Je tu další kapitolka, trochu delší než obvykle, tak doufám, že to oceníte malým komentářem. ;) Bella se konečně dostane do Volterry.
18.02.2012 (13:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2637×
Nebylo moc hezky, jak by se v Itálii dalo čekat. No a to jsem doufala, že bych tu měla šanci se alespoň trochu opálit. Z mého přemýšlení mě vytrhlo až hlasité zakvílení pneumatik a Eliho natěšený výraz.
Cesta ubíhala rychle, jelikož ručička tachometru se nepohnula pod sto kilometrů za hodinu. Pozorovala jsem ubíhající různorodou krajinu, italské obyvatelstvo a staré budovy. Uběhla asi hodina po tom, co jsme vyjeli z letiště, a Eli poprvé za celou cestu promluvil.
„Už jsme skoro tam.“
Podívala jsem se před sebe a uviděla opravdu staře, ale přesto zachovale vypadající město. Nikde jsem nezahlédla ani jedinou novodobější stavbu. Krajina okolo byla o něco více zelenější než místa, kterými jsme projeli. Blížili jsme se k městu a já se jen kochala. Hezčí město jsem asi nikdy neviděla. Kam se hrabou nějaké mrakodrapy v Los Angeles nebo New Yorku? Tohle je skvost! Podívala jsem se na Eliho, ale ten nervózně klepal prsty o černý volant. Tupě zíral před sebe a měl nepřítomný výraz.
Jen jsem pozvedla obočí a stočila svůj pohled zpět k městu. Nemohla jsem se vynadívat. Projeli jsme hlavní branou. Ulice byly velmi úzké a zdálo se, že toto město je turistickým rájem. Všude bylo hodně lidí s velkými fotoaparáty pověšenými na krku. Museli jsme jet pomalu, abychom nikoho nesrazili a cesta se najednou neuvěřitelně vlekla. V té nejužší uličce Eli zabočil doleva a sjeli jsme do podzemí. Nic jsem nechápala a ani neviděla. Všude byla tma. Křečovitě jsem se chytla madla na dveřích a dostala trochu strach.
Před sebou jsem zahlédla světlo a uviděla řadu opravdu luxusně a draze vypadajích aut. Eli mezi ně zaparkoval a rychle vystoupil. Otevřel mi dveře, ale ani jeden jsme nepromluvili. Vydali jsme se k výtahu. Celou garáž osvětlovaly nepříjemným světlem tlumené zářivky. Když jsem se uviděla v zrcadle ve výtahu, zhrozila jsem se. Mé hnědé kaštanové vlasy byly mastné a zplihlé. Odvrátila jsem pohled od zrcadla a otočila se čelem k Elimu.
„Proč ta nervozita?" Podíval se na mě tajemným pohledem, vykouzlil na tváři krásný zamilovaný úsměv, že by se každé ženě kolena podlomila. Mně se však zhoupl žaludek. Tvářila jsem se takhle já, když byl Carlisle v mé přítomnosti, když se mě dotýkal svýma studenýma rukama a rty... Ozvalo se hlasité cinknutí a dveře se otevřely. Před výtahem stála nádherná upírka s krvavě rudýma očima. Uctivě na Eliho kývla a mě si prohlédla od hlavy až k patě s lehkým opovržením.
Eli udělal první krok a já se vydala v těsné blízkosti za ním. Věřila jsem, že mě ochrání. Nebo jsem tomu chtěla věřit? Se zájmem jsem pozorovala ušmudlané špičky svých tenisek a o nic jiného jsem se nestarala. Nevím ani jak, ale vycítila jsem, když jsme se blížili ke dveřím hlavní místnosti. Pozvedla jsem svůj pohled a spatřila obrovské masité dubové dveře, které měly červený odstín. Pomalu se před námi začaly otevírat a mně se naskytl pohled na obrovský sál. Byl nádherný, troufnu si říct, že nic nádhernějšího jsem v životě neviděla.
To jsem se ale mýlila. Uprostřed celé té honosné místnosti, pokud se to tak dá nazývat, stály tři trůny a na každém z nich seděl jeden ze tří andělů. Vládců upířího světa. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči, bylo to jako poblouznění nebo omámení. Ale vždyť to je to samé. Přelétala jsem pohledem z jednoho na druhého a pomalými kroky jsem se táhla za Elim, který upínal pohled někam za trůny, já však nedohlédla. Zastavili jsme se asi dva metry před těmi trůny. Od hlavy až k patě jsem si prohlédla bělovlasého muže po levé straně. Loktem se opíral o dřevěné opěradlo a druhou ruku měl složenou v klíně.
„Vše je připraveno. Máš dvě hodiny na odpočinek, poté tě bude Aro znovu očekávat v příjimacím sále," řekl a zmizel. Chvilku jsem tam ještě stála a pak jsem vzala za kliku, která byla posazená výše, než jsem byla zvyklá. Dveře se otevřely a mně se naskytl pohled na krásnou místnost obloženou celou dřevem, drahým dřevem. Typovala jsem to na nějaké vzácné, jelikož jsem ho ještě nikdy v životě neviděla. Dveře se za mnou samy zabouchly a já trochu nadskočila, jak jsem se lekla.
Na obrovské posteli s nebesy byla vyskládaná hromádka oblečení, které bylo pravděpodobně pro mě. Navrchu ležel bílý ručník a já neuvěřitelně zatoužila po horké sprše. Ručníkem jsem si vysušovala vlasy a oblékala si volnější jeany a triko. Zalehla jsem do postele a upadla do tvrdého spánku.
Něco studeného se mě dotklo. Okamžitě jsem se leknutím posadila a podívala se na dotyčného. Ten na mě s úsměvem hleděl a ve svých prstech svíral vlněnou deku.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejtajnější sen 30. kapitola:
Jsem zvědavá jestli se Bella s Carlisleem ještě setká a kdy tak rychle další!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!