Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nekonečný boj-1

09.03.2009 (08:00) • Makishek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1783×

Jmenuji se Isabella Swanová a asi před rokem jsem se s mojí maminkou přestěhovala ze slunečného Phoenixu do nejdeštivějšího města státu Washington-Forks.   Forks jsem zezačátku nenáviděla. Za prvé neměla jsem ráda déšť, zimu, sníh, ale teplo a slunce a zadruhé jsem tu musela trávit alespoň dva týdny v roce. Tak proč jsem se sem stěhovala? Z jednoho prostého důvodu a tím byla maminka René.
Maminka tu kdysy žila s tátou, ale po chvíli jim to přestalo klapat. A tak se jednoho dne rozhodla, že odjede. Charliemu to zlomilo srdce. Jenže nějakým záhadným způsobem se do něj maminka znova zamilovala, když tu se mnou minulý rok o prázdninách zůstala. Nakonec mi doma oznámila, že se k Charliemu vracíme zpět. Podstoupila jsem návrat do Forks, protože to maminku udělalo opravdu šťastnou. Když se rozešla s Charliem, měla asi deset vztahů, ale žádný nevydržel déle než šest měsíců. Byla z toho nešťastná. Jenže teď jsme zpět a ona je velmi šťastná a já taky.
I když jsem zezačátku Forks nenáviděla, teď ho úplně miluju. Na škole mám spoustu přátel, ale najde se i pár nepřátel. A to nejlepší natom je, že jsem se poprvé za svůj život zamilovala a to do syna Charlieho kamaráda Billyho Blacka. Jmenuje se Jacob Black a prozatím je to ten nejúžsnější človíček na světě. Dokonce rodiče mi ho schvalují a to už je co říct. Jen je škoda, že Jacob se mnou nechodí do školy. On totiž chodí do školy v rezervaci La Push. Ale i tak se sním vidím každý den.
Dneska je neděle. Je to šest měsíců, co jsem s Jacobem. Mí rodiče mi dovolili u něj přespat. To se divím, protože mi málem nedovolili přespat u Angely. Proč mají o mě taková strach? Už nejsem malé dítě.
„Dobré ráno lásko."probudil mě Jacobův milý hlas. „Billy je už dávno pryč, a tak jsme tu sami." zlehka mě políbil, a pak mi přinesl snídani do postele. Byla jsem v sedmém nebi. „Co máme dnes v plánu?" „Tak mě napadlo. Můžeme zajet do kina. Dávají nový horor o upírech a já bych ho chtěl moc vidět. Prosím." začal mě prosit i přestože věděl že horory moc nemusím. „Ale Jaku, víš přece že se nerada dívám na horory" odpověděla jsem mu, ale on se nadal a ještě více mě začal prosit. Přemlouval mě dlouho a nakonec bylo po jeho. Musím si to sním užít, když se zítra neuvidíme.
Dojela jsem domů, kde na mě už čekala René. Začala mě zasypávat otazkami typu: „Nestalo se ti něco? O čem jste si povídali a jdete dneska někam?" „Mami jsem v pohodě jo a dneska jdu do kina ano?" zeptala jsem se, ale už dopředu jsem věděla, že odpoví ano. Byla ráda, že jsem si našla kluka.  
Radši jsem ji zmizela z dohledu, jinak by mě zasypala dalšíma otázkama.
Odhodila jsem tašku k posteli a povalila se na ní. Chvíli jsem tak ležela, když vtom jsem si vzpomněla na dlouhý domácí úkol na zítra za matematiky. Matika mi vůbec nešla. Znuděně jsem se posadila ke stolu a začala řešit příklady. Kupodivu mi první vyšel správně. Chvíli jsem pak přemýšlela nad dalšíma a když mi nakonec všechny vyšly, byla jsem na sebe hrdá. To už pak zazvonil zvonek a já během pěti sekund byla u dveří, rychle je otevřela a skočila Jacobovi kolem krku. Alespoň jsem si myslela že to byl Jacob, ale pak jsem jen uslyšela Angelu: „A...Bello, mohla bys mě prosím tě pustit?" zeptala se mě s údivem v hlase. „Jejky promiň, myslela jsem, že jsi Jacob." rychle jsem ji odpověděla a začala chytat barvu. Bylo mi totálně trapně. „Vy někam dneska jdete?" zeptala se mě. „Jo do kina, dávají nový horor a on ho chtěl vidět. Jinak pojď dále. Co potřebuješ?" „Už jsi slyšela tu novinu?" zeptala se a než jsem stačila odpovědět spustila: „Stěhujou se sem noví lidé a mají adoptované děti, prý jsou docela hezcí, aspoň nějak tak mi to Jess řekla." No jo no, Jess, ta ví všechno. Vždy, když potřebuju o někom něco vědět, obrátím se na Jess. „Vážně? A jsou hodně hezcí?" začala jsem, ale ona mě zastavila a ačala mě kárat. „Hele Bello ty přece chodíš s Jacobem ne? Víš jak by ho ranilo, kdybys ho opustila?" Jasně že jsem to věděla. 
Znova jsem uslyšela zvonek a vmžiku jsem byla u dveří, otevřela je a podívala se. Předemnou už stál Jacom, a tak mi nic nebránilo skočit po něm. „Ahol Bells. Nevadí že jsem tu dříve?" zeptal se a pohlédl na Angelu, která odpověděla. „Vůbec ne, vlastně už jsem na odchodu. Ahojte a užijte si to." zamávala a zmizela k autu. „Zůstaneš na oběd?" ozvalo se z kuchyně. „Jistě" odpověděl Jacob. Po obědě jsem se šla nahoru připravit. Vybrala jsem si červené tričko a džíny a pádila dolu. Na schodech mě René zastavila. „Do půlnoci doma ano?" „Ano"odpoveděla jsem a rozeběhla se k jacobovému autu.

Autor: Makishek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nekonečný boj-1: