Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 21 Díl

19.10.2009 (19:30) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1086×

Stála jsem tam jako opařená a pořád jsem zírala na tu troubu… si ze mě někdo dělá srandu nebo co?? Ale potom když se zase ozval ten hrubší, ženský hlas : „No, co na mě tak koukáš??“ už jsem spadla na kolena a rozplakala jsem se. Co to semnou je?? To jsem nějaký mutant nebo co?? A najednou BLIK!! Katrin by mohla něco vědět, to ona říkala že mi začne nějaká nová budoucnost. Rychle jsem si vzala bundu a vyrazila.

Když jsem otevřela dveře, tak za nimi stál Edward si úsměvem. Vzal mě do svého objetí a k tomu mě začal líbat, už jsem skoro propadla, jenomže pak jsem si vzpomněla že musím za Katrin, tak jsem se mu vytrhla a ještě jsem na něj za běhu zařvala : „Ahoj!! Musím běžet!!“ Ale to by nebyl on kdyby se nerozběhl za mnou.K Shelly jsem dorazila za pět minut, ale to co jsem viděla mě překvapilo.

Před domem byli kluci a dělali následující věci : Max tam běhal kolem dokola s OHNĚM v ruce!! Luke zase měl v ruce ROSTLINU, která mu z té ruky rostla!! A John měl v ruce něco jako průhledné chomáčky bavlny, aha VÍTR!! No a ještě mezi nimi byla Katrin, která měla místo vlasů něco jako zbarvenou řeku. Všichni se moc usmívali, ale jenom co mě uviděli tak ke mně hned běželi.„Katrin co se to děje??“ zeptala jsem se jí. „Jak jsem ti říkala nová budoucnost“ udělala jsem na ní pohled jako že mi to nestačí, ale to už mě doběhl Edward a hned si také žádal vysvětlení. „Dobře, dobře“ řekla Katrin „ale pojďte dovnitř, tady na to není dobré místo“ dořekla a šla domů, my jsme ji následovali. Když jsme se usadili do křesel ( já na Edwarda ) tak jsme na ní začali úplně, a doslova viset pohledem. Nadechla se a začala.

„Bello, Johne, Luku a Maxi. Nás pět spojuje jedna věc ŽIVLY. Každý mámě nějaký živel, asi jak jste si všimli. Já mám VODU, John má VÍTR, Luke má ZEMI, Max má OHEŇ, no a nakonec Bella ta je ze všech nejdůležitější, vlastně spojuje všechny živly dohromady, je to ENERGIE. Určitě jste si všimli něčeho v poslední době zvláštního. U vás jsem to mohla pozorovat, ale u Belly ne a tak bych chtěla vysvětlit jak jsi na to přišla“ usmála se na mě Katrin. Všechny pohledy se najednou stočili ke mně a já jsem se také nadechla a začala.

„ Dneska, když Cullenovi byli na lovu a já jsem si dělala oběd, strčila jsem jídlo na ohřátí do mikrovlnné trouby, ale najednou se za mnou někdo ozval že je lepší. Otočila jsem se a viděla jsem normální troubu jak na mě mluví!! Nemohla jsem nejdříve tomu uvěřit a tak jsem si říkala že blouzním, a nebo že si ze mě někdo dělá legraci, ale jenom co se ten hlas, mimochodem byl ženský, ozval znova tak jsem se zhroutila a začala jsem plakat, nad tím co se to semnou stalo. ‚Jsem snad nějaký mutant nebo co??‘ plakala jsem.“ V tu dobu kdy jsem vyslovila větu jestli jsem mutant mě Edward objal, a já jsem to zrovna teď potřebovala, a tak jsem se k němu co nejvíce přitiskla.

„Aha“ řekla Katrin „no dozvěděla jsi se to jinak než bylo předpovězeno, ale jenom protože jsi byla u Cullenových a protože jsi si ho vzala… jinak by jsi se to dozvěděla tady a v klidu“ řekla jako kdyby to měla být moje vina. Ve mně to úplně vařilo a tak jsem najednou řekla „Já jsem se o tohle neprosila…. Já tohle nechci!!“ zařvala jsem z plného hrdla a rozběhla jsem se k Shelly ( vždycky jsem u ní byla když jsem chtěla být sama ) a zamkla jsem se. Začala jsem řvát z jako na lesy a plakala jsem pořád a pořád. Horké slzy mi padaly po obličeji a já jsem se je ani nesnažila utřít, na co, stejně se tam zase objeví. Takhle to šlo celkem tři hodiny, když v tom jsem najednou dostala nápad. Vykřikla jsem, ale ne smutně nebo šťastně, ale rozhněvaně a to co se dělo mi úplně vyrazilo dech.

Když jsem křičela tak se všechna elektronika začala přepínat, blikat a také začala řvát ( ale slyšela jsem to jenom já ). Bavilo mě to, byla to sranda, ale ten hněv co ve mně byl nashromážděný se ne a ne dostat ven a tak jsem tomu malinko pomohla. Vzpomněla jsem si na vyčítavý tón Katrin a hned to šlo ještě víc a samo, a najednou se to stalo, objevil se přede mnou takový růžový přívěsek. Byla to úplná nádhera, vypadala to jako nějaká zářivá, růžová kulička, která zářila ( až moc ) a kolem ní bylo něco jako stříbro s nápisy napsanými jazykem o kterém jsem nikdy neslyšela.

Žasla jsem nad tou krásou když v tom jsem zase chtěla řvát, ale tentokrát radostně. Pěkně jsem se do toho opřela, protože jsem se hooodně nadechla a začala řvát : „ÁÁÁÁÁÁÁ“ ozývalo se celým domem, ale tenhle zvuk mi nestačil, musela jsem mít ještě nějakou ozvěnu. Mám to, půjdu do hor, tam bude hodně veliká ozvěna. Celá šťastná jsem napsala Shelly vzkaz : Půjčila jsem si bundu vrátím ji :o) Bella.

Oblékla jsem si již zmiňovanou bundu, odemkla jsem dveře a někdo si oddechl, jenomže já jsem zatím otevřela okno na straně kde mě nikdo nemohl vidět, protože na té straně má okno jenom Shelly nikdo jiný, no aspoň pro jednou se to dá využít… Nadechla jsem se a skočila jsem. Běžela jsem maximální rychlostí jako jsem dokázala, potřebovala jsem pryč… co nejdál od lidí, civilizace, upírů, no prostě všeho.

Když jsem dorazila k horám tak jsem vyskočila na jednu menší a zní jsem pak skákala na větší a větší, až jsem se dostala k té největší kde byl malinkatý výrůstek z hory, vypadalo to jako balkon. No a kde jsem vlastně byla?? Běžela jsem asi tak dvě hodiny, takže odhaduji že jsem byla asi tak 30 000 km od veškeré civilizace, no a jinak řečeno byla jsem v chráněné rezervaci a jediná civilizace tady byla rozhledna.

Konečně jsem byla sama a nikdo ( no možná Alice ) nemohl zjistit kde jsem. Pro jistotu jsem se zaštítila, takže Alice nemohla vidět mojí budoucnost. A asi nemohly slyšet můj řev, byla jsem celkem dostatečně daleko. A tak jsem mohla dostat ze sebe zase svojí bolest, štěstí, smutek a vztek. Řev byla něco jako moje extáze, vždy mi pomáhala od špatného!! No a tak jsem se nadechla a pořádně zařvala. „ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ“ řvala jsem jako smyslů zbavená, ale bylo mi dobře. Tady mě nikdo nemohl rušit, jedině nějaká ovečka a nebo vlk. Naštěstí se mě zvířata nebojí takže je to fajn.

Najednou jsem si všimla že je úplněk… líbil se mi. Zářil nádherně na obloze, není na nikom závislí a k tomu je přímo nádherný. Ani ten nejnádhernější obraz by nedokázal vystihnout jeho krásu. Ta záře co byla kolem něj, sice slabá, ale byla tam. A nebo jak byli vidět ty hvězdy. Dělali souhvězdí jako kdyby se chtěli měsíci předvádět a on aby si mohl vybrat družku.. a najednou mě napadlo slovo – dokonalost. Ano tohle bylo slovo které tohle všechno vysvětlovalo.

Oddychla jsem si a z ničeho nic jsem slyšela lehounké našlapování chlupatých tlap. Nebála jsem se byl to jenom obyčejný vlk. Šel si asi zavýt. Přišel ke mně a zkoumavě mě pozoroval. Já jsem se mu taky dívala do očí a jeho to ani malinko nezastrašilo. Najednou naklonil hlavu na stranu, vyplázl jazyk a spokojeně zaštěkal. Já jsem ho pohladila za ouškama a on si ke mně přisedl.

Hřál mě nádherně svým kožíškem a když měl měsíc nejsilnější záři tak vstal a začal výt. Moc se mi to líbilo, ona tady vlastně panovala taková magická nálada. Bylo to kouzelné a v tom mě začala napadat písnička… byla sice o motýlech, ale co. Napadalo mě zatím jenom pár slov.

Shelly měla naštěstí ( tak jako vždycky ) v kapse u bundy papír a tužku. Tak jsem se do toho dala. Vlk mě pořád zaujatě pozoroval, v tomhle mi připomínal dost Edwarda. Nad tím jsem se musela ušklíbnout, a hned co vlk viděl můj úsměv tak se ke mně víc přitulil. Najednou se začal třást, asi zimou. Na nic jsem nečekala a sundala jsem si bundu, no vlastně to byl spíš dlouhý kabát, naštěstí byl dost velký aby ho zabalil jak zespoda tak zezhora.

Díval se na mě nádherně a já jsem zašeptala jediné jméno. „Moon“ on se na mě podívala zahlédla jsem snad v jeho obličeji úsměv?? Líbilo se mi to. Ale nemohla jsem ho tu nechat, ne teď když jsem ho i pojmenovala!! Tak jsem se rozhodla pro řešení že půjde semnou. „Půjdeš semnou jo??“ zeptala jsem se ho. On se na mě podíval ještě nádhernějšíma očima než předtím…. Moc se mi tento výraz líbil.

Moon za chvíli usnul a já jsem se dala dál do psaní. Taky jsem do toho přidávala akordy, umím totiž hrát na kytaru… broukala jsem si pro sebe i text. Byl moc nádherný. Nejdřív jsem uvažovala o tom že napíšu něco o vlcích a nebo psech, ale nakonec mě prostě napadli motýlci…. Jsou to vlastně ta nejsvobodnější zvířátka na světě.

Najednou jsem si přála abych tady mohla mít kytaru, a najednou se mi tady objevila kytara, moje stará, dobrá a dřevěná kytara z Forks. Byla polepená nálepkami psů, vlků a smajlíků. Přesně tak jak jsem si ji pamatovala, byla to nejcennější co jsem kdy dostala, protože k ní mám dost velkou citovou vazbu. Vzpomínám si jak jsem vždycky když jsem byla u Charlieho na prázdninách jak jsme hráli společně a ještě jsme se u toho smáli.

Ano to byli časy. Povzdechla jsem si, vzala jsem kytaru do rukou a začala jsem zpívat

You tucked me in
Turn out the light
Kept me safe and sound
At night
Little girls depend on things like that
Brushed my teeth and combed my hair
Had to drive me everywhere
You were always there
When I looked back
You had to do it all alone
Make a livin'
Make a home
Must of been as hard as it could be
And when I couldnt sleep at night
Scared things would'nt turn out right
You were the one to hold my hand
And sing to me

Catipillar in the tree
How you wonder who you'll be
Can't go far
But you can always dream
Wish you may and wish you might
Don't you worry
Hold on tight
Promise you there will come a day

Butterfly fly away
Butterfly fly away
Got you're wings
Now you can stay
Take those dreams
And you can make them all come true
Butterfly fly away
You've been waiting for this day
All along you know just what to do
Butterfly, Butterfly, Butterfly
Butterfly fly away
Butterfly fly away

Moon se probral a začal vesele štěkat, běhat kolem mě a ještě k tomu vrtět ocáskem, takže se mu písnička asi líbila. No mě se taky líbila… nebyl to zrovna nejlepší výkon, ale když jsem to složila během pár hodin a ještě k tomu na velké hoře, tak jsem se musela celkem pochválit.

Měla jsem Moona ráda, odteď to je můj nejlepší přítel, ale jak to udělám aby ho nikdo nevysál?? Jo už vím… Přetáhnu přes něj pachový štít a nikdo ho neucítí… no možná by bylo jednoduší abych z jeho zvířecího pachu udělala upíří pach…. Ano to je lehčí a lepší.

Měsíc ještě neubíral na své kráse a Hvězdy kolem něj pořád vesele tančili, nebyl to jediný nádherný zážitek, který jsem dneska zažila. Tady ten den měl svoje dvě plus. Zaprvé potkala jsem Moona. A za druhé jsem poznala co to je dokonalost. Byl to nádherný den, a bohužel ho musím zakončit spánkem. Sundala jsem si mikinu a dala jsem si jí pod hlavu. Moon se na mě co nejvíce přilepil a slastně zavrněl… co?? Odkdy psi vrní?? Líbil se mi ten zvuk a tak jsem se zasmála… ještě než jsem šla spát tak jsem přes nás přetáhla ten nejsilnější štít ( aby nás nenašly ) a ponořila jsem se do svého spánku.

Když jsem se ráno probrala tak jsem šáhla do bundy, no a mě dost překvapilo co tam bylo… dvě tyčinky… jedna byla oříšková, a ta druhá byla masová?? Jako kdyby Shelly věděla kam půjdu, co budu dělat, a koho potkám. Moon už byl vzhůru a já jsem se probrala jenom díky němu. Strkal do mě ledovým čumáčkem a mě to přišlo děsně roztomilé. Vyndala jsem tyčinky a obě dvě jsem rozbalila. Moon kolem mě začal radostně běhat a tak jsem mu dala kousíček tyčinky.

Kousla jsem si do té svojí oříškové a musím uznat že chutnala dobře. Když jsem dojesla všimla jsem si že na mě Moon dělá psí oči… ano skutečné psí oči plné smutku a tak jsem si povzdechla a dala jsem mu ještě kousek. „Nezapomeň že nás ještě čeká hodně dlouhá cesta, takže musíš šetřit“ řekla jsem mu káravě a on si vedle mě stoupl a ukázal směrem dolů. Asi mi naznačoval že je to hodně vysoko.

Povzdechla jsem si a řekla jsem mu. „Hele Moone ( už si zvykl na jméno ) co máš proti obrovské rychlosti??“ zeptala jsem se ho. On se na mě podíval jako by tím stylem že je mu to jedno. Věděla jsem že je to vlk, ale byl hodně inteligentní, skoro jako člověk. Naposledy jsem ho před cestou podrbala za oušky, zabalila jsem ho do kabátu a mohli jsme vyrazit. Když jsem si ho vysadila do náruče tak se na mě divně koukal. „Moone ptám se tě naposled. Opravdu chceš semnou jít??“ on mě místo odpovědi olízl a šťastně štěkl. Schovala jsem mu obličejík do kabátu a rozběhla jsem se. Po asi tak hodině jsem usoudila že by mohl mít hlad tak jsem se zastavila a dala jsem mu zase kousek té tyčinky, a on si ještě doběhl na malou do lesíka. Po pěti minutách přišel a dobrovolně vlezl do kabátku. Zase se do něj zachumlal a mě to přišlo tak roztomilé, až jsem si z toho povzdechla…. Byl nádherný.

Když jsme byli asi tak kilometr od Shellyninýho domu tak jsem mu místo zvířecího pachu dala upírský, aby nebyl moc velká návnada. Už ale chtěl jít po svých a tak se mi začal vrtit v rukách a tak jsem ho sundala. Šel vedle mě jako ocásek a pořád se na mě díval. Já jsem se na něj taky dívala a navíc jsem mu dávala jistotu že bude mít nový domov. Když jsem z dálky viděla Shelly s klukama jak trénují na zahradě tak jsem hvízdla.

Všichni se ke mně bleskurychle otočili a hned byli u mě. Shelly mě objímala dost hodně na to, aby kdybych byla normální člověk tak mám rozdrcené všechny kosti v těle. „Ty jsi to viděla??“ zeptala jsem se Shelly a ona mi přikývla. „Objevila jsem to že mám novou schopnost, a líbí se mi to.“ Řekla radostně. „Moc ti to přeju… no a kde je Peter?? Už jsem ho dva dny neviděla“ zeptala jsem se. Shelly se ve tváři objevila zloba. „ No víš Bells, Peter chtěl abych od vás odešla, že se pořád věnuji jenom vám, jeden den jsem zkusila být bez tebe a kluků, ale ono mi to vůbec nejde“ zlobila se. „tak jsem to musela ukončit.“ Řekla smutně. „To mě mrzí“ řekla jsem. „Nemusí. Ten kdo nebere do rodiny vás, tak nebere jakoby kousek mě“ usmála se na mě a já jsem jí skočila kolem krku.

V tom Moon zaštěkal, a znělo to jako by uraženě. „Jé promiň Moone, já jsem ves nepředstavila viďte??“ usmála jsem se na Moona. „Takže Moon??“ zeptala se Shelly, ale zmateně. „No ve svých vizích jsem viděla jméno Stars, ale taky jsem viděla tu nádhernou písničku… no spíš slyšela.“ A nesměle se usmála, a tak jsem pochopila že jí bude chtít slyšet.

Když jsem se posadila do trávy, tak moon mi dal hlavu na nohu a poslouchal také. Začala jsem hrát, když v tom se najednou na příjezdovou cestu vřítilo Volvo a Edward ke mně uháněl, ale já jsem nepřestala hrát. On viděl že pokud mi to překazí tak že ho nejspíš zabiju, a tak si sendul do kroužku kolem mě taky poslouchal jak zpívám. U druhého refrénu se ke mně přidala Shelly a kluci začali pomalu mávat rukama nad hlavami. Celá tahle chvilka v sobě měla jakýsi podtón a já jsem si uvědomila že teď můj život má úplně všechno. Rodinu, Přátele, Lásku …. No prostě všechno jsem ten nešťastnější poloupír na světě.

Když jsem dohrála tak mi všichni začali tleskat ( mimochodem dostavili se taky ostatní Cullenovi. ) Edward mi chtěl hned něco říct, ale když si vzpomněl na poslední hádku tak toho hned nechal a já jsem se na něj usmála vděčným výrazem že ušetřil zase nějakou hádku. Všem jsem představila Moona… všem se také moc líbil, ale nejvíce se jim líbilo že mu nemůžou ublížit. Mě se to taky líbilo, konečně jsem mohla mít domácí zvířátko, aniž by mi ho někdo zakousl.

Zrovna jsem zase hrála, když v tom ke mně Moon přišel a v jeho očích byla jasná otázka : „Zůstaneš semnou??“ já jsem mu na to odpověděla „No jasně že s tebou zůstanu, i kdybych měla jít na druhý konec světa, tak s tebou prostě zůstanu“ usmála jsem se na něj. A on na mě skočil tím způsobem že jsme oba skončili na zemi. Začal mě tahat za rukáv u mojí mikiny, a dokonce se semnou o něj i přetahoval. Moc se mi tohle odpoledne líbilo, další nádherný den.

Už jsem byla ospalá tak mě vzal Edward do ruky a tázavě se na mě podíval… Nejdřív jsem jeho pohled nepochopila, ale pak kývnul hlavou k mému čtyřnohému kamarádovi a já jsem to konečně pochopila. „Já moc chci aby šel s námi“ a udělala jsem psí kukadla. Pak se podíval dolů a jeho výraz nabral nový podtón, něco jako něžnost tak jsem se taky otočila dolů a tak jsem objevila Moona jak se dívá na Edwarda psíma očima stejně jako já. „Tak pro dnešek bude spát dole na gauči, a zítra mu obstaráme pelíšek jo??“ já jsem zavýskla a začala jsem ho líbat. On se ode mě teď odtáhnul a dal najevo že nejsme samy, no a tak jsme šli všichni domu. Doma všichni souhlasili s tím že Moon může zůstat tady, a tak vyskočil na gauč a začal mělce oddechovat. Já jsem si šla taky lehnout, ale předtím jsme s Edwardem aspoň tak hodinu prolíbali…. Skvělý den !!

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 21 Díl: