Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nekonečný boj-2

10.03.2009 (16:00) • Makishek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1413×

Den s Jacobem jsem si náramně užila. Vždy, když jsem se ponořila do filmu, aby mi neutekla jediná scéna, na mě Jacob vybafl a já hloupá sem se vždy lekla. Po cestě domů si ze mě utahoval, ale já jen našpulila rty a hrála uraženou. Ach jo, den byl u konce a zítra mě zase čekala škola. I když, moc se těším na ty nové studenty. Prý jsou hezcí. „Ne Bello přestaň, vždyť máš Jacoba!" uslyšela jsem někde v hlavě Angelu. „Tak už jsme tady. Ale copak nějaká zamlklá, že by ses až tak vylekala?" začal si ze mě utahovat. „Ahoj" jen jsem odpověděla a ani mu nedala pusu na rozločenou.   Doma na mě jako obvykle čekali rodiče. Někdy se mi zdá, že to s tou výchovou přehánějí. „Ahoj" řekla jsem otráveně a chystala se na útěk do mého pokoje. Cestu mi však zatarasil otec. „Kampak se chystáš mladá dámo?" spustil. „Ale tati, jsem moc unavená a zítra na mě čeká škola jdu si lehnout." začala jsem se vyvlékat z rozhovoru. „No dobře, povypravíš nám to zítra." To už jsem nevydržela a začala křičet: „Proč se ke mně chováte, jak k pětileté. Mě už je sedmnáct a nevím proč vás zajímá každý detail mého života" skončila jsem a pádila do pokoje, vší silou práskla dveřmi a lehla si na postel. Musela jsem se zasmát těm jejich udiveným výrazům. Asi nečekali takovou reakci.
Šla jsem do koupelny, kde na mě čekala teplá sprcha. Teplou vodu jsem po sobě nechala téct a myslela, že usnu. Když se mi konečně podařilo vypadnout ze sprchy, navlékla jsem si své pohodlné pyžamo a šla do pokoje. Z obyvaku jsem usly šela mamku: „Dobrou Bells a hezké sny." „Dobrou" odpověděla jsem.
Stačila chvilka a já jsem usnula. Hrůzou jsem vykřikla a podívala se na hodiny. Byly teprve tři. Snad jsem tym výkřiken nezbudila rodiče. Chvíli jsem poslouchala a když jsem uslyšela tátovo chrápani, tak jsem si oddychla. Zdálo se mi, jak Jacob říkal: „Vyber si Bello, buď já nebo on." nikde jsem ale toho druhého neviděla, a pak Jacob skočil do nedalekého křiví a mi do ruky spadlo ucho. Asi jsem se až moc pozorně dívala na ten film. Nevěřila jsem, že zase rychle usnu.
Slyším píp píp píp a tak pořád dokola. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že je to budík. Když jsem se oblékala, napůl jsem ještě spala. Vůně maminych vaflí mě ale, donutila se probrat a sejít dolů na snídani. Nemýlila jsem se, byly to vafle s mou oblíbenou čokoládou a šlehačkou.
Chystala jsem se jít ke svému červenému náklaďáčku, ale mamka na mě s omluvným hlasem promluvila. „Víš Bello, je nám líto, že jsme se k tobě tak chovali. My už víme, že ti není pět. Ale pochop nás. Si naše jediné dítě a máme o tebe strach. Promiň." „To je v pohodě. Včera mi trochu ujely nervy. Taky se na mě nezlo.Pa" „Pa zlatíčko." Maminka mi dala pusu na rozloučenou a já odkráčela do svého auta. Bylo staré, ale Charlie mi sliboval už dlouho nové. Tak sem zvědavá, jestli ten slib dodrží.
Do školy jsem přijela mezi prvními. Zrovna první hodinu jsem měla matematiku, ale vzhledem k tomu, že domácí úkol se mi podařil správně vypočítat, jsem se nemusela bát špatné známky. Projela jsem kolem stříbrného Volva a byla si jistá, že ho tu ještě neviděla. 
Dokráčela jsem ke své lavici a zjistila, že Angela dnes není ve škole. Zazvonilo a učitel matematiky oznámil novou studentku, která se mnou bude chodit na matiku. „Ahoj. Jmenuji se Alice Cullenová" představila se. Ve třídě už nebyla volná lavice, a tak ji učitel poručil, ať si sedne ke mně, že se to pak ještě nějak vyřeší. Byla opravdu krásná. Její bílá pleť a zlaté oči, ty byly asi jediné ve třídě. Nikdy jsem neviděla krásnější dívku.
„Ahoj, mé jméno už znáš a jak se jmenuješ ty?" promluvila ke mně krásným hlasem. „Aaahoj já jjjjjsem Bella." vykoktala jsem ze sebe. Uchechtla se tomu a já zase chytala barvu. „Moc mě těší Bello." Děvčata, seznamovat se můžete až pak teď dávejte pozor, prosím. Celou hodinu jsme nepromluvily až na koci Alice: „Uvidíme se u oběda, zatím ahoj." Alice byla velmi příjemná. 
Konečně byl čas na oběd. Jen co jsem vstoupila do dveří, uviděla jsem je. Byli stejně krásní jako Alice. Hned jak mě Alice uviděla, zamávala mi. Všichni její sourozenci se na mě podívali. Ale jen jeden mě velmi zaujal. Měl krásné bronzové vlasy, bílou pleť a zlaté oči. Cítila jsem, jak začínám rudnout, a tak jsem se jak jedno veliké rajče rychle posadila k našemu stolu, ani hlad jsem neměla. „Je hezký že?" vyrušila mě ze snění Jess. „No jo." musela jsem přiznat. Znova jsem se na něj podívala. Jeho oči se střetly s mýma. Rychle jsem odvrátila hlavu. Byl neskutečně krásný. Musela jsem se uklidňovat. Bude to v poho. Mysli na Jacoba.
Po škole jsem se rozhodla zajet za Angelou a všechno ji říct. Byla moje nejlepší kamarádka. Zazvonila jsem a chvíli čekala než někdo otevře. Otevřela její máma. „Ahoj Bello. Angela je ve svém pokoji." „Dobře děkuji." „Pojď dále Bello" uslyšela jsem z jejího pokoje. „Ahoj Ahgelo, víš já ti musím něco říct." „No tak povídej stalo se něco Jacobovi?" „NE s Jacobem je všechno v pořádku jen, no dneska byli ve škole ti noví a já chodím na matiku s Alici Cullenovou. No a protože si nebyla ve škole sedí se mnou, ale učitel říkal, že se to ještě nějak vyřeší. A pak jsem byla na obědě a spatřila její sourozence, ale jeden se mi velmi líbí. Já...já nevím co mám dělat." „Ale no tak, líbit se ti přece může, horší by bylo, kdybyses do něj zamilovala, ale to se nestane neboj." „Díky Angelo jo a já se tě nezeptala co je ti vlastně?" „No to víš no, angina. Budeš se muset beze mě obejít chvíli." „No to jsem zvědava, jak to zvládnu. Hele já už musím tak asi za týden? Neboj já tě ještě přijdu navštívit." „Ahoj". Došla jsem ke svému autu a spokojeně jela domů.
Před domem stál červený mercedes. Nevěděla jsem komu patří, ale rychle jsem to šla zjistit.

Autor: Makishek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nekonečný boj-2: