Další
20.11.2009 (20:45) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3481×
Bella :
Probudila jsem se ze včerejší nákupové mánie a nemohla jsem uvěřit tomu že jsem přežila. „Já žiju“ zajásala jsem. Zvedla jsem ruce nad hlavu a skákala jsem na posteli. Najednou se za mnou ale ozval smích, otočila jsem se za ním a mě padl do oka Edward na mém křesle. Usmála jsem se na něj a v tu ránu jsem byla u něj v náruči.
„Ahoj“ řekla jsem, nic lepšího mě nemohlo napadnout. „Ahojky“ usmál se na mě. Políbila jsem ho a pak mi zakručelo v břiše. „Asi by jsi měla něco sníst“ konstatoval. „Myslíš?“ zasmála jsem se a oblékla jsem se do vytahaného trička a tepláků – z toho Alice trefí.
Hned co jsem sešla dolů už jsem ¨tam zase nebyla. „Co je Alice?“ zeptala jsem se toho kdo mě odnesl. „Jsi hrozně oblečená“ stěžovala si. „Představ si co by se stalo kdyby si v tomhle šla ven !! Ach jo budu tě muset neučit se lépe oblékat!!“ pořád dokola a dokola lementovala. „Ach jo za to mě můžeš zavřít… co jsem to za nestvůru že jsem si na sebe tohle vzala?!“ pronesla jsem sarkasticky.
Když jsem byla konečně oblečená do ‚normálního‘ oblečení – podle Alice – tak jsem už se mohla jít najíst. Měla jsem dost velký hlad, protože když mě Alice upravovala tak mi v břichu asi tak pětkrát zakručelo a docela mě bolelo břicho. Dostala jsem před sebe talíř s omeletou a mohla jsem začít hodovat. Bylo to super dobré… „Kdo to dělal??“ zeptala jsem se když jsem dojedla. „To Emmett“ a mě klesla brada. Co ?? On a tak dobře vařit?? Nemožné!!
Otočila jsem se na Emmetta který nejspíš čekal na moje slovo, protože stál napnutý jako kšandy u kalhot. „Je to výborné Emme, moc mi to chutnalo“ zasmála jsem se. „Hurá“ zařval a pak si mě už nevšímal a šel se koukat na Pár Pařmenů. Sedla jsem si k němu protože to bylo na začátku a pozorovala s ním. „Hele Bimbo netopýr“. „Fritó to seš úplnej výmaz nebo nepoznáš motýla??“ Nemohli jsme se přestat smát, pořád jsme se smály. Každý si o nás musel myslet že jsme parta debilů. Najednou ke mně promluvila kamera – měli jsme ji připevněnou asi 5km od domu“
Blíží se sem dívka v plášti a po jejích bocích se řadí dva vysocí muži!! Vyjekla jsem a zavrčela. Všichni na mě koukali jako na debila a pak si to Alice uvědomila – to viděla ( měla před pár hodinami vizi, když mě upravovala, a nechtěla nikomu říct co tam bylo ) – a zašeptala semnou : „Volturiovi“ zatřásla jsem se, neznala jsem je, ale slyšela jsem že ta Jane má hroznou moc.
„Carlisle“ ozval se po chvíli dívčí soprán ode dveří. „Jane“ pokynul jí aby šla dovnitř a já jsem se v Edwardově objetí zachvěla. „Co si přeješ??“ zeptal se Carlisle. „Nic zvláštního jenom naše ‚trojka‘ bude slavit výročí a tak tam zve tebe a tvoji rodinu… už jsme byli i u Shelly“ zasmála se. „milá paní“ Zavrčela jsem a všichni se na mě otočili a ona na mě přimhouřila oči. Nakrčila jsem se a čekala bolest, ale ono nic. Chtěla na mě skočit, ale bránili ji v tom dvě věci – Demetri a Felix ( jsem se dozvěděla ) a moje rodina. „Asi by jsme měli jít“ řekl Demetri. „Ano to bude nejlepší“ řekl Carlisle „a nebojte se přijedeme“
Hned co odešli tak se na mě sesypal Edward. „Co se stalo??“ zařval na mě až mi do očí vtrhly slzy a bohužel přetekly. „Promiň Bello“ a chtěl mě obejmout, ale já jsem ucukla a šla jsem nahoru. Začala jsem si hrát na notebooku hru Spore. Zrovna jsem tvořila příšerku když v tom někdo zaklepal na dveře pokoje pro hosty – tam se nacházím -. „Jdi pryč Edwarde“ řekla jsem, protože už tu byl asi po páté. „To jsem já Alice“ řekla Alice. Tak jsem ji pustila dovnitř. „Bello já se tě chci jenom zeptat proč si na ni chtěla zaútočit“ řekla mi.
„No dobrá řeknu ti to“ řekla jsem a přísahala bych že teď úplně dole všichni ztichly. Přestali dýchat, dělat co teď dělali a posadili se někam… přísahala bych. „Zavrčela jsem na ní protože jsem jenom já pochopila její větu ‚Už jsme byli i u Shelly… milá paní‘ . Vy jste to pochopit nemohly, protože neznáte ten příběh, ale řeknu ti to. Shelly byla normálně vegetariánka – nomádka a neměla smečku, no a jak určitě znáte Jane tak ona moc ráda mučí ‚lidi‘ okolo sebe a tak jednou zajali jednu nomádku – ano byla to Shelly – a odvedli ji do Volterry. Začala si tam s ní hrát až se Shelly kroutila v bolestivých mukách a prosila ji až přestane, ale ona nepřestala. Místo toho přidávala na intenzitě, ale jednou toho nechala, protože musela na misi, a tak toho Shelly využila – možnost k Útěku. Utekla, ale celých 50 let se musela trmácet světem aby jenom utekla Volturiovým až s ní nakonec sjednali příměří. No a tak se dostáváme ke klukům. Začala se o ně starat a dál to už znáš ne?? Tohle sice není podrobně tak jak mi to Shelly říkala, ale ona samotná nikdy do detailů nezacházela, bylo to pro ni dost těžké to jsem ji viděla na obličeji…. Bylo snadné to uhodnout, protože se jí v oko objevila ta neznáme jiskra smutku a ne štěstí jakou vždy měla když semnou mluvila, a taky se mi zdálo že měla jakoby stažený krk nebo tak něco… zadrhávala se ve větách, musela si odkašlávat – i když to nepotřebovala – a taky se z toho hodinu musela dostat.. Dokonce když jsem odešla z jejího pokoje tak jsem si musela zacpat uši abych neslyšela ji jak vzlyká… byla jsem z toho zničená, a k tomu si to ani v nejmenším nezasloužila…. Proč právě ona Alice?? Proč??“ složila jsem se Alici do náruče a brečela, bylo mi jí tak líto. „Pššt… to bude dobrý“ uklidňovala mě Alice a já jsem nakonec usnula.
Když jsem se probudila tak bylo 23:00 a tak jsem jenom špitla : „Alice“ a hned byla u mě. „Co je Bello?“ ale já jsem věděla že ví co chci udělat, protože měla šťastné jiskřičky v očích. „Ale no tak Alice nedělej se že nevíš co chci udělat, ale budiž. Jdeme na nákupy“ a ona se zasmála. „Jdeme nakupovat, jdeme nakupovat…bude prdel??“ zasmála jsem se a šla se obléknout. Vzala jsem si na sebe tohle a Alice si vzala tohle. „Sluší ti to“ řekla jsem. Zasmála se. „Ale tobě přece taky, aby ne když jsem tě já oblékla.“ Zasmála se.
„Alice nevadilo by ti“ odmlčela jsem se a ukázala na okno. „Ne vůbec“ usmála se. Tak jsme vyskočili z okna a já jsem viděla Rose jak na nás šokovaně kouká, protože jsem dopadla zrovna před ní – no skoro, ale ona stála za skleněnými dveřmi. „Můžu jet taky??“ zeptala se a já jsem s Alicí jenom přikývla. Edward seděl u piána a nikoho si nevšímal, jenom vzhlídnul když Rose vyšla ven a naše oči se setkali. Uhnula jsem hned pohledem, abych se hned nezačala v těch jeho očích topit.
Nalezly jsme do auta a začaly si zpívat písničku od Demi Lovato – Here We Go Again, kterou zrovna začaly hrát v rádiu. Moc se mi líbila a tak jsem otevřela střechu od Alicina porshete a začala zpívat z plných plic svým sopránem ( byl malinko hrubší, ale bylo to hezké ).
I throw all of your stuff away
Then I clear you out of my head
I tear you out of my heart, and ignore all your messages
I tell everyone we are through
Cause Im so much better without you
But its just another pretty lie cause I break down,
Everytime you come around
So how do you get here under my skin?
I swore that Id never let you back in
Should have known better in trying to let you go,
Cause here we go, go, go again
Hard as I try, I know I cant quit
Something about you is so addictive
Were falling together;
Youd think that by now Id know
Cause here we go, go, go again
You never know what you want
And you never say what you mean
But I start to go insane everytime that you look at me
You only hear half of what I say,
And youre always showing up too late
And I know that I should say goodbye, but its no use
Cant feel with or without you
Oh Oh
So how do you get here under my skin?
I swore that Id never let you back in
Should have known better in trying to let you go,
Cause here we go, go, go again
Hard as I try, I know I cant quit
Something about you is so addictive
Were falling together;
Youd think that by now Id know
Cause here we go, go, go again
Again, and again and again and again and again
I threw all of your stuff away
And I cleared you out of my head
And I tore you out of my heart
Oh Oh (Oh Oh)
So how do you get here under my skin?
I swore that Id never let you back in
Should have known better in trying to let you go,
Cause here we go, go, go again
Hard as I try, I know I cant quit
Something about you is so addictive
Were falling together;
Youd think that by now Id know
Cause here we go, go, here we go again
Here we go again
Shouldve known better in trying to let you go
Cause here we go, go, go again (again)
And again and again and again and again
And again and again and again and again
And again and again and again and again
Písnička akorát skončila když jsme dojeli do nákupního centra teď bylo 23:35 a byla tma jako v pytli, ale tady ty obchody byli nonstop takže jsme šly do společenských šatů a začaly vybírat, aspoň jsem se odreagovala od toho jak na mě dneska Edward křičel. Vlastně to bylo asi poprvé jak na mě takhle křičel. Bolelo mě z toho u mého hodně rychle bušícího srdce.
Rosalie si vybrala obyčejné šaty které měly vršek jako Bikiny a s šatami se spojoval páskem. Sukně byla od hrudníku až po kolena. Byla do barev černé a bílé. – Šaty, Boty a účes
Alice si vybrala také šaty s jednoduchým střihem. Sukně se jí táhla k kotníkům a tam končila, vepředu. V zadu byla delší a táhla se za ní. Šaty měli ještě pod prsy a bříškem dva pásky černé barvy aby se mohly rozeznat od šatů. - Šaty, Boty a účes
No a já?? Já jsem si dlouho nemohla vybrat, tak mi holky pomohly. Já jsem měla úplně obyčejné šaty s větším výstřihem do véčka a jejich sukně byla asi jako Alicina, ale byla delší. Šaty byli krémově bílé – Šaty, Boty a účes
Byly jsme maximálně spokojené a tak jsme mohly jet domů, ale ještě před tím jsem se stavila v Mc. Donaldovi a koupila jsem si Cheese Burger a k tomu sprite. Najedla jsem se a mohly jsme jet. Tentokrát v rádiu pouštěli jinou písničku, jejíž název jsem neznala a tak jsem ani nezpívala, ovšem holky si to užívaly. Když jsme dojeli domů tak jsem o sobě nevěděla, protože jsem spala jako když mě do vody hodí – teda aspoň podle Alice.
Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 25 Díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!