Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 28 Díl

06.01.2010 (07:45) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1330×

Rose :

Zasáhl mámu a já jsem zařvala :

„Néééé" Máma musí žít. Hned jsem byla u Demetriho a můj vztek vyšel tak že
jsem byla za chvíli u něj a trhala jsem ho na kousky. Jakmile jsem si tím byla hotova najednou jako bych to chtěla tak se ze mě začali ozývat plamínky a hned byli na kupce Demetriho zbytcích. Pak jsem byla u Felixe a ten byl během vteřinky. Kde se to ve mně bere? Ta síla, ta rychlost, ty dary… Mám být po kom tak skvělá. A najednou jsem si vzpomněla - Máma.

Hned jsem byla u ní a začala s ní třást.

„Mami prober se, prosím… Já tě potřebuju!" A hlas se mi na konci zlomil. Vždyť jenom jí znám z mého života. Ona je moje všechno… Ona mě naučila lovit, oblékat se, bojovat, nevzdát se. Dala mi lásku a dala mi mě samotnou, no ano podílel se na tom i táta, ale co to tu plácám. TICHO!!

Moje myšlenky teď proudí jenom kolem toho aby se máma uzdravila jasný?

„Mami, prosíím, já tě moc prosím. Učila jsi mě, ať se nevzdávám a teď se nevzdávej ty. Ochraň svoji duši a žij! Prosím, kvůli tátovi, kvůli mně, kvůli všem…" A hlas se mi zlomil, pod váhou těch slov. Chtěla jsem aby žila, najednou si někdo odkašlal.

„Jste svobodní, můžete jít." A mávl rukou jako kdyby se tady nic nestalo.

Hned na to u nás byli všichni ostatní a moji mámu bral do ruky snad můj táta.

„Ahoj, já jsem Rosalie," Usmála se na mě nádherná upírka. Byla blonďatá a měla nádherné zlaté oči. Oni jim tady dávali vegetariánskou stravu jo? Se divím.

„Ahoj já jsem Rose." Usmála jsem se na ní.

„Jé, takže Bella ti dala stejné jméno jako mám já? To je od ní moc milé." Usmívala se na mě dál, proč není u mojí mámy. Aha jestli se mě snaží uklidnit, tak to je na špatné adrese, já vím co se tady děje.

„Kolik ti je?" Zeptala se s zájmem. A je to tady budu muset přiznat že je mi jenom jeden jediný rok!

„Je mi jeden rok." Usmála jsem se na ní a ona ztuhla. Hned na to u mě byl ještě jeden takový velký chlapík - měl hodně velké svaly, černé vlasy a v očích jiskřičky, jako kdyby se koukal na nějaký velikánský ohňostroj.

„Ahoj já jsem Emmett, tvůj strejda." Usmál se a pak mi pošeptal.

„Já vím že by jsi chtěla abych byl tvůj táta, ale osud není vždycky spravedlivej, no." Usmál se na mě a já jsem se zasmála.

Pak mi pohled padl k mámě.

„Co jí je?" Zeptal se Carlisle a já jsem k ní jenom co nejrychleji běžela. Šáhla jsem si na ní a pak jsem se dala do velikánského smíchu. To snad není možný, já se tady o ni strachuju a ona zatím…

„Cha cha cha!" Dál jsem se smála a všichni na mě koukali jako na naprostého kreténa.

„Počkejte já se jenom uklidním." Říkala jsem mezi záchvaty smíchu a když jsem se konečně uklidnila - plus mínus 3 minuty - tak jsem ze sebe dostala.

„Ona jenom spí!" A zase jsem se dala do smíchu a omylem jsem spadla na mámu. Ta se probudila.

„Co se děje?" Zeptala se a na to mě hned objala.

„Nic se ti nestalo. Ah Rose." Brečela a na moje oblečení mi dopadaly její slzy.

„Mami jsem v pořádku." Usmála jsem se na ni.

„Ale co se stalo tobě?" Řekla jsem a prostě jsem se musela zeptat.

„No, já nevím, Demetri mě trefil a pak to bylo jako kdybych spala a pak mě někdo probudil." Vrhla naštvaný pohled směrem ke mně.

„Promiň." Usmála jsem se a zase jí objala. Pak jí padl asi pohled na Cullenovi, protože se usmívala.

Postavila jsem se spolu s ní a máma se hned vrhla do každé náruče. Ovšem u jednoho zůstala déle. Ach jo ta láska.

Podívala jsem se najednou za sebe a tam byli další tři. Máma k nim hned běžela.

„Bráškové." Řvala na celou síň.

„Bello." Řekl každý když ho objala a držel jí co nejdéle mohl.

„Společné objetí." Pak vykřikli všichni najednou a sesypali se na mámu. Ta se jenom smála a já jsem viděla že je šťastná - konečně.

„Rose." Oslovila mě a vedla k těm klukům.

„Tohle je Max." Velký blonďák hodně podobající se Emmettovi.

„Luke." To byl černovlasý vazoun.

„A nakonec John." Usmála se na dalšího blonďáka.

„No jo no, to nejlepší nakonec." Usmál se. Ale máma jenom zakroutila hlavou.

„Ne, to nejlepší teprve přijde." Vzala mě do ruky a pošeptala mi do ouška tak abych to slyšela jenom já.

„Ten zrzavý je tvůj tatínek." A usmála se na mě když jsem na ni koukala překvapeně. Hned jsem k němu spěchala a skočila jsem mu do ruky. Zdál se nejdříve překvapený, ale pak mě taky objímal.

„Ahoj tatínku. Já jsem Rose." Když slyšel slovo tatínku tak se podíval na Bellu a ta jenom kývla. V očích ji pohrávali ty nejnádhernější světýlka, jaké jsem kdy viděla. Usmívala jsem se a pak seskočila od táty a máma hned byla u mě a pak ukazovala na všechny, kromě těch co jsem už znala.

„Alice." Menší holka s kratšími vlasy.

„Jasper." Blonďák a bojovník na pohled.

„Esme." Sněhurka.

„Carlisle." Princ patřící k Sněhurce.

„Ahoj já jsem Rose." A pak jsem mrkla na Rosalie a tak se prostě musela mamky zeptat.

„Proč se tak jmenuje?" Zeptala se a maminka stočila pohled nejdřív na mě a pak na Rose.

„Jmenuje se tak proto že je nádherná a vtom jste si hodně podobné Rose." Usmála se na ní a Rose ji potom objala.

Objala jsem se pak se všemi, ale pak řekla Shelly, která se mezitím vzpamatovala.

„Měli by jsme jít, mě to tady není moc příjemné." A najednou jsem si všimla vypadala stejně jako ESME!! To jsou mi věci no, no, no.

Nastoupili jsme za asi tak dvě hodiny do letadla a letěli jsme k nám domů. Já jsem seděla mezi Maxem a Emmettem, takže jsem si připadala jako ten největší prcek na světě, ale líbilo se mi to, protože celou cestu mi povídali všechny možné vtipy. Smála jsem se a nevadilo to nikomu, protože jsme si zamluvili celou první třídu. Nechápala jsem jak je mohlo bavit pořád takhle utrácet, co takhle každodenně posílat na nějakou charitu něco.

„Tak že jo." Usmál se ně mě táta až jsem se lekla.

„Slyším myšlenky." Aha, no a co jsi myslel tím ‚taky že jo' ?? Usmál se.

„Posíláme skoro každý den něco na charitu." Usmál se na mě a dál se věnoval mámě.

„Taky tě štve s tím čtením myšlenek co?" Zeptal se mě Emmett.

„Jo, a to jako nebudu mít někdy soukromí?" Zeptala jsem se a Emmett se zasmál.

„Nikdy." Řekl a já jsem si jenom povzdychla a položila jsem si hlavu na Emmettovo rameno, protože jsem chtěla spát a za chvíli jsem usnula.

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 28 Díl: