Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 20 Díl

12.10.2009 (20:30) • Belllia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1127×

Už je to pár týdnů co jsem Bella Cullen a moc se mi to líbí. S Alicí jsme furt v jednom kuse na nákupech, s Rose zase u ní v pokoji a lakujeme si nehty, no a když se konečně dostanu k Edwardovi, tak celou dobu jsme zatím využili jenom k tomu abychom se mazlili nebo něco takového. Když se k tomu někdy dostanu, tak dokonce s klukama hraju hry, a s Emmettem a Jazzem jdu někdy na lov.

Teď jsem zrovna byla sama no lovu když jsem najednou narazila na pach dvou upírů. Rozběhla jsem se za ním a viděla jsem na nějaké loučce dva upíry, který se tam úplně bez zábran líbali!! Byli to vegetariáni to jsem poznala podle vůně. Ale to bych samozřejmě nebyla já, kdybych neměla rozvázanou tkaničku, a kdybych si na ní nešlápla, a samozřejmě taky nezakopla.

Dokutálela jsem se k ním a ta upírka nejdřív byla naštvaná, ale pak mile překvapena, a pak najednou vykřikla : „Ramone, to je ona!!“ a přitom ukazovala na mě. Já jsem se na ní dívala jako na blázna neschopná slova, ale ten muž se jí snažil uchlácholit. „Katrin, to je hloupost, vždyť jsi neměla teď žádné vize… nebo ano?“ a podíval se na ní podezíravým způsobem. Já jsem chtěla využít jejich nepozornosti a chtěla jsem se odplazit, jenomže ona mi řekla : „Prosím zůstaň mi tě potřebujeme“ a tak jsem jí poslechla a dál je pozorovala. Beze slov mu podala ruku a jemu se rozšířily zorničky v očích. Ona měla oči zavřené, jako by se na něco soustředila.

Už jsem tam seděla deset minut, když v Ramon hlasitě vydechnul a pak dodal : „To je úžasné jakou budou mít oni sílu“ jásal Ramon. „Ano to je“ přitakala Katrin. Najednou se otočili ke mně. „Ahoj Bello“ řekla Katrin. A já jsem se zarazila… zná moje jméno?? „Já jsem Katrin a toto je Ramon“ a láskyplně se podívala na muže stojícího vedle ní a poté se podívala zpátky na mě. „ale to už jistě víš co??“ dodala se smíchem. A já jsem se nezmohla na nic než jenom na kývnutí.

„No když se teď známe tak ti to vysvětlím“ řekla mi a nadechla se. „ Bello, nejspíš tě překvapilo proč tě tak znám co?? Ty máš totiž hodně velikou budoucnost víš, ale bohužel ti nemohu říct okolo čeho se to točí. Já jsem s Ramonem něco jako ‚spouštěč‘ téhle tvé budoucnosti, ale musíš mě pochopit, musí se to stát!!“ řekla naléhavě. Dívala jsem se na ní jako na blázna, dívala jsem se do očí plných něhy a oddanosti, a také tam byla naléhavost. Opět jsem se nezmohla na nic než jenom na kývnutí.

Pět minut jsem tam seděla na zemi a oni na mě koukali a čekali na další moje pohyby. Najednou jsem se nadechla a řekla : „No když souvisíte s mojí budoucnosti tak byste mohli jít bydlet ke mně domů ne?? Vegetariáni jste tak to snad vadit nebude.“ Dořekla jsem. Katrin a Ramon se na mě vděčně usmívali a Katrin řekla Ramonovi : „Je mnohem lepší než v mých vizích.“  A v tom tónu jsem jako by slyšela to štěstí, které z ní sálá.

Když jsme dorazili ke mně domů ( k Shelly ), tak se z dveří vyřítil Edward a než jsem se nadála tak mě drtil v náručí : „Jak si to představuješ být venku tak dlouho a nic mi o tom neříct?? A kdo je vůbec tohle ??“ zeptal se a ukázal na moje nové přátele. „Nejsou to Volrutiovi??“ zeptal se k tomu podezřívavě a já jsem vypěnila. „Tak Edwarde“ zakřičela jsem a odstoupila jsem od něj „zaprvé- nejsem maličká holčička a jsem dospělá takže ti nemusím říkat kde jsem!! Zadruhé – tohle je Ramon a Katrin. A zatřetí – nepodezírej je!! Ani je neznáš a hned je odsuzuješ… jsou to mí přátelé, a pokud je nevezmeš tak nevezmeš ani část mě jasný??“ dokončila jsem svůj dialog a naznačila jsem Ramonovi a Katrin aby šly zamnou.

Shelly je na rozdíl od Edwarda přivítala s otevřenou náručí a nabídla jim můj pokoj. No vlastně bývalí. Pak se mě zeptala co se to venku s Edwardem dělo, ale já jenom nad tím mávla rukou, a dokonce bych na to pro dnešek zapomněla, ale to by mi nesměl zazvonit mobil, a na displeji by nesmělo blikat jméno ALICE.

Zvedla jsem to a hned z mobilu se na mě vyhrnulo : „Prosím Bello pojď domů, moc moc prosím!!“ „Dobře, dobře Alice příjdu“ a položila jsem to. Šla jsem se rozloučit s klukama, potom s Katrin a Ramonem no a nakonec s Shelly. Všichni mi popřáli dobrou noc a tak jsem vyrazila. Běžela jsem deset minut, a nakonec jsem se rozhodla že vyrazím ještě na lov. Zalovila jsem si a  ulovila jsem dvě srnky, na něco ‚živějšího‘ jsem dneska neměla chuť.

Když jsem dorazila domů, tak jsem normálně vešla dovnitř a všechny s úsměvem pozdravila, ale zadrhla jsem se když jsem ho viděla. Měl na sobě ten úsměv, který značí jako že to mě hned u mě vyžehlený nebo co… tak to se chlapeček mílí  a moc!! Přišel ke mně a chtěl mě obejmout, ale já jsem ho obešla a omluvila jsem se všem že jsem unavená, když jsem zavřela dveře slyšela jsem Emmetta jak se směje a říká : „Koukejte na Edwarda jak je zaražený, poprvé dostal košem“ pak jsem slyšela něco jak se rozbíjí a potom jak křičí Esme na Edwarda že tu vázu měla ráda. Ještě jsem slyšela jak se jí omluvil a pak  jsem jenom pocítila že je někdo vedle mě.

Začal mě všude hladit, sundal ze mě dokonce i peřinu, ale já jsem si jí hned přes sebe přetáhla a ani jsem se na něj nepodívala. „Co jsem provedl?? Já vím pohádali jsem se, ale já jsem to tak nemyslel“ Ale já jsem mu neodpovídala, no a tak si vedle mě lehnul obejmul mě a políbil mě do vlasů, ale já jsem se škodolibým úsměvem odtáhla.

Ráno když jsem se probudila jsem šla dolů, jenomže jsem si nevšimla že jsou schody nějaké zalepené a tak jsem všech těch 40 schodů sjela dolů po svém. Hned ke mně přiběhl Edward a ptal se mě jestli mi něco není, ale já jsem mu neodpověděla a snažila jsem se dívat jinam. Najednou ke mně přiskočil Jasper a zeptal se jestli mi něco není a já jsem mu odpověděla : „Ne nic mi není, jsem jenom malinko nešikovná, to je celé“ a nasadila jsem úsměv neviňátka.

Emmett se mi samozřejmě začal smát a já jsem se k němu přidala, no a pak to bylo jako řetězec a nakonec jsem se smáli všichni, ano i on. Koukla jsem se na něj, a on se díval na mě. Už si myslel nejspíš že na něj promluvím, jenomže hned jak se mu v obličeji usadila naděje, tak jsem jako pyšná princezna pohodila vlasy a podívala jsem se do kuchyně.

„Panebože Bello co mám udělat abys semnou mluvila??“ zeptal se mě, ale já mu neodpověděla. „Bello“ řekla Alice. „co by měl můj hloupoučký bratříček udělat aby si tě zase získal zpátky??“ „No napřed  by se mohl omluvit mým přátelům“ a podívala jsem se na něj. Ale on se zase zachoval jako tvrdohlavý beran a řekl : „Ne já se omlouvat nebudu!!“ Tak jsem nad tím jenom pokrčila rameny a dál jsem si hrála na uraženou.

Už to je dva dny co s Edwardem nemluvím, a on mi to dost znesnadňuje!! FURT mě svadím, a já mám co dělat abych po něm neskočila, schválně si bere trička kde se mu rýsují ty jeho nádherné svaly, no a nakonec mě pořád zahrnuje dárkama. Už je to k nevydržení, ale já jsem nakonec odolala a jednoho dne jsem se dočkala překvapení.

S Edwardem jsem jeli k nám a zavolal si dolů Ramona i  Katrin a jim se úplně od srdce omluvil. Oba to přijali a podali si sním ruce jako to bylo u starých přátel. „No a Bello“ teď se otočila na mě. „teď může začít vaše budoucnost. Ty a tvoji bratři jste magičtí.“ Dořekla a já jsem si o ní teď opravdu myslela že je blázen. Ach jo ona s tím nikdy nedá pokoj, furt mi říká ať si dávám pozor na nějaké jevy, jako na povodně, hodně velký oheň a nebo tronáda, nebo dokonce díry v zemích, a nebo ještě nakonec výpady elektřiny. Pořád jsem si myslela že si ze mě dělá srandu, jenomže co uběhl týden od tohoto  rozhovoru jsem byla sama v kuchyni ( všichni Cullenovi byli na lovu ) a připravovala jsem si kaši, kterou jsem chtěla dát do mikrovlnky, ale najednou se za mnou ozvalo : „Mikrovlná trouba je na nic, já jsem lepší.“ Rychle jsem se otočila a najednou jsem viděla normální troubu jak ke mně mluví !!!

Autor: Belllia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejlepší Bráchové Plus Jedna Mamina 20 Díl: