se ji vší silou nacpat do pusinky. Jenomže těsně předtím, než se jí to skutečně podařilo, Rose ji z jejího slabého sevření vytáhla a vše začalo nanovo.

A Tony? Tomu právě utekla jedna bublina, a i když byl celý uslintaný, spokojeně se na Emmetta usmíval. Bella si všimla, že i ten obr na toho prcka vytahoval koutky v tak nevině dětském pohledu, až měla nemalý dojem, že místo dvou dětí má ve skutečnosti tři. Ach, ti chlapci, byli tak roztomilí. A když Tony připlácl svoji umáčenou ručičku na Emmettovu tvář a ten obr se na něj jen hraně znechuceně zašklebil, ten mrňousek se jen spokojeně zasmál. A Bella s ním.

Nakonec raději přestala pozorovat ty dva, vytáhla z police jeden talíř a naskládala na něj nějaké ty dobroty pro Edwarda. Ještě vzala do ruky hrnek s horkým čajem a chystala se vrátit nahoru, když ji zarazil právě Emmett.

„Je všechno v pořádku?“ ptal se starostlivě a Bella mu to celá rozzářená odkývala.

„Dneska ti to opravdu sluší, sestřičko. Neviděl jsem tě usmívat se hodně dlouhou dobu. Jedině na tyhle dva zlobivé dárečky, ale takhle z ničeho nic…“

„Dobře jsem se vyspala, to je vše,“ pověděla v klidu, i když cítila, jak se jí do tváří hrne červeň.

„To si dokážu naprosto živě představit,“ dodal posměvačně a uculil se jako malý zlobivý chlapec.

„No dovol, Emmette!“ ohradila se dotčená Bella.

„Emmette!“ okřikla ho jeho žena. „Edward je její manžel, a i když nic nedělali, protože to bys jinak slyšel…“ Utnula se v půli věty a otočila se na Bellu. „Víš, celou dobu byl přilepený s uchem na zdi a nedokázala jsem ho odtamtud odlepit ani já. A třebaže by vás slyšel i normálně, tvrdil mi, že to chce mít z první ruky…“

„Teda ty!“ Namířila na něj výhružně ukazovák a zbytky prstů se snažila udržet horký hrníček. Naštvaně se zamračila a raději pomalu odcházela.

„To není pravda! Rose! To sis právě teď vymyslela,“ bránil se jejímu nařčení. Bella už byla na schodišti, ale slyšela ho naprosto zřetelně, přesto měla nemalé podezření, že se za těmi Rosaliinými slovy přece jen skrývá i nějaká ta pravda.

Edwardovi se zdálo moře nehezkých snů, a tak když se probudil a zjistil, že není zavřený v tmavé kobce bez jediného paprsku světla, uklidnil se. Pořád mu bylo lehce zle a netušil, jestli má Emmettovi vůbec věřit, ale ta hromada svalstva nevypadala, jako by si něco vymýšlela. A to ho děsilo daleko víc.

Pomyslel na svoji ubohou matku, která věčně hledá utěšení tam, kde vlastně možná ani není. Ona by nikdy něčemu podobnému nevěřila, ale Edward ano. Ne že by byl naivní, to ani náhodou, jenomže už byl na světě nějakou tu dobu a jednou něco hodně vzdáleného zaslechl, ale nevěřil. Kdo by taky něčemu takovému uvěřil?

Do rukávu si otřel orosené čelo a rychle se posadil, až se s ním místnost rozběhla dokola. A než vůbec stačil mrknout, žaludek mu nad vůní, která ho k sobě volala, hladově zakručel. Otočil se jejím směrem.

Na nočním stolku byl tác s jídlem. To musela být jeho Bella. Dokonalá manžela, pomyslel si sklesle. Tohle mohl mít a zahodil to. No teď se už jen může pokusit všechno napravit, víc nezbývalo. A potají doufal, že se mu to i podaří.

Natáhl se po jedné měkké a křupavé housce a s chutí se do ní zakousl. A mezitím, co tak horlivě přežvykoval, v mysli mu proplouvaly obrazy jeho dvou maličkých. Byl otec a ta skutečnost ho nejenže plnila hrdostí, ale měl i obavy o to, zda jednou bude svým dětem dostatečně dobrým příkladem. Výchovu svého otce raději hodil za hlavu a soustředil se na promýšlení si toho, jak se vlastně on sám bude ke svým ratolestem chovat.

Dvě věci ale věděl s určitostí. Sofí nikdy nikam nepustí, protože jestli bude tak nádherná jako její matka, všichni ti vykutálení ptáčkové ji budou chtít co nejdřív mít. A už jen pouhá představa v něm divoce rozbouřila doposud klidnou hladinu vzteku. Ani omylem, jeho malé sluníčko bude jen tatínkův miláček a on ji bez boje rozhodně nedá.

A Tony? Nikdy nepřipustí, aby se k ženám choval jako jeho dědeček nebo otec. Teď mu bude muset dávat jen samý dobrý příklad. Jeho syn v něm jistě bude hledat vzor, jako to vlastně dělal i on. Jenomže bohužel pro něj, jeho otec nebyl ani trošičku věrný. Ženy bral jen jako něco podřadného, dobrého jedině k tomu, aby se staraly o domácnost a plodily děti, nebo prostě jen pro svoje osobní potěšení.

Edward moc dobře věděl, jak to s jejich rodinou je, a nikdy mu to nijak zvlášť nevadilo, tedy ovšem jen do té doby, než si musel vzít Isabell, a než mu nakonec utekla…

Konečně věděl, co je to láska a ke svému neskonalému údivu se jí dokonce nebál. Chtěl mít po svém boku jedině tu, která se právě tiše objevila ve dveřích.

„Už je ti lépe?“ zeptala se s hlasem protkaným obavami.

„Mnohem,“ odpověděl ihned, co poslal sousto dolů. Bella si ho jen zvědavě prohlížela.

„To je dobře, protože bude jedna a… Jdeme se s dětmi projít, tak jsem se jen chtěla zeptat,“ povídala mírně stydlivě a tváře se jí lehce zbarvily do červena, přesto ale pohledem neuhnula. „Jestli bys chtěl jít s námi. Dělat nám doprov…“

„Jistě,“ vyhrkl rozzářeně Edward a už chvatně vyskakoval z postele. Došel až těsně k ní a z toho jeho zapáleného pohledu mále Belle štěstím vyskočilo srdce z hrudi. „Milerád, miláčku,“ vydechl sladce a políbil ji na horké čelo.

Bella měla najednou takové nesmyslné nutkání vtisknout se mu do náruče a nechat se chlácholit a něžně hladit klidně bez přestávky, dokud by se po ní nesháněli ti dva její nenasytové, ale sama moc dobře věděla, jak hloupé to je. Prozatím ani netušila, jestli jí Edward jen prachsprostě nelže.

K její smůle jí ale tělo doslova toužebně brnělo, jako by ten muž naproti ní ji k sobě i přes to všechno přitahoval.

Nakonec však svoje toužení opanovala. Nemohla mu jen tak skočit do náručí, jako by se nikdy nic nestalo. Ona ho po jejich první společné noci začala skutečně milovat, i když tušila, že do něj byla zamilována už od malička. Proto se o něm vyjadřovala hanlivě, když jí o něm Moy prozpěvovala, jak by byla nejšťastnější, kdyby o ni Edward Masen jen pohledem zavadil. To se ovšem nikdy nestalo.

Vzpomínky jí v momentě zavalily celou mysl. Vrátila se do doby jen několik měsíců před tím, než ji rodiče donutili vdát se. Vánoční večírek v domě Hotchinsových.

„Slečno Swanová,“ oslovil ji senátor Hotchins. „Tohle je můj nejstarší syn Theodor.“

„Velmi mě těší,“ pověděla mile a nabídla oběma svoji drobnou ručku.

„Jste velmi krásná,“ polichotil jí v dalším okamžiku senátorův syn. „Byla byste tak laskava a věnovala mi další tanec?“ Souhlasně mu nabídku odkývala a užívala si jeho víc příjemnou společnost a náruč. Nebyl to žádný namyšlený chlapec, ale muž. Jeho otec byl jeden z nejvlivnějších osobností Londýna a jeho syn ji teď pozoroval tak okouzleně, až to Belle velice zalichotilo.

Odtančila si s ním dva tance a nakonec se rozhodli projít do zahrady. Tehdy osobně načapala toho vykutáleného Masena natisknutého na jedné dámě. Bella ji neznala, ale uvnitř ji ten obrázek tak iracionálně zabolel, až si pomyslela, jestli je vůbec normální.

Proč by ji mělo činit potíže vidět Masena ve společnosti nějaké cizinky? Vždyť vždy mu byly jen pouhým povyražením… Přesto to tak bylo.

„Ach, Theodor Hotchins,“ oslovil jen překvapeně Edward hned poté, co se tak nechtěně odtrhnul od svojí chichotající se společnice. Přistoupil až k nim a napřáhl k němu svoji dlaň.

„Edward Masen,“ vyhrkl s daleko menším entuziasmem Theodor a potřásl si s ním rukou. „Madam,“ pověděl už daleko mileji jeho společnici a gentlemansky se jemně uklonil.

„Chystali jsme se s Isabell projít, takže nebude dál rušit,“ slušně se omluvil, nabídl Belle rámě, které ona s největší chutí a pocitem zadostiučinění přijala a vydali se od té neslušné dvojice pryč.

„Rád jsem vás znovu viděl, Isabell, samozřejmě i vás, Theodore,“ vyslal k nim ještě Edward, když už se vzdalovali k fontáně. Posadili se na jednu z laviček a on uchopil její ruce do těch svých.

„Isabell, vím, že se známe pouze krátkou chvíli, přesto bych byl nesmírně šťasten, pokud bych vás směl opět vidět,“ povídal šeptem a oddaně ji pozoroval těma tmavě modrýma očima. Bella se jen mírně pousmála. Tohle byl syn senátora, jejím rodičům se jistě bude líbit. Na nedělní mši nikdy nechyběl a jeho otec a matka jsou velice význační a vlivní lidé. Potěšeně opětovala jeho stisk.

„Já... neskonale ráda se s vámi znovu uvidím,“ pověděla stydlivě a sklopila pohled na jejich chycené ruce. On je však pustil, aby mohl zvednout její tvář k té jeho. Byl krásný, ne sice tak dokonale nádherný jako Edward, ale byl to velice pohledný muž. Tmavě černé, téměř havraní vlasy naprosto kontrastovaly s jeho temně modrýma očima, tak hlubokýma jako ten nejhlubší oceán.

Přesto ona by se raději koukala do dvou, které by měly barvu podzimního listí.

Ovšem nestačila nad tím více rozmýšlet, protože jeho obličej se najednou začal přibližovat k tomu jejímu. Očima doslova hypnotizovala jeho pootevřené rty a mělký dech. Takže tohle měl být její první polibek? Se synem senátora vzadu na jejich zahradě?

Už téměř cítila jejich jemnost, když se za ní ozval rozzuřený hlas Charlese.

„Isabello!“ Její otec stál hned kousek od nich…

Zatřepala hlavou, aby si tak vyhnala staré vzpomínky pryč z hlavy, ale přece jí to nedalo, aby nepomyslela na to, jak se asi Theodor nyní má. Doufala pro něj, že si našel nějakou jemu hodnou ženu. Pohledem vyhledala ty dvě zelené tůně, které ji právě tak žádostivě pozorovaly. Musela se pousmát, když si pomyslela, jak ho tenkrát tak bláhově chtěla…

A pak že se přání neplní? Měla si dávat daleko větší pozor na to, co chtěla. Teď bylo pozdě nadávat si za svoje hloupě toužebná přání. Přece jen byla jen obyčejná a romantická dívka, které kdysi Edward Masen popletl hlavu, třebaže ona to vždy popírala.

O krok ustoupila, aby se tak vzdálenost mezi nimi alespoň částečně oddálila, přesto nedokázala uhnout pohledem z jeho očí. Držel ji lapenou v jeho oddaném pohledu a uvnitř jejího těla teď všechno doslova svářelo boj.

„Až budeš připravený a najíš se, přijď dolů, my už tam na tebe budeme čekat,“ vydechla tak nějak oblouzněná. Ať chtěla, či ne, Edward na ni působil tak zvláštně. Na jednu stranu ho chtěla nenávidět za to všechno, co jí způsobil, přesto po něm i nepředstavitelně toužila. Celé její tělo bylo jako v ohni, když byl poblíž, a ona toužila jen po tom, aby se jí alespoň dotknul.

A aniž by to očekávala, Edward udělal jeden mrštný krok směrem k ní, lapil ji do svojí horké náruče a nedočkavě se vpil do jejích měkkých rtů. Bella jen šokovaně, ale zároveň i roztouženě vzdychla, a když ji jeho mužné paže uvěznily v objetí okolo ramen, ona mu, ač nechtěně, přesto naprosto spokojeně, omotala svoje zase okolo pasu.

Stáli tam takhle pár minut a třebaže se už nelíbali, jejich horká těla na sobě byla nalepená bez jedné jediné mezery. Bella měla nos zabořený v jeho košili a z očí se jí tiše koulely slzy jak hrachy. Proč nebyl vždy takový? Všechno mohlo být tak jiné…

Edward ji držel tak pevně, jako by se mu měla v dalším okamžiku rozplynout. Přesto tu stále byla. Líbal její mahagonové vlasy a vdechoval jejich nádherné aroma. A v tenhle prchlivý okamžik se na maličký moment cítil naprosto šťastný. Neexistovalo nic, jen oni dva… Pak ale zaslechl tichounké vzlyky a ucítil přes košili cosi mokrého na svojí hrudi.

Zvedl její tvář zpátky k sobě a dech se mu zadrhl v hrdle. Ublížil jí? To nechtěl ani omylem.

„Promiň mi, Bell,“ omlouval se zbrkle a na čelo jí dal jedno láskyplné políbení. Chtěl ji ubezpečit, že on je tu jen pro ni. Nebyl už nikdo, kromě jeho rodiny. Bella a jeho děti, to bylo vše, co chtěl a nějakým zázrakem právě teď měl. A doufal, že už se to nezmění.

Vytáhl čistý kapesník a začal jí otírat mokré tváře, oči a vlhké řasy. Jediný pohled do těch smutných studánek a srdce se mu div nezastavilo. Proč jen nebyl moudřejší? Nemohl veškerou vinu za svoje činy házet pouze na svého otce a jeho výchovu. On sám byl dospělý jedinec. Měl možnost myslet a rozhodnout se tak z vlastní vůle. A stejně všechno zničil…

„To je v pořádku,“ vydechla nesměle a pohladila ho po hřbetu ruky, kterou jí otíral slzy z obličeje. Odstoupila a zdráhavě se na něj usmála. „Budeme na tebe čekat dole, tak nás nenech dlouho čekat,“ prohodila už veseleji a pak najednou zmizela z pokoje.

Edward si smutně povzdechl, a jakmile osaměl, převlékl si tu promáčenou košili za jednu suchou, kterou měla Bella jako jednu z mnoha vyskládanou na prádelníku. Doslova seběhl schody, a když uviděl jeho ženu, smysl jeho lidského života, stát dole a vyhlížet ho, srdce mu samou láskou div nepuklo. Připadal si najednou tak zženštile, ale ani trošičku ho to netrápilo.

„Tak můžeme?“ pověděla čile Bella a věnovala mu spokojený úsměv. Chytila se kočárku s Tonym a ten druhý nechala svému muži. Edward prvně pohledem prostudoval tu bílou nízkou věc, co vypadala jako polovina od vlašského ořechu, než následoval svoji roztomilou Bellu.

V momentě se k nim seběhl Emmett s Rosalií, která držela i velký proutěný koš. Edward se jí chtěl omluvit, ale netušil kde začít, a tak raději sklopil pohled do kočárku a stále tiše následoval jeho ženu.

Po půlhodince neustálého kodrcání se dostali jen kousek od domu, za to ale na tu nejkrásnější louku, jakou kdy Edward spatřil. Tráva byla dokonale zelená a byl tu výhled do širého okolí. Jen si nad tou krásou bezděčně povzdechl.

Rosalie mezitím rozprostřela dvě chundelaté deky, položila košík do trávy a pak se otočila na Bellu, která právě vybírala Tonyho z kočárku. Nesměle s očima dokořán koukal po okolí, přesto jeho tvářička zářila úsměvem.

„My s Emmettem si odskočíme, jsi si jistá, že nebudete nic potřebovat? Kdyby něco, stačí zavolat, Carlisle se za chvilinku vrátí z práce.“

„V pořádku, Rose,“ promluvila ubezpečujíc ji Bella.

„Rose?“ oslovil ji mile vzápětí na to Edward. Její pohled byl tak překvapený, jako by kdo dokázal upíra překvapit. A že to bylo téměř nemožné. Zajímalo ji, co asi může mít zase na srdci...

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nel tempo 12. kapitola: