Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejvyšší cena za život - Epilog

17.12.2010 (14:15) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 3806×

Cítila jsem, jak mi slza teče po tváři. Nechala bych ji být, protože jsem věděla o těch dalších, které přijdou po ní. Pokaždé, když jsem tu byla, mě rozbolelo srdce téměř neuvěřitelným způsobem. I po tolika letech.

Jacobova ruka mi setřela slzy z tváře. „Děkuju,“ hlesla jsem. Usmál se. V ten moment mě Edwardova ledová ruka objala kolem ramen a z druhé strany horká Jacobova kolem pasu. Jejich ruce se dotýkaly, ale ani jeden z nich nebyl nijak pohoršen. Bylo neuvěřitelné, jak si ti dva dokázali někdy rozumět. Samozřejmě to byly jen mlhavé okamžiky, ale i za ty jsme museli být všichni rádi. Odpuštění dělá divy.

„Máma by byla šťastná, kdyby nás viděla,“ řekla jsem potichu. Oba mě slyšeli.

A v ten moment se temný baldachýn nad tajemným městečkem jménem Forks o kousek roztáhl a dovolil slunci pohlédnout na nás. Bylo to znamení… Znamení od ní.

„Jsem si jist, že nás vidí,“ pronesl hrdě Edward. Jeho kůže se začala oslnivě třpytit. Odvrátila jsem od něj pohled a začala jsem si prohlížet druhý náhrobek vedle mámina. Charlie Swan. I můj děda byl několik let po smrti. Nestačila jsem ho ani poznat! I když jsem neměla možnost mu říct, že ho mám ráda, pravda to byla.

„Půjdeme?“ upozornil nás Jacob, když viděl, co se před branou dělo za humbuk. Protočila jsem panenky a raději vyšla k nim.

Široko daleko nikdo nebyl, jen přede mnou bylo klubko tří těl. Mlátili se spolu hlava nehlava. Nemusela jsem hádat, kdo z mé rodiny se rvačky účastní.

„Zoey, Zachu, nechte toho!“ upozornila jsem je autoritativně a oni bez protestů přestali dělat neplechu a postavili se se svěšenou hlavou přede mě. Na zemi ležel potlučený Emmett a tvářil se jako mučené štěně. „Copak ještě furt nemáš rozum, Emme?“ zanaříkala jsem a vzala za ruku oba své raubíře, dvě kopie mého Jacoba, dva plody lásky, které jsem měla tu čest povít…

***

S těžkým srdcem říkám, že to tak je. Dočetli jste poslední kapitolu a poslední řádky příběhu mé malé Elizabeth. Je na čase říct sbohem, ale předtím mi dovolte konečných pár písmenek, které bych vám věnovala na téma Nejvyšší cena za život.

Ani jsem nedoufala, že někdy tento příběh vůbec sepíšu. Soubor s krycím názvem „Dítě“ mi ležel na dně složky počítače asi půl roku. Potom na konci letních prázdnin jsem neměla co dělat a ejhle! Nápady se hrnuly jako na běžícím páse a já měla co dělat, aby je moje prsty stihly přenést do písmenkové podoby.

Musíte mi věřit, že za ty čtyři měsíce mi Elis přirostla k srdci jako moje vlastní dcera. Vždyť byla hodně po mně. Nerada se s ní loučím, ale v tom nejlepším se má přestat. Elis už našla své místo v životě a našla svou lásku. Ona vlastně Jacoba hledat nemusela, celou dobu tu pro ni byl.

A Trevor? Tenhle kluk je pro mě opravdovou záhadou. Najednou se objevil a myslel si, že mu svět padne k nohám. Jenže se spletl. Zamiloval se do Elis, ale ona ho nechtěla. Chudáček, v té chvíli mi ho bylo vážně líto. Ale život je krutý! Nakonec se mi ho zželelo a dala jsem mu do vínku Olívii. Tu holku mám fakt ráda. Nemohl doufat v lepší partnerku, vážně. A jak žili dál? Jak jinak než šťastně? Pro něj přeci vždycky to nejlepší.

Leah? Nejdříve jsem tu protivnou harpyji neměla ráda, ale pak jsem konečně prohlédla. Vždyť po Jacobovi to byla ona, kdo nejvíce Elis pomohl. Proč by i ona nemohla mít v tomhle příběhu svůj šťastný konec? Našla si svého partnera a s ním žila až… Do smrti. Nikdy se neotiskla, ale… Vy, co nemáte rádi Berryho, třídního profesora naší Elis, mi jistě prominete. Ale věřte, že Berry je pro Leah skvělý partner a otec pro jejich syna. Já to viděla.

Elis a Jacob. Nebudete mi to věřit, ale zezačátku jsem vůbec nevěděla, jestli si ti dva k sobě cestičku lásky opravdu najdou. Někdy jsem musela přepisovat i několik stránek kvůli tomu, že se má drahá Elis začala sbližovat s Trevorem! To jsem přeci nemohla dopustit. Naštěstí se moje prstíky zase uklidnily a jejich vztah dotáhly do téměř zdárného konce. Elis souhlasila se svatbou, ale je tohle určitě konec jejich příběhu?

***

A nakonec jak pravil klasik: Celý oceán díků patří…

Jí a jedině jí! Mojí milované Kátě, která trpělivě četla každý dílek a byla mou nepostradatelnou podporou. A že se musela hodně přemáhat! Kdyby jí nebylo… Na to ani nechci pomyslet. Z celé povídky by se stala telenovela! Brrr! Málem už Elis křičela na celý dům, že Jacob s Trevorem nepřijel! Takže jistě chápete, jak tenhle človíček byl pro mě a Elis důležitý. Děkuju, Káťo, máš to u mě.

Dále by si poděkování jisto-jistě zasloužil Pája – můj nejlepší kamarád, který mi vymýšlel jména. Mohlo to být před rokem, kdy si chtěl vybojovat jméno Elizabeth k dceři Belly v mé první povídce. Jméno tedy nakonec zůstalo nevyužito, ale ne na dlouho. Naštěstí jsem ho ze své mozkové kartotéky vyhrabala a přišila ho zlatou jehlou k ní… Děkuju, Pájo.

Terezce… Ona byla právě u narození prvních odstavců a prvních slov. Ona mi dodávala sebevědomí a podporovala mě, že mám pokračovat. Pokračovala jsem a teď jsme tu. Děkuju, Terez.

Poděkování si jistě zaslouží naši trpěliví admini, kteří museli kapitoly opravovat. Zároveň se jim omlouvám za zvěrstva v chybách, kterých jsem se dopustila. Děkuji vám.

V neposlední řadě patří obrovský dík čtenářům a čtenářkám. Vím, nebylo to se mnou lehké, ale vy jste to se mnou vydrželi. Děkuji, děkuji, děkuji.

Všem vyjmenovaným patří obrovský dík a jeden velký indián z cukrářství. Mňamka pro vás…

Už se tu vypisuji dost dlouho, takže je načase, abych zmlkla. Já se loučím a věnuji tu poslední tečku povídce, která pro mě tolik znamená. Třeba se ještě někdy potkáme, ne? A vás prosím o konečný komentář, ve kterém byste mi řekli, jak se vám líbil/nelíbil výplod mé choré mysli a zhodnotili ho...

Předchozí Shrnutí

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejvyšší cena za život - Epilog: