Předposlední dílek mojí kapitolovky NBPJM. Doufám že se vám bude líbit. Pls komentíky :)
07.01.2010 (14:00) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1222×
Bella:
Byla jsem Šťastná celou tu dobu co jsme letěli domů. Byla jsem opřená o Edwarda a jeho paže byly omotané kolem mého těla a přitahovaly si mě k sobě tak jako kdyby Edward chtěl aby naše těla splynula. Opět musím říct že jsem byla šťastná. Nemohla jsem si odepřít pravdu, teď nám už nic nemohlo pokazit naší existenci, protože teď mohlo být všechno úplně dokonalé. Mám dceru, manžela a rodinu za kterou bych dala život.
„Rose." Cloumám s malou když přistaneme na letišti.
„Vstávat honem." Šeptala jsem jí do ouška. Všichni už byli venku a za zády se mi ozval hlas.
„Slečno už musíte vystoupit." Řekl mi nějaký pilot. Nasadila jsem svůdný pohled a otočila jsem se na něj a pak jsem promluvila tím nejsladším hláskem.
„Prosím chviličku já ještě probudím tady malou ano?" Zeptala jsem se a on vypadal jako by ho někdo uhodil palicí do hlavy. Jenom zakýval hlavou a zmizel.
„Rose už opravdu vstávej, nebo bude sprcha." Řekla jsem ji.
„Ne ne to ne." Řekla a v tu ránu byla na nohou. Naštvaně a napůl rozespale se na mě dívala a já jsem jí to nijak neoplatila, nevšímala jsem si toho a místo toho jsem jí oblékala do bundičky a pak jsem ji dala na záda batůžek, který byl vybavený jídlem, kartáčkem na zuby, oblečením a malým medvídkem. Když jsem s tím vším byla hotova tak jsem se rozloučila s milým pilotem a vzala malou do náruče. Konečně jsme byly venku z letadla.
„Kde jste tak dlouho?" Ptal se nás Max.
„Madam se nechtělo vstávat." Vysvětlila jsem a pak jsem se podívala na Rose, jenže ta si už dál chrupala v mé náruči a její žvatlání bylo slyšet tak že se za námi občas někdo otočil.
„Rosie zkus spinkat potichu." Zašeptala jsem jí do ouška a na to hned přestala. Usmála jsem se a pokračovala dál halou kde všechny pohledy padaly skoro na mě, Maxe, Joshe a Luka. Usmívala jsem se a každému jsem se snažila pohled opětovat, ale jenom co jsem prošla kolem skupiny nějakých teenagerů tak mě objala jedna silná paže kolem pasu.
„Ty jsi mi ale žárlivý." Zasmála jsem se tiše Edwardovi do hrudi, když jsme čekali na taxi před letištěm.
„Jenom si tě hlídám." Upozorňoval mě a já jsem se na něj usmívala.
>BUCH< ozval se najednou zvuk a pak moje hrdlo začali drásat plameny.
„Ach ne." Řekla jsem a podívala jsem se na roztržku kde tekla krev proudem. Auto totiž narazilo do nějakého vozu a já jsem byla hodně vyhladovělá. Nikomu jinému to asi nedělalo problém, ale mě ano.
„Edwarde, Emmette chyťte ji!" Zakřičela Alice, ale naštěstí nám nikdo nevěnoval pozornost. Najednou se mi okolo pasu objevily čtyři paže a Rose mi zmizela z náručí.
„Vrrrr." Zavřela jsem, ale na ně to nepůsobilo.
„Já chci." Naříkala jsem Edwardovi do hrudi když se mi podařilo se otočit a držel mě kolem ramen abych nemohla už utéct.
„To bude dobré." Uklidňoval mě, ale bylo to děsně moc lákavé že jsem skoro nemohla odolat, jak to? Co se to semnou děje? Nevím, ale zjišťovat to nebudu, protože teď jsem našla konečně štěstí a já se ho nebudu teď vzdávat.
Nevnímala jsem nic, ale bylo divné že jsem si ani nevšimla že mě dali do auta, protože najednou se mi u ucha ozvalo: „Lásko jsme tady." Byl to Edwardův hlas. Promnula jsem si oči rukama založenými v pěst a rozhlédla jsem se. Ano skutečně jsme tady byli, ale něco mi tu nesedělo.
„Kde je Shelly a kluci?" Zeptala jsem se.
„Už jsou u sebe doma." Usmál se na mě a pohladil mě po tváři.
„Aha." Dostala jsem jenom ze sebe. Vystoupila jsem z auta a vydala jsem se do domu.
„Bello?" Ozval se Carlisle.
„Ano?" Zeptala jsem se a hned jsem byla u něj.
„Ty sis četla moje poznámky?" Zeptal se mě. Usmála jsem se co nejnevinněji to šlo a pokývala jsem hlavou. Hned jsem taky začala studovat moje boty, protože jsem se nemohla dívat do očí. Bylo to soukromé a já se do toho hrabu, co to jsem za 'dceru' ??
„No mě to nevadí, jenom jsem to potřeboval vědět." Usmál se mě. Já jsem ho jenom objala a hned jsem prchala pryč do Edwardovi náruče.
Celý ten čas jsme byli spolu a mě pak napadla jedna bláznivina.
„Edwarde?" Oslovila jsem ho. Otočil se na mě a ještě než mi řekl že poslouchá mě políbil.
„Ano lásko?" A usmál se na mě. Taky jsem se usmála a rozmýšlela jsem se jestli se ho mám zeptat já, ale nakonec mi došlo že on by to asi neudělal tak jsem se ho zeptala sama.
„Co kdybychom si obnovili manželský slib?" Usmála jsem se na něj. On se na chvíli na mě díval jako že přemýšlí a pak se mu na celé jeho nádherné tváři objevil úsměv.
„No jasně že ano." Usmál se a pak mi sundal prstýnek. Nechápavě jsem na něj hleděla a on se pak ode mě odsunul a řekl dost nahlas aby to slyšeli všichni.
„Isabello Marie Swan." Řekl mi mým minulým jménem před svatbou wow. „vezmeš si mě?" Zeptal se a usmál se.
„Samozřejmě že ano." Usmála jsem se na něj a objala ho co nejpevněji to šlo a nechtěla jsem ho už nikdy pustit…
Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 29 Díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!